Pink Floyd - The Division Bell

Pri úvahe, ktorou skupinou alebo interpretom pri prvej recenzii začať ma okamžite napadlo Pink Floyd a ich posledný počin Division Bell. Iste, toľkokrát premielaná téza že Waters a spol. svojho času natočili lepšie platne je možno na mieste ale ťažko posunúť Divison Bell len do roviny akéhosi neúplného projektu, ktorý by mal kvalitatívne zaostávať. Zvlášť keď má tento album pre m�a silný nádych nostalgie a akejsi neopakovateľnosti.

Osobne si myslím že koncept a myšlienka ktorá bola započatá na A momentary lapse of reason tu dosiahla o čosi poetickejšie a jemnejšie odtiene. A to nielen čo sa týka zvuku ale textovej časti.

Cluster One

Pôsobivo rozvíjajúca sa piese� s krásne sekundujúcim pianom. Tak trochu meditatívny začiatok albumu, ktorému kráľuje harmonická gitara.

What dou you want from me

Piese� začína dravejšou gitarou s bluseovým feelingom. Pokračuje do mohutnejšieho vrstvenia so sympatickým refrénom.

Poles Apart

Melodicky veľmi zaujímavá piese�. Ani neviem prečo ale vždy pri znení tejto piesne mám pocit, že by rovnako perfektne sadla i na album A momentary lapse of reason Ku koncu znie nádherné sólo, ktoré presne zapdá do konceptu skladby.

Marooned

Ťažko opísať slovami túto inštrumentálku, To čo Gilmour predviedol v tejto skladbe snáď ani nemá obdobu. Nesmierny cit a schopnosť vygradovať motív tak, že sa vám tisnú slzy do očí.

A great day for freedom

Hymnická piese� s podmanivým refrénom. Ako sa neskôr ukázalo, vždy výborná koncertná voľba.

Wearing inside out

Jedna z mála vecí kde akosi počujem duch albumov Darskide of the moon alebo Wish you were here.

Take it back

Trochu popová záležitosť, ktorá ma ale baví. Táto skladba je jedna z mála tých, ktoré vám zdvihnú náladu.

Záver albumu je grandiózne vyplnený štyrmi skladbami, nad ktorými kráľuje záverečná High Hopes s nesmrteľným sólom.

Záverom snáď iba dodať, že Divison Bell má čo ponúknuť. Je na �om porcia kvalitnej a poctivej hudby s krásnou snovou amtosférou, ktorú treba pochopiť.
reagovat

PaloM @ 01.08.2012 14:27:34
Vitaj Vincko. Dúfam, že sa tu medzi fanúšikmi dobrej hudby budeš cítiť príjemne.

Vincent Urban @ 02.08.2012 12:08:50
Vrela vdaka :-)

b.wolf @ 03.08.2012 15:24:23
Podívejme, další elegantním způsobem podaná recenze. Sněmovní zvon je labutí píse� gigantů Pink Floyd, ovšem veskrze parádní. Kdyby vydali jenom fantastickou High Hopes, stačilo by. Tady jsou však další zářezy, třeba Marooned-nádhera. Díky za recenzi, musím PF zas trochu oprášit... tento měsíc jedu skoro samé Deep Purple a poslouchám Mr. Lorda...

Vincent Urban @ 03.08.2012 23:17:17
Zdravim b. wolf, dakujem za uznanie :-). Musim suhlasit, tento album je nabity nadhernymi skladbami. Samozrejme, ze mam vo velkej vaznosti i skorsiu tvorbu Pink Floyd. Prave v tej rannej tvorbe az po Watersov odchod som obdivoval ten zapal pre vec, pre temy ktore boli sice vseobecne ale rozhodne sa k nim malo co povedat. Zvlast najcitelnejsie je to na albume Animals alebo the Wall. Ale nemozem si pomoct, tento album ma sprevadzal mojou mladostou, kde som ho vnimal velmi pozitivne ale tu uplnu krasu som pochopil az neskor. Samozrejme, kazdy mame to svoje oblubene :-)

P.S: Purplov som tocil i ja, snad najviac v poslednej dobe Made in Japan. Skoda Lordovho odchodu. Bol to pan muzikant i clovek.

K hudbe Pink Floyd som sa bližšie dostal okolo roku 1994, kedy som bol vzatý na ich koncert vo Viedni. Neskutočný zážitok, lasery cez celú oblohu, zvuk, sťaby z playbacku, Another brick in the wall zahrali, rovnako ako High hopes. �no, boli to klipy k albumu The division bells, ktoré ma spolu so zmie�ovaným hitom zaujali čoby malého fagana. Pamätám si ešte videokazetu s Pompejami a pavučinovými bicími, to bolo tiež zaujímavé. Nečudo, že mám k poslednému štúdiovému albumu trošku nostalgický vzťah.

Jedenásť skladieb totálne ovládol Gilmour a jeho meditatívne sóla, pri ktorých aj budhista vyzerá ako splašený kô�. A cluster one, What do you want from me, Wearing the iside out, Coming back to life, to sú skladby, ktoré nabádajú k zatvoreniu očí a snívaniu o príjemných stránkach žitia i bytia. Samostatnou kapitolou je neskutočne podarená skladba High hopes. Tráva je zelenšia, čo môže byť pozitívnejšie (HIV diagnóza určite nie)... Melancholické vzopätie génia a nech niekto skúsi povedať, že skupina sa skladateľsky vyčerpala! Minimálne v tomto prípade to neplatí.

Iste, nájdu sa aj slabšie kúsky (Take it back, Keep talking a iné), album by mohol byť o pätnásť minút kratší a znel by ešte lepšie, rád mu to však odpustím, keďže nič ďalšie už skupina nevyprodukovala a asi ani nevyprodukuje.

Čo dodať na záver? Pokojné dielo na pokojné prežívanie. Podľa m�a je to dôstojná rozlúčka s legendou. A tie videoklipy! Málokedy si s hudbou spájam vizuálne doplnky, avšak nedokážem si spomenúť na žiadne iné klipy, ktoré by som si tak pamätal a ktoré vyčnievali v čase i priestore ako dielo majstra sci-fi v záplave brakových spotrebných rodokapsov. Takto má vyzerať pop do rádií typu Jemné melódie a nie tie vyfabrikované výlučky, čo sa podliezajú masám. K The division bell podliezajú masy a to je sakra rozdiel!
reagovat

PaloM @ 01.08.2012 05:04:01
Pekná recenzia hejkal, cítim to veľmi podobne. Skvelá relaxačná muzika. Toľko príjemných emócií nie je na žiadnej ich platni, ani na sólovkácjh Gilmoura, ktoré považujem za priemer. A tie slabšie kúsky, čo uvádzaš, sa veľmi príjemne počúvajú - ako celý album.
Tvoj zážitok z detstva - už koncert v Benátkach v 80. rokoch (vysielaný v našej TV a potom vydaný v mizernej kvalite na VHS) naznačil super show. Záverečná koncertná šnúra, ktorej viedenskú časť si videl (kolegovia z práce boli v Prahe) a naša TV dávala Earl s Court (z toho je dokonalé 2DVD P.U.L.S.E), je naozaj mega super show, zatiaľ to nič neprekonalo, čo som videl. Počítam, že si dvd P.U.L.S.E videl.

pito63 @ 02.08.2012 00:38:27
Tunajší plodný prispievateľ sa v poslednej dobe pustil do "nedotknuteľnej" modly menom Pink Floyd. Samozrejme, tým Progboard teraz aj žije, je to pochopiteľné. Bolo tu veľa pozitívnych i negatívnych reakcií, netvrdím, že neoprávnených, každý máme právo na ten svoj názor. Mnohé veci ma pobavili, dozvedel som sa veľa nového, ale v mnohých prípadoch som sa aj sklamal. Je mi jasné, že všetko každému sadnúť nemôže, ako v prípade hudby, tak aj v prípade písaného podania daného diela.
Chcem zareagovať na niektoré poznámky, ktoré sa tu objavili teraz a aj v minulosti...
Neberiem litánie o tom, že ak si niekto dovolí napísať negatívnu prácu na Pink Floyd, že je to iba prázdna póza a nejaká frajerina vybočovať z davu.
Neberiem poučky mudrcov, že musím padnúť na zadok pred dielom, ktoré uznáva celý hudobný svet.
Neberiem vyhlásenia, že každý by mal písať iba o tom, čo má rád. Som rozhodnutý, že ak mi to moje možnosti dovolia, napíšem slušnou formou o obrovských sklamaniach vo svojej zbierke.
Budem akceptovať fanúšikov akejkoľvek skupiny a rozvážne reagovať aj na hudbu, ktorá sa mi nepáči. To isté však očakávam aj z druhej strany.

PaloM @ 02.08.2012 08:11:26
Ahoj Piťo, ja ako jedna z trafených husí skúsim zagágať prvý :-) Hoci riskujem, že gagot sa trafí do témy, ktorá nebola cieľom tvojej reakcie. Avšak budem sa snažiť byť konkrétny a osobný, s dôverou v normálnu reč.
V mojich reakciách na hejkalove recenzie nikdy nešlo o kritiku či podozrenie, že recenzie písal ako prázdnu pózu či frajerinu. hejkal všeobecne píše skvelo, srandovne chváli i kritizuje, čo je umenie vymýšľať také metafory a na tom sa vždy dobre bavím (o čo autorovi určite aj ide, aby sme sa zabávali). Súhlasím s tebou, musí byť dovolené všetko kritizovať, modla a zlaté teľa pre zdravo rozmýšľajúcich fanúšikov neexistuje.
Trvám na tom, že hejkalovi oveľa viac sedia recenzie muziky (najmä gitarové kapely), ktorú má rád a tým písačkám aj viac verím. Pokiaľ ide o jeho recenzie-kritiky na niektoré albumy Pink Floyd, tak som presvedčený, že danú hudbu nepochopil a preto k nej nič necíti, alebo menej cíti. Samozrejme, ktokoľvek môže napísať, že Pink Floyd sú horší ako ako opitá dychovka. Len si pritom pomyslím, že chlapec nechápe alebo nerozumie tomu, čo počúva. A na to pomyslenie mám právo :-)

Nikto nemusí pred veľdielom padať na zadok a už vôbec nie kolektívny pád na riť (jedine pre tou modlou), ale pre m�a je vrcholný zážitok zostať s otvorenou hubou nad úžasnou muzikou (predsa len dopad na kostrč je bolestivý, tak radšej takto).

