Van Der Graaf Generator - Godbluff

Van Der Graaf Generator - Godbluff - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

01. The Undercover Man (7:23)
02. Scorched Earth (9:49)
03. Arrow (9:45)
04. The Sleepwalkers (10:30)

(total time- 37:27)


Obsazení:

HUGH BANTON – organs & bass
GUY EVANS – drums & percusssion
PETER HAMMILL – voice, pianos & guitars
DAVID JACKSON – saxophones & flute

 
18.02.2017 kamila
5 stars

Těžko by mě ještě před půl rokem napadlo, že desce Godbluff někdy dám relativně vyšší hodnocení. Vždycky mi hudba graafů připadala nesmírně těžka a hlavně depresivní. V poslední době se to nějak otáčí, možná na tom má zásluhu i to, že jsem je začala poslouchat na sluchátkách a ne v klasických reprácích, přeci jen je u takové hudby intimita důležitá, možná dokonce prvořadá. Z druhého období mě hodně bere Still Life a v posledeních dnech už i tahle placatice.

Mám pocit, že kytary se tady úplně vytrácí, hlavní slovo mají klapky a dechy - Jackson se vyřádí do úmoru. Každá skladba hodně graduje, jazzový místa se krásně propojují s rockem a nejzábavnější pasáž se nachází v poslední skladbě. Jakési zvláštní kabaretní číslo, které nemůžu popsat slovy, ale vždycky, když ho slyším, rozhostí se mi po těle příjemný pocit.

Těžko oposlouchatelná muzika, která mě dokáže stále šokovat ale i přitahovat. Mám tu desku ráda, stejně jako úvodní minuty Undercover man, takže hodně.
reagovat

EasyRocker @ 18.02.2017 22:12:40
Pravděpodobně moje nejoblíbenější album VDGG, 35minutová porce nadčasového, i když lehce na poměry pánů odlehčená. Díky za připomenutí!

exte @ 18.02.2017 23:02:59
Mne se od VDGG vzdycky asi nejvic libil World Record. Z tehle tri desek (puvodne mely vyjit udajne jako trojalbum) pro mne mel nejvic takovou nejakou neidentifikovatelnou nostalgickou atmosferu. Jinak tuhle trojici alb - World Record, Godbluff a Still Life povazuju za to nej, co kdy grafove natocili. Pawn Hearts a jejich starsi desky na mne byly vzdycky tak nejak prilis "stary" a az prilis "drsny" - neco jako treba mnohem drsnejsi Foxtrot versus mnohem jemnejsi Broadway od Genesis (zamlada jsem mel nejradsi Nursery + Foxtrot a Broadway na mne byla prilis mekka, poslednich 20 let je to naopak) nebo treba pro mne naprosto nestravitelny prvni desky Yes (Yesalbum, Fragile) versus podle mne naprosto skvely "Tales fTO".

Jenom snad dodam, ze kompletni diskografie Genesis, Yes, VDGG a PH jsem mel na orig. LP uz nekdy ve svejch 15-17ti letech, coz bylo nekdy v polovine 80 let.

Ja mel vzdycky mnohem radsi solovyho PH. Mnohem radsi nez stary VDGG..

tykeww @ 19.02.2017 10:38:24
Jedno z mých nejoblíbenějších děl páně Hammilla, už kvůli Undercover Man. Tahle hudba nikdy neomrzí

02.04.2015 Titan
5 stars

Po delší odmlce od skvělého Pawn Hearts se kapela dala opět dohromady a vydala následující album s názvem Godbluff. Jakoby si kluci řekli, že temná, mystická éra VDGG je u konci. Budeme hrát teď trochu víc svižně, vesele ?

Undercover man - začíná to nevinnou flétnou, pomalým nástupem. Peter jakoby mi zhrubnul hlas oproti starší éře. Po 2 minutách naběhne klavír, bicí, příjemná melodie, zpěv. Zní to tak nějak nezvykle vstřícně na to když to porovnám s předchozí tvorbou. Taková pohodička. Miluju tu pasáž ve 4:28, jak zabroukají efekt klávesy a přidá se saxofon, z toho mi jde vždy mráz po zádech. Vidím Jacksona jak se v tom vyžívá. Pak se to zase vrací do úvodního motivu.

