Who, The - A Quick One

Druhý album The Who je ešte lepší ako prvý, teda pre m�a. Je veľmi vydarený, melodický, plný akéhosi neopísateľného napätia. Otvára ho podarená skladba Run, run, run, po ktorej nasleduje pecka Boris the spider. To je jedna z najlepších skladieb kapely, ten zvuk basgitary je jednoducho podmanivý a refrén spievaný hlasom Larcha z rodiny Adamsovcov je nezabudnuteľný. V I need you zas hypnotizujú Moonove bicie. Ale to aj v inštrumentálke Cowebs and strange. Ďalšou veľmi vydarenou skladbou je So sad about us, z ktorej naozaj sála nostalgický smútok. No a na záver je to tzv. miniopera A Quick One While He's Away, kde kapela ukázala, že patrí medzi elitu. V tejto suite nevidím žiadnu chybu, veľmi vydarený prvý pokus kapely o nazvyme to progresívny sound, ktorý neskôr rozvinie do ešte väčších plôch.

Čo sa týka bonusov, tak veľmi vtipné a zábavné sú hneď prvé tri covery Batman, Bucket T a Barbara Ann, to je proste radosť. Inak je to veľmi chytľavá Doctor doctor, I've Been Away a akustická verzia singlovej skladby Happy Jack, ktorá je v tomto šate podľa m�a lepšia ako pôvodná verzia. Album pre m�a lepší ako debut, ale päť hviezd si šetrím na ich najväčšie skvosty.
reagovat

Rozdíl mezi Who a ostatními známými RnB kapelami 60tých let byl v tom, že Who se do role divoké pódiové show uměle stylizovali, dokonce na popud manažerů. Jejich vystoupení a částečně i hudba (jak sami uznávají) je proto divadlo. Jenže Who se v této stylizaci našli, vyhovovala jim a obzvlášť šašek Keith Moon si ji vrchovatě užíval. Pravděpodobně nikdo vhodnější k této roli nebyl.
Pochopitelně tedy i jejich desky jsou o hodně jiné, než desky Yardbirds, Rolling Stones, Small Faces a dalších. A Quick One je toho asi nejlepším důkazem. Skladby jsou mají méně bezprostředního “černého” feelingu, ale zase jsou o to pestřejší a originálnější. Skladatelsky k tomu přispěli všichni čtyři.
Navíc je pozoruhodné, že Who vydali vynikající desky ve stylu původního R'n'B (relativně podobného konkurenčním skupinám) - My Generation, zcela jinou A Quick One, vizionářskou operu Tommy i fantastické Live představení Live At Leeds. Každá z těchto desek je úplně jiná a přesto všechny na špici dané oblasti. Uvažujeme-li, že toto celé je v rozpětí 5 let, pak klobouk dolů. Málokterá z původních R'n'B skupin se dokázala úspěšně vyvinout v kvalitu jiného druhu pro delší období. Who bezesporu ano. Souhlasím s Kneekalem, deska je více whoovská, než předešlá, a tím výjimečnější. Mám-li uvést pár konkrétních poznámek ke skladbám, namátkou:
Run Run Run - těžkej valivej beat, výborná pecka, skvělá (byť nijak složitá) jízda přes zvonivé kytary - skladba, jaké třeba právě Stounům v letech 65 - 67 chyběla.
Boris The Spider - famózní věc založená na motivu dvou osmin na stejném tónu, střídavě stoupajících a klesajících se závěrečným klouzavým rozvedením a především na opakované vymazlené frázi: “Bóóóris The Spááájdŕŕŕŕ..., jejíž kouzlo tkví v sestupné kadenci se závěrečným vracejícím se tónem a vokálu frázujícím slabiky střídavě na jednu i dvě osminy. Jakmile skladbu jednou zaslechnete, nikdy její charakteristické napětí nezapomenete. M�am.
I Need You - skladbička založená na skvělé Moonově prácičce a roztomilé mezihře s harmoniem (či něčím, co tak zní - pro rýpavého Ohnotjimagena :-)), využitým i ve vtipném závěru.
Whiskey Man - podle mne poněkud nevýrazná věc a tlumenou trubkou v pozadí. Silně však již odkazuje k Tommymu.
Heat Wave - jediná neautorská věc - našlápnutá verze skladby klasického tria Dozier - Holland - Dozier v R'n'R rytmu. Skvělé.
Cobwebs And Strange - typická Moonova ujeťárna. Pochodový nářez s dechy a píšťalou, se stále zrychlujícím tempem, až do šíleného konce. Tohle skutečně nenajdete u “normálních” skupin :-) .
atd... no, abych to zkrátil...
zmíním se ještě o závěrečné, 9 minut trvající A Quick One, While He's Away, kde Townshend poprvé na desce projevil svoji zálibu ve větších prokomponovaných celcích. A capella "chorál" na začátku, téměř citace Beach Boys za půlkou i mnoho dalších různorodých částí je předzvěstí věcí dalších a pro mne výborná a dramatická hudba.