Jasné, nemusí každý písať o tom, čo má rád. No, pozitívne myslenie má niečo do seba. Písať a vravieť o tom, čo má človek rád, prináša väčšiu radosť, ako písať a vravieť o tom, čo nemá rád. A to sa prenáša aj na čitateľov a poslucháčov. Hudba je pre zábavu - a radšej mám napr. v TV humoristov ako tragédie a krváky. No nepochybujem, aj krváky si vyžaduje určitá sorta (a zvyšuje sledovanosť).

Celé je to veľmi jednoduché a to sa zhodneme. Stačilo by tu rešpektovať pravidlo, ktoré si treba často pripomínať. Nadávať na muziku môžme, osobne sa napádať nie. Ľahko sa mi to teraz píše, no dodržať to...

Ďakujem ti Piťo za veľmi poctivú a slušnú reč, verím ti, že to tak cítiš. Želám príjemný de�.

Kdybych se měl rychle rozhodnout, jestli volím Losnu nebo Maž�áka... tedy Gilmoura nebo Waterse, odpověděl bych, že hlasuji pro Gilmoura. Je ale krátkozraké dělit kapelu na dva tábory podle dvou hlavních představitelů a skladatelů. Jak tu již bylo řečeno, tak nejsilnější byli pánové spolu. Jestliže Waters byl duchem a kapely, který tvořil i hudební základy většiny písní Pink Floyd, tak Gilmourův vklad v podobě jeho hlasu a uplakané kytary tvořil nedílnou součást všech "velkých" skladeb kapely. Nejslavnější deska - DSOFM - je toho zářným příkladem. Na první poslech je hlavní postavou Dave, který téměř vše zpívá a jeho "guitar work" zdobí celou plochu alba, ale byl to Roger, kdo vymyslel celý koncept a udal směr. Co z toho plyne? Gilmour byl bezpochyby hudebně nejnadanější muzikant v celé kariéře Floyd, ale jeho vliv na kapelu spočíval především v konečném zvuku skladeb a jeho melodice, která zkrášlovala syrové a neopracované struktury písní jeho kolegy.
Poslední studiová deska Divison Bell je o něčem jiném. Z hudby Pink Floyd se tu víceméně používá pouze jeden motiv, chcete-li postup - Wrightovy klávesové plochy, do kterých lká Gilmourův nereverbovaný stratocaster, to vše je poháněno nevzrušivým rytmickým doprovodem Masona. Skvěle to fungovalo u Echoes, Shine On You Crazy Diamond atd., ale při více než hodinovém poslechu začne celé album splývat dohromady a ztrácíte v něm pojem o čase. Nedílnou součastí mnoha skladeb se staly vokalistky, které se tak osvědčily u Dark Side Of The Moon a dokonce se tu objeví i saxofon, který také nechá vzpomenout na toto období. Je to taková reminescence na typické Pink Floyd, i když každý si pod tím představuje něco trochu jiného. Nepodezírám kapelu z toho, že by bylo Divison Bell nějakým kalkulem nebo "podvodem" na věrné fanoušky. Spíš se obávám, že prostě do jisté míry došla inspirace a tak se chtě nechtě museli muzikanti vracet do minulosti. Výsledek je dobrou relaxační záležitostí do nepohody, ale chybí trocha toho watersovkého sarkasmu a přímočarost, bez kterých jsou některé skladby vyložene přeslazené a tím pádem ne moc dobře stravitelné.
Skladby Cluster One, What Do You Want From Me, Marooned a Wearing The Inside Out se moc hezky poslouchají a ona zmi�ovaná gilmourovská esence tu vyniká naplno. Vrcholem je glorifikovaná High Hopes, která je nejvíce propracovaným kouskem alba, navíc ji budu mít do konce života spojenou s jistými vzpomínkami. Příkladem kompozičního úpadku je komerčně vtíravá Take It Back a v podstatě celá druhá část Divison Bell.
Občas mám na Divison Bell náladu, ale většinou si poslechnu pouze High Hopes, takže ve výsledku se u mě jedná o lehce podprůměrnou kolekci skladeb Pink Floyd. Písně jsou k běžnému posluchači vstřícné a nedivím se, že je album tak oblíbené, ale já mám své favority jinde.

reagovat

Mé nejoblíbenější album od Pink Floyd (neplést s nejlepším kterým je pro mě Dark Side). Jedinou vadou na kráse je Take It Back, které mě prostě k jejich stylu nesedí, ale Wrightovo Wearing The Inside Out (které je podle mě ještě lepší než High Hopes) by to zachránilo i kdyby tam takové "Take It Back" byly tři :)
reagovat

O tomto albume sa tu vedú zaujímavé spory. Ja nechcem nikoho presviedčať, že je to super album alebo že nestojí za nič. Moj osobní (t.j. subjektívny) pohľad znamená, že The divison bell je pre m�a moje najobľúbenejšie album od PF (a áno, mím napočúvanú celú diskografiu). Všetko záleží na okolnostiach a ja som tento album spoznával v čase, keď som prežíval nádherné obdobie, a tak sa mi fixuje tento album s ním. Preto ho mám najradšej, ale nikoho nechcem presvedčiť, že je naj. Pre niekoho nie, pre m�a áno. Skladby ako Coming back to life či High hopes ma vždy vyšlú do krásnej krajiny plnej krás. Takže to je moje subjektívne hodnotenie, dúfam, že to nikto nezoberie ako že som hluchý a neviem čo. Veď každý má iný sluch a to neznamená, že keď ho ostatný majú iný, tak ho majú zlý. Nie, proste iný.
reagovat

Lothian @ 20.08.2009 10:05:47
Division bell je krásné album,ale nemá moc společného s obsahem názvu Pink floyd. Je to velmi příjemný a vkusný pop. Především to fantasticky zní, krásné aranže....ale když si představím ty skladby natočené a pak doma přehrávané v možnostech sedmdesátých let, tak by to byl spíš podprůměr. High hopes je výjimka, jedna z nejkásnějších skladeb PF. A má úžasně působivý klip, mrazíci jen běhají.

hejkal @ 20.08.2009 10:17:01
SĂşhlasĂ­m, keÄŹ pop, tak takto.

PaloM @ 20.08.2009 12:51:02
Súhlasím, je to proste krásna hudba a nikdy som neriešil, či je to rock, pop rock, ešte- alebo už nie- Pink Floyd.

Zdeněk @ 20.08.2009 13:09:56
Ano, tady jdou Pink Floyd opět vzhůru,škoda,že není
pokračování - ikdyž vlastně David Gilmour...

Lothian @ 20.08.2009 19:16:39
Gilmour na Ostrově už je rozplizlost,poslouchat to nedokážu.

Po ‚zobudení� A Momentary Lapse Of Reason vnímam The Division Bell ako pokus o seriózne dielo s cieľom vyrovnať sa klasickým albumom zo 70. rokov- a na prvý pohľad vypadá náramne. Či už ide o perfektný obal, koncept o potrebe komunikácie, nasledujúce pompézne turné alebo fenomén Enigma- omáčka je vyslovene floydovská. Bohužiaľ, o to väčšie je sklamanie- ako keď vô�a prvotriedneho darjeelingu ukrýva čaj z automatu na železničnej stanici.

Cluster One- typický gilmourovský prvok, úvod, ktorý by mal nechať poslucháča ochutnať náladu albumu. A kde pri Castellorizon a Signs Of Life zatváram oči a začínam sa sústrediť, tam na m�a Cluster One pôsobí prinajlepšom ako kulisa. Čo je však smutnejšie, funkciu ochutnávky spĺ�a stopercentne. Či už ide o akýsi nechutne uniformovaný a uhladený pokus o vypaľovačku What Do You Want From Me, peknú Poles Apart (kde ma prenasleduje plíživý pocit, že od PF som čakal vždy viac než len ‚pekné piesne�) alebo o najväčšiu vatu v diskografií kapely A Great Day For Freedom- tam skutočne The Division Bell pôsobí ako nafúknutá bublina, hudobná káva, dokonalé remeslo- ako spestrenie fajn, samotný zážitok však nenahradí. Hranicu ľahostajnosti smerom k nechuti prekračujú Take It Back a Lost For Words. U tej druhej je vykrádanie Wish You Were Here predsa len moc do uší bijúce, tá prvá ma poprvé smolu, že vážne nemám rád U2, podruhé šťastie, že v zásade ‚nepreskakujem�- inak by bola sľubným kandidátom na permanentné vynechávanie. Silné sklamanie sa čiastočne rozplýva v Marooned- kde rád zabúdam na fakt, že stále prevláda virtuozita nad umeleckou hodnotou, a radšej ju nechávam rozvíriť vlastnú imagináciu. Prvý vrchol ale nastáva tam, kde vyčerpaného Davida nahradzuje Rick. Jeho Wearing Inside Out je nádhernou, náladomalebnou skladbou, silný závan tej prvotnej vône. Vynikajúci úvod Coming Back To Life mi zas pripomenie vyspelejšiu uvoľnenosť A Momentary Lapse Of Reason, kde zážitok z piesne ale úspešne mrzačí nástup monotónneho rytmu. Keep Talking je potom druhý vrchol albumu. Ak existuje platonický svet ideálov, som presvedčený, že takto tam znejú postwatersovskí Pink Floyd.

