ZZ TOP
Kdo se skrývá za plnovousy a lacinými černými brýlemi?
Nejčastější autor, vynikající kytarista, který někdy kvůli zvuku používá jako trsátko pětadvaceticentovou minci, zpěvák, hráč na foukací harmoniku a majitel rozsáhlé sbírky kytar (včetně jedné od Jimiho) Billy Gibbons (William F. Gibbons nar. 16.12.1949, Houston, Texas), baskytarista, zpěvák Dusty Hill (Joe Michael Hill , 19.5.1949, Dallas, Texas) a obvyklý cíl jejich žertů - bubeník, občasný doprovodný zpěvák Frank Beard (Frank Lee Beard, 11.6.1949, Frankston, Texas). Méně viditelným "čtvrtým členem" byl až do září roku 2006 jejich manažer, producent, spoluautor skladeb (zejména na prvních albech) a mnoha nápadů Bill Ham.
Když slavili ZZ Top 30. výročí a dohromady sto padesát let prohlásil Gibbons:"Stále ještě nás těší hrát společně jako kapela, a to znamená hodně. Nevím o ničem, co by nás bavilo víc. Nepřipadne to ani jako třicet let, jenomže my jsme v téhle kapele déle než v manželství, déle než ve škole, déle než v čemkoli, co jsme kdy dělali." Každá snaha zařadit jejich styl do hudebního "šuplíku" (bílé blues, blues rock, boogie, hard rock) je zbytečná. ZZ Top, nazývaní "Little Ol’ Band from Texas", mají vlastní osobitý styl, pro nějž je nejvýstižnější označení "hudba ZZ Top". "Na věčnou otázku: Jsou ZZ Top rocková nebo bluesová kapela?, odpovídám z hloubi duše, ano," napsal kdysi Bill Bentley. Také s větou z textu na Greatest Hits:"Kdyby měla vyjít absolutně spravedlivá kolekce největších hitů ZZ Top, museli bychom vydat kompletních deset alb místo vybraných osmnácti skladeb," lze souhlasit (brzy by jich však muselo být patnáct).
Od počátku 80. let jsou charakteristickou "ochranou známkou" ZZ Top vedle zvuku také vousy. Během přestávky 1977 - 79 se členové kapely prakticky neviděli a bez domluvy si všichni nechali narůst plnovousy. Zůstaly oběma kytaristům v asi padesáticentimetrové délce, takže připomínají dědečky z pohádky, oholit jej musel Frank Beard (beard = plnovous), ponechat si směl jen knír. Teprve před pár lety si prosadil aspoň na čas bradku kolem úst. Pro malou roli kapely v Zemeckisově Návratu do budoucnosti III. si Beard musel oholit i knír. Ač hrají ZZ Top úplně jinou hudbu a pro odlišné publikum, také jim pomohlo, stejně jako Michaelovi Jacksonovi v přibližně stejné době, časté uvádění videoklipů na MTV. Klipy jsou plné bláznivých dobrodružství, atraktivních dívek, limuzíny z obalu alba Eliminator a ZZ Top. Nápady kapely a manažera dovedl k působivé dokonalosti Tim Newman. Úspěšnost tří singlů/klipů Gimme All Your Lovin´, Sharp Dressed Man a Legs pomohla učinit Eliminator dodnes nejlépe prodávanou deskou ZZ Top (135 týdnů v americké hitparádě a dnes už přes deset milionů celosvětově prodaných nosičů).
"Blues je kořením naší hudby, ale blues musí být vždy hudbou smutku a bolesti. Z našeho blues je možné se těšit," říká Hill a Gibbons dodává:"Když běloši zkoušejí hrát blues, je nakonec lepší, když při tom dělají srandu."