Pokud se týče bonusů, o nichž píše kneekal - mám klasickou verzi CD, která je neobsahuje, ale téměř všechny vyšly (a mnoho dalších) na dvou LP Rarities 1966 - 68 a Rarities 1969 - 72. Obě tyto LP vyšly na 1 CD, které také mám, tak mohu potvrdit - i toto je skvělá muzika a žádné “odpadky”. A Barbara Ann je skutečně kouzelná... :-)

Zkrátka - výborná deska, živá, díky rozdílným skladbám velmi pestrá, úplně jiná, než konkurenční R'n'B skupiny. Prý se v této době Mods již začali od Who odvracet, ale myslím, že to není ke škodě věci. Pokud ano, byla to jistě reakce na větší náročnost hudby Who, která měla přinést své plody za pár let.
4 hvězdy jako vyšité (5 dávám ... atakdále).

reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 05.10.2007 18:34:27
Tak si rýpnu ještě jednou: je dost smutné, když nejsi schopen si přečíst info o tom, kde kdo na co hraje, ač jsem to napsal jak pro blbý, a ještě horší je, že ani neumíš opsat mé jméno... Isn't it a pity, isn't it a shame?

Filozof @ 05.10.2007 22:30:20
Ohnot...
:-(( Já se těšil, že si rýpneš, ale myslel jsem, že do něčeho hudebního - věcného. Tohle mi připadá trochu pod Tvoji úrove�. Zkus zůstat ve věcné rovině.

Mimochodem - Tvé jméno neznám a nikdy ho nečetl, tudíž jsem ho těžko mohl přečíst špatně. Znám jen Tvůj nick a není mojí chybou, že si vybíráš tak netriviální. Složitější na skladě neměli? :-)

Mimochodem podruhé - Ty zase dávno víš, že neumím anglicky, takže bych mohl pro změnu já rýpat do Tvého slušného vychování, když mi poukazuješ věty, kterým nemohu rozumět, viď :-)?

Takže navrhuji zůstat mimo osobní rovinu a budu se nadále těšit na Tvé souhlasné i nesouhlasné příspěvky s mými názory ČISTĚ NA HUDBU.

Děkuji.

Filozof @ 05.10.2007 22:32:13
Jo - teď na to koukám - Ty reaguješ jen na ten překlep o písmenko vedle ... To je ale opravdu ubohý... :-( Nikdy jsi netrefil vedlejší klávesu?

OHNOTHIMAGEN @ 06.10.2007 07:43:53
Teda Ty jsi ale ukecanej... na Tebe ani já nemám...:-) na můj miniaturní příspěveček reagovat hned dvakrát a tak obsáhle...:-) óóó!

Můžu se prosím zeptat, co to je typická Moonova ujeťárna? Skladby, které napsal pro Who, a jeho sólové album mi ujeté vůbec nepřijdou (vyjma té jediné).

Filozof @ 08.10.2007 11:43:15
Ohnothimagen:
Asi je to věc názoru a vkusu. Podle mne je ta skladba ujetá, výrazně s nadhledem a komičnem pohlížející na popmusic. Nevím o nikom, kdo by nějak podobně k tomu přistupoval. A Moon je šašek - podle mne je tato skladba pro něj naprosto typická.
Ale pozor - není mým úmyslem se Moona dotknout - je to myšleno v dobrém. Takových šašků je potřeba. Naopak - jak vizuálně, tak muzikantsky mne baví. :-)

Matouš @ 29.10.2012 14:38:56
Panejo! Taková obsažná, hutná recenze, ale kdepak, nic nepomůže - vždycky se najde nějakej ohnit, nějakej rejpal, kterej do toho bude šťourat jak do hovínka...

Ačkoli A Quick One neobsahuje žándou tak výraznou šlehu jako je My Generation, tak mám tuhle desku mnohem radši než debut. Přijde mi totiž daleko víc "whoovská". Prostě mi ke kapele víc sedne.

Zásadní částí desky, je 9 minut dlouhý opus A Quick One While He's Away, který tvoří slepence mnoha motivů skladeb a který naznačuje, že Pete nás ještě nějakými těmi koncepčními hrátkami rozhodně obdaří.

Ovšem Pete není sám, kdo servíruje pořádnou říznou muziku a Boris the Spider od Entwistla je jednou z nejkouzelnějších skladeb od The Who. Onen hluboký hlas co nám sděluje "Boris the Spider" je prostě neodolatelný.

No a co bubenický maniak Keith Moon? Kromě toho, že evidentně za své umění zaprodal duši ďáblu, tak dokazuje, že umí i skládat. Důkazem budiž hřmotná I Need You a především instrumentální orgie v totálně ujeté Cobwebs and Strange.

Na cd verzi najdete i spoustu bonusů, kde je dost materiálu z dílny Entwistla. Docela bych ocenil singlovou verzi Happy Jack, která vyšla na americké verzi téhle desky. Útěchou mi budiž, že je zde alespo� ve velmi pohledné akustické verzi, kterou mám skoro radši než původní singl. Upozorním ještě na napálenou Barbara Ann, kde nám Moon ukazuje, že má hlásek jako konipásek. Celkově bonusy potěší a přijde mi, že jako prodloužení zážitku z desku, která přirozeně končí s opusem A Quick One, docela fungují.

Celkově považuje A Quick One za výbornou záležitost a první desku The Who, která přispívá k výsadnímu postavení The Who u mé osoby.

****
reagovat