No a koniec... Vďaka bohu za�ho, vďaka bohu za záblesk duše Pink Floyd. Opus magnum poslednej éry, High Hopes. Melancholická perla vybrúsená do dokonalosti a doznievajúca vo vyvrcholení TDB, excelentnom Davidovom sóle. V hlave sa mi zatiaľ zhudob�ujú nostalgické obrazy, inšpirované klipom génia Storma Thorgesona. Bohužiaľ, nechýba medzi nimi jedna nepríjemná myšlienka- že z Pink Floyd tu už ostal iba homérovský duch...

reagovat

detone @ 17.03.2008 02:54:22
My,"naša generácia",asi už nebudeme mať možnosť vidieť Pink Floyd naživo.
Chválim Boha,že mi bolo dopriate vidieť ich koncert v Prahe na Strahove a ten koncert radím ako totálne najlepší,aký som kedy videl.
Nehanbím sa,keď v rebríčku mojich najväčších hudobných zážitkov zaradím tento koncert na prvé miesto a potom ďalších päť miest nechám volných.Potom tam zaradím Geneis-Budapest ´87,King Crimson a Roger Waters-Budapest-2001.

hejkal @ 17.03.2008 07:55:03
detone - aj ja, ako vlažný fanúšik Pink Floyd, musím uznať, že turné k Division Bell, ktoré som mal možnosť vidieť vo Viedni, bolo jedným z najlepších koncertných zážitkov, ktoré som kedy absolvoval. Ten zvuk bol tak neskutočne čistý, svetlá zatienili oblohu (hm, nočnú oblohu zatieniť svetlom...) a bolo to magické.

Panda @ 02.09.2008 14:36:12
Bylo to 7. září 1994. Den od kterého se historie dělí na období před Floydy, a po Floydech. Občas potkám nějaké známé, kteří tenkrát na Strahově taky byli. Je to už skoro 14 let, a my se pořád o tom bavíme. O koncertu skupiny Pink Floyd. Píšu o tom, a běhá mi mráz po zádech ...

Tak, nejprve k vyjasnění mého věku a toho, v jakém pořadí jsem slyšel a poslouchal nahrávky Pink Floyd (pro některé čtenáře a fanoušky PF je to velmi důležité a protože mi přijde, že některým nejde pod nos, že tohle album někdo může považovat za jedno z nejhezčích, které PF nahráli, což zdůvodní věkem, nebo nedostatečnou znalostí, naposloucháním, viz. "mct".)
Takže, je mi "teprve" 21 let, nahrávky Pink Floyd poslouchám chronologicky, čili jsem začínal s The Piper At The Gates Of Dawn.
Dlouho, předlouho jsem přemýšlel, na které album PF napsat nějakou recenzi a zda vůbec. Nejsem si jistý, jestli má slovní zásoba vůbec bude stačit k popsání takové nádhery, ale nakonec jsem se odhodlal a vybral jsem si toto, jelikož mi ho bylo líto pro navážení se některých jedinců do něj.
Podle mého odchod Rogera Waterse PF nijak neuškodil, jen nastartoval proměnu kapely, kterou nebyli a nejsou zarytí "Watersovci" schopni akceptovat. Přesto PF zůstali kapelou životaschopnou, které tato "amputace" možná i pomohla; kdyby Roger kapelu neopustil, možná by jsme se tohoto alba ani nedočkali, což by byla, alespo� pro mě, obrovská škoda.
Toto album má všechno, co od alba PF očekávám - éterický zpěv Davida, jeho překrásnou, zasněnou hru na kytaru; jemné, přesné bicí Nicka Masona; a vzletné, celkové náladě velmi pomáhající klávesy Richarda Wrighta. A co hlavně, všechny sklaby na albu obsahují to NĚCO, tu esenci, kterou na hudbě PF miluju.
Mé oblíbené skladby jsou... Rád mám úplně všechny, protože poslech tohoto alba mě napl�uje neuvěřitelně pozitivní energií a optimismem, ale What Dou You Want From Me, Poles Apart, A Great Day For Freedom, Take It Back, Coming Back To Life a High Hopes o malinko před ostatními vedou.
Takže velice rád dávám pět hvězdiček, které si toto album zaslouží a obhájí i v konfrontaci s veledíly 60' a 70' let. Není horší, není ani lepší, je jen jiné...
reagovat

Jaster @ 25.11.2007 14:15:03
Souhlasím s hodnocením. David Gilmour ukázal, že
i bez Waterse mohou PF vydávat dobrá alba.
Myslím, že jeho přínos pro PF byl před odchodem Waterse nedoceněný.

Petrucci @ 29.12.2007 14:38:26
Přesně tak, podle mého byl David pro PF stejně důležitý jako Roger.

PaloM @ 19.01.2008 15:05:17
Petrucci, súhlasím s Tebou, že je to krásna hudba. Toto album je 2. originál, ktorý som si kúpil od PF (1. bol Dark Side...) práve pre krásu a pokoj, ktorý mi dáva. Mám rád PF pred aj po The Wall, ale ten duch, mágia, napätie "či-ako-to-nazvať"
v hudbe od Momentary Lapse.... mi chýba. Bez pochýb
David je pre m�a jeden z naj gitaristov, nie technicky ale umelecky. "Amputace" Watersa PF určite nepomohla, ale je to ako pri rozvodoch, radšej rozchod, aby sa nepozabíjali...
PF je existenčne minulosťou, zaplaťpánboh za tú všetku nádheru, čo stihli natočiť. Práve teraz z bootlegov znovuobjavujem éru Saucerful, Atom Heart, Meddle a začiatky so Sydom.

Petrucci @ 19.01.2008 15:46:09
PaloM: Přesně tak, souhlasím ve všem. Já beru Pink Floyd bez Waterse jako úplně jinou kapelu, hrající velice odlišnou hudbu od té, kterou dělali za éry Rogera. Ale mám strašně rád obě:)

Tak si taky trošičku zareju do vosího hnízda ;-). Dovolím si zahrát si na znalce Pink Floyd, protože od nich mám doma v podstatě všechno, včetně 2x tolik bootlegů než řadovek a aby se mi "zadřeli pod kůži" ještě víc, přeložil jsem si komplet texty. A z tohohle kontextu bych chtěl říct svůj názor, že "Sněmovní zvon" opravdu NENÍ špatná deska. Ano, nejde ji srovnávat s opusy 70. let, kdy byli PF ještě ta "nas***á mladá generace", vždyť když vydali Dark Side, tak jim nebylo ještě ani třicet - a v době TDB už to byli padesátníci. Svou generační výpověď už vykřičeli, tak proč bychom po nich chtěli, aby se násilím stylizovali do mladších ? (jak se o to zoufali snaží Rolling Stones, kteří působí dneska již dost trapně a když je vidím, tak si vzpomenu na Sommersovu Mumii :-D ) �ekli svoje, zklidnili se, smířili (nemyslím s Watersem, na to se ještě 10 let čekalo) - a předvedli důstojný výkon. Postihlo to každého, kdo umí stárnout. Divission Bell je taky svým způsobem generační výpověď - ale pánů v posledním kvartálu života, kteří nechtějí bořit, ale prostě žít se svým okolím. A hlavně nejdou pod svoji úrove�. Opravdu to není mistrovské, zásadní dílo, ale je to příjemná, kvalitní věc. Porovnejte tento tzv. odpad s tím co jiné skupiny považují za kvalitu a stejně je to pobije na celé čáře. A jestli vykrádají sami sebe ? Ano, vykrádají. Je to poznat. Ale PF obohatili hudební scénu tolika nápady, že na to myslím mají právo.
A ještě poznámka na konec. To, že po DB už nevydali nic, je taky bod k dobru. Věděli kdy mají odejít a skončili dříve, než by pod tu svoji laťku sklouzli. Děkuju, pánové, i za tohle.
reagovat

Martin Ĺ rubaĹ™ @ 02.10.2007 10:59:57
Zdravím Vás,
osobně mám na tuto desku obdobný názor. Rovněž se domnívám, že i když se nejedná o jejich nejlepší album, nakonec je výsledek velmi nadprůměrný. A čím více roků uplyne, budou o tom přesvědčeni i někteří nevěřící Tomášové. (sru)

�ekl bych, že u alba Division Bell se často dostáváme do konfrontace starších posluchačů a nových mladších vyznavačů Pink Floyd, u kterých je tohle dílo jedno z nejoblíbenějších.
Ač patřím k těm mladším, pro mě je jen průměrným albem. (PF podprůměrná alba nemají). Podle mého názoru je poslední album, které stálo za to A Momentary Laps of Reason, od tohoto okamžiku už jakoby nemají z čeho čerpat. Division Bell je typická Gilmourovka. Takové sladké, uhlazené až popové album. Je tam několik skvělých momentů, zvláště saxofon Dicka Parryho se mi líbí.
No nic proti ničemu, prostě průměr. Dobré album ***

reagovat

Hodnoceno je toto LP (píši LP ,protože jsem ho jako LP měl hned po vyjití)zvrchu a ze spodu a z dalších mnoha stran.Z mnoha recenzemi v části souhlasím,v některých ne.Není to počin PF ani za 0 ale ani za 5*.
Celkově na této placce jsou PF sami sebou.Pěkné melodie,hezké vyhrávky,aranže,ale nějak mi u všeho schází trochu jakoby srdíčko.Trochu je to studené.Když jsem si LP poslechl poprvé,byl jsem na rovinu zklamán.7Let jsem čekal a výsledek,nu?
(Třeba zde docela opovrhovaný Final Cut mě přijde mnohem lepší).Vzhledem ke zklamání,jsem si pouštěl toto LP častěji,abych mu přišel na chuť,ale u mne se málokdy stává,že by se můj názor nějak významně změnil po prvním poslechu.Přeleje se sem tam pozornost z jednoho tracku na jiný,ale nic zásadního.
Stejně jako se mi napoprvé High hopes nelíbil,tak se mi nelíbí dodnes.
TakĹľe sorry,ale
reagovat

