Yes - Fly From Here

Yes - Fly From Here - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2011

Tracklist:

1. Fly From Here - Overture
2. Fly From Here - Pt I - We Can Fly"
3. Fly From Here - Pt II - Sad Night At The Airfield
4. Fly From Here - Pt III - Madman At The Screens
5. Fly From Here - Pt IV - Bumpy Ride
6. Fly From Here - Pt V - We Can Fly (reprise)
7. The Man You Always Wanted Me To Be
8. Life On A Film Set
9. Hour Of Need
10. Solitaire
11. Into The Storm


Obsazení:

Chris Squire - bass guitar, vocals
Steve Howe - guitars, vocals
Alan White - drums
Geoff Downes - keyboards
Benoît David - lead vocals
Trevor Horn - producer, co-writer, vocals

 
03.11.2016 kamila
4 stars

Ke všeobecně přijímanému názoru, že Yes bez Johna už do studia chodit neměli se připojím a ráda i já. Bylo to velké zklamání, slyšet na jeho místě někoho jinýho a ještě větší zklamání ve mě zavládlo po prvním přetrpěném poslechu cd do konce. V tomto případě mě ale jaksi nic nepopohánělo k tomu nad ním zlomit hůl a opakovaně jsem desce dávala šance.
Důležítou roli, krom skladatelského telentu hraje místní sestava. Alan a Chris špatně nezahrají, to vím léta, navíc Chris opět zdatně vypomáhá s vokály. Zbývají teda tři hlavní "motory" (této) desky. O Stevovi bych napsala, že matný výkon rozhodně nepodává, když srovnám jeho zdejší vystupování s účinkování v novodobé Asii, je to dokonce nadstandard, přesto určitá unavenost je zřetelná, ve srovnání s kytarovými Heroes a souputníky, třeba (o chlup mladším) A. Leifesonem, nebo D. Gilmourem, vedle nich jeho kreativita posuzována měřítkem roku 2011, už výrazně bledne a ztrácí.
Pak je tu Downese, do Yes se absolutně nehodí, přesto několik světlých míst naleznu i v jeho produkci, sláva to ale žádná není, několik pasáží jako by z Asie vypadlo, často tlačí výsledný sound do průměru a zbytečné rozpatlanosti.
Nakonec Benoit, na kterýho jsem si musela dlouho zvykat, dnes mi přijde dokonalej, k Yes se hodí a navíc spívá po svým, oduševněle s velkým citem, prostě božsky.
A Roger Dean rozhodně nezklamal, jeho často podobný malby sklouzává k setrvačnosti, tentokrát se ale vytáhl a umě tak podporuje divákovu fantazii.

Procházet track po tracku se mi moc nechce, ale když desku při psaní znava poslouchám, zjišťuju, že to vůbec není žádná hrůza a hodně motivů se mi opravdu líbí. Úvodní ústřední moto se povedlo a zní na poměry "starších"Yes zajímavě a snad i progresivně, ale jesti si dobře pamatuju, někdo psal že se jedná o materiál částečně psaný okolo roku 1980 a to pak lecos vysvětluje. V kouzelné We Can Fly se poprvé představí David a příjemný pocit, který z jeho hlasu mám se bude dostavovat ještě často. Sad Night At The Airfield je naprosto geniální, snad nejlepší zástupce na albu, spojující ingredience hudby Yes do cituplné souhry. Madman At The Screens a Bumpy Ride brnknou na propracovanou strunu, občas zakolísají, ale pořád se poslouchají dobře. Závěrečná reprisa zbilancuje dobrý zážitek z této suity.
A jak dopadly volně stojící skladby? Tady už to je o poznání těžší. Asiu slyším jak z The Man You Always Wanted Me To Be, tak z druhé části, jinak jedinečné (začátek jak u Mystery) Life On A Film Set, stěžejní a magické ambice, se po půli úplně vypaří. Písničkový Yes v Hour Of Need mě dohromady nějak nepasuje, chápu že pro jistou část populace, nebo jinak naladěnou situaci může působit jako příjemná písnička. Howův pokus o The Clap písní Solitaire vyznívá do ztracena, naštěstí závěr se nese v síle a duchu hudby Yes. Into The Storm se povedla, je postavena na nosné melodii, tempových kotrmelcích, zajímavých motivech s Benoitovou vokální degustací.

