Vitouš, Miroslav - Infinite Search

Vitouš, Miroslav - Infinite Search - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

01. Freedom Jazz Dance (Eddie Harris) [10:54]
02. Mountain In The Clouds (Vitouš) [1:51]
03. When Face Gets Pale (Vitouš) [7:38]
04. Infinite Search (Vitouš) [5:49]
05. I Will Tell Him On You (Vitouš) [11:00]
06. Epilogue (Vitouš) [6:57]

Bonus track:

07. Cérečka (Vitouš) [2:45]


Obsazení:

John McLaughlin - electric guitar
Joe Henderson - tenor saxophone (1, 5-6)
Herbie Hancock - electric piano
Miroslav Vitouš - bass
Jack DeJohnette - drums
Joe Chambers - drums (6)

 
02.08.2018 vmagistr
4 stars

Často si kladu otázku (a určitě nejsem sám), jakým způsobem by se naše populární hudba vyvíjela, kdyby Československo koncem 40. let skončilo na opačné straně "železné opony". Dokázali by se naši nejtalentovanější hudebníci prosadit i v zahraničí? Zařadila by se jména jako Hladík, Varga, Ursiny nebo Stivín k žánrovým ikonám 60. a 70. let? Jsem si samozřejmě vědom těch všudypřítomných "kdyby", ale občas mě prostě takto přemýšlet docela baví.

O tom, že i československé plémě by dokázalo v západním světě populární hudby zapustit kořeny, rozhodně není sporu. Jména jako Ivan Král, Jan Hammer, George Mraz nebo Miroslav Vitouš...co, že je u nás širší veřejnost pořádně nezná? Bohužel, tuhle daň za možnost svobodně rozvíjet své hudební nadání platí zmínění hudebníci dodnes. Někdo více, někdo méně, ale platí. A přitom se často jedná o ikony, jejichž hudba posouvala kupředu celé žánry. Třeba takový Miroslav Vitouš - fanouškům jazzrocku se možná rozbliká v hlavě kontrolka u kapely Weather Report. Už do ní ale Vitouš vstupoval coby respektovaná jazzová persona s několika slušnými zářezy na pažbě.

On to musel být parádní pocit, když za vámi takhle v Chicagu v půlce sedmašedesátého přišel po koncertě do šatny chlápek, jestli byste na pár týdnů nemohli zaskočit na kšeftu za jeho basistu. A že se jmenuje Miles Davis. No a pak už to šlo ráz na ráz. I když si s Davisem Vitouš dlouhodobě hudebně nevyhověl, v jazzové kapele flétnisty Herbieho Manna už dostal prostoru habaděj. A k tomu spousta hostovaček (Chick Corea, Jack DeJohnette, Stan Getz), takže než se rok s rokem sešel, měl Vitouš pověst chlapíka, co zahraje "cokoli s kýmkoli". Navíc si při tom kvantu koncertů a nahrávacích session udělal spoustu známostí, takže když se rozhodl natočit svůj sólový debut Infinite Search, za sidemany si mohl mezi svými kamarády vybírat z toho nejžhavějšího jazzrockového "zboží".

Hned na úvod si pro nás mistr připravil pořádnou kládu. Jedinou převzatou skladbu na desce, původně vcelku stravitelný Freedom Jazz Dance od saxofonisty Eddieho Harrise, přetavil po vzoru nahrávky Davisova kvintetu ve freejazzovou příšeru, jejíž ochočení rozhodně není záležitostí jednoho odpoledne. Při prvních posleších jsem se v té kakofonii, v lecčems podobné Davisově o rok mladší nahrávce Right Off z desky A Tribute to Jack Johnson, totálně ztrácel, pomohl mi ale poslech přístupnějších verzí této skladby (kromě již zmíněného originálu to byla také nahrávka Keitha Emersona z desky Music from Free Creek), díky kterým jsem se do Vitoušovy komplikované, ale hudebně velmi obsažné verze postupně dostal.

