Wakeman, Rick - The Six Wives of Henry VIII

Dnes ráno,tesne po prebudení mi tak v hlave hrala krásna melancholická melódia zo skladby Catherine Howard z tohto jedinečného albumu.Krásne prebúdzanie...Táto hudba mi pripadá ako sountrack k celovečernému historickému filmu.Pri troške fantázii,keď poslucháč zavrie oči a predstaví si všetky tie kulisy,dobové kostými...a začne sa odvíjať strhujúci,dramatický príbeh šiestych manželiek rozporuplného panovníka Henricha VI..Rick Wakeman prostredníctvom hudby majstrovsky zobrazil osobnosti jednotlivých manželiek,ich povahové črty,temperament...Čarovná hudba.Či už mohutný kostolný organ v Jane Seymour,alebo strhujúca klávesová virtuozita v Poslednej skladbe Catherine Parr...jednoducho hudba je silná čarodejka,alebo žeby to bola láska? :-)
reagovat

Bylo nám dvacet a definitivně jsme propadli hudbě. Mezi směnami v německých putykách jsme u našich kapitalistických sousedů utráceli astronomické částky (na nepracujícího českého studenta) za CDčka a přístroje a objevovali tak hudební svět. V německých halách s elektronikou a nosiči jsme objevili většinu z později obdivovaných interpretů. Kupodivu to ale nebylo v NSR, nýbrž na Václaváku, kde kolega kybernet našel zvláštní CD, které ho zaujalo názvem. Šest žen Jindřicha VIII.? Koupil ho na blind a byl unešen. Jakýsi klasicky (částečně?) vystudovaný hudebník-klavírista se pokusil pomocí svého nástroje charakterizovat 6 manželek – 6 skutečně skutečně žijících historických osobností – manželek kontroverzního anglického vládce Jindřicha VIII. Tudora z 16. století, počínajíc Kateřinou Aragonskou a končíc Kateřinou Parrovou. Jeho eskapády s manželstvími, které měly dalekosáhlé dějinné důsledky a kvůli nimž nasměroval nábožensky (a implicitně i ekonomicky a politicky) Anglii na nejméně půl tisíciletí dopředu, jsou chronicky známé a není divu, že posloužily i jako inspirace hudebníkům.
Hudebně vzato je snaha o vystižení charakteru a povahy 6ti různých žen klavírem velmi zajímavá, byť ne originální. Na posouzení, do jaké míry se toto povedlo je nezbytné podrobně pročíst jejich životopisy, k čemuž jsem se zatím ke své hanbě nedostal.
Konstatujme tedy alespoň, že jde o zajímavou, mírně zvukomalebnou šestidílnou hudební fresku, pohybující se na pomezí klasiky a líbivě popového popisu. Právě tato Wakemanova “lacinost” se často stává terčem kritiky publicistů a hudebních vědců – bezesporu tím patří mezi nejkontroverznější a nejdiskutovanější umělce v okolí populární hudby.
Wakemana po úspěchu tohoto alba v našich uších začal kolega cíleně kupovat, ale přiznám se, že s výjimkou dalšího tématického alba s historickým podtextem (The Myths And Leggends...) už nás nic tolik nezaujalo. Toto album však považuji za poměrně povedené – rozhodně lepší než Wakemanovo působení v některých popových skupinách, kde (jak jsme se později dozvěděli) také působil.
reagovat

Gattolino @ 24.01.2008
Wakeman se podílel na albech mnoha umělců, ale pokud vím, působil pouze ve dvou skupinách, a to v Yes a Strawbs. Nazvat tyto skupiny "popové", zvláště v dobách Rickova členství, napovídá tomu, že autor recenze jejich alba s Wakemanem neslyšel.

Óin @ 24.01.2008
Autor recenze chce asi trošku "zaflejmovat" a vyprovokovat nějakou diskusi. Nechápu, proč ale recenzuje něco, co se mu zřejmě nezamlouvá. Dát šesti ženám tři hvězdičky, to je půl hvězdičky na jednu. To mi připadá málo, pane Filozofe. Howgh.

