Van der Graaf Generator - Pawn Hearts

Docela by mě zajímalo kolik lidí už po poslechu tohoto alba spáchalo sebevraždu. Skutečně veselou a pohodovou náladu promění v melancholickou a tu smutnou ještě prohloubí. I to je umění a to asi jde- vyvolat emoce a v tom je Peter Hammil geniální. Místy mi připadá že hudba nemá žádný řád, že prostě náhodně plyne- že to co slyším není zpěv ale jen něco co jak zpěv zní. Ale všechno pohromadě to dává smysl. Závěrečná 23 minutová skladba je pro mě to nejlepší co tato osobitá, těžce stravitelná skupina stvořila.

uf...

reagovat

Ondra @ 15.05.2008
Víš co, tak se běž zasebevraždit a nezacláněj tady:-))
Ne dělám si legraci, ale mě osobně se nálada po poslechu VdGG vždy vylepší, fakt, asi jsem masochista, ale na mě to prostě depresivně nepůsobí, navíc texty v této době byly ještě hodně orientovány na kosmos, sci-fi, daleké galaxie a nejsou vůbec depresivní.
Mno a House with no Door je obyčejný popis osamělosti, která může potkat každého člověka, někdo v ní žije i úmyslně a může být dokonce spokojen.
Vyloženě depresivní může být pro bázlivého posluchače chápán snad Emperor, ale zase, nemá balada o dávném krutovládci starých časů "High Kings" svůj předobraz jen a pouze ve faktografické minulosti lidstva? Myslím že ano, a v tom je právě to - umět se s těmi texty sžít a podívat se jejich prosté životní pravdě do očí - potom pro vnímavého člověka, který je schopen se s touto pravdou ztotožnit mizí veškerá depresivita, ovšem jistě, pravda, zrovna pro zbabělce to není:-))

Ondra @ 15.05.2008
Navíc, pokud chceš trvat na svém označení "depresivní" nu což, pak ale věz, že od Hammilla můžeš slyšet ještě mnohem silnější kalibry "depresivity" v rámci VdGG - např. World Record, Still Life - tyto 2 zvláště doporučím, nebo i mimo něj - sólový Hammill...
Takže si zajeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš:-)))

Tak... po precitani predchadzajucich recenzii som sa rozhodol , ze si tento album vypocujem . Stalo sa , pred piatimi minutami to dohralo . A pytam sa- Co to K...a bolo ? a)zachytil som posolstvo inej civilizacie , vzdialenej od nas min. 1 000 000 svet. rokov , b)nuklearni fyzici konecne nasli univerzalnu rovnicu , pomocou ktorej dokazu zjednotit vsetky doteraz zname sily vo vesmire a zhudobnili ju , c) to jablko , ktore som prave dojedol , bol darcek od T.Learyho . Vazeni , tak z tohto albumu som uplne na sracky (ospravedlnujem sa za prirovnanie) . Odporucam vsetkym ludom dobrej vole a bystreho ducha . Pred vypocutim som si chcel dat dobry obed a nahravku vychutnat az potom . Ale ta muzika ma tak zobrala , ze som zabudol aj na jedlo . a myslim , ze som uz dostatocne nasyteny , lebo v tomto pripade plati prislovie : Nie len chlebom je clovek syty . AMEN
reagovat

Ondra @ 08.06.2006
No, ... proto!!! Krásné hodnocení, zhudebněná rovnice sjednocených sil vesmíru.. a máme tady nový neoficiální název alba - docela by sednul!

