Zappa, Frank - Weasels Ripped My Flesh
Zappa, Frank - Weasels Ripped My Flesh - tracklist alba, hodnocen?, recenze
1970
Tracklist:
/ Mothers Of Invention
01...Didja Get Any Onya? (6:51)
02...Directly From My Heart To You
(R.W. Penniman) (5:16)
03...Prelude To The Afternoon Of A
Sexually Aroused Gas Mask (3:48)
04...Toad Of The Short Forest (4:48)
05...Get A Little (2:31)
06 – The Eric Dolphy Memorial Barbecue
(6:52)
07...Dwarf Nebula Processional March &
Dwarf Nebula (2:12)
08...My Guitar Wants To Kill Your Mama
(3:32)
09...Oh No (1:45)
10...The Orange County Lumber Truck (3:21)
11...Weasels Ripped My Flesh (2:07)
(total time- 43:07)
Obsazení:
Frank Zappa / sólová kytara, vokál
Ian Underwood / altsaxofon
Bunk Gardner / tenorsaxofon
‘Motorhead‘ Sherwood / barytonsaxofon
Buzz Gardner / trubka, křídlovka
Roy Estrada / basa a vokál
Jimmy Carl Black / bicí
Art Tripp / bicí
Don Preston / piano, organ, elektronické efekty
Ray Collins / vokál (9)
Don “Sugar Cane” Harris / el. housle, vokál (2)
Lowell George / rytmická kytara, vokál (1)
Další posmrtné album Mothers, tentokrát především koncertní. Jak asi vypadaly ty nejbizarnější části živých vystoupení této pošahané party?
Často se jednalo o dost chaotické, téměř freejazzové improvizace (Didja get any onya?), v některých skladbách se jen dementně hýká, kašle, křičí a chrochtá (Prelude to the afternoon of a
sexually aroused gas mask), jinde jde zase o komplexní rytmy s šíleným sólováním saxofonu Iana Underwooda (Toad of the short forest), v těch studiových dojde na phasing a další efekty (Dwarf Nebula), ale je tu i několik útvarů, které jsou regulérní písně - coververze Little Richarda Directly from my heart to you, které vévodí housle a zpěv Dona Sugarcane Harrise, hitovka My guitars wants to kill your mama, kterou hráli i Steve Vai, Joe Satriani a Eric Johnson na prvním turné G3, nebo již známá a vydaná Oh No. Pulzující The orange county lumber truck je prostorem pro Frankovu kytaru a desku uzavírá titulní skladba - minutu a půl dlouhá zpětná vazba, následovaná potleskem.
Bizarní humor podtrhuje i obal s chlapíkem, holícím se lasičkou, coby holícím strojkem. Tato deska není pro moc častý poslech, pokud nejste vyloženě hledači experimentů, tak od ní raději dál. Pokud jí ale věnujete dostatečný čas, jistě oceníte svérázný projev a nápady.
reagovat
tak tohle je fakt úlet... Floydi mají svou Ummagummu a Zappa třeba tohle... je moc dobře, že Frank pobýval střídavě v Anglii a střídavě v Americe, protože do sebe nasál hudební atmosféru obou světadílů a výsledek je víc než úžasný... jeho hudba je, řekl bych, víc britská, ale nesklouzává do takového toho typicky britského melancholického soundu, ale naopak, do jakéhosi záměrně neintelektuálního humoru, což osobně velice hodnotím (prostě si nehraje na intoše ;-)... a jeho koketérie s moderní vážnou hudbou mě přijde mnohem progresivnější (jak já to cítím)než třeba popem zabarvená hudba Yes či Jehtro Tull... takže: jestli vám nevadí experiment v hudbě, vřele doporučuju
reagovat
- hodnoceno 0x - hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x
