Who, The - The Who Sell Out

Who, The - The Who Sell Out - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1967

Tracklist:

Side one

* "Radio London"

1. "Armenia City in the Sky" (Keen) – 3:12
* "Radio London"
2. "Heinz Baked Beans" (Entwistle) – 0:57
* "More Music"
3. "Mary-Anne with the Shaky Hand" – 2:04
* "Premier Drums"/"Radio London" (Instrumental)
4. "Odorono" – 2:16
* "Radio London"
5. "Tattoo" – 2:42
* "Radio London" (Church of Your Choice)
6. "Our Love Was" – 3:07
* "Radio London" (Pussycat)/"Speakeasy"/"Rotosound Strings"
7. "I Can See for Miles" – 4:17

[edit] Side two

* "Charles Atlas"

1. "I Can't Reach You" – 3:03
2. "Medac" (Entwistle) – 0:57
3. "Relax" – 2:38
* The 1995 remaster also adds a demo of the "Rotosound Strings" here
4. "Silas Stingy" (Entwistle) – 3:04
5. "Sunrise" – 3:03
6. "Rael 1" – 5:44
* "Track Records"

[edit] Bonus tracks (1995 remastered CD)

14. "Rael 2" – 0:47
* "Top Gear"
15. "Glittering Girl" (previously unreleased) – 2:56
* "Coke 2"
16. "Melancholia" – 3:17
* "Bag O'Nails"
17. "Someone's Coming" (Entwistle) – 2:29
* "John Mason's Cars" (Rehearsal)
18. "Jaguar" – 2:51
* "John Mason's Cars" (Reprise)
19. "Early Morning Cold Taxi" (Daltrey, Dave Langston) – 2:55
* "Coke 1"
20. "Hall of the Mountain King" (Edvard Grieg) (previously unreleased) – 4:14
* "Radio 1" (Boris Mix)
21. "Girl's Eyes" (Moon) – 3:28
* "Odorono" (Final Chorus)
22. "Mary-Anne with the Shaky Hand" (alternate version, previously unreleased) – 3:19
23. "Glow Girl" – 2:24
* "Track Records"


Obsazení:

* Roger Daltrey – lead vocals, backing vocals, percussion
* Pete Townshend – guitar, lead vocals, keyboards, pennywhistle, banjo, backing vocals
* John Entwistle – bass, lead vocals, horns, backing vocals
* Keith Moon – drums, lead vocals, backing vocals, percussion
* Al Kooper – keyboards, organ

 
01.12.2017 EasyRocker
5 stars

Tohle moje milované whoovské album je jedním z nejskvělejších děl tolik nabitého roku 1967. Přináší potrhlé téma londýnské imaginární rádiové stanice a dalo by se tedy dlouze diskutovat, zda už tady vlastně nějaký koncept je, či není. Všichni to přičítají až Tommymu, já bych tady ale pojící linii skladeb jasně viděl.


Burácející imaginární Radio London přivane z proslulé mimozemské introdukce valící se buldozer Armenia City in the Sky. The Who ještě neshodili starou hudební kůži, ale něco už je za dveřmi... úvod strany Radio London.

Heinz Baked Beans alias potrhlé Entwistleovy rohy jsou spojeny s poloakustickou křehkou krasavicí Mary-Anne with the Shaky Hand. První z motivů, věnovaný této dámě.

Odorono svou čirou akustickou krásou v provedení barda Petea Townshenda už předznamenává následující megaopus.

Kabaretní vokály, atmosféra dávné berlínské estrády, tíživá a naléhavá Tattoo pokračuje v čarokrásném akustickém tónu.

Spalující jízda pokračuje; Our Love Was se vyloupne z obskurního rádiového vstupu, zvláštně rozjívená nálada se pojí se zamyšleným Daltreyovým projevem.

Mám-li nějaký hudební motiv či riff, který by by okamžitě definoval celé zlaté šedesátky, je to u mě nepochybně skvostná I Can See For Miles. Townshendova spalující jízda po strunách, ale i fenomén jménem Daltrey tady doslova sepsali rockovou historii.

Druhou stranu, Charles Atlas, otevírá v nejvyšších sférách melodická šedesátková whoovka I Can´t Reach You.

Další Entwistleova miniatura Medac přinese drsný příběh s názvem Relax, nabuzený dvouapůlminutový příval adrenalinu. Nemám, co bych dodal.

