Deep Purple - Infinite

Deep Purple - Infinite - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2017

Tracklist:

1. Time for Bedlam
2. Hip Boots
3. All I've Got Is You
4. One Night in Vegas
5. Get Me Outta Here
6. The Surprising
7. Johnny's Band
8. On Top of the World
9. Birds of Prey
10. Roadhouse Blues


Obsazení:

Ian Paice / Drums, Percussion
Roger Glover / Bass, Vocals
Ian Gillan / Vocals
Steve Morse / Guitars, Vocals
Don Airey / Keyboards, Organ

 
20.07.2017 Martin H
4 stars

Loď Infinite prodírající se nekonečnou ledovou tříští a hledající nějaký záchytný bod veze posádku pěti zkušených polárníků. Je to jejich čtvrtá společná výprava, avšak každému z nich je jasné, že to může být zároveň výprava poslední. Posádka je však natolik zkušená, a tak si nikdo případné ztroskotání nepřipouští.

Ta pětice hrdinů už má sice něco za sebou, ale to neznamená, že by nějak podcenila přípravu celé výpravy. To v žádném případě. Dobře ví, že v drsných arktických krajinách jim nebude nic odpuštěno. Halí se do teplých kožešin a v teple udržují také své, pro polární badatele tak důležité přístroje. A i když svůj dávný mladický zápal a nasazení většinou nahrazují léty nabytými zkušenostmi, přece jenom mohou překvapit.

Z jejich zvrásněných tváří ošlehaných mrazivými větry a vodami ledového oceánu můžeme číst neskutečné odhodlání ke splnění vytčeného úkolu. To oni jsou těmi objeviteli, kteří naleznou několik diamantů, jimiž se ještě pokusí ozdobit svou úctyhodnou sbírku. Ne všechny z nalezených drahokamů jsou té nejvyšší ryzosti, ale to není tím hlavním. Tím je radost a pocit z nového, společně prožitého dobrodružství. Ale nám, obdivovatelům vystavených pokladů, je jasné, že těmi nejzářivějšími diamanty jsou ty s názvy All I've Got Is You, Birds of Prey a především démant nejjasnější a největší, The Surprising.

Nezbývá než doufat, že se tato odvážná pětka ještě někdy odhodlá k nové objevitelské výpravě a svou sbírku rozšíří o další zajímavé poklady. Bravo, hrdinové, jen tak dál.

reagovat

horyna @ 20.07.2017 14:02:16
Bravo Marťas, jen tak dál. Jedna z těch nejhezších, co jsem tu/kdy četl. Když deska vyšla, točil jsem ji prakticky neustále. Květen, červen, červenec jsem z ní neslyšel ani notu, vlastně jsem o ní mluvil jen se ženou, která si ji asi dvakrát dávala na cesty do mp3 a byla rovněž moc spokojena. Tvá origoš recka, mě podnitila povytáhnout si cd (a to doslova) v přihrádce, pro jeho (tipnul bych to nejdřív za měsíc, řada těch co ho předběhla se nápadně rozrtostla) další připomenutí. Že se na to těším, o tom žádná.
Bodově jsem šel doplna (vždyť jsem tím známý:-) řekl by luk, ale jestli 4, nebo 5 je úplně jedno. Důležité je, že se nám líbí a že by nám (možná nás je většina) další návšťeva studia, udělala opět radost.

Martin H @ 20.07.2017 14:09:31
Horyno, dík. To horko mi tak leze na mozek, že ta stylizace do polárníků mi přišla jako další možnost, jak se zchladit. Booklet desky k tomu přímo vyzýval. A hlavně jsem si chtěl vyzkoušet, zda dokážu recenzi napsat jinak, než je u mě zvykem.

POsibr @ 20.07.2017 14:34:12
Veľmi dobré čítanie, ktoré ma priamo inšpirovalo album si pustiť!

O dojmy sa určite podelím. Dobrá práca!

Martin H @ 20.07.2017 18:40:35
POsibr, dík za uznání.

POsibr @ 20.07.2017 23:27:16
Z albumu teda zatiaľ vlažné pocity, určite to ešte chce ďalší posluch. Čo ma ale teší je, že Gillan (a jeho hlas) starne s gráciou. Aj keď z niektorých pesničiek srší hnev.

31.05.2017 stejk
2 stars

Album mě donutilo si poslechnout až zhlédnutí koncertu kapely v O2 aréně před pár dny, 22.5.2017. Na koncertě zaznělo několik skladeb z aktuálního alba a tak jsem sáhnul po desce z internetu...zvolil jsem verzi flac a vcelku se mi líbila. Samozřejmě se s legendárními alby srovnávat nedá, ale co se týče zvuku se mi zdá dokonce lepší, než zmíněné desky ze 70. let...Například Fireball a In Rock jsem dlouhé roky vůbec neposlouchal-byť se mi neskutečně obě alba líbila, zvuk byl ale tak plochý, že odjezdy vlaků v nádražní hale snad zněly lépe. Až teprve po vydání remasteru se zvuk zlepšil- a tak si moje nej párplovská alba užívám opakovaně. Reaguji tímto na některé recenze zde uvedené, že zvuk In Finitu je otřesný..Až tak se to v tom flac formátu nezdá, zní tam vše hutně a kompaktně, alespoň podle mého mínění. Bohužel je to ale album, které si fajnšmekr opravdu poslechne jednou, možná dvakrát. Poslední skvělé album je z mého pohledu Perfect Stranger a vše po něm jsem vždy odložil po prvním či druhém poslechu, hardrockoví veteráni to umí ale live rozbalit pořád skvěle...koncert v rámci In Finite byl jedním z mých splněných muzikantských snů.
reagovat

Martin H @ 31.05.2017 21:58:38
Tak ti, stejku, nevím. Tváří se to jako recenze na album InFinite, ale vychvaluješ zde poslední koncert Deep Purple v Praze a hodnotíš zvukovou kvalitu alb z počátku sedmdesátých letech. O desce jako takové jsem se mnoho nedozvěděl. Podobné příspěvky se hodí spíše do diskuzí. Ale každopádně vítej na progboardu a těším se, až si přečtu nějakou tvoji další práci.