Pawn Hearts - Zadaná srdce, já myslím, že tady je jakýkoliv komentář nedostačující, hodnotím 2x za 5 hvězdiček!!! Hudba je křišťálově čistá, průzračná, beží jako vánek nad řekou, ovšem místy se ten vánek mění v maelstrom a uragán a když se do toho Hammill opře svým Hlasem tak posluchač opouští zemi a míří do vesmíru...
Jednoznačně nejlepší hlasová forma jakou kdy Peter měl, zpěv je neuvěřitelně emotivní, a s dlouhými výdržemi na výškách, místy až s bolestivým zabarvením trpícího zvířete. Tuto formu téměř "bolestivě emotivního" zpěvu přivedl Peter k dokonalosti na albech Godbluff, Still Life a World Record, ovšem tady je více prostoru pro také velmi jemný zpěv s přechody právě do této emotivnosti. Myslím že tady je právě ten poměr tak akorát - velmi hezky je to slyšet na Man-Erg, kde se mísí démonické momenty se svežím výrazem, s velmi lehkým zpěvem a dozvuky saxofonů, např. ....sometimes he's lightly sleeping in the quiet of hii-iis roo-ooom, but then hii-iis eyee--ees, will raise and sta-re through mii-iinee.... myslím že tato pasáž charakterizuje Hammillův typický pěvecký výraz a jeho vůbec nejlepší. kompozice "A Plague of Lighthouse Keepers" je od VdGG to nejlepší, co kdy nahráli - střídání tempa, rytmiky, nástrojů, hraní si s melodií, slovy a zpěvem, velmi tiché, komorní pasáže Eyewitness a S.H.M jsou střídány rychlými nástupy s dozvuky a s napjatým démonickým zpěvem Petera. Těsně před koncem to završuje brutální pasáž kakofonicko-kolovrátkového rytmu s hýkavým přerývaným zpěvem a rezonujícím spirálovitě znějícím doprovodem kapely a pak nastává uvolnění a závěr - nádherně vyzpívaná We Go Now s Peterovým procítěným doprovodem na klavír.
Robert Fripp - byl to od Hammilla velmi dobrý tah, že po částečném úvazku, jenž Robert měl na Emperoru v "H to He..." ho zde angažoval téměř jako plnohodnotného člena sestavy, humorně to dokladuje booklet, kde jsou uvedeni hudebníci VdGG, pak je tam mezera s laxní poznámkou: -and Fripp: electric guitar,... jako by se tam vlastně ocitl nějak náhodou jako cestovatel z kosmu a tomu odpovídá i jeho lehká, uvolněná, výborná hra na kytaru, která nijak nevyčnívá a působí až nenápadně, vine se jako nit celým albem a nedosahuje známé agresivity jako v King Crimson.
Vůbec souhra hudebníků je výborná a úplně samozřejmá, orchestrální.
Velmi pěkný je také obal od Paula Whiteheada, při troše pozornosti poznáváme jednotlivé hudebíky v jejich vesmírných hábitech.
Jednoznačné krásné, průzračné album, které definuje vlastní stylovou kategorii.
reagovat

Ryback @ 07.12.2005
Zadaná srdce? to je zajímavý (nemyslím to ironicky, opravdu mě to zajímá)- já žiju v domnění, že správný překlad Pawn hearts je Srdce v zástavě...jinak lze jen souhlasit... hodnotím 3x za 5 hvězdiček :-)

central scrutinizer @ 22.12.2005
Nevím, možná se pletu..., ale od prvního seznámení s tímto albem žiju už asi 30 let v domnění (možná mylném), že PAWN HEARTS jsou SRDCE PĚŠÁKŮ (myšleno šachových pěšců).

Exodus @ 25.12.2005
central scrutinizer: Mne je teprve 15 ale nechapu jak jste se pred 30 lety dostali k necemu takovymu jako je tohle. Ja vi ze se asi dali sehnat treba Beatles a nektery znamejsi skupiny ale do vdgg bych to teda nerekl