Klasikou je ovšem i Silas Stingy, uklidňující akustická, šedesátkově volná záležitost. The Who tu kladou důraz na propracované vokály.

Sunrise jsou tři minuty opět čiré akustické krásy. Dokonale vystižená úzkostná a smutná nálada.

Klasickou verzi alba završovala Rael 1, rytmicky úderný válec s vynikajícím Keithem Moonem. Skoro šestiminutový smrtící marš jeho sestav z jiné galaxie.

Vydání z roku 1995 doplňují i bohaté bonusy.

Druhý díl poslední věcičky z normální verze okořenil do komorní podoby na varhany Al Kooper, závěr je gruntovní rock. Jednou z nejtypičtějších hitů je Glittering Girl, svěží a čisťounká jako horská bystřina. Reklama na coca-colu. Skvostné tříminutovce Melancholia už nebylo možno dát přiléhavější název. Výborná, srdcervoucí akustika a přesvědčivý Daltrey. Rohy má na starosti basový mág Entwistle, v Someone´s Coming si určitě ostudu neudělal. Fascinuje mě ta proměnlivost a množství motivů. Jaguar je rockově drsná palba, odhalující prakořeny jejich muziky. Early Morning Cold Taxi pokračuje v melodické skladbě, důkladně otesané v nejlepším duchu šedesátek. A je tu mistrné využití Griegova památného tématu Hall of the Mountain King - kolikrát byl tenhle motiv bezostyšně vypleněn, ani nevím. Zničující útoky Townshenda. Girl´s Eyes jsou další z výčtu energetických hitů, které tento fenomén jako by sypal z rukávu o půlnoci. Alternativní verze Mary-Anne with the Shaky Hand je možná opepřena ještě větší svěžestí a energií než původní albová verze. Klobouček dolů. Bohatý poslední chod této mimořádné degustace, Glow Girl, je v podsaditém rockovém tónu s posmutnělým Rogerem Daltreyem. A to je bohužel vše.


Nedá se nic dělat, tahle geniální skvadra si mě svými opusy zcela podmanila, a to přesto, že jsem se jim až podezřele dlouho vyhýbal. O to byl úder jejich všeobjímajících témat pro mě fatálnější. Zničujících sedmdesát minut kreativní exploze géniů.
reagovat

Martin H @ 01.12.2017 22:41:22
Jasně že je to koncept, ale o to vůbec nejde. Především je to kolekce báječných a naštěstí ne příliš zprofanovaných skladeb. I Can See For Miles je zářivým démantem 67 roku. Pěkná práce, Jirko.

lover-of-music @ 01.12.2017 22:43:07
Naprosto fantastické album, jedno z nejlepších 60. let. Vůbec nechápu, jak jsem mu mohl dát jen 4 hvězdy. Chci to okamžitě napravit. Plný počet bez debat.

Songy na albu mi dávají opravdový pocit radosti, extáze a štěstí. Písně od The Who mají neuvěřitelnou šťávu, energii a výraznou melodičnost. A co teprve Tommy.... !

The Who jsou prostě The Who !

EasyRocker @ 02.12.2017 07:57:19
Pánové, díky moc, kromě samotné hudby mě hned zlepšilo náladu, že jsme naladěni na stejnou vlnu :-) Před chvílí se mi spustil Tommy...

Mohyla @ 02.12.2017 09:00:51
Lover, opravil som Ti hodnotenie na 5*!

Martin H @ 02.12.2017 09:10:36
Nerad do toho zasahuju, ale u loverovi recenze po změně na pětihvězdičkové hodnocení s touto novou skutečností silně nekoresponduje začátek posledního odstavce. Zde jsou zmiňovány 4 hvězdy. To by se taky mělo upravit, ale o způsobu by si měl lover asi rozhodnout sám.

lover-of-music @ 02.12.2017 09:24:23
Mohyla: Díky moc !