Petr59 @ 01.06.2017 04:19:00
"Fireball a In Rock jsem dlouhé roky vůbec neposlouchal . . . . . Až teprve po vydání remasteru se zvuk zlepšil" - To jako učitel hudby nemůžeš myslet vážně. A zvuk "Infinite" opravdu není dobrý (řečeno jemně diplomaticky).

mildys @ 01.06.2017 06:21:19
Zvuk je otřesný a žádný flac na tom nic nezmění...

PaloM @ 01.06.2017 11:36:17
Stejk, toto si ty?
>> odkaz
>> odkaz

verjan2 @ 02.06.2017 13:56:33
Tyhle nový remastery s ořezanou dynamikou jsou dobrý leda tak pro hluchý. Už jsi slyšel původní CD Machine Head? Doporučuji! Tam je nejlepší zvuk, co kdy DP měli.

Jarouš @ 06.06.2017 20:10:41
Na párply jsem fajnšmekr a rozhodně ho nehodlám opustit po několika posleších!

Jarouš @ 06.06.2017 20:36:51
btw, nikoliv In Finite, ale Infinite - jak album, tak koncert; no možná jsem moc puntíčkář...

25.05.2017 alienshore
5 stars

The Rock Album Of The Year – kričí na mňa nálepka na CD. Ale prečo nie!!! Po prekvapivom Now What?! sa Deep Purple rozhodli rozlúčiť so svojimi fanúšikmi najlepšie ako sa len dá. Nahrali dôstojného nástupcu, ktorý je opäť trochu iný. Znie tentoraz viac klasickejšie, i keď progresívnejšie postupy si ponechali a zosobňuje najsilnejšie stránky kapely ako napr. valivý rytmický ťah, všadeprítomné hammondy a schopnosť tvoriť pôsobivé hard-rockové aranžmány.

Skladby sú natoľko chytľavé a chutné, že rocker len ťažko odolá ich energii a vyžarovaniu. Bob Ezrin vzal produkciu za ten správny koniec nielen pri Now What?!, ale aj pri Infinite. Práve s ním našli Deep Purple pevnú pôdu pod nohami a zároveň samých seba. Proti aranžmánom nemôžem ani len pípnuť. Čistá profi práca, na ktorú si kadejakí progeri ani len necvrknú. Akurát Ian Gillan sa na staré kolená rozhodol, že bude za "sprosťáka", keďže texty obsahujú občas nejaké tie vulgarizmy, ale aj to patrí k rockovej hudbe.

Hardrockovo progresívny kúsok na úvod v podobe Time For Bedlam znie výborne. Bavia ma však veľmi aj Hip Boots a parádna One Night In Vegas, ktoré majú ten nádherný purpleovský groove. Steve Morse a Don Airey dokonale vypĺňajú priestor sólami a motívmi. Navyše sú dosť vynaliezaví, čo prospieva skladbám, aby nestáli len na jednom mieste. Steve Morse poteší neraz sólom s feelingom blízko ku klasike. Za naj skladbu považujem The Surprising, ktorá obsahuje pokojné aj tvrdé hard-rockové pasáže, no neustále je cítiť napätie a gradáciu. Áno, takto presne hrajú a tvoria legendy. Posledný autorský a treba povedať, že výborný príspevok Birds Of Prey nadväzuje na progresívnejšiu tvár kapely. Po nej už znie cover Roadhouse Blues od The Doors, ktorej výber je pre mňa tak trochu prekvapením.

Tak ako ma dojal Now What?!, tak presne to isté pociťujem aj pri Infinite. Považujem ich za najlepšie a najpresvedčivejšie albumy Deep Purple s gitaristom Steveom Morseom. Presne to chcem počuť od klasikov žánru – energiu, radosť z hudby, vynaliezavosť. Bohužiaľ, viac ich už asi nebude. Legendy dohrávajú posledné albumy, koncerty a zberajú sa na zaslúžený odpočinok. Čas nikto nezastaví, je neúprosný a klope na dvere aj hudobníkom. Rozlúčku akú predviedli Deep Purple by si mali fanúšikovia pripomínať a spomínať aj pri Infinite na to, ako kedysi objavovali tvorbu tejto zásadnej kapely, ktorá dala význam slovu rock.
reagovat

Balů @ 06.06.2017 13:35:22
Dle počtu hvězd by měla být deska srovnatelná třeba s Perfect Strangers nebo Purpendicular.
To ani náhodou! Je to má oblíbená kapela, ale už je prostě za zenitem.

30.04.2017 Antony
3 stars

Na Infinite jsem se těšil. Když pominu prostý fakt, že legenda stále hraje, ještě je tu spousta dalších závanů nostalgie. Nejenom hudební, ale i zážitkové, sahající až k samotným začátkům mých poslechových zkušeností. DEEP PURPLE tvořili hudební dějiny jako málokdo a svoji tvář neztratili ani po bezmála padesáti letech. Jakkoli se proměňovali, pořád zachovávali svoje typické atributy. Představují jistotu, a ta jistota je umocněna nadějí na určitou porci tvůrčího překvapení. Což je odlišuje od většiny současné produkce, kde se naděje rovná nule.

Nesnáším srovnávání s ikonickými alby (kdo chce dělat to samé, jako před 40 lety?), nesnáším proklamované návraty ke kořenům. Stejně to všechno prozradí muzika sama, tak nač manipulovat posluchače nějakými slovy. Nebo je toho třeba? Nevím, na mne tohle neplatí. Co nezahraješ, to neokecáš.

Hudebně je Infinite nejzdařilejší album DEEP PURPLE od dob Purpendicular, nadto je plno invence a ducha, který jejich charakter kreslil v sedmdesátkách. Takže vlastně od Perfect Strangers, hmm. Je to nejpárplovatější deska za posledních několik dekád. Slyším zde Lorda i Blackmorea, kecá každý, kdo tvrdí, že tam nejsou. V tomhle je muzika kouzelná a dokáže lámat pouta smrti i času.

Každá skladba zní tak, jak od hardrocku první kategorie čekám. Jiskří, řeže, provokuje, pádí. Je svěží, přirozená, hudba proudí a objímá, není tam nic težkopádného, nuceného. Dává radost, a to je vzácnost. U dobré poloviny skladeb bych klidně uvěřil, že je mají napsané od dob Who Do We Think We Are, které mimochodem miluju stejně jako tři předchozí, a tři ještě předchozí, i jako tři následující...