Od třiašedesátého byl Gibbons kytaristou několika houstonských kapel, hrajících převážně rhythm & blues. Od osmašedesátého vedl čtyř - ke konci tříčlennou psychedelickou formaci The Moving Sidewalks. Vydala několik singlů a jedno album. Během turné The Jimi Hendrix Experience a Soft Machine po jihu USA jim zahajovali koncerty. Stejně důležité jako možnost se od Mistra něco přiučit, bylo, že Hendrix v televizním pořadu označil Gibbonse za jednoho z nejnadějnějších kytaristů Ameriky! V Dallasu se v té době přejmenovala kapela Dustyho Hilla Warlocks na American Blues. Hráli v ní mimo jiné bratr - kytarista Rocky Hill a bubeník Frank Beard. Vydali dvě alba v malém nákladu a spěli ke konci. The Moving Sidewalks se v roce 1969 přejmenovali na ZZ Top, natočili singl Miller’s Farm/Salt Lick. Jako nového bubeníka si Gibbons vybral Bearda. Baskytaristou se po tříhodinovém jamování stal brzy poté Dusty Hill. Než měli dostatečný vlastní repertoár, hrávali též úpravy skladeb jako Jailhouse Rock (Presley), I Want To Hold Your Hand (The Beatles), Thank You (Sam & Dave) a dalších. Proslulost na jihu USA jim ještě více než první dvě alba zajišťovalo neustálé koncertování. Zpívají oba kytaristé, mnohem častěji Gibbons. Hill má vyšší a "užší" hlas (Tush, Hi Fi Mama, I Got The Six, refrén Viva Las Vegas aj.). Často se střídají během písně a vzájemně si pomáhají s refrény. Na koncertech Hill zpívá více než ve studiu. Gibbons tají původ názvu ZZ Top, v rozhovorech se těžko pozná, co myslí vážně. Většinou tvrdí: "Chtěli jsme být zaručeně poslední v regálu s deskama ..." Pravděpodobné vysvětlení zní: ZZ Top je značka cigaretových papírků nebo inspirace jménem bluesového zpěváka ZZ Hilla (zemřel 1984).
Třetí velká deska Tres Hombres se dostala až na 8. místo americké hitparády, získala platinové ocenění, bodoval i singl La Grange o slavném texaském nevěstinci. V textu se mimo jiné zpívá: "Jen mi dej vědět, když budeš chtít zajít do toho osamělýho baráku/maj’ tam spoustu krásnejch holek./Dobrá slyším, že je skvělej/pokud máš čas a deset doláčů, aby ses dostal dovnitř./Slýchám, že je tam narváno každej večer,/ale teď se můžu mejlit." Už v roce 1974 hráli v Austinu pro 80 tisíc diváků a stávali se jednou z nejslavnějších amerických kapel, i když ve zbytku světa se o nich téměř nevědělo. Názvy alb pokračovaly pod vlivem španělštiny (texmex). Fandango! je napůl koncertní. Po Tejas (název Texasu ve španělštině) vyrazili na výpravné turné ZZ Top´s World Wide Texas Tour (1,5 milionu diváků a 11,5 milionů dolarů čistého zisku), kde byla k vidění výborně hrající kapela, honáci krav, dlouhorohé krávy, kojoti, chřestýši a supi in natura. Po tříleté pauze se vrátili s novým vzhledem - vedle vousů přibyly také různé pokrývky hlavy (obrovské stetsony, basebalové čepky, barety, buřinky), laciné tmavé brýle a saxofony. Na desce El Loco je poprvé ve větší míře použita elektronika, ale najdete zde také skladby znějící téměř netypicky "jemně", skoro jako Dire Straits (Pearl Necklace). Turné po LP Afterburner s úspěšnými singly Sleeping Bag a Rough Boy překonalo počtem koncertů (okolo 200) vše do té doby. Po čtyřleté odmlce, se objevilo skvělé album Recycler a vypukla další, rok trvající šňůra. Na rozloučenou s Warner Bros. vyšel výběr s taneční verzí Legs, dvěma novinkami (presleyovské Viva Las Vegas a vlastní Gun Love). O dva roky později přidali Warners ještě nehitovou kompilaci One Foot In Blues.