Tohle album patří rozhodně k tomu lepšímu co PF vytvořili. Nádherná High hopes, parádní začátek u Lost for words, kytara u Coming back to life, atd... Tohle album mohlo nosit i nálepku David Gilmour, ale PF zde ukazují, že i bez RW to jde (aspon pro nás "gilmourovce":)).
reagovat

Petra @ 14.08.2008 13:17:41
pravda. já také nemám pocit, že by bez Rogera byli v pytli

Podle máho názoru je to jedno z nejlepšich alb od Pink Floyd. Myslím že i bez Waterse se Gilmourovi, Wrightovi a Masonovi podařilo udělat vynikající album, ale myslím si že být tehdy ve skupině Waters tak je album ještě lepší. Jsou zde písně které hodně připomínají skvělé Wish You Were Here. Nejoblíbenmější písně bych ani nemohl vybrat protože se mi líbí všechny, akorát bych souhlasil s tím že Take it back nijak nezapadá do hudebního stylu Floydů.
reagovat

Tedy hudbu PF poslouchám stále, a to od prvních placek, tj. Pištec až po DB a každé je svým způsobem dobré. Samozřejmě pro mě jsou vrcholy z díly PF dvě alba a sice Animals a Wish You Were Here. NA Division Bell jsem byl hodně zvědav, jak bude znít bez Waterse a je pravda, že mě nejprve tak trochu zklamalo. Má sice svá silnější místa (take it back, high hopes), v dalších skladbách se vracejí do své minulosti, tudíž nemají čím překvapit. Dobré album, rád si jej poslechnu, ale kdybych jej neměl, nic tak moc by se nestalo.
reagovat

P�NOVÉ A D�MY,�ÍKEJTE SI CO CHCETE,DB JE TYPICKY FLOYDOVSKÉ ALBUM,TZN. MISTROVSKÉ A NADČASOVÉ,NEBOJÍM SE VÝRAZU GENI�LNÍ! JSEM JIŽ STARŠÍ FANDA,ALE JESTLI NĚKDO DOK�ŽE NAHR�T TAKOVOU VĚC PO PECK�CH THE DARK SIDE OF THE MOON A WISH YOU WERE HERE,TAK TO O GENIALITĚ SVĚDČÍ A JE ÚPLNĚ JEDNO,KDO SE NA DESCE PODÍLEL.FAVORIT JE POUZE JEDEN A TO JE SKVĚL� MUZIKA.(dle mého názoru jedna z nejlepších desek-ne-li vůbec ta nej) A HIGH HOPES ? (novodobá hymna sirů z PINK FLOYD)
reagovat

Já teda nemám PF tak zmapovaný, jako někteří pisatelé pode mnou (myšleno v dobrém) a nedokážu fundovaně zhodnotit, jak moc či málo se DB vyrovná předešlým albům s Rogerem W., ale chtěl jsem jen podotknout, že právě díky DB jsem se já osobně k PF dostal, v době jejich koncertu v 94 se v TV dost omílala Take It Back a ta mne teda chytla tak, že ač se o hudbu moc nezajímaje,musel jsem si to album koupit. Dlouho jsem pak točil jen DB, než jsem se odhodlal poslechnout starší desky a ponořit se do fantastických hlubin PF. Asi proto, ale nejen proto zůstává tohle album na mém žebříčku PF dost vysoko, přestože je již bez podílu Mr. Waterse, bezesporu klíčové postavy PF.
reagovat

Tak jsem se teda zamyslel nad tim albem, jestli to teda fakt neni bez toho Waterse nakej ten brak.. no ale nejak si porad myslim ze ani neee :-) (Oni ty ostatni budou asi taky trochu muzikanti; libi se mi hlavne jak vsichni stavi Gilmoura proti Watersovi, ale treba z takovyho Wrighta sem tam taky vypadne "slusna" harmonie, vite? - takovej great gig in the sky.. coo? ujde, ne?). {prave mi dochazi trpelivost} a bezte se s tema vasema recenzema vycpat, analfabeti, radsi si sednete ke klaviru a zkuste neco vyspekulovat - nejlip nakej druhej dark sajd - koupil bych si ho, ale DB bych kvuli tomu nevyhazoval, nebojte - ja snesu i vic dobrych desek a je mi jedno ktera je nejlepsi, srdecne jedno!
reagovat

mct @ 17.07.2006 00:00:00
Pořád tady čtu to samé. Několik z nás, kteří máme tvorbu PF zmapovanou se tohle album snažilo hodnotit v kontextu jejich tvorby. A za to jsme milovníky DB neustále napadáni.

Richie, jestli myslíte vážně, že tohle je „Mistrovské dílo, zásadní album“, pak jste tady na špatné adrese. Tyhle stránky nejsou o pop rocku, ale o prog rocku.

invisible @ 04.08.2006 00:00:00
Presne si to vystihol, neviem preco tento album mnohi zatracuju..

Konvi @ 27.11.2006 00:00:00
Je to hodně složitý, ten velkej projekt Dave - Roger, se omýlá pořád dokola. Je ůplně jasný, že Floydi v čele Davidem Gilmourem jsou jasně lepší, ale někdo je radši na "zamýšlivky" Rogera Waterse a někdo zas na bezprostřední kytarové umění Davida Gilmoura. Ta deska The Division Bell + jejich živé koncerty působí na člověka, který k této kapele má hlubší vtah velmi bravůrně, jeto podle mě nej. deska po Dark Side a The Wall. Zatímco fanoušci Waterse smutní, "Gilmourovci" - bezprostředně nadšení. I já, který se dostal k PF, jen zcela náhodou, už začínám svá sóla na akustiku, jen díky nim. A za to bezprosřední dík. Těm kdo hledají směr desky The Division Bell ať si pustí DVD PULSE a na konci už to budou vědět...

mct @ 27.11.2006 00:00:00
No, já teda nevím, ale když u Pulse porovnám tu část skladeb, na níž se více či méně podíleli všichni původní členové PF, a ten zbytek, tak mi zejména skladby z DB připadají hodně jalové. Právě tady je to srovnání tak zřetelné. Navíc, jestliže kapela po DB už žádné další album nevydala, je to pro mě důkaz, že si ti pánové uvědomili, že jsou ve slepé uličce a cestu z ní nenašli.

Já bych byl jen zvědavý, co by většina fandů říkala, kdyby Pink Floyd nahráli album zcela odlišné od jejich předchozí tvorby - třeba v duchu příklonu k moderním technologiím nebo desku s vlivy grunge - k tomu by v roce 94 určitě podmínky byly. Takhle PF vydali desku, která bohatě čerpá z jejich desek ze 70. let (neustále tam slyším asociace na Meddle, Wish You Were Here - tohle album zvláště), a na tom se myslím nedá vidět nic podivného. Gilmour má svůj jasný rukopis, na kterém si vybudoval obrovský respekt a podle mého není důvod jej nějak zásadně překopávat. Album je vybroušené hráčsky i zvukově, a tak jeho jediným problémem je, že v době svého vzniku už prostě nebylo zásadní, stylotvorné ani překvapivé. Tolik diskutovaná skladba Take it Back sice vyznívá na poslech náramně, jenže je to v podstatě přearanžovaná Where the Streets Have No Name od U2 - což je v případě kapely formátu PF poněkud politováníhodné. Že by pocta? Inspirace? Těžko říci, ale jisté je, že U2 jim trochu vrátili prokázanou poctu na desce All That You Can´t Leave Behind, kde se nachází hned několik zjevných floydovských momentů... Jinak jsou skladby velice vyrovnané a svým dalekosáhlým emocionálním a hudebním dopadem vybočuje jen poslední hymna High Hopes, určitě vrchol tvorby post-watersovského období kapely. Čili co říci na závěr? Division Bell je hudebně zcela klasická deska Pink Floyd s dobově moderním zněním a množstvím koncertních hitů, která je ale vydaná v době, kdy svoje zásadní příspěvky do rockové historie měla kapela dávno za sebou.
reagovat

soca @ 27.02.2006 00:00:00
jasně, že je to největší pop ala U2, přesto je tohle album kromě období se Sydem z tvorby PF moje nejoblíbenější. A taky nezní, jak kdyby ho nahrávali v koupelně.