První dvě věty z posledního odstavce mé recenze klidně vymažte. Teď už s nimi nesouhlasím. Album je celé fantastické.

jiří schwarz @ 02.12.2017 23:02:59
Když tady čtu ódy na tohle album, hřeje, že stále existují lidi, milující The Who. Já taky. Vaše recenze mě pohnaly LP proposlechnout znova. No, a stále stejný dojem (pravda, moc jej neposlouchám, na rozdíl od jiných whosáckých alb). Nemůžu mu přijít moc na chuť. Přijde mně na r. 1967 jaksi po muzikální stránce zpozdilé (srovnávám s revolučními alby P. Floyd, Moody Blues, Hendrixe, Cream, i ve srovnání s beatlesí klasikou Sgt. Peppera, i psychedelickým úletem Rol. Stones Their Satanic Majesties...). Jakoby se Who na tomto albu hledali. Vokální harmonie, to jsou ryzí šedesátky, ale ne předzvěst bigbítové revoluce přelomu 60./70. let. Daltrey trochu nesmělý, skoro školácký v porovnání s tím, co předvedl v Tommym, a pak naplno v Who’s Next a Quadrophenii. Kapela stále ještě není tím, co z ní vykvete v r. 1971. Chybí mi víc rock’n’rollu, blues. Takové spíš divadelní, revuální legrácky, ale ne bytelný bigbít. Chybí i síla starších věcí, jako třeba My Generation. Vlastně z téhle desky poslouchám opakovaně jen roztomilou Mary-Anne with the Shaky Hand, a pak především I Can See for Miles, to už je jinej nářez (pro mně jediná 5* věc). Ale to jen tak za mě, nechci Vám kazit radost.

10.03.2017 lover-of-music
5 stars

The Who je pro mě naprosto fantastická a neohratelná kapela, která ve mě dokáže vyvolat opravdové spontánní nadšení z hudby. Proto je poslouchám tak často.

Toto album se trošku liší od předešlých dvou. Jednak tím, že Townshend si začal hrát s tóny a melodie tu jsou opravdu originální (i když někdy byly i předtím) a většinou se vstřebají až po několika posleších. Já když jsem tohle album slyšel poprvé, tak mě vůbec nezaujalo a bylo to jako jedním uchem tam, druhým uchem ven. No a dnes ho řadím mezi má oblíbená alba. A druhá věc, kterou se liší je, že je tak trochu "nenápadně" koncepční díky znělkám pirátského rádia. Kdyby byly ale vypuštěny, tak by mi to vůbec nevadilo. Ale to je věc názoru.

Jak říkám, ona určitá originálnost melodií se zjistí až po několika posleších. Ale u jiných posluchačů třeba hned. Většina písní se příjemně poslouchá a možná vám jejich některé části vykouzlí nevinný úsměv na tváři. V některých malých částech desky se trošku ztrácím, ale to jsou opravdu jen detaily. Přejdu rovnou k mým absolutním srdcovkám, které si pouštím minimálně pětkrát týdně. Určitě je to hitovka I Can See for Miles, ze které mám opravdu radost. Pro mě božský zpěvák Roger Daltrey zde sice ještě neprojevil svůj úplný potenciál, ale i tady se pozná, že je to opravdu famózní zpěvák. Nebudu zastírat, že se mi strašně líbí i I Can't Reach You, ze které mám možná ještě větší radost a strašně dobře se zpívá. Townshend dal do té písně srdce a nadšení. Entwistlův opus Silas Stingy je melodicky promakaná skladba a dokazuje, že Entwistle je taky Pan Skladatel. Ale hlavně je hodně nakažlivá. "Money, money, money bags". To si zpívám snad ještě 3 hodiny po jejím poslechu. No a závěrečné finále snad nemohlo být lepší. Miniopera Rael je vlastně taková předzvěst Tommyho. Pro mě je výrazně lepší než A Quick One While He's Away a opět je z ní cítit velkolepost a ze mě srší nadšení když jí slyším.

Album SELL OUT řadím spolu s BEATLES - SGT. PEPPER, MAGICAL MYSTERY TOUR, BEE GEES - 1ST, PINK FLOYD - THE PIPER AT THE GATES OF DAWN a MOODY BLUES - DAYS OF FUTURE PASSED mezi nejzásadnější alba roku 1967.
reagovat

Martin H @ 10.03.2017 18:43:45
Tak na této desce mě vždy bavila ta hra na rozhlasové vysílání včetně reklam. Hudebním vrcholem je zde skladba I Can See For Miles s lehce psychedelickým oparem. Hned si ji jdu pustit.