Firma i novináři při vydání posledních řadových alb opakují stejný slogan - "je to návrat ke kořenům, k počáteční syrovosti". Ne tak docela. Různé "elektronické pomůcky" nejsou dnes sice na první poslech tak patrné, použití je střídmější a rafinovanější. Od podepsání smlouvy s RCA/BMG vyšla tři kvalitatní alba. To první Antenna se při podrobnějším pohledu přeci jen povedlo nejvíc, jmenujme jen první singl s výrazným klipem Pincushion a pomalejší, ale rytmicky zajímavé skladby Breakaway (v upírském klipu si zahrála také Fairuza Balk známá z Formanova Valmonta)a Cover Your Rig. Následující Rhythmeen obsahuje také o něco dříve pro film Od soumraku do úsvitu napsané She Just Killing Me. Oslava 30. výročí existence, album XXX (čti triple X) bylo původně zamýšleno jako živák (zatím existují skvělá, ale pirátská CD), ale podobně jako Fandango! kombinuje studiové a živé nahrávky. Skupina nahrála klubové koncerty v Los Angeles a Port Arthur (Texas). Nové skladby hrané na koncertech natočili ve svém houstonském studiu, v Memphisu a Kalifornii. Osm vlastních skladeb Fearless Boogie, 36-22-36 (česky něco jako ideální rozměry 90-60-90, i když jsou náročnější a požadují 91-56-91) nebo pomalejší Made Into A Movie, je doplněno pouze čtyřmi koncertními. Sinpusher je zrevidované Pincushion (Antenna), při hraní prý zapomněli text, a tak považovali za lepší nechat vzniknout nový. V Hey Mr. Millionaire hostuje coby zpěvák! Jeff Beck a (Let Me Be Your) Teddy Bear je přejatá. Škoda, že nebylo využito třicet zbývajících minut, které by se na CD ještě vešly a nebyly přidány další koncertní nahrávky. Vznik námětů skladeb popisuje Gibbons s úsměvem jako pravidelné návštěvy barů, kde se vždy najdou ty správné historky. K těm prý už stačí přidat tři akordy a vyřešit, jak to udělat, aby nebyly stejné...
Po všech albech následovala turné, i když už ne takové maratóny jako v minulosti. Koncerty jsou pro úplný obraz kapely rozhodující. Tento zážitek nenahradí ani vlastnictví kompletní diskografie a videokazet. Nejde o nákladnou výpravu a přítomnost krásných slečen, největším zážitkem je schopnost zahrát živě téměř vše, co známe z desek, kde je přes sebe smícháno několik vrstev kytar, dvě basy a další efekty. Sem tam si vypomohou nějakým tím samplem, ale zvládají skladby živě obhájit. První tuzemskou příležitost jsme měli večer před Gibbonsovými pětačtyřicátinami (15.12.1994). K slyšení byl průřez celým repertoárem a k vidění i pověstné chlupaté kytary. Podruhé v Praze hráli v únoru 1997. Stovka koncertů turné ke 30. výročí kapely proběhla na podzim roku 1999 a začátkem dalšího. Od června měli pokračovat v Evropě (u nás v pondělí 26. června v Brně). Také slibovali další album. Zasáhla však nemoc. Dusty Hill dostal poměrně vzácnou a nebezpečnou žloutenku tybu C. Vše bylo zrušeno. Po rekonvalescenci se poprvé objevili až začátkem roku 2001, kdy hráli na inauguračním večírku nového amerického prezidenta a bývalého guvernéra státu Texas (který kdysi vyhlásil Den ZZ Top) George Bushe. Nové turné 2002/03 zahájili tím, co už pro zrušení o dva roky dříve nestihli dokončit - Evropou. 23. října hráli v brněnské hale Rondo. Zpoždění mělo také následující, dlouho ohlášené album Mescalero se šestnácti novými skladbami. Clive Davis je marně přemlouval, aby měli na nahrávkách různé slavné hosty, podobně jako Sanatana na své "cover-trilogii". Možná by to byl zajímavý experiment, ale do ZZ Top by to mělo asi daleko. Warneři (Rhino) přidali slibovaný box se čtyřmi CD obsahujícími živé nahrávky, nevydané skladby, odlišné a delší verze, stejně jako remixy.
V březnu 2004 je Keith Richards uvedl do Rockové Síně slávy. Až do roku 2006 nebylo o kapele slyšet. Nové nahrávky sice vznikly, ale kapela je nevydala. U společnosti Rhino vyšly remastery starších warnerovských alb a rozšířený výběr. Trio se rozešlo s dlouholetým manažerem i společností RCA. Turné 2007 začalo později, až v červenci a místo v Evropě (proto odpadl další český koncert), doma v USA. Někdy v jeho průběhu, nebo těsně po něm se mají objevit nové CD a živé DVD.
