Wakeman, Rick - Journey to the Centre of the Earth

Wakeman, Rick - Journey to the Centre of the Earth - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1974

Tracklist:

01. The Journey / Recollection (21:11)
02. The Battle / The Forest (18:57)


Obsazení:

Rick Wakeman - keyboards
Garry Pickford-Hopkins - vocals
Ashley Holt - vocals
David Hemmings - narrations
Mike Egan - guitar
Roger Newell - bass
Barney James - drums

London Symphony Orchestra
English Chamber Choir
David Measham - conductor

 
16.09.2017 EasyRocker
4 stars

Když jsem objevoval progresivně rocková hájemství, ocitl se klávesista Yes mezi prvními interprety, kterými jsem ještě nesměle obohatil svou sbírku. První trojice desek ze sedmdesátek už u mě tvoří jakýsi klasický trojúhelník, i když každý má jiný námět, zpracování, ale i vyznění.

The Journey/Recollection začíná po živém orchestrálním vstupu klasickým smyčcovým lesem. Přichází velebný hlas Garryho Pickforda-Hopkinse a slyšíme kapelu, oscilující kdesi na pomezí jazzu a klasiky. Otisk filmu a dobrodružného hledačství je ale přítomen od prvních kontaktů. Tlumené drama doprovází dramatické titulky Davida Hemmingse oznamující se zápalem, čeho výprava na cestě dosáhla. Přichází jasnozřivé yesovské otisky, melodie pomalu zaplouvá do hlubiny, přesně jako výprava pod zemskou kůru, a prostor dostane ostrá rocková poloha s nažhavenou kytarou Mike Egana a krásnými otisky londýnského chrámového sboru. Návrat ústředního motivu je překrásný a nečekaný, téma se postupně promění do závěrečné hladivé extáze...

Z ruchu zvuků nám vyplouvá druhá polovina expedice stíhané úspěchy i nehodami - The Battle/The Forest. David Hemmings suše a chraplavě oznamuje další zážitky, bitvu dvou vodních příšer nevyjímaje. Opět nám vyplouvá kompletní kapela, kouzlící kdesi v hudebním zákulisí Rickovy domovské formace, a dokonce se ocitáme v prudkém rockovém vichru. Hlas se propojuje s mistrným laděním sboristek a klávesovými spirálami, chvat a spěch výpravy jako by se odrážel u nástrojů, klávesy těžce zápolí s kytarou a rytmickými přemety. V temné linii je jediným prvkem Hemmingsův přednes, v momentě zmaru se pak objevuje křišťálově čistá melodie s podporou sboru, centrální prvek druhé části alba. O tom, že výprava kope hluboko v nitru, svědčí rytmické vsuvky, vyplouvají nová jména a země, které se objevují před našimi zraky. Po citaci Edvarda Griega, vede nás známý motiv do závěru s chvátající expedicí. Tentokrát ho Rick okořenil pompou, ale i vřelostí a lidskostí. Každý, kdo došel až sem, je vítězem.

Zatímco prvotina šla ve znamení mistrně klavírně ověšených kompozic na téma žen proslulého panovníka Anglie, kde byl ještě jasně zřetelný otisk domovské kapely, už na dvojce se Rick Wakeman vydal na odvážné monumentální pole, spojující kapelu s orchestrem. Tématem není nic menšího než klasika Julese Verna o cestě do středu země, odvážného to lidského snu. Za skvostné čtyři, o něco více mě zaujal následovník, kterého jsem si až dětsky zamiloval.
reagovat

22.04.2010 Nien
5 stars

Tak dlouho jsem poslouchal zhudebněnou Cestu do středu Země od Ricka Wakemana, až jsem si musel koupit i originální Cestu do středu Země od Julese Verna a konečně si doplnit tento ostudný literární deficit z mládí.