Měli to zabalit po Magnificition,ale tuhle desku jim ráda odpouštím, pak následující hrůzu nemůžu skousnout ani náhodou.
reagovat

steve @ 03.11.2016 14:01:35
Fly From Here je album diskutabilní, od dlouholetého soundu kapely se tolik nevzdaluje, jako kdysi třeba 90125, nedokáže tolik zaujmout aby člověk neztrácel koncentraci, působí jako slepenec nápadů ze všech přihrádek umě pospojovanej do jedné kupy. Těžko hodnotit.

horyna @ 04.11.2016 19:24:53
Mám za to, že se deska celkem povedla, asi nikdo nečekal progrockové orgie alá sedmdesátky, pánové ve zralém věku nebudou moc divočit, i když třeba takový Ladder z před deseti let, kdy už to také nebyli mladí kluci bouřil na pěkně technickou notu.

steve @ 06.11.2016 09:25:19
Večer jsem si dal tu práci a desku si po dlouhé době připomněl, no nedopadlo to zrovna nejlíp, ani překvapivě. Děs a hrůza. Zlatý Open You Eyes.

kamila @ 07.11.2016 11:35:43
Open You Eyes zní možná specifičtěj jak praví Yes a individuálníma výkonama tuhle desku předčí, atmosférou ale rozhodně ne!! Proto je mě tahle tvář milejší než pidlikání na Openu.

steve @ 07.11.2016 12:54:28
Jetli se na Open... pidliká, co se teprve děje na starých deskách ? :) A co se týče atmosféry, tu už Yes pohřbili mnohem dřív.

02.01.2013 Danny
4 stars

Konečně jsem se dostal i k tomuto albu od Yes. Prvotní pocit: současní Yes se pokusili ze všech kořenů, ze kterých v průběhu let kapela čerpala (a že šlo mnohdy o zásadně rozdílnou podstatu), sestavit kaleidoskopickou hudební skládačku se vším dobrým, s čím kapela zacházela. Z mladších alb je tu jistá míra přehlednosti a hudební srozumitelnosti; z doby dávnější pak ochota hrát si s tématy a v aranžích tvůrčím způsobem zacházet s jednotlivostmi.

Vstupní vícedílná "Fly From Here" nabízí nápaditou hudební směsici, její první část "We Can Fly" přináší členění do vracejících se a různě se překrývajících sekcí, postupnou gradaci a je bohatá na kontrastní instrumentální mezihry.
Motivem akustické kytary začíná následující "Sad Night At The Airfield", je sympaticky chladná (určitý chlad prostupuje i texty celého alba, vždycky je v nich ale něco jako snivý pohled za obzor, čekání na zítřek), atmosféru dokresluje majestátní motiv.
Zvláštní dobrodružství nám kapela přichystala v části "Madman At The Screens", kde nám základní motiv servíruje v pětidobém rytmu: Take a table, In the evening... všechno je na pět dob. Když se rytmus "narovná", rovnováhu obstarají temnější zpomalené plochy.
Nepravidelné členění je i v "Bumpy Ride", tady mi ale celá konstrukce přijde těžkopádná a trochu samoúčelná.
Návrat "We Can Fly (reprise)" také nemá sílu prvního uvedení, chybí rafinovanější motivy a vyznívá i zbytečně sladkobolně. Tím končí "Fly From Here, první díl alba.

Následuje "The Man You Always Wanted Me To Be" o hledání identity, pro mě nejslabší článek nahrávky.
Ke ztišené poloze s akustickou kytarou se kapela vrací v působivé a zajímavě členité "Life On A Film Set", která ve druhé části přinese přitažlivé rytmické poryvy a gradující finále.
Vrstvy drobných instrumentálních nápadů najdeme v "Hour Of Need" s neposednou baskytarou; tato skladba na mě působí jako drobná a přitom nezbytná částečka v celkové mozaice alba.
Funkci instrumentálního předělu tvoří před závěrem alba sólo akustické kytary s příhodným názvem "Solitaire"; klidně bych se bez něj obešel, protože žádný omračující nápad nepřináší.
Zvláštně otevřený konec nabízí text poslední položky "Into The Storm"; naléhavost sdělení umocňuje ve střední části nepravidelný sedmidobý rytmus, ten se jako neodvratný apel znovu a znovu vynořuje: Take me away (vezmi mě pryč!). Působivé finále.

Yes natočili pozoruhodné album, což je dobrá zpráva.
reagovat

alienshore @ 03.01.2013 17:07:55
Danny ja som si tvoju recenziu náhodou prečítal celú :-) ..... album som kedysi počul niekoľkokrát, ale vďaka tebe som k nemu vrátil .... a musím povedať, že sa mi naozaj páči, suita pod názvom Fly From Here je naozaj skvelá .... , čo sa týka zvyšku tak všetko v pohode aj dokonca The Man You Always Wanted Me To Be je celkom v pohode u mňa .... mne skôr ako vata pripadá akustická Solitaire , .... celkovo na albume mi imponuje zvuková aj aranžérska farebnosť, je prekvapujúce že je to z kompozičného hľadiska viac dielo Trevora Horna a Geoffa Downesa, ale na tom nezáleží hlavne že je tu čo počúvať ... dosť sa mi napr. pozdáva predná obálka tohto albumu a to nie som nejaký extra fanúšik Rogera Deana ... , a chcem aj vyzdvihnúť výkon speváka Benoita Davida, ktorý podáva kvalitné výkony aj v kapele Mystery, napr. posledný počin The World Is a Game ...