PaloM @ 24.01.2008
Filozof, rešpektujem Tvoj názor, môj vzťah k 6 ženám som vyjadril k reakcii na predošlú recenziu. Počul si celé toto dielo ? Vystihnutie charakteru nebolo len klavírom, ale celou batériou klávesových nástrojov, s inštrumentálnym a zborovým sprievodom. Ak by to jeho kolegovia z Yes považovali za "lacinosť", asi by ich neprehovoril na "spolupáchateľstvo". Viem,
že i Wakeman sem-tam "vykradol" klasikov - a čo?
Robil to aj Varga, Emerson a neviektoešte, napriek tomu skladali (a skladá) super hudbu! Súhlasím, že neskoršia tvorba Wakemana stráca invenciu, ale občas zažiaril. No a účasť v popových skupinách - napíš, v ktorých? Ak myslíš štúdiové výpomoci napr. D.Bowiemu, C.Stevensovi v "Morning Has Broken", či Ozzymu na "Ozzmosis", tak tento "pop" rád počúvam. Máš pre mňa ďalšie typy?

Filozof @ 24.01.2008
Gattolino:
Každý poznává hudbu jinak. My jsme ji poznávali právě takto, o nějakých skupinách jsme tenkrát netušili. Přesně tak, jak jsem to napsal, nám to tenkrát bylo podáno a zatím nemám proč nesouhlasit.
Autor recenze slyšel s Wakemanem pouze Yes.

Oin:
1) Autor nechce flameovat.
2) Autor napsal recenzi pod vlivem předchozí - která ukazuje natolik odlišné vnímání té hudby a jejího poznávání, že mi přišlo zajímavé ten o 180 stupňů jiný pohled popsat. Kdybych chtěl flameovat, budu se vrtat v předmětné předchozí recenzi. Doporučuji se nevrtat v mojí a napsat své dojmy i Tobě.
3) Recenzuji něco, co se mi dost zamlouvá. Jasně jsem psal již několikrát, že se držím hvězdičkování tak, jak bylo popsáno v návodu (jako jeden z mála). 5hv pouze u zásadního přelomového kusu (10 alb historie?), 4 hv u absolutní špičky, 3 hv u výborného příspěvku do domácí diskografie.
Rač se podívat na zmíněné doporučení hvězdičkování a také si vypiš desítky mých recenzí, ať získáš přehled.
4) I kdybych recenzoval něco, co považuji za špatné, máš s tím problém? Recenzovat pouze kladně je nesmysl. Pochybuji, že by se tak někdo choval.

Martin Souček @ 24.01.2008
Autor je vůbec tak trošku filosof a ne milovník hudby, alespoň jak ho na těchto stránkách sleduji. Z hlediska větné stavby, schopnosti interpretace myšlenky a logiky nahozených výroků, jde pravděpodobně o filosofa mírně pokročilého. Je-li mu dvacet, má ještě šanci. V opačném případě se obávám nejhoršího.

Odhlédnu od prvního odstavce, který nám asi moc nepomůže vůbec něco pochopit (mimochodem ten zasvěcený historicko-politologický komentář jako bych již někde na netu četl).

„Hudebně vzato je snaha …… velmi zajímavá“. Vždy jsem si myslel, že snaha je snaha a jejím výsledkem je „produkt“, ten pak může být i zajímavý a třeba i hudební. Z věty dále vyplývá, že snaha o vystižení charakteru …. není originální. Kolik znáte hudebních počinů se snahou o vystižení charakteru a povahy šesti různých žen ? Já zatím žádný. Autor chtěl jednoznačně říci, že vystižení charakteru a povahy (čehokoliv) prostřednictvím hudby se děje velmi často. Ano souhlasím, ale vždy jde v podstatě o originál, pokud nejde o vyložené plagiátorství. Filosofe, jde v tomto případě o plagiátorství? V případě že ano, pak je informační hodnota této věty velice cenná. V opačném případě si dosaďte sám, co si o výroku myslím.

Druhá věta druhého odstavce je ovšem kalibr z nejtěžších. Měl bych zajít k Vltavě a co bych měl udělat (napít se, vykoupat se, vyčůrat se do ní, nebo se pouze porozhlédnout, odebrat vzorek vody), abych se mohl vyjádřit, zda to ten Bedřich S. vůbec v tom hudebním cyklu Má vlast zvládnul ? To, že jste si životopisy nepročetl je skutečně trestuhodné. Jsem upřímně zdrcen, mohl jsem se dozvědět o této „mírně zvukomalebné šestidílné hudební fresce“ daleko více.