EasyRocker @ 10.03.2017 20:40:58
Začátek ohromující jízdy Townshendovců... a nesmrtelný milník I Can See Your Miles.

tykeww @ 10.03.2017 21:48:46
Těch nejzásadnějších alb roku 1967 by se dala jmenovat ještě celá řada, 1967 byl opravdu nebývale silný ročník. Neopomíjel bych Velvet Underground, The Doors, Franka Zappu a Mothers of Invention, Iron Butterfly nebo Cream (abych se ve výčtu vrátil zpět do Británie)

05.05.2014 Akana
5 stars

Rok 1967 v rockové hudbě charakterizuje mimo jiné definitivní vyprofilování elpíčka jako hudebního média se svébytnými a málo prozkoumanými možnostmi. Přestává být pouhým souhrnem jednotlivých písniček a více či méně koncepční alba se toho roku ocitají ve středu pozornosti. Kdo už znal závěrečnou vícedílnou skladbu z o rok starší desky A Quick One, toho nepřekvapilo, že právě The Who nehodlají v tomto trendu zůstat pozadu a přenechat Beatles, Beach Boys nebo Rolling Stones všechny vavříny.

Koncepčnost The Who Sell Out tkví zatím pouze ve formě, ale ta je vypilovaná do svěží, kompaktní a velmi zábavné podoby. Spočívá v jednoduchém fíglu, kdy jednotlivé písničky propojují krátké reklamní upoutávky a jingly, dílem autentické, dílem vymyšlené a realizované samotnou kapelou, jako rozpustilá pocta pirátským rádiím v tehdejší Británii. Ve stejném duchu je pojatý i obal, na němž muzikanti pózují ve vaně plné fazolí nebo s obřím deodorantem v podpaží. Co se týče samotných písní, tam zatím, podobně jako u Seržanta Pepře, žádnou jednotící linii nenajdeme, ale na mnoha místech se neubráníme dojmu, že Tommy už během nahrávání musel čtveřici strašit v hlavě. Ze členité skladby Rael, která album uzavírá už je duch slavné rockové opery zřetelně cítit.

I když jde tedy o navzájem nijak myšlenkově nesouvisející písně, přeci jen se zdá, že jejich výběru a uspořádání byla věnovaná zvýšená pozornost. Dynamicky i výrazově je to velmi pestrá kolekce, od psychedelickými zvukovými nálety vyživované Armenia City in the Sky, přes velkoryse vyklenutou hitovku (a jeden z nejlepších songů skupiny vůbec) I Can See for Miles, uvolněné melodické lahůdky Mary Anne with the Shaky Hand, Odorono či I Can't Reach You, Entwistleovy komediálně laděné kousky Heinz Baked Beans nebo Silas Stingy až po zmíněnou vrstevnatou Rael, přičemž celkově převládá spíš jemnější, sofistikovaná poloha, svěží melodie a promyšlené aranže. To, že ve stejné době se The Who nezříkali ani své živočišnější tváře dokládají bonusy na reedici z roku 1995. Mezi nimi najdeme podstatně větší procento razantnějších - a stejně dobrých - písní, které by ale zřejmě už nezapadly do pečlivě vyladěné stavby alba.

Přestože The Who Sell Out ve skutečnosti nevypráví příběh a "jen" si hraje s formou, nevyznívá nijak polovičatě. Drží mnohem lépe pohromadě než podobným směrem našlapující A Quick One a oproti svým okázale epickým následovníkům Tommy a Quadrophenia se zase netváří tak smrtelně vážně. Humor a lehká ruka při psaní vzdušných, nápaditých popsongů, to jsou hlavní trumfy desky.


Recenze již zveřejněná na xplaylist.cz
reagovat

Filozof @ 06.05.2014 16:03:05
He, a tady narážíš na to, co jsem právě zmínil u Tvé recenze Seržanta... :-) Asi náhoda.