Danny @ 03.01.2013 21:28:50
Věřím, že jsi mou recenzi přečetl celou a evidentně nejen tu.
Mám z alba stejné pocity jako ty, je velmi pestré, střídají se nálady a kapela si dala záležet na práci s atmosférou (a to i v textech) a se zvukovými kombinacemi. Jak jsem popsal, mám k některým skladbám drobné výhrady, ale jako celek na mě album velmi zapůsobilo, včetně vokálních partů Benoita Davida. Co se týká skladby "Solitaire", jsme ve shodě - to nemám nic proti instrumentálkám sólové akustické kytary, ale tady Howe do svého partu žádnou nosnou ideu nedostal. Máš pravdu, že i booklet je pěkný: grafiku bookletu dělal jakýsi Giulio Cataldo, to samozřejmě nevím z hlavy, píší to tam; no a typické malby plné neskutečných scenérií a přeludů - Roger Dean určitě ve své silnější chvilce. Mám k jeho pracem obecně liberální postoj, takže ho tak nějak vnímám jako součást image Yes - a jak se ti líbí grafika Yes bez Deana na "90125" nebo na "Big Generator"?. No a ke kapele Mystery jsem se ještě nedostal, slyšel jsem jen dvě skladby v rádiu, ale z toho si obrázek udělat nemůžu - je to dobré?

alienshore @ 03.01.2013 22:16:58
čo sa týka grafiky albumov 90125 a Big Generator tak sú také nijaké podľa mňa :-) .... v podstate zapadajú do 80-tých rokov, Trevor Rabin sa v tomto smere vyjadril, že nebude tolerovať lietajúcich slonov a vtákov na prednej obálke takže aj vďaka tomu neoslovili vtedy Rogera Deana ...., niektoré Rogerové práce sú naozaj dobré ako napr. Tales From Topografic Oceans, Drama alebo album Anderson Bruford Wakeman Howe, ktoré v mojom oko podporujú fantáziu a pestrosť ... nepáčia sa mi veľmi jeho covery pre Uriah Heep ale to je vec vkusu .... , čo sa týka kapely Mystery tak skús práve ten posledný The World Is a Game, není to nič prevratné ale hrá to pekne na pocitovej úrovni takže sa k tomu albumu občas rád vraciam ... , melodicky celkom silné a spevákov hlas a práca s emóciami je celkom zaujímavá ....

Danny @ 04.01.2013 00:04:22
Děkuju za tip na Mystery (určitě si zkusím něco sehnat), za odpověď na moji "anketní" otázku a za zajímavé informace. Můj vztah k oběma jmenovaným albům, resp. k jejich obalům je rozdílný: obal "90125" se mi líbí a připadal mi v dobrém nezvyklý už v době, kdy album vzniklo a já jsem si ho koupil na LP (ono to v té velké ploše LP vypadá trochu jinak), obal na "Big Generator" je divný, barevně i kompozičně, ale zřejmě to byl záměr, tvářil se vyzývavě, až agresivně. Dík.