Pozorný čtenář určitě zjistil, že jsem se ve své reakci dostal ke třetí větě (druhého odstavce). Inspiraci v klasické hudbě (respektive v klasických hudebních postupech) cítím rovněž. Ovšem nezaměňoval bych silnou melodickou linku, za popový popis. Navíc slyším spíše rock, jazz, ragtime, a další desítky drobných hudebních směrů, ale pop?

Chtěl bych, aby bylo produkováno více takto laciných hudebních počinů, aby měli kritici o čem psát, ale především, abych já (a nejen já) měl co poslouchat, aby novicové, učedníci i harcovníci cechu klávesáckého měli alespoň o čem přemýšlet, když už dávno opustili své ambice vyrovnat se s „recenzovaným“ materiálem.

No jo, no jo, však už končím. Ještě, ještě, Rickovo 70tá léta jsou v rámci celé jeho (nejen sólové) tvorby jistě dominantní, ale nezatracoval bych léta následující, najde se v nich hodně parádních kousků. Ovšem ne pro každého.

mikepis @ 24.01.2008
pri akomkolvek filozofovani a relativizacii, ze tento album bol jeho NAJLEPSOU solovou vecou. wakeman so 6 zenami vo vtedajsich rebrickoch prvy a posledny raz predbehol emersona. takze treba mu dat, co mu pravom patri. dat mu tri hviezdicky je bud detinske alebo recesia ci provokacia, alebo neznalost….

wakemanovi kritici mu vycitaju: - diatonicke behy, besne rychlo a na efekt hrane rozlozene akordy, absencia jazzoveho pristupu. Uz za prvu Catherine of Aragon s brufordovymi bicimi by sa nemusel hanbit ani taky Keith Jarret ci Corea. Tiez treba povedat, ze tento styl hudby sa z neskorsich wakemanovych platni nadobro vytratil.

Filozof @ 25.01.2008
PaloM:
"...Počul si celé toto dielo ?..."
Ne - vždycky v půlce ho utnu. :-)

"...Vystihnutie charakteru nebolo len klavírom, ale celou batériou..."
To každopádně. Gró je v jeho klavírní práci, ale pochopitelně z toho nevyplývalo, že by tam nic jiného nebylo - navíc nepovažuji za podstatné, zda jde o ty či ony klapky/klávesy. Jde o typ nástroje.

"...Ak by to jeho kolegovia z Yes považovali za "lacinosť"..."
?? Nechápu. Vůbec netuším, co tomu říkali muzikanti ze skupiny Yes a nic jsem o ničem podobném nepsal.

"...Wakeman sem-tam "vykradol" klasikov - a čo?..."
??? Jsi si opravdu jistý, že reaguješ na moji recenzi?
opět vůbec nechápu, jak to souvisí s čímkoliv, co jsem psal já. O vykrádání jsem nepsal ani slovo a nic si o tom nemyslím. On někoho vykrádal?? Vůbec to nevím.

K ostatním skupinám - viz mé dřívější reakce ostatním.

Filozof @ 25.01.2008
Martin Souček
Rozdíl mezi námi je ten, že já jsem Filozof a Ty filozof.
Mohu vědět, kolik toho sem píšeš svých dojmech z hudby? Bylo by to asi přínosnější, než komentovat u jiných "co chtěl autor říci".

Pokud se ovšem natolik rád posloucháš/čteš, že si to nezvládneš odpustit, pak prosím někde v soukromí. Pro ostatní jsou Tvé sémanticko-filozofické výklady poněkud únavné. Alespoň na HUDEBNÍM serveru.
:-) Zkus být více v pohodě a soustředit se spíš na sebe a své dojmy.
Dík.

Filozof @ 25.01.2008
Mikepis
“...dat mu tri hviezdicky je bud detinske alebo recesia ci provokacia, alebo neznalost….”

