Van der Graaf Generator - The Quiet Zone / The Pleasure Dome

i přes úžasný, „kosmický“ obal toto album moc „kosmicky“ nezní a kvůli absenci varhan a (téměř) saxíků ani moc vandergraafovsky (abych jen nechválil ;-)... přesto je to album plné silných melodií, velmi originální a parádní „Cat´s eye / Yellow fever (Running) jsem dokonce v 93 slyšel v Praze na Hammillově koncertě a tato skladba výrazně trčela nad „normálními“ rockovými písněmi vybranými z jeho tehdy aktuální sólovky Noise... na albu příjemně dominuje vášnivé violončelo Grahama Smithe- překvapení a změna – to koneckonců Hammillovi nikdy nebylo cizí ;-)

reagovat

Toto LP/CD je v kontexte tvorby VDGG zvláštne najmä tým, že vzniklo prakticky v období končiacej zásadnej tvorby skupiny a v čase, keď líder kapely Peter Hammill mal na konte už 5 sólových albumov. Je to tu náležite cítiť. Hammil, mimo toho, že spieva (samozrejme na vlastné texty), hrá všetky gitarové a klávesové party. Rytmiku na albe tvoria Nic Poter (basa) a Guy Evans (bicie) na saxofón sa sem tam objavuje David Jackson, ale prekvapujúco veľa priestoru tu má huslista a hráč na violinčelo Graham Smith.
Skladby majú minutáž v priemere od štyroch do šiestich (na záver sa opakuje ešte krátky silný motív z "The Sphinx in the Face") a sú napriek svojej "dľžke" skutočne tým lepším, čo VDGG kedy vydali. Mám akúsi slabosť na toto album. Mimo CDs "Pawn Hearts" a "Still Life", ktoré sú nepochybne všeobecne uznávané za vrcholy tvorby tejto veličiny art rocku, asi moje najobľúbenejšie...
reagovat

Ryback @ 06.12.2005
"Hammil, mimo toho, že spieva (samozrejme na vlastné texty), hrá všetky gitarové a klávesové party" - ještě že se Hammill nepustil do bicích, tak jako na Black box ;-))