Zappa, Frank - Hot Rats

Super album, ktorý ako jediný nechcem na CD. CD remix totý zničil ducha tohto LP a nielen tohto. Pre m�a nepochopiteľný Zappov remixový počin.
LP je iná káva. úžasný zvuk, basa a bicie ako sa patrí a skladby neoklieštené a bez zbytočnej kastrácie v duchu čoho? progresu? novej doby?

ale i tak: Long live FZ

Takže dávam 5 stars, ale na CD remix max.2
reagovat

luk63 @ 01.05.2011 18:54:58
Věděl jsem, že Zappa nahrál znovu basu a bicí pro první CD verzi alba We're Only In It For The Money. Netušil jsem, že něco podobného udělal i s Hot Rats...

luk63 @ 01.05.2011 18:56:55
...nebo to jinak přemixoval? Znám krysy jenom z CD.

adam @ 01.05.2011 19:01:43
bohuzial. a nielen tieto dva.... aj cruising with the ruben and the jets, aj lumpy gravy, taktiez just another band from la bolo editovane....

adam @ 01.05.2011 19:11:55
remixy upravili minutaz skladieb a taktiez nieco pobababrali s vyskami, hlbkami a celkovym dojmom. ale LP verzie su na nete zohnatelne. pokial podobne ako ja vlastnis aj Cd verzie, neda sa to chapat ako kradez. i ked okrem hot rats tie ostatne uz vysli aj v originalnej podobe vid: Lumpy/money a taktiez greasy love songs, co je vlastne povodny remaster vinylu cruising with the ruben and the jets.

zdenek2512 @ 20.02.2013 14:39:16
Rovněž jsem žil v představě, že s bezpražcovou basou je pouze LP We´re Only In It For....Já má Zappu z RYKO disku a ten by snad měl být bez úprav. Toto album mám jak na CD tak na vinylu původní anglické vydání na Verve. Hraje skvěle. Zmi�uješ v jedné reakci GTO´s Miss Christine leze ze swiming poolu dá se někde toto album sehnat? Četl jsem o něm, ale nikdy jsem ho neslyšel.

Po albu Uncle Meat Zappa dočasně rozpustil Mothers of Invention, což mu většina spoluhráčů měla ještě dlouho za zlé. On ale dobře věděl, co dělá - za prvé nebylo snadné tak početnou sestavu (9 lidí) finančně zajistit (platil každému 200 dolarů týdně, i když se nehrálo) a za druhé si často stěžoval na technické nedostatky spoluhráčů.
A tak, ve snaze docílit co nejdokonalejší nahrávky, zavírá se na dva měsíce do studia s univerzálním Ianem Underwoodem. Studiovou sestavu dopl�ují najatí baskytaristé Maw Bennett a Shuggy Otis, bubeníci Paul Humphrey, John Guerin a Ron Selico, houslisté Don Sugarcane Harris a Jean-Luc Ponty, doprovodný kytarista Lowell George (chvíli hrál i s Mothers, později se proslavil jako zpívající slide kytarista v Little Feat) a Zappův častý spolupracovník, zpěvák Captain Beefheart.