A řeknu vám, přesně takhle jsem si to představoval na základě Wakemanovy hudby. Je neuvěřitelné, jakou obrazotvornost se mu podařilo svým dílem vytvořit. V mnoha částech mi přijde jeho hudební zpracování dokonce barevnější a poutavější než samotná kniha (i když čert ví, jakou paseku na ní zanechal český překlad). Přitom celých 40 minut drží perfektně pohromadě (narozdíl od pokračování z roku 1999) a ani pravidelné vsuvky vypravěče nepůsobí rušivě.

Pokud bych to měl shrnout, tak se jedná o záznam bravurního živého (!) představení, které patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co kdy Wakeman stvořil. Tohle album nemá slabé místo.
reagovat

PaloM @ 22.04.2010 17:07:27
Pekne si to napísal a súhlasím. Ale na toto mám iný pohľad: "ani pravidelné vsuvky vypravěče nepůsobí rušivě" - no veď to je práve jadro skladby, bez hovoreného slova by bol zážitok polovičný.

Lothian @ 23.04.2010 19:10:30
Skvělé album,hlavně bombastický začátek, Video z koncertu z té doby je mnohem slabší.

02.08.2008 Judith
4 stars

Album inspirované méně známým stejnojmenným románem Julese Verna, první, na které si Wakeman přizval vokalisty, a to kromě zpěváků také vypravěče. Rozdělení na jednotlivé skladby je spíše symbolické a zřetelně kopíruje možnosti LP desky.

V první části převládá pocit úžasu a okouzlení z objevování nedotčených prostor, smíšený s vědomím lidské nepatrnosti v objetí zemské hmoty. Samotná hudba zde vytváří paralelu k objevitelskému nadšení výpravy, Wakeman si vychutnává možnosti jednotlivých nástrojů a zároveň je s jakousi úctou drží na uzdě.

Dramatičtější druhá část líčí boj výpravy o holý život, která se ve Verneově podání zachrání mile naivním způsobem - nechá se vynést výbuchem vulkánu v obrovitém želvím krunýři.

Ano, bývaly doby, kdy v sobě lidské výboje (na poli přírodních věd stejně jako v umění) snoubily upřímnost osobního vkladu s vynalézavostí a duch byl v rovnováze s technickými možnostmi...
reagovat

PaloM @ 02.08.2008 17:21:11
Poslednou vetou si výborne vyjadrila najväčšiu tragédiu ľudstva, čo trvá už riadne dlho. To by bolo na iné fórum a zabralo by veľa priestoru. Duch prehráva na všetkých frontoch s technickými možnosťami ľudstva.
Môžem konkretizovať túto myšlienku, no neberte ma až tak pesimisticky: ak by nebolo hudobných záznamov, počúval by som živú hudbu na koncertoch muzikantov, či už rock, alebo klasiku. Nemusel by som zápasiť so sebou, ktorými konzervami sa ešte zavaliť. Výrazne menej posluchov by umožnilo dosiahnuť hlbší zážitok.
Wakemanove sólo albumy po r.1977 (bez Lisztomania
a White Rock) sú pre mňa rovnocennou klasikou.
Všetky sú osobitné a Cestu do stredu Zeme poznal každý chalan v školskom veku, lebo vtedy sa ešte čítali knihy. Práve to čítanie Verneho románu robí toto album pre mňa príťažlivým. A Rick si tu potrénoval zbory, ktoré naplno rozvinul v Kráľovi Arthurovi (Artušovi). Toto album by som hodnotil rovnako za 4.

PaloM @ 02.08.2008 19:55:42
Oprava: Wakemanove albumy DO roku 1977 sú pre mňa klasikou (vrátane Criminal Records). Potom ma z jeho nadprodukcie máločo zaujalo.

V @ 24.12.2010 09:53:55
>...první, na které si Wakeman přizval vokalisty...


Vokalisti boli už aj na predchádzajúcom albume The Six Wives of Henry VIII

14.06.2004 OFF
5 stars

Rick - není co dodat - nutnost poslechnout!!!!
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
OFF, Nien
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Judith, EasyRocker, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000