Nepřestává mne udivovat souhra všech součástí. Kompozice tvoří organický celek, kdy jen mimoděk vnímám tu známou barvu hammond (fakt tam Lord není?), razanci kytar (fakt tam Blackmore neseděl ve studiu?), barvu a výraz hlasu (fakt je mu jednasedumdesát?), které žene kupředu dvojice dědků za basou a bicími. No teda. Infinite jsem slyšel asi tak patnáctkrát, je to nářez. Hudebně jsem dostal daleko víc, než jsem čekal, než jsem doufal, než jsem si vůbec uměl představit.

Zvuk je úplně v háji, a to křivdím hájům, neboť je úplně fuj, fuj, bléé, atakdál. Neřeším teď DR. Znám alba s DR5 a jsou poslouchatelná, znám alba s DR11 a je to utrpení. Dobytek, který seděl v nahrávacím studiu, produkci a mixu, spáchal deformovanou ohavnost. Většina amatérských lokálních kapel na Bandcamp má lepší zvuk. Je to výsměch posluchači, kterému je naservírována skvělá hudba s odporným zvukem. Chceš poslouchat? Tak trp! Nejhorší na tom, že i když si seženu verzi s dobrým DR, a tím nemám na mysli LP rip, všechny zvukové deformace tam jsou stále. Je to už od prvopočátku špatně nahrané, pak špatně mixované i produkované. I největší hlušec musí slyšet, jak na Get Me Outta Here jsou úvodní údery zachrchlaně deformované, protože všechno šlo do limitace, a vůbec celá skladba hraje jako z pomačkaného pásku na staré kazetě. Ostatní na tom nejsou lépe.

No nic, šéfkuchař ve vyhlášené restauraci připravil skvělou delikatesu. Akorát debilní číšník je přinesl na talíři, po kterém lezou masařky a červi. Vidím, že někteří okolosedící spokojeně dlabou, snad z úcty k legendám. Já bleju. Líp než za tři to nebude, škoda, škoda, škoda.
reagovat

jirka 7200 @ 01.05.2017 01:14:05
Dnes bohužel kapely typu Metallica, Black Sabbath či Deep Purple vydávají CD s DR 5-6 a potom LP s odlišným masteringem DR 11-12, které opravdu hraje lépe. Bohužel, tak to je.

Již jsem ve svém příspěvku doporučoval nejlépe znějící verzi alba Infinite - remaster německé firmy KronStudioLab Int (KSL Edition). Ta zní naprosto luxusně.

Jinak v případě Infinite máme možnost volby, ale u 85 % ostatní produkce tomu tak není.

Petr87 @ 01.05.2017 11:20:48
Už pár dní si masíruji uši LP verzí a na zvuk si nemůžu ani v nejmenším stěžovat - dynamický, slyším každý detail, žádný ušitrh.
Jinak hudbu taky (zatím) vidím na nějaké tři hvězdy.
Samozřejmě čekat od nich nějaké další "Machine Head" či "Perfect Strangers" by bylo jednoznačně naivní, to je jasné...
Tihle pánové si už nepotřebují nic dokazovat - z hudby čiší pohoda, dobrá nálada, ale "něco" mi tam schází.
Samozřejmě s definitivním verdiktem ještě chvíli počkám...
Po nějakých třech posleších by na to bylo ještě brzo.
Takže ještě párkrát ty asfaltové kotouče "obrobím" a uvidíme! ;)

swenik @ 05.06.2017 00:55:15
Au,au..
Krásná recenze, ale myslel jsem si, že se zde hodnotí hlavně kvalita "hudby", ne nahrávek..

Vždyť ti chlapi (dle některých možná už i senioři) odvedli na tomto albu úžasnou práci!

Nádherná hudba, za sebe mohu napsat i umocněná nedávným koncertem v Praze. Když zněla kupříkladu The Surprising, lidé alespoň v mém okolí téměř nedýchali a s otevřenými ústy hltali každý tón skladby. To bylo něco úžasného!

Album jsem si samozřejmě poslechl celé a plánuji pořídit vinyl. A proč? Protože hudba je jasně na více hvězdiček než tři, i kdyby ten vinyl přišel poštou celý rozlámaný (i to se mi stalo). :-)

jirka 7200 @ 06.06.2017 08:29:16
to swenik : Jedním z parametrů kvalitní nahrávky je nejen výborná hudba, ale i solidní zvuk. To není třeba dále rozebírat.

29.04.2017 john l
5 stars

V úvodu mé recenze uvedu svůj aktuální vztah k jmenované ledové krasavici, který jsem právě nové párplovské desce přidělil. Nahrávka Infinite je totiž přesně taková, jakou jsem si ji přál a vysnil. Zkamarádili jsme se hned při prvním poslechu a během dalších dnů dozrávala z pevné čtverky na absolutní pětku. Ta deska je totiž neskutečně dobrá. Otevírá se postupně, je velice vyzrálá, variabilní a čerstvá. Tohle album nenahráli žádní mátonožící se staří fotříci, ale velice energická jednotka zkušených, ošlehaných a hlavně poctivích big beatových harcovníků, kterým rocková kev koluje v žilách už od narození. Jestli to někdo neslyší, jeho smůla.

Nepopírám, že D.P. léta obdivuji a vzhlížím k nim. Každá nově vydávaná kolekce, je pro mě vždy takovým malým svátkem, možná až rituálem a od dob nástupu Steva Morse, mě ještě nikdy nezklamali. Proto nechápu okolní remcaly (i na tomto fóru), kteří svým někdejším!! modlám vytýkají spousty věcí a každý!! nový materiál, často označují za průměrný. Pořád se odrážejí od In Rock a nejsou schopni zohlednit nová fakta ve vývoji kapely, stylu, doby, obsazení a nedokáží přihlédnout také k tomu, že jsou to (jenom) lidé, které žene kupředu!! společná činorodá chuť (jen se podívejte na bonusové video a možná se vám rozsvítí).

Na jejich novinku jsem úspěšně aplikoval metodu, při které cd první týden poslouchám velice intenzivně, pak je dám na několik dnů úplně stranou a po čase se k němu vrátím, abych si potvrdil, nebo vyvrátil všechny doměnky. Ta doba právě uplynula a následoval zmiňovaný návrat. Myšlenky jsou tedy sesumírované a klávesnice může praskat pod náporem kmitajících prstů, které ještě brní spokojeností a slastným pocitem.