29.08.2012 Taffey
1 stars

Kdyxž jsem, kdysi dávno, snad to bylo v roce 1975, podřimoval ve svém pokoji, na půl ucha poslouchající muziku z pásku rychlostí 4cm za vteřinu, zaujalo mě něco, čemu jsem, do té doby, nevěnoval vůbec pozornost. Byla to deska Yes Close to the Edge. A bylo vymalováno. Kapela se stala, na dlouá léta, mou nejoblíbenější. Dodnes mám doma všechno, co vydali na sfaltkách, včetně kompletních sólových projektů. Kromě Wakemana, ten mě zaujal je svýmni čtyřmo sólovkami, zbytek mě nezajímá. Z dnešního pohledu u mě ale Yes skončili někde u Goingu. Pak už to šlo tychle z kopce. Jak to u podobných kapel, chodí. Ale žádná jejich deska nebyl takový odpad, jako Fly From Here. To je , pro mě, naprosto nbeposlouchatelné. Je to směska rádoby artrockových postupů s neuvěřitelně plytkými hudebními motivy, hodídcích se leda jako znělka do Česko má talent. Angažování zpěváka, který má, vzdáleně, připomínat Iona Andersona, to je něco nevídaného, je to něco, jako když Genesis strčili pod rypák mikrofon Philu Colinsovi, protože byl nejblíž Peteru Gabrielovi. Ale Collins dopadl výrazně lépe, alespoň na prvních třech postgabrielovských albech. PAk už to byl stejný úpadek, jako jsou Yes. Na tomto albu mi vyloženě pijí krev klávesové vyhrávky Geoffa Downes jakož i kolvrátkově se léta opakující Howeovy vybrnkávačky na akustickou kytaru. Taková Solitaire mi připadá, jakoby se někdo, poněkud lepší kytarista, než je zbytek lidí, sedících kolem ohně, vytahoval, co se doma naučil. Nemá to drájv, šťávu, nic. Je to takové preludování si sám pro sebe. To by nebylo nic špatného, mít to nějakou vůdčí hudební myšlenku. Ale nemá. Steve, kam jsi zastrčil nápady, jako byly na The Clap nebo Mood for a Day? Když píšu tato slova, deska mi tu hraje. Zrovna jede Into the Storm. Je to podprůměrná, kolovrátková, až se mi chce říct, písnička. Dávám desce jednu hvězdičku, víc si fakt nezaslouží. Ale podobně jsou na tom i další desky Yes, například Ladder. Já znám velmni dobře styl a způsob hodnocení různých věcí z jiných serverů, třeba stran fotek. Vím, že je to velice subjektivní, jak jinak, ale dát této desce 4 hvězdičky, to je opravdu neuvěřitelné. Chcete snad říci, že tato deska je jen o jednu hvězdičku horší, než Close to the Edge? Vy žertujete, viďte. Tato muzika už do dnešní doby snad ani nepatří. Nedovedu si představit, že by si, tuto desku, pravidelně pouštěl nekdo, kdo není nekritickým fandou Yes. Ale, jak to ztak bývá, až čas ukáže, jaká deska to, vlastně, byla. Počítám, že upadne v zapomnění.
reagovat

dolycentrum @ 29.08.2012 09:59:36
Tak tomu hovorim poprava..so vsetkou paradou.Bez vynesenia rozsudku a dovodov na obhajobu.Prosto nepripustne...Jedine stastie ,ze chodime este po svete zivi a zdravi s rozdielnym hudobnym vkusom je fakt,ze v justicii nepracuju takito ludia...az sa mi ulavilo

mikepis @ 29.08.2012 10:07:28
Vyzera to tak, ze syndromom hlavne starsich fanusikov je neustale porovnavanie sucasnej tvorby Yesu s ich archaickym obdobim 70-tych rokov, ktoreho maju aj sami clenovia skupiny plne zuby.

Ze je minimalne polovica platne vata, je bez debaty. Ale zialit za tym, ze v roku 2011 nevzplodili druhe CTTE alebo Fragile, je trochu usmevne.

Na obranu spevaka Benoita musim povedat, ze konecne sprieva prirodzene (a dobre), pretoze ma svoj novy material a nemusi imitovat donekonecna Andresona.

diesbies @ 29.08.2012 10:55:02
Uff, tak to bylo krutý :)
Yes poslouchám někdy od konce 70.let, mám rád i alba jako 90125 nebo Magnification (o genialitě CTTE se nemusíme bavit). K Fly From Here jsem zpočátku přistupoval váhavě- ale teď, po nějakých 15 posleších musím konstatovat, že je to výborné dílko, vzhledem k současné pseudohudební nadprodukci vysoce nadprůměrné, a - věř tomu nebo ne, milý Taffey- rád si je semtam pustím (naposledy včera).
A Benoit mi nějak výrazně nevadí- není to Anderson, ale má v sobě sympatickou přirozenost a pokoru.

merhaut @ 29.08.2012 15:20:38
hvězdičky, hvězdičky, hvězdičky...

PaloM @ 29.08.2012 16:21:00
PaloM @ 25.11.2011 19:58:21
Ja to CD stále hodnotím na 3 hviezdy.

Ostatné nájdete pod recenziou nowheremana.