Sakra to je ale ostrá diskuse.
Myslím že v DB ze sebe hoši vymáčkli vše na co jen v te době měli energii-jsou to taky jen lidi a stárnou a časem se mněni myšlení,hudební rukopis atd..
Mne se toto album moc líbí-je jen trochu smutné když v TV pustí HIGH HOPES po eminemovi a před britney spearsovou.(to je holt úděl doby)

Mimochodem nedávno nám floydi ukázali že i dlouhodobí nepřátelé se můžou usmířit odehrát spolu pát starých dobrých skladeb a na konci se s úsměvem na tváři chytit kolem ramen--no optimisti vykřikují PINK FLOYD REUNITED--
-všechno jde když se chce a když zapracuje čas-
reagovat

Musim říct, že tohle album mám rád. Ale něco mi na něm chybí. Něco, na co sem u PF zvyklej. Neni tak provázaný jako alba po Dark Side, nebo je to možná absense Watrse. Každopádně bych to neřadil k předním počinům Pink Floyd. Jinak High Hopes je skvělá a rád bych taky upozornil na Comming Back To Live. - krásná Gilmourova práce.
reagovat

Tomu říkám diskuse. Takže připojím i svůj názor. Jak už bylo řečeno, objektivně vlastně nejde říci, které album je lepší. Ale tady se to dá a tady je můj argument: Alba PF ze 70. let ovlivnila výrazně mnoho hudebníků a bez nich by hudební svět byl o hodně chudší. Což se o DB nedá říct (snad kromě High hopes). Ale zatracovat DB taky nemůžu. Všechny slavný skupiny, který hrajou 30 let a měli vrchol v 70. letech (PF, Deep Purple, Zeppelini, Stouni, Black Sabbath a další), tak už neměli šanci později vyrovnat uspěch ze 70. let. A zvlášť Vloudi, ty alba z tohoto desetiletí patří k nejlepším věcem, jakým kdy byly napsaný.
Když jsem viděl tu diskusi, tak jsem si poslechl v klidu Dark side, Wish you were here a DB. Ty první dvě mě vždycky znovu ohromí, jsou tam neuvěřitelné hudební (i nehudební) nápady. DB mě potěší jako kvalitní album se skvělou kytarou, Hihg hopes mě nadchne, ale album mě po pár poslechnutí rozhodně neohromí. Co se týče High hopes, podle Hanse je to složenina tří písní. Pokud ano (já si to ale nemyslím), tak je Gilmour bůh, protože ze tří různých písní složit tento melodický skvost, to je machrovina. Mimochodem, komu se High hopes líbí, ať si ji sežene na David Gilmour in concert, když jsem to slyšel poprvé, byl jsem naměko. Ještě mě u Hanse překvapilo, že se mu z tohoto alba nejvíc líbí Také it back. To bylo podle mě opravdu šlápnutí vedle (od Floydů, Hans ať má klidně svůj názor). Ještě se vyjádřím k názoru mct. V některých případech jistá podobnost je, ale tvrdit, že ty písničky jsou okopírovaný a nebo složený, mi přijde přehnaný. Každý hudebník má svůj styl a to se v jakési podobnosti promítne.
Co se týče zda Waters či Gilmour, tak každý má úplně jiný myšlení a záleží na vkusu. Waters je podle mě náročnější na poslech, Gilmour je melodičtější a jemnější. BTW, jeden novinář se vyjádřil o Watersovi jako o jednom z nejlepších skladatelů 20. století a přezdívka rockový Shakespeare taky o něčem svědčí.
Na konec chci říct, že každý album PF má jiný zvuk, jinou náladu. Neznám jinou skupinu, kterou bych takto mohl charakterizoval.
Tak. Dávám 3 hvězdičky vzhledem k ostatním albům Floydů. Pokud bych hodnotil hudbu 90. let, dal bych bez váhání 5.

reagovat

Hans @ 06.04.2005 00:00:00
Sorry, vytrhujes veci z kontextu, ja jsem nepsal ze to je slozenina ze tri pisnicek, chtel jsem tim rict ze jsou v HH pouzity postupy ktery znam i odjinud a nevim proc bych mel ocenovat ze floydi vykradaj sami sebe a sazej na jistotu, vetsinou to delali spis tak ze sli dopredu mimo klasicky postupy, tohle je podle mne komercni zamer. Cili podle mne je DB jasne komercni album a v tomto duchu u mne prave vitezi Take it back, ktera jako komercni hit je dokonala, zbytek je snaha o pseudofloydovskou intelektualni kvalitu. Jo a desku hodnotim v kontextu produkce PF, to co se deje na hudebni scene dneska to je jina kapitola a srovnavani nema smysl. No, ale kdyz jinak nedas, tak si poslechni Thrak od King Crimson (kapela stejne stara a s podobnym vyvojem jako PF) z roku 95, ty KC jsou uplne jina liga :o)

mct.mem @ 19.04.2005 00:00:00
Hudba 90. let mě nijak zvlášť neoslovuje, přesto si myslím, že ani v tomto kontextu bych albu DB dát 5b. nemohla. �ekla bych, že se i v 90.letech najdou mnohem zajímavější a přínosnější alba – i když to třeba není zrovna prog/art. Ale ono Division Bell taky mezi námi nelze označit jako prog/art, ono se to jen tak tváří, a to je to, co mi na tom tak moc vadí. Je to jen takový pseudointelektuální pop rock.

A k tomu všemu tady všichni ti pětibodoví boží bojovníci vykládají, jací jsou znalci PF, a při tom jsem objevila jen 3 (možná 4?) z nich u jiných alb. Kdyby znali ostatní alba z poloviny tak dobře jako DB, tak by z něj tak nadšení nebyli. A pokud ano, tak jsou tady na špatné adrese. Prog/art pro ně není to pravé.

Stokyi @ 14.05.2005 00:00:00
TAKZE HANS!
nemozes porovnavat king crimson 90 rokov z PF 90 rokov uz len z dovodu ze KC sa prakticky pri kazdom albume menila zostava jediny kto zostaval pri zezle je Robert Fripp. Kym PF boli prakticky ( do albumu DB) skoro 30 rokov spolu az na ten vypadok v polovici a zaciatkom 80 rokov. tym padom ze v KC sa menila zostava tym padom sa menil aj sposob hry! neviem ci vies co tym chci rict ale neda sa porovnavat KC s PF. KC je prakticky iba Fripp kym PF su Gilmour, Wright, Mason jedina zmena je v tom ze Waters sa vydaval na vlastne cesticky aj ked to boli dost neuspesne cesticky co sa v provnani PF povedat neda a tym chcem este reagovat ze PF mohlo zit bez watersa a waters nemohol zit bez PF o com dost svedci aj tento album. Myslim ze v 70 rokoch sa dost dobre vsetci styria doplnali aj ked hlavnymi postavay boli gilmour a waters. to je moj nazor.
za pochopenie dakujem :o))

@ 02.06.2005 00:00:00
no zeppelini ani nemuzou kdyz se rozpadly ale treba kdyby se nerozpadly tak by vyrovnaly ten uspech z 70 let co ty vis.

jaster @ 17.11.2007 17:30:50
Je mi 51 let přesto se mi líbí obě desky bez Waterse
nejvíce. Myslím,že David Gilmour ukázal,že i po odchodu Waterse dokážou PF nahrát skvělé desky.
Gilmour jako kytarista patří do první desítky nejlepších kytaristů všech dob v oblasti rockové hudby. Jeho sóla jsou vynikající.

Hooya @ 09.01.2008 21:51:35
a kdo jsou ti 9 zbývající?

Petrucci @ 10.01.2008 13:53:31
Mr. Hooya zavítal už i sem? Já si taky myslím, že tam Gilmour patří. Ale tohle je až moc subjektivní kategorie, záleží na vkusu každého posluchače.

oni su vyborny,je skoda ze sa teraz dostavaju na trh take s prepacenim ,hovadiny z kazdeho kosa´ale na nich nema nikto(mozno sa im vyrovnaju queeni a frenkie goes to hollywood...)ale proste tento album a pesnicka high hopes je VYBORNAAAAAA
reagovat

Ja by som len svoj názor:Pink Floyd a album The Division Bell je to najlepšie čo som kedy počula. Pesnička High Hopes má nádherný melancholický klip,fakt je to najlepšia skladba v ich histórii.Odporúčam všetkým.



reagovat

já bych Division Bell porovnal s celým vývojem hudby Pink Floyd, a vlastně většiny těch nejúpěšnějších art rockových kapel. Většina art rockových kapel svou hudbu postupně zjednodušovala, zjednodušování bylo přímo úměrné vyššímu úspěchu. A jen díky tomu se tyhle kapely udržely v povědomí široké veřejnosti, která se zajímá spíš o jednodušší hudbu. Division Bell bych srovnal třeba s posledními dvěma alby od Genesis, které taky byly poměrně přímočařejší, ale i tak patří k tomu nejlepšímu, co v těch letech v rockové hudbě bylo k mání. A i Division Bell převyšuje 99% všech rockových alb, které v roce 1994 vyšly. I když už to není taková hudba, jako v sedmdesátých letech, samozřejmě. Některé skladby jsou skvělé (Cluster One, Keep Talking například), jiné jsou spíš průměrnější. Moje hodnocení jsou čtyři hvězdičky - pro srovnání: Dark Side of the Moon bych dal 5, Final Cut ode mě dostane 3 hvězdičky. Division Bell zapadá pěkně mezi to.
reagovat

Fanoušci PF se v celém světě dělí v podstatě na dvě základní skupiny (když vynechám dobu se Sydem Barrettem). Jedněm se líbí víc starší alba jako Dark Side a The Wall a druhým spíš Momentary Lapse a DB. Neboli jednoduše: jedněm se víc líbí PF s Watersem a druhým bez něj. Je nasdaně, že názory na jednotlivá alba se u obou skupin fanoušků zásadně liší. Ale aby někdo psal, že DB je shit nebo trapně vypisoval, jak se která skladba z DB podobá jiným starším skladbám, je opravdu ubohé. Dovedu si představit, že kdyby DB znělo úplně jinak, tak by ten stejný člověk tvrdil, že už to nejsou PF, že je to úplně jiný styl (ve skutečnosti jen proto, že na tom nepracoval Waters).

Můj názor na DB je asi takový: Na DB je mnoho vynikajících skladeb, které může jen naprostý ignorant nebo zatvrzelý Watersovec považovat za špatné. Mezi ně patří např: High hopes, Coming back to life a Keep talking. Výborně zní i instrumentálky Cluster one a především Marooned. DB není rozhodně odfláknuté. Ale na druhou stranu musím říct, že DB jako celek už nemá zdaleka takovou atmosféru jako napřiklad Dark Side. A jestli je DB nejlepší? Na to se asi nedá odpovědět. Podle mě je vůbec nejlepším hudebním počinem (nejen PF) koncertní album Pulse, které vpodstatě vychází především z DB.