Úvodní skladba uchvátí nahromaděnou energií, je zdravě nabuzená, zní zatraceně groove a zvukově vás sejme, stejně jako celá nahrávka. Takový masivní vstup jsem si dlouho přál. Do zvláštního transu se rozezpívá moje tělo s příjemnými, až něžnými kytarovými tóny v úvodu All I've Got Is You. Don Airey boduje ve vyhrávkách a především v další skladbě One Night in Vegas, do které vsadil několik jazzových motivů. Prog formule, daleko zřetelnější než u unavených Yes, je zakomponována v nejpromakanější skladbě posledních let D.P. s názvem The Surprising a další originální motivy provází devítku Birds of Prey. Písně Johnny's Band a On Top of the World jsou nenápadní dříči celku, odvádí špinavou práci a pokud člověk nevnímá pozorně, nedocení je. Poslední Roadhouse Blues bych viděl spíš jako bonusovku, ale budiž. Že by Gillan ještě utáhl foukací harmoniku v takovém laufu?

Infinite si zaslouží známku nejvyšší, nejen z úcty k věku hráčů, ale i z úcty ke kapele samotné !!!!!
Je to spanilá a velká krasojízda na ledovém oválu a tam se přece známkuje až do šesti. Stejnou číslici bych rád vytasil i tady.
Pětice pánů Paice, Glover, Gillan, Morse a Airey, má můj hluboký obdiv, smekám před vámi až k matičce zemi !!!!!!




reagovat

horyna @ 29.04.2017 14:52:00
Povedené vyznání Johny, letící jako šíp z luku Robina ze Sherwoodu, přímo do tepajícího Deep Purple srdce.
Nevím, zda-li mohu stát na tvé straně s výrokem- Nahrávka Infinite je totiž přesně taková, jakou jsem si ji přál a vysnil- ,ale spokojen jsem velice. Já ji poslouchám v nějakých cyklech vlastně skoro pravidelně co vyšla. Co se týče zmiňovaných remcalů, také jim nefandím a kolikrát žasnu, kam jsou sto dojít, jen aby kdysi oblíbenou kapelu potopili, za to, že jim nepředhazuje energickou stravu alá roky 70-72.
Chtěl bych vidět jeho pantáto.

Snake @ 29.04.2017 15:14:22
Chlapi, rozhodně se s váma nemíním dohadovat, ale s větou : "Infinite si zaslouží známku nejvyšší, nejen z úcty k věku hráčů, ale i z úcty ke kapele samotné !!!!!" nemohu - už jen z principu - souhlasit.

Mám také několik oblíbených legend, ale dávat každé jejich nové desce plný počet jenom za to, že jsou ještě tady a hrají, mi nepřijde úplně košer.

Projel jsem si místní dostupné recenze, ale že by někdo remcal a "Infinite" porovnával s "In Rock" jsem nezachytil. Ale nechť. Deep Purple si vážím a jsem rád, že mají tolik oddaných fanoušků.

john l @ 29.04.2017 15:39:53
snejku zdravím tě, mrkni třeba sem (to jsem nevytáhl recenze z komerčnějších plátků)

>> odkaz

>> odkaz

Snake @ 29.04.2017 15:57:20
Díky za odkazy, ty recenze jsem si přečetl se zaujetím a připadají mi fér. A že se v diskuzi čas od času objeví i názor velmi kritický ? O.K., ale připadají mi velmi ojedinělé...

Domníval jsem se, že s horynou komentujete situaci na progboardu a jak se zdá, zmýlil jsem se. Tož se omlouvám.

john l @ 29.04.2017 16:05:59
v pořádku, myslel jsem to v globálu, ale i u svých vrstevníků a přátel

Pegas @ 29.04.2017 16:28:36
Sice s hodnocením johna nesouhlasím, ale musím říct, že se mi také osvědčilo nově pořízenou desku párkrát poslechnout, pak dát třeba týden pauzu a vrátit se k ní. Samozřejmě to neplatí v případech, kdy mě něco hcytne a dlouho nepustí, nebo kdy mě to nudí po prvním poslechu.

mildys @ 29.04.2017 17:29:03
DP mám rád, ale při poslechu tohoto CD trpím(DR-6).
Obdivuji vás, že jste schopni to vydržet až do konce.
Vždyť se to nedá poslouchat...A tím myslím kvalitu nahrávky.Jak to DP mohli v této kvalitě pustit na trh, to nechápu...

adam @ 29.04.2017 19:06:48
prosim vas co to je to dr? stale je to tu spominane a ja nemam ani sajnu. kupujem len original cd a nemam hifi aparaturu doma. mam moznost pocut rozdiely v tom dr?
vdaka

vmagistr @ 29.04.2017 20:05:43
adam: DR (dynamic range) je rozdíl (běžně udávaný v dB) mezi nejtišší a nejhlasitější pasáží nahrávky.

PaloM @ 29.04.2017 21:11:52
Máte pravdu. Moje originálne CD má DR 6 až 7.
Podarilo sa mi stiahnúť vo FLAC a v kvalite CD, Infinite s DR 12 až 13.
Keď to pozriem vo waveform editore (Cool Edit 2000), rozdiel je úplne zretelný. A tomu (pre mňa bohužiaľ) odpovedá aj zvuk!

mildys @ 30.04.2017 10:03:36
Doporučuji prostudovat tyto stránky:

>> odkaz

Ve zkratce:
Jaký dynamický rozsah je dostatečný?

DR mezi 12-18 dBFS

Excelentní dynamické vlastnosti a zvuk, který má šťávu a neunaví. Nejvyšší doporučení.

DR mezi 8-11 dBFS

Akceptovatelný dynamický rozsah, dostačující pro většinu zejména neakustických žánrů. Hudba má drajv a živost.

DR mezi 5-7 dBFS

Komprimovaná, ořezaná nebo jinak poškozená hudba. Problematický, slitý nebo nepřirozený zvuk.

DR mezi 1-4 dBFS

Vhodné pro mobilní telefony a jako hudba do výtahu. Silně zkreslené dynamické poměry s rychlým nástupem únavy posluchače.

adam @ 30.04.2017 10:51:04
dakujem a jak zistim ktore moje cd ma aky rozsah?

mildys @ 30.04.2017 11:09:47
Změřit nebo najít v databázi...

>> odkaz

Výborný program zdarma je např. Audacity...

john l @ 30.04.2017 11:19:08
adam netrap se tím, většina z nás si kupuje originál cd. Malé procento ještě(nebo zase) lp desky a zbytek (to nejsou zběratelé) si hudbu stáhnou v lepším rozlišení(flack) a pak rádi předhazují, jak všichni ostatní mají originál stojící za prd.