Kromě hudebního obsahu album předběhlo dobu i nahrávací technikou. Poprvé má k dispozici šestnáct stop. Například bicí jsou poprvé v rockové hudbě snímané čtyřmi stopami - rytmičák, kopák a další dvě stopy na ostatní přechody a činely. To mu umožnilo dosáhnout plného stereo zvuku a v konečném mixu mohl mít pod kontrolou více komponentů, než s nahráváním osmistopým, kde na bicí zbývaly nejvíce dvě stopy.
To, jak využil více stop k nahrávání kláves a dechů (vše Ian Underwood) je zřejmé už při prvním poslechu - overdubbing pomohl vytvořit mohutný zvuk velké kapely. Sám Zappa, kromě kytary, nahrával i perkuse, ale v poloviční, či naopak dvojnásobné rychlosti, což do výsledné nahrávky pouštěl v normální rychlosti (především It must be a Camel, v té je i hřeben na vlasy), dále pak psací stroj (Peaches in Regalia, Son of Mr. Green Genes). V takovém rozsahu se podobné úpravy nepoužívaly do příchodu digitálních technologií). Ještě tu Zappa hraje na 'oktávovou basu'. To není nic jiného, než baskytara, puštěná dvojnásobnou rychlostí (Peaches in regalia).
Co ke skladbám samotným? Část jsou sestřihané jamy (Gumbo Variations, na CD prodloužena o čtyři minuty, sólo ve Willie the Pimp a Son of Mr Green Genes), ty další pečlivě propracované skladby. Melodická Peaches in Regalia se jen těžko dostává z hlavy, stejně tak Little Umbrellas nebo It must be a Camel. Jediná zpívaná je Willie the Pimp. Tady si zahostuje Captain Beefheart, pak se pokračuje rozsáhlým kytarovým sólem. Riff, který hrají především housle, je též legendární. A Zappovo sólo patří k tomu nejlepšímu, co kdy na kytaru zahrál. Deska neuvěřitelně energická a živelná a přes svou náročnost z posluchače nevysává energii, ale naopak.
Oproštěna od textů, získává hudba další rozměr a myslím si, že právě tímto albem Zappa dokázal všem, že je zapotřebí s ním počítat i s jako velmi nadaným skladatelem a novátorem v nahrávací technice, nejen muzikantem, který píše 'comedy music'. Na závěr jen doporučení všem fandům jazz-rocku (ale nejen jim) a instrumentální, nejen kytarové hudby. Osobně Hot Rats považuji za jedno z nejlepších alb 20. století.

reagovat

Ondra @ 07.02.2011 23:20:44
Děkuji za podrobnosti k nahrávce, to jsem ani nevěděl, ale je fakt, že se jedná o jedno z nejlépe nahraných studiových alb, zvuk je mimořádně čistý, s velice dobrým prostorem a lokalizací nástrojů na scéně. A hudba - má vůbec cenu k ní něco psát?? :-))

Tato deska nemá, věřte, opravdu nemá chybu! To je naprostá "quinta essentia" všeho dobrého, co může muzika poskytnout. Ač hudební laik, zdá se mi, že z instrumentálního hlediska nemá toto album ani po 40 letech konkurenci. A ani jediná vokální skladba "Willie The Pimp" na tom nic nemění, neboť Beefheartův hlas je zde použit opět jako hudební nástroj. Tohle je, myslím, jeden z velikých vrcholů FZ a úplně největší, pokud jde o alba.
reagovat

První deska, kterou jsem od Zappy slyšel někdy počátkem 70. let, na které se mi v jediné zpívané skladbě "Willie the Pimp" poprvé představil i jeho spolužák ze střední školy Don Van Vliet, jež byl více znám pod pseudonymem Captain Beefheart.
V "Pasáku Willie" kapitán svým úvodním chraplavým hlasem uvozuje jedno z nejlepších Zappových sól, o kterém kytarista Roxy Music Phil Manzarena poznamenal: "To sólo se zdá nekonečné, zkusil jsem ho zahrát ve stejném tempu jako on a vyčerpaný jsem toho musel nechat. Zappa zdvojnásobil počet not v oktávě, které může rockový kytarista zahrát."
Zpěv je dopl�ován téměř hardrockovými houslovými figurami Sugar Cana Harrise.
I ostatní skladby jsou velice melodické, dalo by se říct "jazzrockové", kdyby se tento termín koncem 60. let již běžně používal. Je to hlavně díky jazzovému klavíru a dechům Iana Underwooda, které dopl�uje i hostující Jean-Luc Ponty. Snad právě pro toto skvělé album vzaly Zappu na milost i další jazzové osobnosti, které se na jeho tvorbu do té doby dívali spíše skrz prsty.
reagovat