Van der Graaf Generator - Still Life

Ak máte radi divokú,nespútanú adrenalínovú jazdu na horskej dráhe tak tento album je určený pre Vás!Ani sa nenazdáte ako sa pokojné pasáže "zvrhnú" do zbesilého tempa,Peter Hammill opäť prekvapí svojím hlasom,tentokrát vypätým drsným chraplákom.Pokiaľ v prvých dvoch skladbách sú iba náznaky nejakých turbulencií,v tretej La Rossa to už páni vybalia naplno a neberú na nič ohľad.Hudba zbesilo pulzuje ako živel odtrhnutý z reťaze.VdGG nenechávajú nikoho na pochybách,že sú stále živí...a ešte ako!Určité skľudnenie prinesie skladba My room,silne mi pripomína House with no door z albumu H to he...Záverečná Childlike faith... opäť v štýle La Rossy,najmä druhá polovica je ako nekontrolovateľná reťazová reakcia.Hammill spieva s obrovským nasadením,akoby nastal posledný okamih jeho života.Potrebuje ten chlap vôbec dýchať?Mám pocit,že si vykričí a vychrapčí hrdlo,že úplne skolabuje a potom ho záchranka odvezie na jednotku intenzívnej starostlivosti,kde ho napoja na prístroje...Keď sa ešte pridajú Bantonove hammondky a Jacksonov diabolský saxofón...rozpúta sa hotové inferno a dielo skazy je dovŕšené!A nastalo ticho.Dokonalý album,len mi trochu chýba Hammillovo oblúbené slovo Emperor :-).
reagovat

Ondra @ 26.03.2008
Nejkrásnější je, že album končí slovem start, po ďábelském řevu nastane to ticho, to je krásnej okamžik...Souhlasím. Text je jeden z Peterových nejlepších řekl bych, co se narážek a podtextových sdělení týká - paráda, lahůdka.
Jinak celkem fajn recenze, docela výstižná, zejména La Rossa popisově sedí - tak pravda - je to píseň pro silnější povahy, málokdo vydrží poslouchat La Rossu na stejné hlasitosti, kterou měl na jejím začátku, když se konec line démonicky až dusivě řvoucím - Givee meee liiiifffeeeeee, ....give mee liiiifffeeeeeeeeeee!! :-))
Přes kolik taktů Peter zde dává na výdrž - nu, je to celkem slušné, taky nechápu, že u toho nekolabuje:))
Pěkně dává také ve sloce - One more heaven gained - zde je vidět práce hlasu přímo ukázkově.
Jen doplnění k Bantonovi - varhana si stavěl z převážné většiny přímo sám, průběžně je mutoval, aby dosáhl co nejdémoničtějšího projevu v souladu sprodukcí VdGG, mimo ARP hammond tam má ještě Farfisa professional organ (+custom buildy a úpravy) , které byly v té době docela známé a dokonce jsou vidět na pár klipech v tehdejší ČSt...
Výsledný zvuk jeho varhan je však špičkově jedovatý, nejlepší zvuk varhana mají na "The Least...", neznám snad jinou skupinu, která používala takhle modifikované varhany, ovšem na novějších deskách Godbluff, Still Life je to mírný ústup z typického "zkresleného" zvuku, typický zvuk Banton vrací až na World Record.

Ondra @ 26.03.2008
Zlus si poslechnout i zbytek Vandergráfu a napiš nějaký recenze, docela se už na tvůj emotivní popis těším :-))

Brano @ 26.03.2008
Ondra ďakujem.Som rád,že sa Ti recenzia páčila.

Shodou náhod také znám verzi My Room z roku 1992, jak se potom objevila na TYPICAL. A je to verze báječná, velmi zajímavá, její podání je dramatičtější, s větší gradací nežli na Still Lifu a mě osobně se líbí víc - je taková neučesaná, rozervaná oproti té dokonalé, učesané a nablýskané verzi na Stillu. Pardon za malinkatou odbočku, ale musel jsem si tak trošičku rýpnout:-))
reagovat

i kdybych Hammilla "nemiloval", musel bych tomuto albu dát plný počet... není tady slabé místo... mám doma originální videokazetu Hammilla z Německa, 1992, a zahrál i pouze na klavír My room- zajímavě tam i lehce zaimprovizoval... ale abych neodbočoval... Pilgrims a Still life mají úžasnou, magickou, procítěnou, poeticky smutnou atmosféru... a zbytek alba vlastně také...nejenže tu není slabé místo, je to přímo "nahuštění" silné hudby do 45 minut!
reagovat

Jedno z najlepších albumov v histórii fungovania tejto kapely. Na rozdiel od absolútneho klenotu "Pawn Hearts" je podstatne vzdušnejšie, straviteľnejšie už pri prvom kontakte, teda jeho počúvaní. Album bolo nahrané v zostave Peter Hammil (spev, gitara, piano), David Jackson (saxofón, flauta), Hugh Banton (organ, baspedál, gitary, melotron) a Guy Evans (bicie). Nepôsobí ani tak depresívne ani náročne psychedelicky, ako jeho predchodcovia...
Rozličné nálady, duševné rozpoloženia a životné skúsenosti a zážitky Petera Hammilla charakterizujú vlastne všetky kolektívne diela VDGG aj nespočetné množstvo jeho sólových albumov.
Na tomto LP/CD by som vyzdvihol úvodnú " Pilgrims", predposledú "My Room" a záverečnú "Childlike Faith in Childhood's End"... ale čo, slabého miesta tu vlastne vôbec niet, proste ponorte sa do tejto MUZIKY a zabudnite na zvyšok (reálneho) sveta...
reagovat

Môj najobľúbenejší album tejto skvelej kapely spolu s "Pawn Hearts" a "Godbluff".Oproti predchodcoci "Godbluff" je celkovo jemnejší,introvertnejší a lyrickejší. V popredí sú Hammillove melancholické texty a jemné textúry Bantonovho hammondu. Rytmika je uvoľnená a striedmejšia ako na predchádzajúcich albumoch.
Album nie je natoľko komplexný, je celkovo prístupnejší aj progovým "začiatočníkom", zároveň tu môžme nájsť ale prekrásne hudobné detaily a veľmi atmosférické skladby.
Najradšej mám prvú a poslednú skladbu.
Celkovo by som mu dal asi 4,5 hviezdičky, ale kedže VDGG je moja obľúbená kapela, budem subjektívny a dám mu plný počet!
reagovat