Infinite hrají na klasickém cd výborně (existují jiné odstarušící případy) a pokud nemáš aparaturu za sta tisíce, nebo uši jak netopýr, stejně rozdíl těžko poznáš.

kaktus @ 30.04.2017 11:36:31
JohnI máš pravdu, a nejvíc DR řeší ti co mají aparaturu do 20 litrů a v poslechově neupravené místnosti, ti slyší rozdíl mezi DR 6 a 12 na první poslech i při zkreslení 10%.

adam @ 30.04.2017 11:55:45
moja paratura je tesla z konca 80tych rokov. Super to hra, akurat repraky mam na hovno, lebo tie dobre mi deti prepichli... :-D na tych co momentalne mam, tesla 10W z kotucaku zobrate znie vsetko ok.

horyna @ 30.04.2017 11:59:26
Když je zvuk zprasen podobně jako na Death Magnetic, poznáš to okamžitě. Drobné rozdíly mezi dr 7-9 běžně nerozeznáš. Jenže v dnešní době ti už nic nepoleze nad 12 (na cd), tak co s tím? Začneš si kupovat desky? Nebo budeš jen stahovat? Přece nebudu platit originál a vedle toho (k poslechu) flash disk, k čemu pak obojí?

Antony @ 30.04.2017 12:53:02
Špatné DR je slyšet nejvíc právě na aparaturách v rozmezí 10-20 tisíc.
Stahovat má smysl hlavně proto, abys vyzkoušel, jaký zvuk vlastně vyprodukovali, případně porovnal CD/HD/LP. Proč hned kupovat CD naslepo? Soubory flac jsou vytvořeny v naprosté většině z CD (pokud ne, je to u zdroje uvedeno), tudíž ze staženého hudebního materiálu bezpečně poznáš, jaký zvuk má.
Novinka DEEP PURPLE má zvuk doslova příšerný, a to nejen kvůli DR, Ezrinovi a bandě kolem něj patří pořádně nakopat. Tendence zahnojeného zvuku je u DEEP PURPLE patrná už přes 10 let, viz naprosto tragické Bananas s DR5. Je udivující, že členové kapely si zvuk nepohlídají, peníze i zkušenosti na to mají, někteří se producentské činnosti věnovali.

Petr59 @ 30.04.2017 13:09:09
Já si pořád kupuji CD, ale právě kvůli zmršenému masteringu jsem velmi obezřetný. Těm, kdo jsou neznalí, doporučuji třeba toto: >> odkaz

Novinka od Deep Purple patří právě k těm, které si kvůli tomuto nekoupím. A jestli tu někdo tvrdí, že se to nepozná (JohnI: "Infinite hrají na klasickém cd výborně (existují jiné odstarušící případy) a pokud nemáš aparaturu za sta tisíce, nebo uši jak netopýr, stejně rozdíl těžko poznáš"), tak by si měl zajít k ušnímu lékaři.

V jiném vlákně probírané album "Grimspound" od Big Big Train je příklad toho, že to jde (DR12, hraje fanfárově)

mildys @ 30.04.2017 14:46:27
Naprostý souhlas...

PaloM @ 30.04.2017 20:28:17
Vôbec neľutujem, že som si originál CD kúpil. Som ich fanúšik 45 rokov.

kaktus @ 30.04.2017 21:39:09
Já jsem nové Párply ještě neslyšel tak zatím jen pročítám diskuze, ale mám přírůstek ve sbírce: Yes - Tales from Topographic Oceans (2CD+2DVD-A) a The Yes Album (CD+DVD-A) od Panegyric, remix Pana S. Wilsona.
Tam se s DR pochlapili CD 12 (resp 14) A DVD-A 5.1 PCM po 15. Tudy vede cesta. No za ty prachy je to jen pro zaryté fandy. Jinak YES v této edici ještě vydali: Fragile, Close To The Edge a Relayer, tak šetřím na zbytek, a Párply počkají.

horyna @ 30.04.2017 22:08:00
Kaktus hoj: na kolik ty Topographic přijdou? A dají se sehnat na našich shopech? Celkem mě lákaj.

kaktus @ 30.04.2017 22:41:54
Ad Horyna- já je kupoval od viz - >> odkaz já ho kupoval za 699 teď podražil na 759. The Yes Album mám od >> odkaz za 554. Tam má i Relayer za 649. Existují i verze CD + Blu-ray ty jsou ještě dražší.

25.04.2017 b.wolf
3 stars

Pokud jsem v něco věřil, tak v to, že jedni z posledních dinosaurů hard rocku po výborném albu Now what?! ještě alespoň jedno stvoří. Takže pánové věku důchodců nezklamali, už jenom to je důvod k oslavě. Výsledný dojem? Sázka na jistotu, to je jasné, I. Gillan určitě nebude tahat výšky jako v časech In Rock... Úvodní song začíná pro DP velmi netypicky a je to úvod parádní. Jak celek je InFinite solidní album, to je fakt, ale já, pokud už dávám Parply, tak nejraději sáhnu po Come Taste the Band, po Perfect Strangers už mně DP nezaujali, vyjma zmíněného Now What?!. Obdivuhodné, že tito bardi stále hraji, to bez diskuse, ale po mnoha soustředěných poslešich to na víc, jak silné 3/5 nevidím.
reagovat

horyna @ 26.04.2017 08:42:43
Souhlas s Palem, klisik by to neřekl lépe. Další poslechy to jen potvrzují.

hellou7 @ 26.04.2017 11:55:17
Je to skvely album ... The Suprising dokazem pustit niekolko krat za sebou, ale je to vlastne cela doska ktora sa proste da.
So What mna napriklad neoslovil, mam radsej Purpendicular ale to je vec vkusu.
Palo M to vystihol, album chyta za srdce :)

24.04.2017 jirka 7200
4 stars

Pokud bych použil náboženskou teminologii k vyjádření mého vztahu k Deep Purple, označil bych se za vlažného purplologa. Přikláním se ke starozákonním deskám, z evangelií Nového zákona občas vybírám k motlitbě jen Perfect Strangers a předposlední knihu Now What?!, jejíž přímé následování vidím i v současně vydaném souboru Infinite. Nicméně, dílo celé mám nastudováno, i když se k němu tak často nevracím.