Albová diskografie (London, Warner Bros. a RCA/BMG):
ZZ Top´s First Album 10/1970
Rio Grande Mud 4/1972
Tres Hombres 7/1973
Fandango! 4/1975
Tejas 11/1976
The Best Of ZZ Top (kompilace) 3/1977
Degüello 8/1979
El Loco 11/1981
Eliminator 3/1983
Afterburner 10/1985
ZZ Top Six Pack (1. až 6. řadová alba na 3 CD) 1987
Recycler 3/1990
Greatest Hits (kompilace) 4/1992
(1999 znovu s jiným obalem)
One Foot In The Blues (kompilace) 11/1994
Antenna 1/1994
Rhythmeen 9/1996
XXX 9/1999
Mescalero 9/2003 (v USA v původním dubnovém termínu)
Chrome, Smoke & BBQ: The ZZ Top Box 4 CD (kompilace Warner Bros) 10/2003
Rancho Texicano: The Very Best Of ZZ Top 2 CD (kompilace Warner Bros) 4/2004
Petr Nožička Audio 11/2002 doplněno 09/2007
ZZ TOP Hala Rondo, Brno, 23.10.2002
Texaští ZZ Top se vrátili tam, kde měli vystupovat v červnu před dvěma lety. Zprávy z probíhajícího turné hovořily o tom, že bubeníka Franka Bearda musel kvůli akutním problémům s apendixem nahradit jeho technik, bývalý bubeník skupiny Kik Tracee John Douglas. Po třech absencích Beard, jehož komplikace velmi mrzely - ZZ Top poprvé za třiatřicet let hráli ve změněné sestavě, opět nastoupil již v Essenu. Přesto, jako by v Brně nebyl docela ve formě. Málo zpíval a hodně kouřil, jindy tak razantní bicí plnily základní funkci, ale proti spoluhráčům v plné formě byly hodně v pozadí. Gibbons a Hill však odvedli obvyklých 100 %. Kytarista předvedl, že jeho nástroj (v podstatě až na tradiční Sharp Dressed Man s chlupatými nástroji, jinak vystřídal dvě shodné - Gibson Les Paul) dovede zvukově naplnit halu. Jeho hra je úsporná, ale velice pestrá, aniž by člověku připadalo, že se nějak nadře. Billy Gibbons také téměř vše odzpíval. Dusty Hill sice odpočatým, vyšším hlasem občas pomáhal, ale sám zazpíval jedno ze dvou blues a přídavek Tush. Jeho baskytara byla jednoduchá, dunivá a hřmotná, dokázala vyplnit i kytaristovy stoptimy.
V Brně bylo skoro plno (8000) a žádná předkapela. Třpytivé pruhy v pozadí, symbolické kaktusy a chuchvalce bodláků z pouště v souladu s rytmem intenzivně barevně nasvěcované tvořily jediný doplněk k hudbě, gestům a sladěným pohybům hudebníků. ZZ Top uvedl záznam z alba XXX, kde je ohlásí Ross Mitchell. Včetně dvou přídavků nabídli 90 minut naplněných energií. Zaměřili se na starší a hodně starý repertoár, což vůbec nebylo nepříjemné. Vidět ZZ Top po osmi letech znovu potěšilo, škoda jen, že výkon bubeníka nebyl stoprocentní.
Live Intro By Ross Mitchell
Skladby:
Tube Snake Boogie, I Thank You, Pincushion, Waitin' For The Bus, Jesus Just Left Chicago, Got Me Under Pressure, Future Blues, I’m Bad, I’m Nationwide, Beer Drinkers & Hell Raisers, Rough Boy, Mexican Blackbird, Cheap Sunglasses, Just Got Paid, I Loved A Woman, Bang, Bang, Gimme All Your Lovin', Sharp Dressed Man, Legs.
Přídavky: La Grange, Tush.
Petr Nožička Audio 12/2002
... (celý článek)