07.02.2011 nowhere_man
4 stars

Priznám sa, že tento album ma po prvých dvoch neoslovil hneď ako to bolo v prípade tých predchádzajúcich. Ale po viacnásobných počutiach sa to zlomilo a uznal som, že je možno o trochu lepší pre mňa ako prvé dva. Ide tu možno o akýsi pokus temtatického albumu, kvôli tým reklamám. A hudba je tu úchvatná. Napríklad Mary Anne with the shaky hands (vrátane bonusovej verzie) je jednoducho podmanivá svojou jednoduchosťou, prvým vrcholom albumu (a asi aj najväčším) je Tattoo - to je pre mňa neskutočne úžasná skladba a neviem prečo, skrátka si ma obmotala okolo prstu. Podobné pocity prichádzajú s naliehavou Our love was. Netreba zabúdať na rockovú klasiku I can see for miles, hoci mne až taká skvelá nepripadá. Druhý vrchol prináša Entwistlova skladba Silas Stingy - krásna melódia s ešte krajšími zbormi. Klenot. Klenot je aj krehká akustická skladba Sunrise. Real 1 je potom suita, ktorá mala byť zrejme niečo ako Quick one z predchádzajúceho albumu, ale tentokrát to nie je také podmanivé. Čo vyzdvihnúť z bonusov? Peknú Glittering girl a Glow girl. Okrem toho na De-Luxe verzii je oveľa viac bonusov, spomeniem len pre mňa najlepší cover Cochranovho hitu Summertime blues. Týmto albumom sa pre mňa uzatvorila prvá časť tvorby kapely. Vynikajúca časť.
reagovat

Filozof @ 08.02.2011 08:12:08
Já tomu CD také dlouho nemohl přijít na chuť.

11.11.2007 Townshend
5 stars

Tak Sell Out je môj naj album od Who.Velmi dobre sa počúva a hlavne tie Jingle tam dodávajú takú atmosféru rádia London.Skladby ako-Armenia city in the sky,Odorono,I Can see for miles-je to taká lahká psychadelia,dobre sa počúva.Aj John Entwistle tam má svoje diela ako-Silas Stingy alebo Medac.Celkovo sa mi páčia skladby J.Entwistla-Boris the Spider,Heaven and Hell,Whiskey Man,Doctor Doctor-a dalšie.Aj skladba Jaguar,Someones Coming alebo taká Melancholia.Aj Who vedeli spravit pekné a jemné skladby.
reagovat

05.10.2007 kneekal
4 stars

Předchozí A Quick One sice už naznačovala nějaké ty koncepční hrátky, ale hudebně byla stále spíše ve stylu raných, hřmotných The Who. Rádio London na Who Sell Out je však něco naprosto jiného.

Tuhle desku mám rád. Je to takový jeden velký úlet a hodně naznačuje, kam se The Who vydají na další koncepční desce Tommy. Koneckonců, tam, kde Sell Out končí, tam Tommy začíná. V Rael 1 je totiž snad identický motiv ze Sparks z Tommyho.

Co se muzikantů týče, tak se chlapci hodně stáhli a přestali do toho rubat jak dřevorubci a na povrch tak lezou Townshendovy melodické nápady podložené hodně zajímavými aranžemi. Každopádně ze songů rozhodně nevynechat údernickou šlupku I Can See For Miles nebo akustickou Tatoo či jednu z mých nej skaldeb od The Who Silas Stingy se skvělými vokály.

Z opět bohatě zastoupeného bonusové materiálu na cd verzi poukazuji na totálně jetou verzi Griegova Hall of the Mountain King. Ano, i takto se dá pracovat s klasikou. :)

**** a 1/2 - Plný počet nedávám spíše z respektu z další tvorby, než jako ukazatel nějakých zásadních nedostatků.
reagovat

01.06.2007 luke_bunda
4 stars

Moje nejoblíbenější album od The Who, které je pojaté jako vysílání pirátského rádia London (včetně např reklam mezi písničkama). Album považuji za první koncepční album od The Who a za nejzajímavější písničky z alba bych vybral Armenia City in the sky, I can see for miles či Silas Stingy. Album vyšlo v roce 1967, psychedelie se albem prolíná od začátku až do konce a je tedy pravděpodobné, že pokud nemáte tento styl muziky v oblibě, že na Vás album příliš nezapůsobí.
reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 17.07.2007 17:01:08
Nelze nesouhlasit s Lukem.
I v mém případě jde o nejoblíbenější album od The Who.
Naprostou špičku na této dokonale propracované desce tvoří "Odorono", "Mary Anne with the Shaky Hands" a málem nenahraná "Rael 1". A všechny reklamy (nejvíc asi záhrobním hlasem interpretovaný "Charles Atlas".
Pro fanoušky raného řízného stylu The Who ("My Generation", "Substitute" nebo "The Kids Are Alright") ovšem zcela nestravitelné.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Townshend, Akana, kaktus, EasyRocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
luke_bunda, kneekal, nowhere_man, jiří schwarz, lover-of-music
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000