Scorched Earth - asi moje nejoblíbenější na albu. Ten nástup nemá chybu, zase ten efekt kláves, varhany v pozadí, přidává to na gradaci, přidává se saxofon až se skoro zajíká. Peter přitvrdí opět se zpěvem, zpívá současně melodicky se saxofonem. Ve 2:10 se to rozjede v parádní rytmickou pasáž, jen tedy zatím na chvíli, pak Peter zpívá hlasem ducha. Jeho multi vokály se překřikují jako v mozku schizofrenika ze strany na stranu a začne v orgasmu burácet saxofon s varhany, nádhera. Jackson se tu opravdu vyřádil. V čase 6:00 se to rozjede opět v tu rytmickou část, bicí jedou jak mašina, nástroje se přidávají. Saxofon melodicky odpovídá. Ty bicí nemají chybu, musím si u toho vždy podupovat. V čase 8:30 to nemá chybu a dokážu si představit jak u toho křepčím někde na koncertě, má to drive.

Arrow - začíná to exhibicí bicích. Ozve se najednou i basová linka, která je bohužel slyšet méně než na předchozích albech. V čase 1:55 to zpomalí, klávesy opakující efektový rif si hrají do pohody. Peter začne zpívat, tady ještě přitvrdil jak ho ve VDGG neznám. Jeho hlas je tu daleko drsnější, agresivnější. Jakobych ho poznával z jeho solové tvorby. Pustil se tu do toho z plného hrdla. Začíná to nabírat na gradaci, zase ten klávesový efekt, Peter začne křičet "Heaven" až zvířecím způsobem. Melodie pokračuje, bicí se přidávají, příjemný rytmus, saxofon kvíká. V 5:25 se to rozjede a opět ta svižná melodie, bicí jedou, má to drive. Jackson se zase odvázal a pouští si tam své sola. Místama se opět přitvrdí, někdy mám pocit, že by se z toho dal udělat i death metal :)

The Sleepwalkers - začíná to hravou příjemnou melodií. Na první poslech jsem tuhle skladbu pobral nejrychleji. Hráva melodie pokračuje, přidávají se bicí, saxofon připomíná trochu i flétnu, zní to jako z nějaké slavnosti na zámku ze středověku. Něco jako styl klarinetu. V čase 3:03 začne takový lážo plážo, pohodové varhany a saxofon, jakobych se válel na pláži a pozoroval moře a přinesli mi drink. Pak to přitvrdí zajímavě VanDerGraafovsky, ale stále se to drží stejné melodie. V čase 5:00 nastoupí má nejoblíbenější pasáž. Rytmické bicí to rozjedou, varhany podbarvují, saxofon pouští rif dokola, je to svižné a rychlé, krásně agresivní. V čase 6:32 mám vždycky mráz po zádech z toho saxofonového sola. Vidím Jacksona jak si s tím pohrává ve svitu reflektorů. Peter začne agresivně zpívat, svižná pasáž jede dál. Pak v závěru bublají varhany ze strany na stranu, pomalu se to utiší a máme tu závěr, až neuvěřitelně to uteklo.

Godbluff je celkově další velmi velmi povedené album, sice s nezvyklou kratší stopáží, ale není tam slabého místa. Je to pro mě vcelku totální změna když to porovnám s předchozí tvorbou. Album je agresivnější, melodičtější, rychlejší, tvrdší, optimističtější. Jakoby prošli velkou proměnou za ty 4 roky. Kdo se chce dostat VDGG pod kůži a neví s tím začít, tak bych doporučil hlavně toto album. Myslím, že je jedno z nejvstřícnějších v 70kové éře, ani mi to nedalo moc zabrat se do něho dostat. Podobně i jako u debutu. Kupoval jsem si asi v roce 2007 v Bontonlandu DVD živáku Godbluff + bonusy z Pawn Hearts. A musím říct, že velmi povedené, celý koncert se mi líbil, alespoň jsem viděl jak to opravdu vypadalo a že Jackson byl blázen, dva saxofony najednou, to jsem zíral. Jak jsem zmiňoval, že předchozí trojlístek považuji za vrchol, toto je ještě taková třešnička na dortu, kam by se to dalo vtěsnat. Nemůžu jinak než 5.
reagovat