Mimochodem já jsem něco mezi oběma skupinama fanoušků. PF se mi líbí jak s Watersem tak i bez něj. Jsou to sice rozdílné styly hudby, ale oba jsou blízké mojí krevní skupině.

Skutečný fanoušek PF nemůže nikdy říct o žádném ablu PF, že je špatné. Pokud to totiž tvrdí, pak není fanoušek PF, ale fanoušek Waterse nebo Gilmoura. Proto dávám 5 hvězdiček, stejně tak jak bych je dal jakémukoliv jinému albu PF.
reagovat

mct.mem @ 12.12.2004 00:00:00
Díky Davide, konečně v tom mám jasno – „nejsem (skutečný) fanoušek Pink Floyd“ a „jsem naprostý ignorant nebo zatvrzelý Watersovec“. Mimochodem, přečetl jste si, co jsem napsala o Final Cut, což je vlastně Watersovo dílo?

Možná jste si nevšiml – a nejste sám –, ale tady nejsme na stránkách obdivovatelů Division Bell, ani to nejsou stránky fan klubu Pink Floyd. Tak proč myslíte, že všichni musíme DB obdivovat? Podsouváte nám i slovo na „s“, ale to nenapsal nikdo z těch, kdo album DB nemají rádi! Já sama tohle slovo používám pro úplně jiný druh hudby (a tomu bych dala 0 bodů). Tady jsem použila slova jako kulisa, řemeslo a kopie, a za tím si stojím. Vy jste tu nenapsal, jestli je tohle album, které jste slyšel od PF jako první, ani jsem si nevšimla, že byste hodnotil nějaká další alba (v tom taky nejste sám), ale i to je pro mě určité vysvětlení.
Nevím, co si o tom myslet, přečetla jsem si tady na PGF u i u jiných alb protichůdné názory, ale ti lidé se tam neurážejí, tak proč zrovna tady? Co vy, milovníci Division Bell, vlastně posloucháte? To bych ráda věděla. Jestli máte odvahu (máte?!), napište mi to. Když budete chtít a dáte si tu práci a přečtete si, co jsem napsala u jiných alb PF, tak moji adresu najdete.

A k těm 5 hvězdičkám – když dáme všem albům 5 hvězdiček, nenapadlo vás, že pak celé bodování ztratí smysl?

Ryback @ 10.08.2007 14:25:46
ono Davide-obecně by nikdo o žádném albu neměl říkat, že je špatné/dobré, protože pojem objektivní recenze je nesmysl a vše je jen naše subjektivní vyjádření-co je fér, říct: album se mi líbí/nelíbí... vždyť je ve skutečnosti všechno tak relativní...

vojcek @ 01.09.2007 14:00:23
mct.mem: opravdu nechápu ten tvůj iracionální a zlostí nabitý příspěvek. David napsal svůj názor, rozumně a rozhodně ne zlostně (narozdíl od tebe) a nechápu proč reaguješ takhle podrážděně. Prostě řekni na rovinu že nesnášíš DB a nemusíš to takhle obalovat a kritizovat ostatní, kterým se DB líbí. Chápu, že pro tebe jsou modly jiné alba od PF, ale to neznamená, že ostatní, post-watersovské, jsou špatné.

che,jak nekdo muze rict ze DB je nejlepsi album-proboha lidi vzpamatujte se ,vzdyt to se skoro neda poslouchat.urcite si ho nikdy nekoupim.ale jsou tam nektere dobre kousky,i kdyz...jsou lepsi veci


reagovat

Dolfy @ 27.01.2006 00:00:00
jsi přísný,ale tvůj Nick to vysvětluje

DB jako nejlepší album Pink Floyd?!?!?!?! To to teda Floydi dopracovali...
Album DB mně osobně způsobilo velké dilema v r. 1994, když jsem se rozhodovala, jestli na ten Strahov jít, či nejít. Jako dlouholetý fanoušek PF jsem byla pro jít, ale po poslechu alba DB jsem si nebyla jistá, jestli by nebylo lepší zůstat doma.

Názory, že se u alba dobře přemýšlí, nebo usíná, mě utvrzuje v tom, že je to přesně tak, jak si myslím – čili je to výborná zvuková kulisa. Pro mě ale byli Floydi vždycky něčím víc, sahala jsem k nim vždycky, když jsem NECHTĚLA myslet na nic. Sedla jsem si, a soustředila se na všechnu tu nádhernou hudbu, ve které jsem stále objevovala nové. Hlavně na albech z let 1971-79. A než DB, tak to radši ty šílenosti, co nahráli v začátcích. Protože tam je aspo� cítit nějaká invence a hlavně radost z hudby, tady cítím z interpretů spíš únavu. A to, že někdo používá Floydy jako ukolébavku, to snad komentář nepotřebuje.
Takže stručně: Cluster one – to je hybrid Echoes a Shine on you Crazy Diamond, What Do You Want From Me – Have a Cigar + Comfortumbly Numb, Poles apart – to je Hey You předělané z moll do dur, a co tady dělají ty dozvuky slova STONE z Dogs (event. Sheep)?! ?! ?! A ty ladící nástroje – to už tady taky bylo (Jugband Blues, Atom Heart Mother). Marooned – klávesy jako v Sheep, A great day for freedom – Good By Blue Sky v dur, Keep talking – hybrid Us And Them, Run Like Hell a Pigs, Wearing the inside out – asi nejzajímavější a nejoriginálnější, i když i tady jsou odkazy k Shine On You Crazy Diamond a Comfortumbly Numb, Take it back – opět Run Like Hell (předělané z moll do dur), Coming back to life – opět Hey You + Comfortumbly Numb (ten trik s předěláním mollové melodie do dur už vyzkoušel i Smetana, ale tady je to hned několikrát, tak to už není zajímavé). Lost for words – tak tady čekám, že se ozve „Is anybody out there?“ + motivy z Wish You Were Here, no, a High Hopes – hlavní motiv vychází z Wish You Were Here a Shine on You Crazy Diamond a mezihra je z Empty Spaces, to žádné flamenco fígle nezakryjí, to že to zní jako Chris Rea, bych jim odpustila, ale ty krádeže ne.
DB jsou pro mě jen řemeslo. Já chobot tady píše něco o vývoji, ale já si vývoj představuju rozhodně jinak, než že někdo vykrade všechna svá předchozí alba a udělá z nich jedno nové. A nakonec ani to by mi ještě tak nevadilo, ale necítím ani snahu použít staré motivy nějak jinak, prostě je to kopie a zcela nenápaditá. Kdyby s nimi hrál Waters, řekla bych, že jde o vtípek typu – „kdo najde nejvíc hudebních odkazů na předchozí alba, vyhrává“. Ale obávám se, že Gilmour, Mason a Wright to takhle nemysleli.
Pro mě jsou DB jen velká efektní nablýskaná skořápka, ale jak se pokouším kouknout pod povrch – pusto, prázdno... Jako by to nahrál nějaký Pink Floyd Revival Band.

Oblibu tohoto alba vnímám jako naprosté nepochopení toho, kdo jsou (byli) Pink Floyd, a v čem je (byla) hlavní síla jejich tvorby. To, že jste z toho alba tak nadšení, si dokážu vysvětlit jedině tak, že tohle bylo první album PF, které jste slyšeli, ale k tomu se tady nikdo nepřiznal. Přitom to je argument, kterému bych rozuměla. A co už vůbec nechápu, proč tolik zloby, když si někdo dovolí VAŠE album zkritizovat. Psát sem samou chválu přece nemá smysl, to přece není účelem tohoto fóra. Tady by člověk měl spíš najít inspiraci, co poslouchat příště – ale k tomu byste si museli dát tu práci a zaregistrovat se tady, abyste si zjistili, kdo co poslouchá, a s kým se nejspíš hudebně (ne)shodnete.
reagovat

Naštvanej fanda @ 16.12.2004 00:00:00
Kdybys raděj napsala: To album se mi nelíbí. Tečka!!!!
Ale hrát si na rádoby inteligentního a hudby znalého a psát o každé písni, že to je hybrid něčeho a něčeho, nebo že je předělaná z moll do dur,... ...to je přinejmenším nepravdivé, ale hlavně trapné!!!
Division Bell řadím k těm povedenějším albům. A jesli to chceš vědět, tak jsem jako první slyšel The Wall. A poslouchám PF, Led Zeppelin,...

mct.mem @ 22.12.2004 00:00:00
Floydi, Zeppelini – a ty tři tečky jsou kdo?

Zas já @ 01.01.2005 00:00:00
U2, Dan Bárta, Monkey Business

Ravil @ 02.01.2005 00:00:00
Division Bell je průměrné album kapely za zenitem. Má dobrá místa a slabá.
High Hopes je velice důstojné zakončení kariéry, když slyším text What Do You Want From Me tak je mi do smíchu. A nemusím být zatvrzelý Watersovec...
To, že DB považuje někdo za zásadní svědčí maximálně o nedostatečném rozhledu v podobné muzice.

Antony.mem @ 02.01.2005 00:00:00
Myslím si, že jsi to napsal, Ravile, úplně přesně.

Fici @ 08.01.2005 00:00:00
Taky skoro souhlasĂ­m s Ravilem.