25.11.2011 nowhere_man
4 stars

Yes predsa len vydali nový album. Plný očakávania som ho vypočul prvýkrát v lete. Bol som zvedavý hlavne na post speváka. A som len veľmi rád, že takisto ako v prípade albumu Drama, to dopadlo aj v prípade albumu Fly from here. To znamená, že nový spevák David Benoit ma nesklamal. Dobre, nie je to Anderson, ale do hudby Yes mi sedí. Na čo som bol zvedavý ako druhé, bola nanovo prepracovaná suita Fly from here, ktorú kapela hrávala na koncertoch práve, keď mala za mikrofónom Trevora Horna. A suita nesklamala. Pripomína mi starých dobrých Yes, avšak v roku 2011. Samotná suita má 6 častí - Overtúru a 5 samostatných častí. Už samotná Overture je skvelým úvodom. Prvá časť suity s názvom We can fly je krásnou pohodovou skladbou, ktorú nasleduje moja najobľúbenejšia časť suity - smutná a melancholická Sad night at the airfield. Časť Madman at the screens je návratom k motívom Overture, Bumby ride zas príjemným veselým krátkym spestrením. Suita nám končí časťou We can fly Reprise, ktorá opäť reprízuje, tentokrát motívy časti We can fly.
Po suite nasledujú "normálne" skladby. Zvláštna a príjemná The man you always wanted me to be, zadumanejšia Life on a film set, neskutočne pohodová skladba Hour of need. Potom príde inštrumentálna skladba Howovej gitary Solitaire, ktorá vôbec nie je samoúčelná. Záver albumu zdobí skladba, ktorú mám zrejme najradšej z celého albumu. Je ňou melodická oddychová a pohodová skladba Into the storm.
Skvelý album. Z celého albumu cítim vyzretosť muzikantov i hudby. Na nič sa nehrajú, nesnažia sa opäť búrať hudobné bariéry. Hrajú pohodovú hudbu, veľmi príjemnú. Kľudne by som dal aj päť bodov, pretože album Fly from here sa stal jedným z mojich najobľúbenejších albumov Yes. Ale objektívne musím ubrať hviezdu vzhľadom k ich opusom. U mňa osobne je to však určite za 4 a pol.
reagovat

fo-ol @ 25.11.2011 18:39:28
Ufff, nejako si to neumim predstavit a mam z toho dost strach. Myslim si zkratka ze zrovna Ion je nenahraditelny a kdyz uz nahrazovat, tak radeji zpevakem ktery zni uplne jinak (Lesek Semelka, zeby? :)), nez nekym kdo ho napodobuje (coz byl pripad Drama).
Jakkoliv Yes zboznuju a jejich koncert radim k McCartneymu a nedavnemu Roger Waters:The Wall coby nej nej nej (takze sem asi vazne artfan kdyz se mi tam nevesli Dylan ani zadny jiny naturscik), prijde mi ze teziste jejich tvorby je v tech 70s, YesAlbum - Tormato, jedina z pozdejsich desek ktere jsem se zajmem opakovane poslouchal je paradoxne deska, ktera se vubec nejmenovala Yes, tedy ABWH.
Ale sanci tomu dam, treba budu prijemne prekvapen, byt tomu ani za mak neverim

nowhere_man @ 25.11.2011 19:50:32
fo-ol: No, ak čakáš od terajších Yes to, čo robili na vrchole v 70-tych rokoch, tak sa sklameš. To sa samozrejme nedá. Al muzika je to výborná a na rok 2011 skvelá, určite prevyšuje väčšinu hudobnej tvorby roku 2011 (samozrejme nie je najlepší album tohoto roku). Ja som veľký fanúšik Yes, mám napočúvané všetky ich albumy a okrem Open your eyes sa mi nezdá ani jeden slabý alebo zlý. Ale to je len subjektívny pocit.

PaloM @ 25.11.2011 19:58:21
Ja to CD stále hodnotím na 3 hviezdy.
Speváka sa netreba báť, zapadol celkom príjemne. Kompozične mierne vyčnieva úvodná suita, zbytok priemerný melodický rock. Ja ich beriem asi na úrovni Asia, keď mala lepšie chvíľky. Tú počúvam vo chvíľach nepohody a rovnako tento album je ako večerníček uja Jozefa Krónera, príjemná a neškodná uspávanka v najlepšom zmysle slov. Porovnávať so štandardnou zostavou Yes a ich nahrávkami by bolo úplne scestné.

fo-ol @ 25.11.2011 21:02:07
No sanci tomu dam, Yes miluju, nevim jestli jsou pro mne porad "No.2 po Beatles" ale rozhodne maji jisty misto v my Top Ten - spolu se Steeleye Span a Clash jako jediny ne-60s.
Alba Yes devadesatych let nezavrhuji ale ani neposloucham - na rozdil od desek McCartneyho, Stones nebo Dylana. Rozhodne to me usi neurazi coz teda o albech Asia rict nemuzu - mezi artrockem a pomprockem mam ostrou hranici libi/nelibi. Nelibi ani Trevor+Trevor 80s verze Yes - takze se spis bojim... dam vedet az poslechnu