Zbytek desky už je o nějaký ten stupínek přístupnější. Kratičká Mountain In The Clouds obsahuje v podstatě jen jediný různě modifikovaný basový riff, pomalejší When Face Gets Pale dává zase prostor konzervativněji pojaté jazzové improvizaci s basou a bicími v hlavní roli. Ani titulní skladba Infinite Search nikam nespěchá, hlubokým basovým tónům v ní sekunduje hlavně elektrické piano. V nejdelší skladbě desky I Will Tell Him On You nástroje opět přitopí pod kotlem. Ze začátku se hraje ve skupinovém pojetí, kdy místy nevíte, jestli sólují všichni nebo nikdo. Poté ale hodně místa dostane saxofon, na desce jinak spíše upozaděná kytara, a parádní sólo vysekne taky elektrické piano. Zpátky ke kontemplativním náladám pak desku přenese její závěr neboli Epilogue. Na pozdějších vydáních pak výraz desky ještě "obohacoval" experimentální jazzový výron Cerečka, jehož absenci bych asi v klidu překousnul.

U sólových desek hráčů na "nesólové" nástroje vždy existuje o nějaký ten ždibec větší nebezpečí, že se obsah zvrhne v předváděčku kapelníkových technických dovedností, než když je šéfem nějaký "melodik", který si sólově často vrzne i jako sideman. Miroslav Vitouš si na svém sólovém debutu samozřejmě nadělil hodně prostoru a jeho basové struktury jsou na albu výrazné konstantně, nikde ale nevyčnívá přes míru a popřává místo i ostatním hráčům. Je to samozřejmě jazz a místy (hlavně první skladba) hodně free, nicméně žánrově už jde naproti titánům jazzrockové fúze Weather Report nebo Mahavishnu Orchestra. A kromě toho jde v populární hudbě o možná nejambicióznější hudební projekt, jakého se do té doby nějaký Čech(oslovák) dopustil. Srovnání by s ním by jistě sneslo zpoza železné opony rámusící Coniunctio, vzešlé ze spojení kapel Blue Effect a Jazz Q. Infinite Search stejný "full house" jako Coniunctiu dát nemůžu - Hladík a spol. šli podle mého v jazzrockovém pionýrství ještě dál. Čtyři kousky si ale jejich o půl roku starší nevlastní bratříček zpoza Atlantiku v mých očích rozhodně zasloužil.
reagovat

chimp.charlie @ 03.08.2018 21:51:48
Zdravím, vmagistře, cítím to podobně jako Ty. Vždycky žasnu, kde a s kým všichni Tebou vyjmenovaní borci hráli, a vesměs jako rovnocenní stylotvorní partneři... a vždycky mě zamrzí, jak i skoro 30 let po Sametové se u nás o nich tak málo ví. Pokud ale jde o tuzemské veličiny, asi bych zas tak nepřeceňoval - alespoň jazzmani měli relativní volnost (jak trefně charakterizoval Laco Déczi, šlo o hudbu utlačovaného černoškého lidu, která navíc neměla texty, jichž se komouši obzvlášť báli), takže Stivín by byl asi na svém. Rockeři na tom byli co se svobody týče daleko hůř, ale jak Hladík, tak Varga i Ursiny byli svými kořeny tak nějak "naši" a těžko říct, jak by se chytli v mezinárodním měřítku. Jenže je tu ono kdyby... Každopádně dík za pěknou recku.

vmagistr @ 04.08.2018 11:06:24
chimp. charlie: Je jasné, že anglo-americký rockový dvojtakt by ani československý rock nenarušil (stačí se podívat, jakou pozici si v zahraničí zvládl vybudovat třeba rock z Holandska nebo Itálie - spíše takové "bonbónky" pro fajnšmekry, nikoli kapely, jejichž hudba by rezonovala masami).

bullb @ 07.08.2018 09:13:31
Veľmi pekné čítanie. V skorých mojich jazzrockových začiatkoch som počul o Vitoušovi. Dostať sa k jeho hudbe bolo ťažké. Výnimka: Magical Shepherd a niečo od Weather Report.
Free jazz resp. aj jeho stráviteľnejšie odnože ma príliš nelákali. Akosi si hudbu spájam s melodikou a preto ani spomínané Coniunctio mi nereže. (Beriem to ako recesiu, ako poznám Stivína, určite sa tam zabával...)
Ešte raz: pekné čítanie. Díky.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
vmagistr
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Vitouš, Miroslav


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000