Venom

„Welcome To Hell was a classic! Black metal, speed metal, death metal – Venom started it all in 1981 with that one album.“ (Lars Ulrich, Metallica)

„Venom were the first thrash band I heard on record – it really pushed me to be the best.“ (Kerry King, Slayer)

"The spirit of Venom is in everything I do." (Dave Grohl, Nirvana)

"I don't preach Satanism, ocultism, witchcraft or anything - rock and roll is basically entertainment and that's as far as it goes." (Cronos, Venom)

"The way Venom go about it - it's like what KISS lacked! You look at Simmons - and he was the demon! And there's fire and death...and they stands there going 'I was made for loving you, baby!' And you say, what the fuckin hell's this?!" (Cronos about his lyrics)

"Venom are Sabbath on Angel Dust, Motörhead for zombies." (Garry Bushell, Sounds magazine)

Cronos, Mantas, Abaddon. (Jinými slovy: Conrad Lant – basa, zpěv, Jeffrey Dunn – kytara, Anthony Bray – bicí.) Nesvatá trojice šílenců prznících hudební nástroje, vešla do historie Nové vlny britského heavy metalu pod názvem VENOM. Tato kultovní, geniálně diletanská a obskurně okultistická punk 'n' rollová úderka (zárove� považovaná za průkopníky thrash metalu) vydala v raných 80. letech tři alba, která jim v jistých kruzích zajistila nesmrtelnost. Nejvíce bývá ceněno druhé z nich. Jeho název - Black Metal - dal podnět ke vzniku stejnojmenného metalového stylu, jež má k původní hudbě Venom možná ještě dál než Madonna k industrialu. Se jmenovaným stylem bývají Venom spojováni hlavně díky své orientaci na pekelnická témata.
Největšími vzory jim byli Motörhead, Black Sabbath a Sex Pistols, a je to znát. Tyto hlavní vlivy přetavili Venom do své strašidelné, agresivní anarcho-metalové muziky, fascinující jak svým punkovým neumětelstvím, tak i totální sebedůvěrou a odhodláním. Výsledkem bylo něco, s čím do té doby ještě nikdo nepřišel. Skladbám vévodí Cronosův ďábelský vokál, jenž tehdy jednoduše neměl obdoby. Asi nejblíže ze všeho je mu Lemmyho vlkodlačí zpěv. Cronos sice neměl v hrdle takovou sugestivnost, spolehlivě ji však nahrazoval kovovou razantností, agresivitou a dokonalou démoničností. O tom, že jeho projev posloužil jako vzor mnoha pozdějším death, black a thrash metalovým kapelám, nemůže být pochyb. Narozdíl od mnoha jeho následovníků se však u Cronose dá pořád ještě hovořit o zpěvu, i když skutečně velmi svérázném.
Posledním a možná nejdůležitějším esem v rukávu Venom byla image a s ní spojené texty. Obaly desek zdobily roztomile rohaté hlavy kozlíků pekelníků, Venom pózovali coby rozzuření vikingští válečníci, hudbu krášlily efekty plné záhrobních projevů, kvílení mučedníků v očistci a pozpátku pouštěných nahrávek několika hlasů najednou, jak to známe z horroru Exorcista. Texty se hemžily ďábly, čarodějnicemi, předčasnými pohřby, orgiemi v Sodomě a tajemnými rituály, při nichž Venom hrdě vstupovali do spolku se samotným vládcem pekel.
Nutno dodat, že se našla velká spousta lidí, kteří to celé brali naprosto vážně. Ovšem samotní Venom k nim nikdy nepatřili. Byla to jen parta mladíků, kteří chtěli pobavit sebe a jiné, znechutit rodiče svých fanoušků, pořádně vytočit puritány a stát se rokenrolovými hvězdami. To vše se jim podařilo v rekordně krátké době a jejich klasické kusy (např. "In League with Satan", "Black Metal", "Countess Bathory", „1000 Days in Sodom“ nebo "Manitou") se brzy zařadily k největším klenotům heavy metalové pokladnice.
Ale vývoj šel dál. V průběhu 80. let kapela nedokázala udržet krok s rozvíjející se metalovou scénou - mnozí jejich vlastní fanoušci (např. Metallica) je v krátké době hudebně překonali, a anarchistický přístup Venom k vlastní tvorbě měl nevyhnutelně za následek jejich postupný komerční úpadek. Následovaly změny sestavy a experimenty s dalším hudebním směřováním.
Nejhůře nesli fanoušci v roce 1988 odchod vokalisty Cronose. Jeho nástupce (The Demolition Man - vlastním jménem Tony Dolan) byl přitom více než zdatným náhradníkem. Album Prime Evil, na kterém se poprvé objevil, je toho jasným důkazem. Dolan je přínosem hlavně po kompoziční stránce (nové skladby jsou mnohdy až překvapivě nápadité) a co se týče zpěvu, má ke Cronosovi zatraceně blízko - i když byl jeho hlas poněkud skřehotavější, rozhodně nepostrádal zajímavost.
V roce 1997 přichází událost, která vyvolá mezi příznivci kapely nadšenou odezvu. Jde o krátký návrat všech tří původních členů se zdařilým, technicky i invenčně vybroušeným thrash metalovým albem Cast In Stone. To znamenalo opravdový comeback.
Legendární „nesvatá trojice“ Cronos, Mantas a Abaddon, spolu ale moc dlouho nepobyla. Hlavně poslední jmenovaný je hudebně už přece jen někde jinde. Věnuje se elektronické a industriální hudbě, a i když jsou jeho skladby na Cast In Stone příjemným zpestřením, je to právě on, kdo první opouští loď.
V současné době z originální sestavy působí v kapele už pouze Cronos, který v roce 2008 nahrává společně s kytaristou Le Ragem a bubeníkem Anttonem dvanáctý studiový počin Venom s všeříkajícím názvem "Hell".
Třinácté (a pro Venom jistě šťastné) řadové album se připravuje právě v tuto chvíli.

[Apache, 30.12.2009]... (celĂ˝ ÄŤlánek)