Taffey @ 29.08.2012 11:08:48
Víte, záleží na tom, jak k hodnocení desek přistupujete. Já můžu dát dvě hvězdičky ledasčemu, tři, to mě už musí deska zaujmout, čtyři, to je prvotřídní věc a pět hvěziček, to jsou zcela vyjímečné věci. U Yes Close a Relayer. Pětku bych dal i Goingu a to jedině v případě, že by neobsahovala podivnou titulní skladbu. Upřímně, Going miluju, ale až od druhé skladby. Going for The One mi na desku nezapadá a zní naprosto nepatřičně. Proto dávám hvězdy 4. Ale jakmile mi začne na desce něco lézt na nervy, víc než jednu nedám. Nakonec jsem to napsal už v recenzi této desky. Geoff Downes je ryze pomprockový muzikant, a artem nemá nic společného, což dokázal na každé desce, na které hrál. Nedá se nic dělat, říkám to s těžkým srdcem, ale YES jsou vyhořelá kapela, jedoucí už jen na výpary. Stejně ale jsou na tom i jiní jejich souputníci, Peterm Gabrielem, vykrádajícím už léta sám sebe, recyklujíc své pecky do nových aranží, počínaje, Philem Collinsem a jeho chalany, kteří už, možná, i skončili, konče. A tak, pokud si mám pošmáknout na opravdu dobé muzice z podobného soudku, pak sahám po čemkoli od Stevena Wilsona a jeho Porcupine Tree, No Man nebo podobných projektech, nebo lehčích Blackfield téhož autora. Ale je dnes spousta nové, kvalitní hudby, o tom nepochybuji, jen si ji najít.

10.07.2011 Krabat
4 stars

Mám doma všechny alba Yes,takže tohle nemohlo chybět.Mezi moje nej patři Fragile a Drama.A musím říct,že jsem ani nečekal,že mě deska chytne hned při prvním poslechu.Byl jsem velice mile překvapen.Moc dobře se poslouchá a navív slušná nahrávka.Za mě 4 hvězdy.
reagovat

@ 16.07.2011 15:47:14
Hudba pěkná, zcela se však vytratila kvalita nahrávky, to je dynamika, výšky, hloubky. Celé to zní jako z magnetofonu řady B4 při rychlosti 4. Hrozná ubohost po tolika letech od poslechu z pásek.

01.07.2011 Rorda
4 stars

Pt. I - We Can Fly - Píseň hodící se jako singl. Má v sobě Yesovské kouzlo. Přijemná melodie, dynamicky graduje ke konci včetně zajímavého frázování vokálů. 4/5

Pt II - Sad Night At The Airfield - Přijemně se nesoucí skladba, avšak průměrná melodie, která příliš nenadchne,ale ani neurazí. 2.5/5

Pt III - Madman At The Screens - Mnoho zajímavých motivů, podmanivá melodie. Mohla by z ní být kultovní pecka kdyby byla aranžována s větší instrumentální propracovaností tak jako by se toho zajisté zhostili Yesáci kdyby něco takového složili v 70/80 letech. 4/5

Pt IV - Bumpy Ride - prog-rockově ujetá vsuvka, která se mi velice zamlouvá. Škoda jen, že je krátká. Mohla být ještě více rozpracována a byla by z ní kvalitní a originální instrumentálka. 4/5

Pt V - We Can Fly (reprise) - opakující se motiv We can fly fly uzavirajicí celou kompozici. Nehodnotím.

The Man You Always Wanted Me To Be - Skladba se nese v uvolněném duchu, ale zní jako tuctová odrhovačka a nudí mě. 2/5

Life On A Film Set - Cítím ze začátku trošku King Crimson. Následuje pasáž založená na melancholických vokálech, ze které se překleneme do rychlejší druhé poloviny skladby, kde mi opět chybí trošku více intrumentálních dovedností, tentokrát hlavně u bicích. 3.5/5

Hour Of Need - Lze cítit inklinaci k vyprodukování popového rádiového singlu. S tím nemám naprosto žádný problém pokud je to provedeno vkusně. Což je případ této skladby. Báječná oddechovka. Akustický kytara nám dává místy pocítit Yesovský trademark ze 70tých let, který si pak následně můžeme užít v následující skladbě. 4/5

Solitaire - Solo pro Steva Howe v Hackettovském stylu. 3/5

Into The Storm - Stylový závěr. Kvalitní popová nosná melodie, několik zajímavých motivů tentokrát intrumentálně obstojně koncipovaných. 4/5