Honza �íha @ 10.01.2005 00:00:00
taky souhlasim s Ravilem, DB je vyklidněná tečka v historii Pink Floyd... jen to Take it back si mohli podle mě Floydi odpustit, v 94 je prodávalo už samo jméno... i kdyby místo Take it back udělali instrumentálku hranou na dudy (třeba přes klávesy), album by si lidi kupovali stejně a já bych si řekl: sakra, voni ještě uměj i překvapit ;-)
a ještě mě napadá jedna poznámka: mám hrozně rád takové ty fandy Rogera a la až nás smrt od Waterse oddělí, kteří tvrděj, že Momentary Lapse a DB je popík... protože já teda nevim, jak to viděj/slyšej ostatní,ale Radio K.A.O.S. je podle mě načichlé takovým (pro mě nechutným) discopopem, že pánové Gilmour a spol. si můžou naštěstí nechat o něčem takovém jen zdát.....

Bonzo @ 02.06.2005 00:00:00
Ĺ› tim uplnÄ› souhlasim sice se nevyznam co je hybrid a co ne ale stejne mi to nepride jako neco novyho..

Richie :-))) (pobavene) @ 13.07.2006 00:00:00
Tak uz zbyva jen dodat, ze rock'n'roll je vlastne jedna pisnicka.

Fanoušek Guns'n'Roses @ 23.08.2006 00:00:00
To vypadá na Jardu Špuláka v sukni ;)

michna (registr.) @ 23.08.2006 00:00:00
Fanouškovi Guns'n'Roses:
Takový pohodlný narážky si nech pro sebe a nezveřej�uj je na tomto fóru! Nikdo nemá čas zjišťovat, kdo je Jarda Špulák (pro ostatní: hudební publicista a šéfredaktor jednoho známého časopisu, zaměřeného na rockovou hudbu spíše tvrdšího ražení). Možná jsi to myslel jako kompliment, je ale špatně podaný a je spíš výsměšný, proto si myslím, že by ho měl Admin smazat.

mct @ 23.08.2006 00:00:00
No, já bych měla ještě jednu technickou poznámku: když je někde tolik reakcí jako tady, tak je třeba napsat, komu je ta vaše určena. Ne ze všech přezdívek se dá poznat, kdo je muž a kdo žena, komu že se to tady pošklebujete.

Jinak souhlasím s Michnou, reakce by měly být k věci, sebevtipnější urážky byste si mohli odpustit. Ale holt je to jednodušší se do někoho navážet, než napsat smysluplnou recenzi.

Vojcek @ 01.09.2007 14:26:46
Co dodat. Souhlasím s Ravilem, naopak u mct nesouhlasím snad ani s jedinou větou. Prostě bys to mohla shrnout tím, že DB se ti nelíbí, štve tě, že si někdo o něm může dovolit prohlásit že je to nejlepší album PF a proto tady napíšeš takový zlostný elaborát a podsouváš PF všelijaké zlé úmysly o sebevykrádání apod. Neberu ti tvůj názor, klidně si poslouchej jen watersovské alba a DB nech být, ale netvrď že je to špatné album. Pro mně je například vrchol PF Dark side of the moon, ale DB se mi taky hodně líbí a High Hopes je má nejoblíbenější skladba vůbec. �íct o HH, že vychází z Shine on you crazy diamond a Wish you were here, to je docela silný kalibr. Jak se říká, kdo chce psa bít, ten si klacek vždy najde. A jen na konec - když už napíšeš " A co už vůbec nechápu, proč tolik zloby, když si někdo dovolí VAŠE album zkritizovat", tak nevím proč v reakci na to napíšeš příspěvek přímo plný zloby. Nečetl jsem sice všechny komentáře, ale zatím jsem viděl zlobu jen od zapřísáhlých watersovců jako jsi ty. Popravdě nevím co byste od PF chtěli. Aby hráli stejnou hudbu jako před odchodem Waterse a natočili další Dark side? V tom případě nechápu, proč se tady rozčiluješ nad tím, že v DB slyšíš okopírované starší písně.

deadly death @ 11.10.2009 04:02:30
"division" je kvalitní album. rozhodně si myslím že se krásně řozjíždí a navozuje takovou tu art rockovou atmosféru. toto je klasická intošská fošna pro hifisty. rozebírání co je čeho hybrid je jak to říct? "strange". to že pozdější tvorba jakékoli kapely "se vykrádá" je poněkud přehnané. přesnější je použít termín "styl". dříve nebo pozdějí muzikant neuteče před svou předešlou tvorbou. každý muzikant má styl hraní. nějaké riffy preferuje nebo hudební postupy si oblíbí. to chce se pokusit pochopit proces skládání a vyvoj interpretace autora(skupiny). i posluchač prochází vývojem. odsoudit dílo je snadné, pokusit se POCHOPIT chce trpělivost a zkušenosti. dle mého názoru jsou dvě hvězdy málo na tak špičkový titul. ....no vaše věc.

PaloM @ 11.10.2009 07:44:22
deadly death: reagovať na 5 rokov starú recenziu už asi nemá zmysel, myslím, že ten človek tu už dávno nechodí.
Postoj k albumom P.Floyd bez Watersa je vlastne vyjadrenie vzťahu k Watersovi. Kto ho veľmi miluje, obyčajne zle hodnotí všetko od "A Momentary Lapse..."

Jester @ 11.10.2009 11:22:00
Jen tak pro zajímavost, mct byla jedna z mála, která se tady o to dříve starala, než přišel merhaut. Po slovních rozepřích s merhautem se rozhodla odejít. Dle mého velká škoda, nejenom proto, že má podobný vkus jako já, ale třeba taky proto, že si nemyslela, že sežrala všechnu moudrost světa.
A dle mého poslechových zkušeností měla dost a dost.

merhaut @ 11.10.2009 12:30:47
Jen tak, pro ještě větší zajímavost, ocituji mct: "Richie, jestli myslíte vážně, že tohle je „Mistrovské dílo, zásadní album“, pak jste tady na špatné adrese. Tyhle stránky nejsou o pop rocku, ale o prog rocku." Konec citace mct, co to tu tak báječšně vedla.

Ano, i tohle zde bylo dřív, než jsem to převzal, možné. Myslet mimo nalinkované "prog" mantinely se trestalo. Skupiny - které tu můžou být - se schvalovaly podobnými tdrly, všechno se jim muselo hlásit, schvalovat...

Je zde - mimo Jesetera - ještě někdo, komu se po progdiktatuře stýská?

deadly death @ 28.10.2009 22:43:35
tolik let? ani jsem si nevšiml. četl jsem recenzi. ale jak je vidět čas od času někdo zabrousí i do "zatuchlých vod" historie. to je zajímavé. fundamentální "prog diktatura". v hudbě přece neexistují hranice. dík za upozornění.

I když o totěch stránkách vím jen krátce a nemám tudíž co držkovat, jednu věc si přece jen neodpustím. Znám PF zezadu , dopředu kompletně všechno a na otázku, který album od nich považuju za prvopodstatný, bych určitě ukázal právě na The Division Bell. Smekám před The Wall, smekám před Momentary lapse..., smekám před Dark side..., ale stejně považuju tohle za nejkrásnější. ( a i když si právě kopu hrob, tak musím říct, že stále nechápu, jak může být toto album považováno za shit oproti třeba dark side of the moon- který je , podle mého názoru až o třídu níž - pravda , že jsem nikdy nebyl zastáncem toho, že je to jejich nejlepší album) Děkuju, ale je prd pro mě obhajoba Dark side ve smyslu, že do doby Dark side se o podobném uspořádní songů na jedné desce mohlo jen zdát, když slyším melodie jako Marooned, keep talking, nebo HIGH HOPES právě na DB. A je fakt , že u každé desky PF jsem ztrávil nejeden den jejím poslechem a nejednu noc při usínání u ní a stejně se vždy nejradši vracím k melodiím, jež se všechny rozejedou z nádherného podkresu v první skladbě DB: Cluster one a nakonci desky zanikají v rozhovoru muže s dítětem po jednom z nejhezčích ( ne-li nejhezčím) kytarových sól , co znám. A jak se na to díváte Vy, mi je fuk :o)

...a ještě řeknu, že potom , co jsem tu psal názor na toten skvostík a potom, co jsem si četl , že PF bez Waterse nejsou PF ( kdo jsi toto napsal, jdi do hajzlu ) se na mě se sbírečky tak krásně usmály ty tři slova s iniciály TDB a těším se až se zachumlám při jejich tónech do pelechu. Čuss :)
reagovat

Milly @ 01.10.2007 22:21:36
Mluvíš mi úplně z duše. :-) Také si užívám PF večer, při usínání. Trochu mi některé příspěvky připadají zbytečně agresivní. Vždyť každému se líbí něco jiného. Není důvod nikoho odsuzovat. (že, mct?)