Každé hodnocení, které se liší od Tvého subjektivního je od ostatních neznalost?? :-))
Ty máš nějaký patent na rozhodování, nakolik se která hudba komu může líbit??
Neuvěřitelné. To tu ještě nebylo. :-)
A paradoxní je, že to píšeš u alba, které se autorovi hvězdičkování líbí - spolu s Myths... nejvíce z Wakemanovi tvorby (z těch pár alb, co jsem slyšel).

Opakuji i pro ty vzadu: V POPISU HVĚZDIČKOVÁNÍ ZDE NA PROGBOARDU I U MNE JSOU 3 HVĚZDIČKY URČENY PRO VYNIKAJÍCÍ ALBUM.

hejkal @ 25.01.2008
Aj keď ma text trošku miatol, je to vec autora.
Čo sa týka hviezdičkovania, už dávno sa netvárim, že majú nejaký prudký význam. Jednoducho sa riadim pocitom - som nadšený - dám 5, nie som, dám dve...nula :)
Filozofa akceptujem, hoci nie vždy sa naše videnie prekrýva :)
Osobne mám toto dielo od Wakemana najradšej, ale ani zďaleka som jeho sólovú tvorbu nepočul celú.

mikepis @ 25.01.2008
filozof - zle ma chapes, nemam v umysle ta vytacat. navod na hviezdicky som necital. ale ked je to to najlepsie, co vyprodukoval, nedam mu len tri. co mu potom das za Silent Nights, Country Airs a podobny ezotericky hnoj 80-tych rokov? minus jednu?

Filozof @ 28.01.2008
Mikepis:
Popis hvězdičkování máš na každé stránce s albem a recenzemi - i na té, kde reaguješ na toto. Také na stránce, která se Ti zobrazí, když chceš přidat recenzi.
Speciálně pro Tebe:
5 hv - Mistrovské dílo, zásadní album
4 hv - Excelentní přírůstek do každé sbírky
3 hv - Dobré, ne však zásadní
2 hv - Jen pro sběratele a fanoušky
1 hv - Slabé, pouze pro kompletisty
0 hv - Špatné, nekupovat!

Pro mne je toto album typicky "dobré, ne však zásadní". Ta alba, která se mi nelíbí logicky označím "Jen pro sběratele..." nebo "Slabé...".

Mistrovských děl/ zásadních alb by každý měl mít jen pár. Pak ta slova ztrácí smysl.

Chápu, že používáš jiný žebříček - jen nevím jaký. Mně stačí ten zdejší.

Mně osobně nepřijde smysluplné dávat 70% alb 5 hv. To pak ztrácí hvězdičkování smysl. Většina může být průměrná, nikdy není většina nejlepší možná.

merhaut @ 28.01.2008
Hvězdičkování jsme zde probírali 100x, každý ať si pod nimi představí přívlastky jaké sám chce.

Ty - které se zobrazují - jsou mimochodem nesmyslné ... například spousta mých nejoblíbenějších alb patří mezi sběratelské záležitosti a nic to neubírá na jejich kvalitě: příkladově Still Life - vysloveně sbírový kus, současně pro mne excelentní hudba.

Doporučujï proto každému soukromou stupnici, vyjádřenou v recenzi vlastními slovy.

Vorvaň @ 07.02.2008
Pre Filozofa

Budem reagovať čiastočne na Tvoju recenziu, ale aj na Tvoju odpoveď Martinovi Součkovi.

>Pro ostatní jsou Tvé sémanticko-filozofické výklady poněkud únavné.<
Pre mňa vôbec nie. Souček vo svojej reakcii na Teba zasiahol čistý stred, čo sa aj odzrkadlilo v tvojej reakcii. :-)

>Mohu vědět, kolik toho sem píšeš svých dojmech z hudby? <
A toto sa pýtaš práve Ty? Veď tvoja recenzia je skôr historicko- psychologická úvaha. Veľmi výstižne to M. Souček napísal hneď v úvode: ´Autor je vůbec tak trošku filosof a ne milovník hudby...´
Totiž, Tvoje ´hudobné´ hodnotenie albumu je veľmi amatérske, ba až plytké a povrchné.

