Vintersorg - Till Fjälls

Debutové album, vydané ten samý rok co EP Hedniskhjärtad sice není bůhvíjakým pokrokem, ale delší hrací doba alespo� umožní se více zanořit do celkové atmosféry.
Přivítá nás intro Rundans, přesně v duchu blackmetalových alb - akustiky, rytmus evokující středověk a potom sypačka po seversku - druhá skladba För King und Fosterland. Ale něco tu nehraje - po chvíli je tu zvolnění, čistý vokál, hymnický refrén, i kousek Griegova Jeskynního krále se vejde. Uznávám, trochu klišé, zde ale perfektně umístěné. Další skladba pokračuje ve vznešeném stylu vikingských ság a valčíkovém rytmu. Titulní Till Fjäls se zařízne do ucha výrazným klavírním motivem, tvrdé kytary, uhánějící bicí a občasné skřekoty připomenou drsnou severskou zimu, hory, jezera a lesy. Atmosféru umocní i akustická vsuvka s havraním krákáním, zvukem vody a větru. Zatím nejlepší skladba s tak výraznými motivy, že už po prvním poslechu dlouho doznívá v hlavě.
Švédská zima je těžce přítomná i ve skladbě následující, kde do hutných riffů brnká i akustika a do toho maestro Vintersorg opěvuje tu úplně nejstarší horu, nejstarší ze všech trůnů.
Další klavírní dvouminutovka je předělem do druhé, kratší části alba.
Jökeln představuje další sypačkovitý masakr, skřekoty opět střídají hymnické vikingské vokály.
V Isjungfrun si zahostuje opět Cia Hedmark (z kapely Otyg, ve které působí i Vintersorg), příjemné, ale mám pocit, že už trochu docházejí síly. A to mi další skladba ještě potvrzuje.
Ve skladbě závěrečné se opět objeví ženský element a okázalý refrén.
Jinak má ale deska skvělou atmosféru, odkazující na divokou vikingskou minulost, stejně divkou a drsnou severskou přírodu a mytologii. Atmosféra natolik specifická a mnou tak oblíbená, že mi ji žádná jiná oblast na světě nemůže nabídnout.
A tak jsem v souladu s názvem poslední písně Fångad Utav Nordens Själ (polapen duší severu). Lepší, ale ještě ne to pravé. Vintersorg prozkoumává možnosti stylu...
reagovat