Podľa môjho názoru je DB dobrý album. Po zvukovo studenom The Momentary Lapse ... je táto plat�a akýmsi návratom k zvuku 70-tych rokov. Príjemne analógovo znejúce nástroje, dobré a silné melodické motívy (What Do You want From Me) sú návratom do čias Dark Side. Vadí mi hitovosť niektorých skladieb (Take it back,Coming back to life), ale snáď to môžme konštatovať aj u iných albumov.
Úplne mimo sú však hodnotenia, že High Hopes (jednoznačný vrchol albumu a jedna z najlepších skladieb PF) sú skĺbením skladieb od Enyi, či do konca Road To Hell a podobne. Gilmour je známy svojou slide hrou na gitare, preto tá údajná podobnosť s Chrisom Reom. Album má svoje magično a hĺbku. Je to po rokoch opäť konceptuálna záležitosť.
reagovat

reakce na Hanze: Pink Floyd mam rad, znam od nich kompletne VSECHNO a presto povazuju toto album za jedno z nejlepsich. Nevim, proc by nepritomnost Waterse mela za nasledek, ze PF nejsou PF. Tvuj problem bude v tom, ze nepripoustis zadny vyvoj. Doporucuji ti tedy tvorbu Waterse.
Pises, ze osobni nazory nekomu neberes, ale pokud jsou udavany jako obecne, tak to odsuzujes - ze je nesmysl psat, ze nejake dilo je nejprodavanejsi, nejake nejlepsi atd. Sam ovsem pises, ze Momentary ... je lepsi nez DB a The Wall je lepsi nez momentary..., a navic svuj nazor "povysujes" tim, ze se jakoby schovavas za vetsinu ("100:1..."). Delas to same, co jinym vytykas!
reagovat

Stejne jako hansův názor, i ten můj předešlí byl pouze subjektivním pocitem (ne ovšem to nejprodávanější album, to je samozřejmě dokázáno ze statistik)...ale myslím, že DB je opravdu albem skvělým a zaslouží si úctu už jen proto, že Gilmour, Mason a Wright ho zvládli (stejně jako "AMLOR") bez Waterse, jehož hudební myšlenky a jeho hudební cítění byly do doby než odešel ASI tím nejlepším co PF kdy měli...
reagovat

Neda mi to, jsem rejpal :o) V historii Pink Floyd je spousta desek ktere svoji hudebni kvalitou a sdelenim predci DB. Osobni nazory nikomu neberu, pokud nejsou vydavany za obecny nazor stylem tohle album je nejoblibenejsi, tohle nejprodavanejsi a tohle nejlepsi apod - ostatne jak to vis/vite???. .... Nikoho nechci napadat, tak si to prosim nikdo neberte osobne, ale nejprve si poslechnete vsechna alba nez se pokusite o "objektivni" kritiku. Kdyz sem nekdo napise: tohle album se mi libi od kapely nejvic, tak to beru, protoze tim dava najevo, ze je to jen jeho nazor, ale uvedomte si ze to nectou jen znalci PF, ale i lidi kteri treba maji jednu desku a premysli co by si koupili dalsiho, pak taky muzou "sakra" nadavat. Nechci rict ze ja mam patent na rozum a muj nazor je ten pravy, to bych si dovolil dost, ale minimalne jsem 90% materialu PF slysel a to ne jednou a udelal jsem si celkovy obrazek nez jsem se pustil do hodnoceni. Chcete-li nekdo reagovat primo tak muj mail je honzah@karneval.cz, posluzte si kdo ma potrebu, alespon uvidim co je kdo zac? Jinak k vychvalovane High Hopes > uz jsem to tu zminoval, ale poslechnete si Empty Spaces (the Wall), Caribean Sea (Enya), Road to Hell (Chris Rea) a mate to tam - cokoliv treba z Momentary Lapse ... je lepsi a cokoliv z Wall a pred Wall je lepsi nez Momentary Lapse ... . Je to muj nazor, ale tipuju 100:1 ze je to taky nazor lidi ktery znaji a maji radi hudbu PF.
Vas rejpal, tentokrat bez hodnoceni.
reagovat

stokyi @ 30.12.2004 00:00:00
o tom pochybujem ze sa nechavali inspirovat enyou reaom a tymi co si menoval ked skladali high hopes a celkovo tvoje nazory na DB a tvorbu PF su dost stupidne. ja som pocul uplne vsetky albumy od Pf este aj album ked este boli sigma 6 a myslim ze celkovy prevrat v skupine spravil az gilmour a nie ten tvoj roger waters o ktorom sa hovorilo a este aj hovory ze nema hubonu sluch. sa pozry na alb. finul cut kt. prakticky waters robil sam a je to ich najhorsi alb. aky mali. a to ze odisiel waters z pink floyd bolo len dobre od neho a urobil laskavast tym celemu PF prinasal do kapely len napatie. takze ak si myslis ze PF bez watersa niesu PF tak to moze povedat len upny vymetenec ktory je totalne zalozy nanho. A DB neda sa povedat ze je najlepsi lebo to sa neda povedat o ziadnom alb. (az na finul cut) lebo v kazdy je niecim inym naj. ale z istoou sa da povedat ze je to umelecky dielo z nadhernym zvukom nadhernymi wrightovymi a gilmourovymi solami. jednoznacte by som dal 5*****.

Hans @ 30.12.2004 00:00:00
to Stokyi: nevim jestli jsi si vsimnul, ale ja jsem nikoho neurazel tak dost dobre nechapu proc urazis ty mne (to sem snad nepatri). Ano, mam jiny nazor na DB nez vetsina, je mi to divne, ale co nadelam. Pokud tu vsichni obdivuji DB jako jedno z nejlepsich del PF pak je mi jich uprimne lito. Popravde PF byli podle mne vsichni 4 muzikanti dohromady, po rozchodu s Watersem, ktery neodesel ale naopak vsechny ostatni vystval diky svemu stihomamu a neustupnosti uz podle mne pravi PF neexistuji. Waters daval hudbe PF formu a Gilmour dusi a Wright s Masonem je skvele doplnovali, ale jak sam Waters napsal v Animals ...spolecne zustaneme, rozdeleni padneme... ani nevedel jak velkou ma pravdu. Ja nejsem fanda ani Waterse ani zbyle trojice, jsem fanousek Pink Floyd a mam rad kvalitu, ale jen kvalita zvukova a instrumentalni mi nestaci, tomuhle albu chybi duse, resp. ji tam je hrozne malo.

jádro @ 30.12.2005 00:00:00
"Together We Stand..." nebylo v Animals, ale v pĂ­sni Hey You (The Wall) :-/

Richie @ 13.07.2006 00:00:00
Vite problem je v tom, ze jeste neexistuje databazovy system, ktery by obsahoval veskerou existujici hudbu aby si mohl kazdy muzikant proverit sve napady - jestli nekoho "nevykrada" (tim myslim treba ze zopakoval par intervalu ktere uz nekdo pred nim pouzil v tomtez poradi, byt treba v jine tonine ;-) ). Ono by to pak bylo jednodussi.. ...jeste dodam, ze kdybych mel, jako muzikant, za sebou kterekoli z alb jako Dark Side ci Division Bell, asi bych uz se moc nehlidal - jestli nevykradam sam sebe :-D

Spolu s The Wall je toto nejlepší album od PINK FLOYD. To, že se na něm nepodílel Waters mi nijak nevadí - zajímá mne pouze výsledek a ten je ohromující (navíc se mi stejně vždy více líbily písně od Gilmoura). Má to krásné melodie a jedinečnou atmosféru. Dokonalý zvuk to jen umoc�uje.
PS:
Toto hodnocení jsem použil s rozmyslem, ocenil jsem tak opravdu pouze mistrovské dílo a zásadní album.
reagovat

K. C. Strangelove @ 22.05.2006 00:00:00
A slyšels třeba Animals, Wish, Meddle, The Dark Side? Division Bell je proti nim opravdu slabší.

Je sice pravda, že The Divison Bell je jiné než ostatní alba s Watersem, ale podle mě není vůbec špatné, naopak. A myslím, že dát tomu albu **, je spíš nenaposlouchanost alba než nelíbivost.
reagovat

Ahoj. Souhlásím s Hansem PF bez Waterse už nejsou PF. Jinak tato deska mě také moc nechytla. Podle mého názoru to není zrovna nejlepší koupě. No a z hudební stránky to taky není žádný převrat. Jinak i tady ukázali, že hrát ještě umějí. Což pak dokonale předvdli na turné Pulse
reagovat

Ten kdo se domnívá, že album The Divison Bell není dobré po hudební stránce by si měl nejspíše vyčistit uši.Ale co? Každý má právo na svůj názor. Jenže tohle album je famozní , geniální, skvostné, ohromující a já nevim co ještě. Vše je umocněno nejlepší skladbou v historii floydů a tím je bezesporu High hopes.
reagovat

Tak High Hopes je opravdu super skladba! Ta jedna pisnicka opravdu zni jak U2, takze jsem si chili myslela, ze uz jsem skocila do dalsiho alba. Docela se mi libi i Great Day For Freedom. Neznam zatim vsechna jejich alba, ale prijde mi velice dobre. A dobre se pri nem premysli...
reagovat

Panove to se na mne nezlobte, ale prohlasit o DB ze je nejlepsi muze jen clovek ktery zbytek desek neslysel, nebo nema Floydy rad. PF bez Waters nejsou PF. Z teto desky se mi libi Take It Back, akorat je blby ze zni jako U2 (mam rad U2 :o). High Hopes jsou chvili jako Enya, chvili jako Chris Rea, chvili tam jsou Empty Spaces z the Wall, ale Floydi nikde. Nic naplat, kdyz clovek cely zivot dela jednu vec tak se jednoho dne prestane posouvat dal a napady uz neprichazeji jako za mlada. Je to skvele odvedene remeslo, uzasne zahrano s perfektnim zvukem, je v tom cejtit prace Boba Ezrina, producenta s velkym P, kterej vytahl na spici spoustu kapel, ale to je vse. Nejak se clovek zivit musi a kdyz holt jiny veci nez muziku neumime ...
reagovat

jádro @ 30.12.2005 00:00:00
To už můžeme stejně dobře tvrdit, že PF nejsou PF bez Syda

Toto album má zatím docela krátce a tak se o něm nebudu dlouho rozepisovat, ale na první poslech mne velice zaujalo a je PERFEKTNÍ!! Dokazuje, že se floydi již definitivně oklepali z odchodu Waterse a dokázali vydat vyrovnané album plné skvělých písní.

Škoda jen, že je zatím poslední, kdyby bylo možné dát ještě alespo� na jedno album Waterse, Gilmoura, Wrighta a Masona dohromady...
reagovat

The Wall je nejznámější, The Dark Side Of The Moon nejprodávanější a The Division Bell nejlepší (hlavně High Hopes)!!!
reagovat