Konečné hodnocení alba: 3.5/5 (označím 4 hvězdy, protože jsou to prostě Yes, největší velikáni prog-rocku všech dob) Smekám před nimi, protože múzy je evidentně zcela neopustily a v takovém věku vyprodukovat nadprůměrné album na dnešní poměry je něco obdivuhodného. Dále nesouhlasím s tím, že by byli nějak vyčpelí, bez energie, šťávy a nápadů. Když to srovnám s promo skladbou z nadcházejícího alba Dream Theater tak mě bude muset zbytek alba sakra překvapit abych nemusel považovat za vyčpělé právě hochy z DT.
Mrzí mě absence Jona, s ním by to album mělo určitě lepší zvuk, ovšem Benoît není žádné ořezávátko. A ona moje často vytýkaná intrumentální nedostatečnost je dána jednoduše jejich věkem. Album doporučuji poslouchat podvečer.
reagovat

PaloM @ 03.07.2011 22:50:43
Súhlasím s tebou, album si púšťam večer, i pred spaním, má pokojnú atosféru. Pekná recenzia. Po viacerých počutiach mám dojem, že úvodná suita predsa len kompozične vyčnieva nad druhou časťou CD. Hodnotil by som to čistými 3 hviezdami.

b.wolf @ 04.07.2011 22:31:40
Nu což, dal jsem si večer sluchátka a upřímně-nijak mně Mr. Anderson nechybí (jak je pro mě ikonou s velkým I)... není to žádné super našlapané, převratné album, ale poslouchá se skvěle. Dobré album.

loki @ 10.02.2012 13:06:20
Album jsem slyšel zatím 3x a vcelku se asi dá s tím, cos napsal souhlasit. Objektivně.
Subjektivně musím přiznat, že těch výhrad mám zatím víc. Možná, až se mi víc ohraje a zvyknu si. Co mi zatím vadí poměrně dost je poměrně plochý zvuk a trošku odbytá aranžmá, ale to jsou problémy, na které člověk u Horna s Downsem už je zvyklý. Poslouchá se to dobře, spousta kapel by dala kdovíco za takovouhle desku, ale pro mě je to Yesovský slabší průměr. A to nesrovnávám jen s perlama ze 70. let, ale třeba s relativně novým (bože ono už je to taky 11 let) Magnification.

29.06.2011 jiruz
2 stars

Řemeslně dobře udělaná hudba, která v sobě nemá šťávu, jiskru, energii, radost, duši a která prostě jenom odsejpá. Skoro to vypadá, že se ve studiu sešli muzikanti, kteří se ani moc neznají. Jejich hudba nikam nemíří, nenaplňuje mě energií kulového blesku jako ty nejlepší desky Yes. Ne že by tu nebyly chytlavé melodie (Hour Of Need, Life On A Film Set), ale chybí zastřešující charisma, srdce a zpěv Jona Andersona. Jako když desetkrát vyvaříte Drama a pověsíte na prádelní šňůru. To je můj čistě subjektivní názor.
reagovat

PaloM @ 29.06.2011 12:00:35
Nikto ti ho neberie, ja mám iný :-)

martin69 @ 29.06.2011 15:23:48
Pevně věřím,že pod zápornou recenzí.Přibude více kladných.Ta deska si to zaslouží.Nesdílím názor recenzenta.Anderson chybí.Proč to je jiná kapitola.Přesto si myslím,že Fly From Here je dobré album.
S alby ze sedmdesátých let se to nedá srovnávat.Píše se rok 2011.

TomKas @ 29.06.2011 20:05:33
Ano, přesně tak. Těžko srovnávat album vydané v současnosti s tím, co vzniklo v diametrálně odlišné době. Za sebe mohu říct, že jsem si už desku oblíbil. Po prvních, poměrně nevýrazných dojmech z poslechu to konečně začíná krystalizovat a já si to album začínám stále více užívat. Je to moc příjemná muzika, za kterou se Yes rozhodně nemusí stydět. A titulní píseň bude v živém provedení určitě skvělý zážitek.

martin69 @ 29.06.2011 20:13:46
Já to věděl!,že se najdou kladné ohlasy. TomKas, díky za tvůj názor!!! Patřím také k těm spokojeným s novým albem.

jiruz @ 29.06.2011 21:45:53
To je dobře, že se vám poslední album Yes líbí. Rád si přečtu i vaše recenze. Mimochodem já o 70. letech nepsal, zmínil jsem akorát nejlepší desky Yes. I Magnification, 90125 nebo The Ladder mají podle mého duši, ale tady ji prostě necítím. Šťávu, jiskru a energii může mít i hudba moderní, to se přece nevylučuje:-) Chybí mi tam Anderson.

Brano @ 29.06.2011 22:54:22
Súhlasím s názorom jiruza.Mne tam tiež chýba hlas a najmä duša Jona Andersona.Situácia v roku 1980,kedy Anderson neúčinkoval na albume Drama,bola odlišná od tej dnešnej.Howe,Squire,White..sú bezpochyby dobrí muzikanti,inštrumentálne a technicky zdatní...avšak svojím prejavom a prístupom emocionálne chladní(to dokázali tiež vtedy,keď odpísali chorého Andersona) a práve Anderson svojím zanietením,idealizmom,oduševnením a nasadením vkladal do tejto hudby hlboko ľudský rozmer.A práve ten mi na tejto platni chýba.Andersona nenahradí žiadny spevák z revivalovej skupiny!