Nejraději mám verše The Surprising, Hip Boots, All I Got Is You a Johnny ´s Band. Při bližším zkoumání však nemám celku co vytknout, i cover Doors tam zapadá. Platí zde to samé, co v Písmu svatém - můžu tu najít části, které mi nejsou až tak blízké, to ale nijak nesnižuje pravdivost celku.

Když si chci v Bibli listovat a nechat v sobě působit sílu blahodárného obsahu, tak nemám rád tu paperbackovou kvalitu, jež jsem obdržel onehdy zdarma před nějakým supermarketem. Je nekvalitně vytištěná a po chvíli se rozpadne. V podobném příměru jsem se proto vyhnul CD verzi, kde je obsah komprimován a zaměřil se na 2 LP verzi, kde je zvuk výrazně lepší. I když v poslední době se objevil remaster německé firmy KronStudioLab Int', který překonává kvalitativně vinyl a dynamika záznamu dosahuje oproti běžnému CD téměř dvojnásobných hodnot. Záznam je i celkově razantnější.

Na svaté přijímání 22.5.2017 v Praze se podívat půjdu.


reagovat

PaloM @ 24.04.2017 13:51:42
:-) :-) Pobavil som sa. No, dnes sú moderné alternatívne náboženstvá a sekty. Obyčajne to končí pre normálneho človeka zle. Daj pozor, aby ťa svatý Púúrple neoblbol a neošklbal.
Inak, album je to parádny a treba nahliadnúť aj do ich svätyne, ako tam čarujú - čiže pozrieť si dokumentárne bonus DVD.

vmagistr @ 24.04.2017 18:45:06
Styl téhle recenze se mi taky moc líbí. Klidně bych si v tomto duchu přečetl třeba i něco o sólových skutcích apoštolů :)

Snake @ 25.04.2017 11:53:54
Na album se zatím nechystám a tedy ho neznám, ale recenze je napsaná pěkně a vtipně. Jiří, super !

zdenek3 @ 25.04.2017 16:54:19
Moje kojící matka rocku DP.
Hudba je sice Párplovská, jak má být, ale tak nějak mi to už několikrát proběhlo ušima a nějak se to v hlavě moc nezachytilo. Vzhledem k tomu, že DP jsem opravdu vždy obdivoval a byl jim věrný, i když měli slabší dny, tak toto CD zatím beru (zatím) jako dobré. Tedy nyní "pouhé" 3*** a půl.

Brano @ 25.04.2017 17:02:46
Zdenek3: Ak Ti to prebehlo len tak ušami,skús si jedno zapchať korkovým štuplom,aby sa ti to v hlave zachytilo :-).Inak ta kojící matka rocku tiež nemá chybu!!! Človeče,boduješ!

adam @ 25.04.2017 18:39:51
Mna k tomuto albumu zatial nic nepritiahlo. Davam tomu cas, ale to logo dopravneho podniku to je mega... Snad daju nejaky prispevok na dostavbu metra. :-D

zdenek3 @ 25.04.2017 22:11:26
Brano

Asi jsem zapomněl napsat, že mezi těmi "ušimami" od toho kojení zůstaly zbytky něčeho, co tam ten průvan mezi pravým a levým, (a taky mezi levým a pravým) uchem přeci jen trochu brzdí. Někdo tomu říká mozek. Je fakt, že těch buňek umřelo už dost, ale přeci jen bych si dovolil tvrdit, že poslední dílo DP není nic, co bych označil za vynikající, ale opravdu jen za dobré.
Ale zkusím to s tím špuntem a uvidím. Tedy uslyším.

jirka 7200 @ 25.04.2017 22:32:43
Je hodně těžké hodnotit současná díla takových pardálů, kteří hrají půl století. S čím poměřovat ? Určitě ne s jejich deskami ze sedmdesátek. Pokud to porovnám s alby mnohých jejich vrstevníků, kteří přežívají jen z podstaty, tak bych řekl, že jejich poslední dvě desky nejsou vůbec k zahození.

PaloM @ 26.04.2017 08:22:17
S čím porovnávať, merať? To je jednoduché. So srdcom. Album Infinite ma chytil za srdce.

Brano @ 26.04.2017 12:09:54
Zdenek3

Tak to si vo výhode.Ja som bol na CT hlavy a povedali mi,že nič tam nemám.Takže mne v prievane v hlave bráni len ušný maz.

zdenek3 @ 27.04.2017 17:36:40
Brano

Hmm. Tak teď jsi mě zviklal. Jestli náhodou jsem si u sebe sebejistě nezaměnil zbytky mozku za ten ušní maz.
Musím to na ORL vyzjistit. Dám pak vědět.
Deep Purple forever.

15.04.2017 horyna
0 stars

DVD From Here to Infinity

Dnešek byl vybral jako ideální den na zhlédnutí disku č. 2 - dvd zachycující přípravy nového alba Infinite. Prvotně jsem absolutně neuvažoval o pořízeni dvoudiskové edice, ale v den objednávání mě to přemohlo a zatoužil jsem vidět staré pány v akci ve studiu. Jsem spokojen nad očekávání a rázem si uvědomuji, že jsem neměl ani tucha, jak onen Bob Ezrin vlastně vypadá :-)

Jako hlavní principál procesu nahrávání se představuje Roger Glover (takový nenápadný dirigent), samozřejmě s důležitým Ezrinovým slovem a Gillanem opodál, který do toho také občas rád promluví. Zde ještě více než kdy jindy vyniká kapela jako soubor zdatných instrumentalistů a silných individualit. Z Dona Aireyho čiší dobrá nálada a zadostiučinění, že i on dostává na této nahrávce hodně prostoru. Při vizuálním kontaktu zkoušeného materiálu se rázem člověku dere na mysl, jak ceněný je přínos Stevea Morse, pracujícího ve prospěch celku, ale přesto velkého profíka s vlastním úsudkem, zkušenostmi i technickou vybaveností.

Studiový materiál je prostřídán i záběry z minulosti ve vzpomínkách na R. Blackmorea a Jona Lorda, ke slovu se dostane dokonce i chvilkový kytarový "náhradník" Joe Satriani.

Jde o 96 lahodných minut, strávených ve společnosti kapely, jež kdysi psala dějiny rockové hudby. Sondáž procesu a záznamu jejich dost možná posledního společného výtvoru, který v těchto dnech ocení především staromilec a tradicionalista, však časem nabude jistě podstatnějšího významu.

