Van der Graaf Generator - Trisector

Velice dobrá a zajímavá deska, střídají se tu v zásadě 2-3 polohy, jedna klasický VdGG sound s odkazy do minulosti (Hurlyburly, Drop Dead, Over The Hill - ta lehce připomíná Childhoods faith in childhoods end, ale jen trošku) druhá je taková jemná - ála sólo Hammill + decentní doprovod a třetí je řekl bych takový rockový střed - Final Reel a We are not here.
Zhruba nadpoloviční většina věcí je výborných, zbytek je řekněme na značku VdGG průměr.
Oproti předchozímu počinu Present je sound kapely znatelně jiný, přece jen saxy od "Jaxona" chybí více, než bychom možná čekali, zvuk se mírně zjednodušil, přitvrdil a kapela hraje "více na branku".
Celkově mi změna soundu silně připomíná změnu u Omegy v roce 72 po odchodu Lauxe a Pressera do LGT, kdy kapela v nové sestavě nahrála desku Eló...
Další postřeh se týká odlišnosti některých skladeb od živého provedení - např. Lifetime a All that Before jsou živě zahrány lépe, koneckonců v souladu s tím, jak bylo a je u VdGG často zvykem, že téměř nikdy nepřenesli (až na vyjímky) atmosféru z živáků i do studia.
Hammilovi se na desce ale bohužel nedaří jak by mělo - kytara nemá dobrý zvuk, hra je přiliš přehledová, místy až letargická, prospěla by větší údernost a lepší mix více do popředí, pěvecky to bohužel aké není zcela ono, zpěvák místy bojuje se zastřeným hlasem. Jeho vystoupení v Praze v listopadu 2006 ho zastihlo z hlediska techniky hy na kytaru a zpěvu v lepší formě a i živák v Amsterdamu z dubna 2007 byl dobrý. Škoda.
Banton mě naopak potěšil svojí hrou, jemnou i údernou, dle potřeby a vhodnosti a hlavně návratem ke klasickému, starému soundu "zmutovaných" varhan, jejichž frekvenční průběhy vyvolávají při poslechu tu správnou husí kůži, zvuk je povedený a fandu kapely potěší. I když i zde je pozorovatelné mírné zjednodušení techniky hry, což je vzhledem k věku asi pochopitelné.
Evans bubnuje naštěstí svůj velmi slušný standard.
Zvuk - by mohl být lepší, na pozadí je patrný šum, který by již dnes ani u analogových nahrávek neměl být takto rušivý - viz např. album Prairie Wind od neila Younga, které je nahráno analogově, následně mastrováno do digitálu a upraveno do HDCD podoby a zvuk je prostě skvělý. Už i maďarská Omega uměla nahrávat v roce 81 skoro lépe (Az Arc) a to je ostuda :-))
Celkově se jedná o řízné album, místy s překvapující brutalitou (Drop Dead, she said...:) a i přes určité výhrady nahlížené skvělou minulostí kapely je hodnocení pozitivní a lze doporučit k poslechu.
****
reagovat