White Stripes, The - Elephant

Elephant byla první deska White Stripes, která se mi dostala do rukou a stále je suverénně mojí nejoblíbenější. Vlastně bych skoro mohl říct, že je jen minimum desek, které mám radši.

Stačí jen zmínit úvodní skladbu, Seven Nation Army. Neznám žádnou současnou rockovou skladbu, která by se tak často přejímala a dokonce mám ten dojem, že se charakteristický sestupný kytarový riff skanduje na stadionech. Už dnes nesmrtelný flák.

No a co dál máme na výběr? Tak třebas nekompromisní punk-bluesovou vypalovačku Black Math nebo nagradovaný cover I Just Don't Know What To Do With Myself v jehož řezavém finále málem Jack přijde o hlasivky. Následuje nesmělá In the Cold Cold Night, kterou zpívá bubenice Meg,což není školená zpěvačka, ale ta autentičnost mi sedí daleko víc, než školené sopranistky.

Do bluesových vod nás zavede garážové blues Ball and Biscuit, které sice oplývá lehce vyvařeným riffem, ale na působivosti mu to nebere ani za mák. Všem muzikantům doporučuji na jamování.

Nebudu pitvat každou skladbu - každá je totiž skvělá, každou žeru, stejně jako Jacka se svou přiškrcenou kytarou a sladké Meg s jejím primitvním bubnováním.

Geniální dílo, kde se setkává blues a punk tím nejlepším možným způsobem a které ze mě udělalo zřejmě doživotního fanouška téhle kapely.

***** - Exemplární důkaz, že méně je někdy více.
reagovat