>Zkus být více v pohodě a soustředit se spíš na sebe a své dojmy.<
Nevšimol som si, že by Souček bol vo svojom komentári v nepohode. Tú cítim skôr z tvojich ´erudovaných´ odpovedí tvojim oponentom. Sprdávaš každého, ako by si iba Ty jediný mal patent na rozum, hoci treba uznať, že v niektorých odpovediach veľmi šikovne odrážaš vznesenú kritiku, ale u Součka to neplatí.

>Rozdíl mezi námi je ten, že já jsem Filozof a Ty filozof.<
No, možno že si. Ale naozaj len Filozof. Hudobník určite nie. Inak by si nemohol napísať, citujem:
>Jakýsi klasicky (částečně?) vystudovaný hudebník-klavírista se pokusil pomocí svého nástroje charakterizovat ...šestidílnou hudební fresku, pohybující se na pomezí klasiky a líbivě popového popisu... ... v okolí populární hudby. <
- koniec citátu.
Pobavil som sa. R.W. The Six Wives of Henry VIII - populárna hudba.
Tento album by sa mohol volať trebárs aj ´Filosofie´, to totiž nie je až tak podstatné. :-) Podstatná na tomto albume je HUDBA, ktorá je jednoducho - skvelá. Tú si treba naplno vychutnať.
Filozofovať o anglickej histórii a vystihnutí charakteru jednotlivých manželiek je menej podstatné. To si si mohol nechať do nejakého literárno- dramatického pásma. :-)

Len pre doplnenie tvojich vedomostí.
Je pravdou, že niektoré jeho neskoršie albumy majú nádych ´líbivě popového popisu´, ale určite nie album The Six Wives of Henry VIII. Naopak, tento album dostal veľa priaznivej kritiky a ocenení od mnohých renomovaných hudobných kritikov a publicistov. O tomto albume je reč, nie o Wakemanovej celkovej tvorbe, ktorá je aj ´kontroverzná a diskutabilná´.
Mmch, Rick Wakeman je abslovent a tiež aj profesor Královskej hudobnej akadémie v Londýne.

stanley @ 08.02.2008
asi zase dostanu pomyslně přes hubu...ale jakožto muzikant amatér,který hraje na klavír od 5 let vám řeknu toto:

1."šest žen"mám velmi rád,je to příjemné na poslech,najde se tam několiv silných momentů.takže pro mě subjektivně za pět bodou..o)

2."objektivně":vždyt je to kýčovitá kopie klasiky, všeho,co wakeman naposlouchal.moje mamka,když to slyšela,tak se dotazovala,kdo to tak hezky hraje toho Bacha...o)o).prostě moderně zahraná klasika,ovšem narozdíl od kompozic Yes a jiných je to bez invence...technicky zvládnuté prstolamy..o)

takže chápu filosofa coby milovníka cream a collosea,že v tom zřejmě postrádá opravdového Ducha hudby.

pro mě je "šest žen" příčinou toho,proč se od druhé pulky 70.let začali všichni artrocku vysmívat.opakuji:mám tzo labum moooc rád,ale přece nebudu všehcno co mám rád vyadávat za výborné umění.

mikepis @ 11.02.2008
stanley:

hm, trosku rozporuplna recenzia.

moje mamka,když to slyšela,tak se dotazovala,kdo to tak hezky hraje toho Bacha...
- na bacha (ak sa pod "bachom" mysli preludiovy format skladby a pistalovy organ) sa podoba 1 pesnicka. to je tak vsetko.

ovšem narozdíl od kompozic Yes a jiných je to bez invence...
- tvoj subjektivny nazor a dost tazko obhajitelny. prave tu wakeman zo seba dostal maximum, skladby su pestre - od jazzrocku, cez toho "bacha" az po pop.

pro mě je "šest žen" příčinou toho,proč se od druhé pulky 70.let začali všichni artrocku vysmívat.
- tejto formulacii nerozumiem uz absolutne. zeby sa niekto vysmieval artrocku, o tom nic neviem. ze ho vytlacil punk a punk vymrel na novych romantikov 80-tych rokov, je prirodzeny proces, ktory nijako nezvratis a vhodnost, ci nevhodnost artrocku (progrocku) s tym nema nic spolocne.