Ondra @ 10.01.2006
To Ryback: Ty jsi prostě věčný šťoural. Srdce v zástavě je jeden z možných překladů, slovo pawn má více významů - zástava, zadáno,..- jako velký počet anglických slov - proboha každej kdo tyhle jejich šílenosti překládá se dostane k jinýmu výsledku - hezky je to vidět třeba u Zappy - ten si libuje ve specialitách typu penis dimension, hloučcích nadržených děvek, apod. - 2 lidi se na překladu neshodnou a to i v nehudební oblasti.
Já prostě jen nevím proč by kdokoli toto album měl nazvat Srdce v zástavě - vůbec to nepasuje (je tam i množný číslo kurňa), zamysli se nad tím trochu, když si můžeš zase někde dočíst, že původně se to mělo nahrávat tak, že tam bude kus od každýho člena (celkem 4kusy, nebo jak to bylo) a dá se to do kupy jako dvojalbum - proto měl mít vlastně každý z nich svou srdeční záležitost (svou muziku co se mu líbí) - jakoby zadanou na desce - proto myslím že zadaná srdce (určité hudbě a filozofii) je dobře vystihnutej smysl poselství té desky. Beru to spíš citem, než podle slovníku na kompu jako ty:-))
Navíc Srdce tam jsou v množným čísle, takže Srdce v zástavě v češtině i dost mate (jedno. Spíš Srdce v zástavách, Zástava srdcí (zástava jako je že je něco zadaný, kapišto?), nebo tak, když už musí být po tvým. Srdce v zástavě vůbec nezohledňuje to množný číslo - takhle to může přeložit jen expert tvého kalibru - zamítá se!:-))
Ale osobně se mi zamlouvá i srdce pěšáků jak tu někdo uváděl. Prostě těch významů je víc, ale podstata je jasná všem, kromě ovšem vědeckých kalibrů....

Ryback @ 10.01.2006
To Ondra:...podle slovníku na kompu opravdu ne ;-)
je mi 30let a text alba Pawn hearts mám od roku 93 celý přeložený, je to překlad naťukanej na stroji od jednoho mýho známýho; ale máš pravdu, že když už, tak "Srdce v zástavách" ;-)

Toto je veru ozaj majstrovské dielo a podľa mňa jednoznačne najlepší album roku 1971! Depresívna, náladová hudba spolu s vynikajúcimi "psycho" textami Petra Hammila spôsobí ozajstný hudbný zážitok - toto je prvotriedny artrock od jednej z najlepších kapiel, ktorú mám osobne celkovo radšej ako príliš vznešených a trochu vyfabrikovaných a imageových Yes alebo Genesis, tento album má skutočne skvelú a veľmi pôsobivú atmosféru.
Asi najlepší album od VDGG, spolu s H To He... Godbluff a Still Life.
reagovat

Toto LP (dnes už samozrejme CD) je ukážkou toho, čo je to náročný, experimentálny art rock vo svojej najkvalitnejšiej podobe! V čase, keď kapela okolo frontmana Petera Hammilla nahrávala vo vrcholnej forme toto DIELO, pripojil sa k nej hosť skutočne excelentný - majiteľ loga King Crimson, gitarista a hráč na "Frippertronic" - Robert Fripp, ktorého novátorský vplyv je na "Pawn Hearts" značne cítiť.
Tak, ako YES na doskách "Close To the Edge", alebo "Relayer", aj VDGG nahrali tento produkt spôsobom "dve kompozície okolo 10 minút, a jeden epos vyše 20 minútový".
Zvlášť 23-minútová "A Plague of Lighthouse Keepers" je aj vo svete art rocku niečim málo vídateľným - teda počuteľným a pozoruhodným.
V kontexte tvorby skupiny VDGG je to dielo jednoznačne najťažšie, najkomplikovanejšie, ale mojím názorom spolu s následujúcou, síce odľahčenou , ale tiež mimoriadne skvelou doskou "Still Life" vrcholom tvorby tejto legendy art rocku.
Vždy, keď počujem kapelu VDGG a zvlášť toto album, mám pocit istej historickej nespravodlivosti voči tejto skupine, ktorá na art rockovom poli akosi zostala v tieni slávnejších Yes, Pink Floyd, King Crimson, E.L.&.P., či Genesis. Na rozdiel od ostatných spomenutých, však VDGG spolu s King Crimson ani na chvíľu vo svojej tvorbe neskĺzli do lákavých, komerčných vôd...
reagovat

Honza Říha @ 10.12.2004
naprosto souhlasím, i v osmdesátých letech, když někde Hammill přistál na letišti, čekali tam tak jeden, dva novináři... Pawn Hearts je přitom spolu s H to He opravdu bomba! osobně- kam se na tou hrabou "objektivní klenoty" jako Dark Side of the Moon, Fragile, Pictures of Exhibicion.....