Samozřejmě bez hodnocení.
reagovat

PaloM @ 19.04.2017 20:49:43
Dnes som to pozrel so zapnutými anglickými titulkami
a som veľmi spokojný s obsahom aj spracovaním. Stručný občasný komentár sa sústredil na fakty okolo nahrávania a celý dej majú v réžii samotní Párpli a producent Bob Ezrin. A to je pre mňa čosi výnimočné, pretože ide o zachytenie tvorivého procesu v štúdiu, plus osobné výpovede jednotlivých umelcov.
Moc dobré, dal by som tomu 5 hviezd.

Pegas @ 29.04.2017 16:42:49
Také jsem dokoukal dokument o vzniku Infinite. Je to fajn bonus, ale bohužel jako většina podobných patří do té kategorie, že podruhé už se na to nejspíš nekouknu. Je fajn nahlédnout trochu pod pokličku nahrávání a vzniku desky, i když je tam hodně takového toho standardního chválení, jak je to skvělé, člověk se dozví i něco víc. Kapelu tu však působí trochu jako bezradní muzikanti, kteří chtějí nahrát desku a nevědí jak a ne jako zkušení veteráni.
Konečně jsem se také dověděl, proč Steve Morse má tu zavázanou ruku, dosud jsem si myslel, že to má z nějakého zranění, ale ono je to vážnější a musel změnit styl hraní, ale pořád mu to jde zatraceně dobře.
Bohužel se nad celým dokumentem i v rozhovorech vznáší opar něčeho smutného. Skutečnosti, že všichni členové DP jsou už pokročilého věku a je jim jasné, že to všechno může také brzy skončit. Nekončí a chtějí hrát, ale Infinite může být poslední deska stejně tak i turné k ní. Ale na to člověk nemůže myslet. Myslím, že v případě DP se nestane, že by se kapela přerodila v jinou sestavu a nějací mladší muzikanti by to táhli dál. A asi to tak bude dobře.

12.04.2017 horyna
5 stars

Kapely, působící na hudební scéně několik desetiletí, to měly a budou mít s přijetím své nové desky vždy nesmírně těžké. Tíživému srovnávání aktuálního materiálu s důležitými nahrávkami většinou první (bývá to i ta nejpodstatnější) etapy se nevyhne žádný rádoby kritik (šťoura), obzvláště pak, když byla alba dané kapely nesmírně důležitá pro rozvoj stylu či hudební oblasti.

Deep Purple jsou jednou z těch nemnoha kapel, které zmíněná porovnání provází celý život a jejichž členům už několikrát patřičně znepříjemnila život. Asi to k tvorbě muziky bezpodmínečně patří, ale osobně si nemyslím, že je natolik podstatné, aby se tímto tak často zabývalo tak velké procento posluchačů, kteří budou na úkor současnosti neustále porovnávat neporovnatelné. Navíc, když se zrovna u D. P. vystřídalo několik muzikantských osobností a kapela sama prošla různými stádii hudebního vývoje ať už ve svých řadách, nebo byla součástí měnících se okolních procesů.

Ti praví a veskrze spíše nekritičtí fandové kapely ocení, že naše pětice, které táhne na sedmdesátku, je ještě schopna v sobě najít dostatek chuti k dalšímu komponování nového materiálu a návštěvě studia. To, že nakonec vyšla, dnes už předposlední kolekce Now What, jejíž přípravy nakonec vyústily v osmiletý albový odstup, byl pro mnoho oddaných zástupců malý zázrak a nevelké procento bláhových už jen ve snech očekávalo ještě další albový zásek. Chci tím upozornit, že nic takového se stát nemuselo a je kapele ke cti, že v nastolené odvaze pokračuje i v těchto dnech. Je tedy pochopitelné, že avizované velké poslední turné přijít muselo, nikdo tu nejsme navěky a tudíž se sluší poslat kapele velké díky i za jejich nové album.

A jaká tedy je dvacátá nahrávka nehynoucích otců hard rocku Deep Purple? Když byl k minulé nahrávce povolán matador Bob Ezrin, v hlavách většiny hudebních zanícenců vyvstala otázka, kam asi jeho ruce nasměřují tok myšlenek a konečný sound oné desky. Od člověka nedělitelně spjatého s tvorbou Pink Floyd nemalé procento přísedících očekávalo dotažení výsledného soundu k větší barevnosti a mohutnějším proporcím. Dnes dobře víme, že se tak rozhodně nestalo. Před čtyřmi lety tedy nikoli, ovšem nahrávka nová nese daleko větší otisk tohoto génia a onu zvukovou fatálnost, bombastičnost, nebo řekněme celkově masivnější hudební stěnu dává kategoricky na odiv.

Můj osobní názor a tedy i verdikt na týden starou nahrávku, která po zhruba šesti lekcích strávených v její společnosti pomalinku, ale vcelku úměrně s každým dalším poslechem narůstá směrem vzhůru, k podstatnější spokojenosti i zadostiučinění, je následující:

První píseň, pojmenovaná Time for Bedlam (byla vybraná i jako pilotní singl a zcela po právu) nakopne desku hodně vysoko. Okamžitě zaboduje masivní zvukový zábal, nasazení celé kapely, Morseova přesně sázená kytarová sóla a bezchybný Gillanův přednes. Skladba má dostatečný tah, drapne vás a nechce pustit.

Při druhé Hip Boots si už řeknete, že zmiňované zvukové ošetření je sice průrazné a muskulaturní, ale tento sound trpí přílišným přebasováním celku, ve kterém občas zaniká Morseova kytarová práce. Roger Glover je hlavní dirigent v těchto místech a jeho akord řídí trošku funkovější skladbu druhou. Tady je vícenásobný poslech potřebný a osvěžující.

All I've Got Is You přináší zvláštní, novou romantickou stopu mezi D. P., vynikne spojení precizní rytmické dvojky Glover/Paice, ale každý, ať už Airey nebo Morse přidává kus svého a skladba prezentuje týmového ducha souboru.

Čtvrtá One Night in Vegas se touží vrtnout úplně jinam, hlavní slovo dostává Donova hammondová (klávesová) souprava, jazz si tu tyká s rockem, zaslechneme i klasickou citaci (v klavírní stopě), každopádně jde o příjemné osvěžení. Gillan pěje stejně kvalitně jako před deseti či dvaceti lety - můžeme jenom hádat, kolik procent si přičte studiová technika. Kdo slyšel zpěváka v posledních letech naživo, ví, o čem mluvím.