naopak - wakeman je typickym prikladom pompezneho, cisto EUROPSKEHO pristupu k rocku ocisteneho od ameriky, bluesu a z velkej casti aj jazzu. a prave na tomto style a odkaze Brahmsa, Mahlera a impresionistov postavili Yes svoje vrcholne platne ako CTTE, Fragile, Tales a Going for the one. Wakeman svojim pristupom DOKONALE zapadol do yesu a inkarnacia yesu prave s wakemanom bola preto najviezdnejsia. ked hras na klaviri od 5 rokov, som si myslel, ze je to zrejme.

mám tzo labum moooc rád,ale přece nebudu všehcno co mám rád vyadávat za výborné umění.
- zavisi , co povazujes za umenie. bach, beethoven stravinsky su so svojim odkazom urcite vyssie ako yes s wakemanom dokopy. ale tato stranka je hadam viac o rock'n'rolle.

stanley @ 12.02.2008
mikepis:

1.máš pravdu,že bacha připomíná skladba č.4.včera jsem si to poslechl.bohužel o všech ostatních se dá říct, že nápodoba jiných klasiků tam je taky a je uplně jedno jestli to je bach či ne.kdybych tam cítil invenci,tak by mi to bylo jedno.ale trvám na tom,že jsou to melodické rozkládané akordy doplněné předvídatelnými prstolamy.

2.možná je to wakemanovo vrchol,ale kvalit klávesáků jiných art či progrock kapel podle mě stejně nedosahuje.chybí tomu ten pověstný Duch hudby.je to muj subjektivní názor.

3.Yes na fragile,CTTE či relayer taky používají klasické postupy,ale rozhodně tam tedy cítím vliv ameriky i jazzu.pořád je to rock.má to nápady,zejména právě díky squirovi či howovi.srovnat yes a wakamena podle mě nejde.yes jsou o třídy výš.

4.co vím,tak artrock byl v druhé pulce 70.let a platí to snad do dnešních časů vysmívaný žánr pro jeho umělost a sterilitu.vím to minimálně od svách starších kolegů muzikantů,co tu dobu trochu více zažili.to není otázka,že by nastalý vývoj nemohl tento směr oslabit/to se punku stalo taky/,ale pravda je,že prostě ta invence od konce 70.let šla rapidně dolu a dokazuje to i všobecný utlum artrockových kapel v té době.bohužel jsem zaznamenal větší výsměch na adresu artrocku než na punk či popík 80.let.

5.máš pravdu,že mé názory jsou asi neobvyklé,už tu byly terčem kritiky.ale právě proto,že je tahle stránka hlavně o rocku,tak po téhle stránce to wakeman v mých očích prohrává.a protože v klasice taky není první třída,vychízí mi z toho ani kočka ani pes..

Vorvaň @ 17.09.2008
Reakcia na
´stanley 12.02.2008´

-
U Yes nápady cítiš, u Wakemana nie. Si si istý, že kompozičné nápady a harmónie skupiny Yes ešte nikto nikdy pred nimi nepoužil? Veľký omyl!
Každý jeden muzikant, aj ten najväčší génius čerpá z odkazu svojich predchodcov. A vôbec nemyslím len na prítomnosť, platí to o ktoromkoľvek skladateľovi. Či už je to Mozart, Beethoven, Liszt, Mahler, Gershwin, Davis, Emerson, atd...
Mám toho napočúvaného dosť, ale ak by som chcel začať ´mudrovať´, našiel by som v každej kompozícii kohokoľvek niečo, čo tu už bolo. Aj v Yes, a to je, prosím pekne, táto skupina v mojej zbierke CD artrocku v prvých priečkach. Six Wives of Henry VIII je však pre mňa jednoznačne No.1.
Keď už si spomenul Relayer, čo myslíš, prečo Yes po nahraní tohto albumu s Morazom, siahli opäť po Wakemanovi (ak by bol na tom invenčne naozaj nejak biedne, muzikanti ich formátu by si hravo našli vo svete lepšiu náhradu)?
Mimochodom, aj samotní členovia Yes neskôr priznali, že album Relayer bol príliš studený a akademicky nabubralý. Okrem toho, vykrádali tam sami seba (z CTTE).