TomKas @ 30.06.2011 06:53:10
To, že je Anderson nenahraditelný je jasná věc a chápu, že drtivé většině příznivců Yes na nové desce prostě bude chybět.
Přesto všechno se mi album líbí a vnímám ho jako dalšího důstojného zástupce v diskografii.

S tím "vyštípnutím" Andersona z Yes bych to ale neviděl tak jednoznačně, jak se to všeobecně v médiích a jiných zdrojích propíralo. Taky mne zarazilo, že v době jeho nemoci se rozhodli pokračovat v turné bez něj a beru to jako podpásovku ze strany zbytku kapely.
Na druhou stranu je nutné si připustit, že to byl právě Anderson (samozřejmě ještě před tím, než onemocněl), který další aktivity Yes od roku 2005 prakticky zmrazil (až na pár koncertů). Zatímco zbytek kapely chtěl dál koncertovat. Byl jsem na jeho koncertě v roce 2005 v Praze (a byl to opravdu moc příjemný zážitek, doplněný navíc osobním setkáním s ním i s jeho ženou), ale již tehdy se dalo jednoznačně vycítit, že Yes se (alespoň na čas) stávají minulostí.

Toto všechno pak někdy na konci loňského roku potvrdil i Steve Howe, kdy sám řekl, že s Jonem byla v tomto směru velmi složitá spolupráce, co se týče dalšího pokračování projektu Yes.

Teď to možná vypadá, že jsem vůči Andersonovi nějak zaujatý. Věřte mi, není to tak. Dlouhodobě si Yes bez něj dokážu asi těžko představit. Sám ve skrytu duše pevně doufám, že se zase jednou vrátí a budou to opět plnohodnotní Yes. Uvidíme a snad hlavně uslyšíme :-)

PaloM @ 30.06.2011 12:36:50
TomKas: verím tvojmu objektívnemu zhodnoteniu situácie. Akokoľvek mám rád najznámejšiu zostavu Yes, osobne vôbec nečakám a ani nedúfam, že sa ešte stretnú a niečo nahrajú. Nebude mi to chýbať, lebo už toľko toho spolu nahrali, že bohato stačí. Sú to páni v dosť pokročilom veku na rockovú muziku a zaslúžia si odpočinok. Jonovi by som sa tiež nedivil, že by nechcel ďalej absolvovať namáhavé turné. Akonáhle vyzdravel, tak sa pustil do ďalších projektov a s Rickom Wakemanom koncertoval veselo po Británii. Takže niet teraz čo ľutovať.

jiruz @ 30.06.2011 15:46:15
Já slyšel, že Anderson chtěl původně dělat nový věci, ale ostatní členové Yes to viděli jinak. Prý neměl zájem hrát na koncertech jen staré věci, to mu vadilo. Když skoro umřel po astmatickém záchvatu, tak mu zatelefonoval akorát Alan White. Ostatní se na něj vybodli a aniž by mu to předem sdělili, sehnali si za něj "náhradu". Anderson někde říkal, že by to samozřejmě pochopil, že dlouhý šňůry už pro něj po nemoci nejsou to pravý ořechový. Jenže nestalo se. CD samozřejmě nahrávat mohl, jenže...

Ale když jsem hodnotil nové Yes, tak jsem se snažil nad tyhle věci povznést.

iooo @ 26.11.2011 20:04:44
Na nové album jsem se taky moc těšil a neříká se mi to snadno, protože Yes je jedna z mých nejoblíbenějších skupin, ale je to tak trochu průser. Narozdíl od recenzenta si nemyslím, že to nemá duši nebo radost, ale je opět příliš popové, melodie předvídatelné místy až banální, bojím se to vyslovit ale místy snad až směšné. U toho alba se mi při prvním poslechu několikrát stalo, že už jsem tušil, jaký bude další akord a nespletl jsem se. Tohle by se u Yes stávat nemělo. Ano hudebně některé části vyčnívají nad průměrnou současnou produkcí ale zapadá to spíš někde mezi Tormato až Open Your Eyes, což je období tvorby Yes, které nemůžu ani cítit (až na pár jednotlivých slušných skladeb). Homeworld i Magnification jsou lepší.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Marooned17, palg
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 8x
Krabat, nowhere_man, Rorda, Danny, kaktus, Petr59, kamila, Carloss87
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
jiruz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Taffey
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Yes


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000