Písni Get Me Outta Here jsem zatím na kobylku nepřišel, aneb co tím chtěl dotyčný básník vyřknout? Sabbatovské tempo a zvláštně zkreslované bicí, klávesy? Ano, jde o raritu, ale k tvorbě D. P. mi prostě nesedí, je to podobně temné jako Abandon, ale... Zatím jasně neslabší článek.

Druhou stranu otevře tajemná a pomalejší záležitost The Surprising. Konečně pocítíme i Steveovu akustickou ruku, navíc Gillan je naprosto božský, tady mu zbaštíte každé slovíčko. Píseň má zajímavou stavbu, provází ji zvláštní atmosférická aura a kouzelné Paiceho hračičkaření. Airey vloží do svého sóla část Orientu a rázem vám vyplaví jednu z nejlepších věcí alba.

Johnny's Band také nezní úplně jako Párpl, ale to rozhodně ničemu nevadí, jde o pohodovou koncertní jistotu s opět dominantním Rogerem a dostatečně sólujícím Morsem.

Osmá On Top of the World nezaujme ihned, jedná se o typickou skladbu novodobých D. P., podobné najdeme na Rapture... i Purpendicular. Šťavnatá rocková píseň a další sázka na jistotu.

Birds of Prey silné ambice nepopře, její vnitřní pnutí vytváří zajímavý kytarový riff, netypické vzdušné klávesové rejstříky (kde jen jsem podoné slyšel) a mašinkami parádně zmutovaný Ianův hlas. Napětí jí slušně pulzuje a Morseova sóla působí krásně dozdobovacím charakterem. Atmosféricky akustická vložka v její půli zvukově zalahodí a skladba absorbuje vývoj i progresivní tvary.

V případě poslední věci se jedná o doorsovský cover Roadhouse Blues, který v podání Gillanovců dostává solidní hitový náboj a svým energetickým poteciálem dokáže originál nenápadně přečůrat. Ovšem je také nad slunce jasné, že největším hitem alba je cover verze.

Srovnávat tuto nahrávku s těmi "jedinečnými" Párply tedy nebudu, ale na maximální ohodnocení (co se týče pouze složky hudební) to prostě není. Předešlá kolekce určitě byla silnější v kramflecích a oproti letošku mi připadne zajímavější, variabilnější, nástrojově barevnější a bohatší, nepochybně pak i kreativně vyzrálejší.

Infitite je spíše sázka na jistotu, ale přesto všchno se ale v její přítomnosti cítím příjemně, dodaná vnitřní náplň mě veskrze baví (sice neohromuje, ale rozhodně se o žádnou nudu nejedná), jde o mou po léta vysoce oblíbenou kapelu, jejíž sympatické a pohodové instrumentální machry mám tuze rád a k dobru připočtu i to, že v požehnaném věku dělají svým fanouškům stále velikou radost. Velice dominantní čtyři a čtvrt ze srdce rád zaokrouhlím vzhůru.
reagovat

Jarda P @ 13.04.2017 07:11:19
Pět bych jim taky dal, ale v desetibodové stupnici. Ač jsou mí oblíbenci, na víc jak 3,5 to neslyším.

steve @ 13.04.2017 09:53:07
K desce samotné se vyjádřím až za pár dnů, jelikož jsem ji slyšel teprve jednou. K Horynově recenzi: jde poznat, že známkuje spíš srdcem, než ušima, ale v případě takto služebně staré kapely to chápu a v případě D.P. dvojnásob. Mé sympatie mají rovněž.

Samozřejmě že srovnání s In Rock a dalšími alby ze staré dekády je nesmyslné, tam si NErevoluční novinka ani neškrtne, s Now Waht?! to vidím na plichtu.

Zvukově se mě zdá v pořádku a co se týče stran Gillana-úplný mladík. Těším se i na DVD.

Antony @ 13.04.2017 10:45:50
Známkování srdcem/ušima/rozumem, to je úplně v pořádku, každý soudruh podle svého vkusu. Muzika není měřitelná sportovní disciplína. V té subjektivitě (mimo jiné) je její krása.

PaloM @ 13.04.2017 11:21:48
Včera mi došlo CD a po dvoch počutiach sa mi veľmi páči. Mám vo zvyku hodnotiť relatívne k celej diskografii, takže zatiaľ to mám za 4 body :-)

steve @ 13.04.2017 14:17:44
Jestli je Infitite POUZE dr 7 hraje výborně.

Petr59 @ 13.04.2017 18:45:15
V dnešní době (Loudness War) snad ani od zvukových inženýrů lepší mastering čekat nemůžeme(ano, DR7). Vždy, když se chci napružit skvělou nahrávkou (po zvukové stránce), loupnu do CDplayeru nějaký pořádný hardrock . . . a co jiného, než původní vydání Machine Head s neuvěřitelným dynamickým rozsahem (DR 15). To se ani nechce věřit.

Brano @ 13.04.2017 19:19:46
V tretej skladbe All I Got Is You ani nepočuť záverečné Gillanove jačanie.Zvuk sa celkom zlieva.Avšak na youtube je jačanie zreteľné a jasné:>> odkaz

Brano @ 13.04.2017 19:39:44
...inak celkovo je to muzička parádna,starí páni to vedia stále ešte poriadne rozbaliť.Klobúk dolu!

john l @ 14.04.2017 12:50:41
Zašel jsem k naší obvoďačce a ta, že mám užívat naordinovanou novinku Deep Purple v pravidelných časech. V uplynulých třech dnech jsem ji poslechnul. Zatím jsem veskrz spokojen. Za nejschopnější považuju skladby 1,3,4,6,9. Ale černou práci odvádí dobře i 5,7,8ička. Prozatím 4 hvězdy.

Pegas @ 17.04.2017 15:01:04
Brano: Já tam teda ten řev slyším i na CD, zato jsem si všimnul, že v tom klipu je hned předtím vypípnuté slovo fucking.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
merhaut, Jarouš, b.wolf, Gerry, horyna, john l, alienshore
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
Petr59, PaloM, Brano, Zdeněk, jirka 7200, Martin H, Mohyla
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Antony
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
stejk
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000