Píšeš, že od piatich rokov hrávaš na klavír. Ak aspoň v troch - štyroch skladbách necítiš invenciu a ducha hudby, ale len prstolamy s melodickými rozkladanými akordami (samozrejme, aj tie sú tam, mimo iného) je to tvoj subjektívny názor.

Mmch, zahral si si niektoré z jeho skladieb? Napr.Catherine of Aragon, alebo Anne Boleyn?

Ako vlažný fanúšik skupiny Yes som pristupoval k sólovým počinom jej členov s určitým dešpektom. Ale ako sa občas stáva, zdanie môže aj klamať a osobné pocity nepodložené skúsenosťou nemusia byť tým najlepším mienkotvorným prostriedkom.

Catherine of Aragon vysmrští klávesové orgie, ktoré mi znejú podobne ako Emerson. Krátka jemná pasáž, naopak, evokuje Yes. Keď už som pri Yes, určite je zaujímavé, že inštrumentálne sa na albume podieľali prakticky všetci členovia okrem speváka, a to vrátane obidvoch bubeníkov.
Zlovestný úvod Anne of Cleves prináša ráznu skladbu s dominujúcim klavírom (a inými klávesami, ale veď je to album klávesáka, tak to neprekvapí). Výborné inštrumentálne pasáže okorenené správne špinavou gitarou, čo viac si možno želať (ja viem, ako poznamenal jeden nemenovaný prispievateľ jedného nemenovaného časopisu – prachy Billa Gatesa, vilu na Floride a úľavy na daniach – ale to bolo ešte tesne po revolúcii, tak mu tú destináciu dnešný anti- (-amerikanisti, -globalisti, -peňažisti /doplniť podľa ľubovôle/) hádam odpustia).
Catherine Howard je skôr klavírna, neskôr klávesová, ale pokojná, ba až veselá pesnička, čo pri jej osude prekvapuje. Záver je trošku smútočnejší a jemne melancholický, čo, na druhej strane, neprekvapí.
Jane Seymour organuje o sto šesť a Wakeman si tu po väčšinu času vystačí sám.
Anne Boleyn... začína zdanlivo ticho v šľapajách predchádzajúcej skladby, ale gejzír energie rýchlo vytryskne, využívajúc opäť všetko, čo má klávesy.
Catherine Parr je pompéznou bodkou za prekvapujúco živým, vrúcnym, energickým a emočným dielom (prekvapujúco preto, lebo ja mám z Wakemana pri Yes pocit, že je chladný. Neplatí to ani v Strawbs, kde v Hangman and the Papist z albumu From the Witchwood Wakeman hrá asi najlepší svoj emotívny part z môjho pohľadu).

Rick Wakeman a jeho tematický (aspoň názvovo) album Šesť žien Henryho VIII je klávesovou lahôdkou pre milovníka art rockových zákutí hudobného univerza.

4,5*

P.S.
Táto doska (a zadanie na výške, a film o Henrym VIII) ma inšpirovali k napísaniu krátkej básni, ktorú tomuto albumu dedikujem >> odkaz

reagovat

PaloM @ 23.01.2008
Po čítaní tvojej recenzie som hneď pozrel do Blogu v Sme, dobre som sa pobavil. Túto nahrávku som prvýkrát počul ako 16 ročný sopliak z rozhlasu po drôte, poslednú skladbu po pár sekundách odstrihli, nevošla im do 1/2 hodinovej relácie. LP som mal možnosť nahrať si na kotúčák len vďaka tomu, že spolužiakova sestra z gympla mala frajera futbalistu a ten to "zvonku" doniesol. Ale k veci:
pre mňa je 6 žien stále naj dielo Wakemana. Doteraz vydal príšerné množstvo platní (často pre mňa s príšerným obsahom). 6 žien vnímam ako perfektnú suitu (v reči klasiky sa možno hodí paralela symfonická báseň), kde každá skladba vystihuje povahu a osudy jednotlivých manželiek. S ďalšími rokmi to šlo s invenciou dolu vodou. Dnes som schopný počúvať cca prvých 5 CD Wakemana (ženy, Artur, do stredu Zeme, kriminálne nahrávky, bez spojenia so Zemou), z novších Herritage suite - to je ale klavírna "klasika". Iné je účasť v Yes, kde ho "žeriem" bez výhrad.