Sajgon3 @ 03.04.2015 01:09:27
U mňa jednoznačne najoblúbenejší VDGG. A hlavne je tu úvodná skladba, kde Peter za pár minút odšepoce a srdcervúco odkričí viac ako väčšina plytkých popových spevákov za celý svoj život.... -)

EasyRocker @ 03.04.2015 06:58:39
Naprostá nádhera, už fantastický úvod v podobě The Undercover Man mě dostane vždycky do kolen...

Ondra @ 02.08.2016 05:16:28
Jo kluci Undercover to je masíčko, že? Velice vydařená skladba a ty 2 mezihry mezi zpěvem jsou naprosto geniální, stejně tak jako postupná gradace hudebního motivu až k naprosté katarzi :3 Na to, jak je skladba na poměry VdGG "měkká" tak její působení na posluchače je přesně jak píše EasyRocker nade mnou...dostávající do kolen.

19.04.2009 hejkal
5 stars

Po rokoch spolupráce na Hammillových sólovkách sa hlavní protagonisti rozhodli, že to skúsia opäť pod hlavičkou Van Der Graaf Generator. Materiál na album Godbluff najprv preverili na koncertoch a až potom sa unúvali do štúdia. Pretlak nápadov z týchto koncertov im vystačil aj na časť ďalšieho albumu. Tieto fakty sa podpísali na všetkých štyroch skladbách.

Skupina údajne nechcela ďalší Pawn Hearts, takže skladby sú podstatne jednoduchšie, rytmus sa drží v jednotnej línii, zmien tempa a motívov ubudlo.

The undercover man je pomalá melodická krása v priamom prenose. Postupne graduje, ale žiadna psycho pasáž a ani náročné rytmizovanie sa nekonajú. Keby mala tak 3 minúty, je to dokonca hit. Scorched Earth je podstatne tvrdšia a zlovestnejšia skladba. Opäť sa však drží niekoľkých málo motívov a priveľmi neexperimentuje, hoci pár mierne chaotických náznakov sa tu predsa len nachádza. A záver skladby je správne hrozivý. Rytmicky náročnejší úvod s džezovým saxíkom naznačí, že v skladbe Arrow sa toho ešte udeje. A naozaj. Nastupuje pokojné tempo, ťahané tóny a tušenie krásnej melódie sa napokon naplní. Ten saxofónový motív (tá-tata tá-tatatata-tá), ktorý dopĺňa spev, je jednoducho geniálny. Gradácia je samozrejmosťou. Najlepšia skladba na albume! Perfektný motív odštartuje skladbu The sleepwalkers. Rýchlo ho doplní spev a skladba dostáva zvláštny nádych, tak typický pre Hammillov rukopis. Nedá sa presne opísať, to sa musí počuť.. Plus je v strede skladby mierne kabaretná vsuvka, v sóle skladba vygraduje a je vynikajúcou bodkou za Godbluff.

Vydanie od EMI/Virgin z roku 2005 obsahuje dva bonusy, ide o záznamy živých skladieb, ktoré skupina používala ako doplnok k repertoáru, pôvodne sa jedná o sólovú Hammillovu tvorbu z albumu The Silent Corner And The Empty Stage. Konkrétne sú to Forsaken Gardens a A Louse is Not a Home. Nie je to zlé, ale zvuk je dosť mizerný, takže je to skôr dokumentárna perlička. Odporúčam počúvať zvlášť, nekorešponduje mi to s albumom.

Je počuteľné, že skladby vznikli a boli precizované na koncertoch. Udržujú si tak vnútornú konzistenciu. Takto súdržný album ešte skupina nenahrala a patrí k vrcholu celej jej tvorby. Moja tesná dvojka za H to He...

reagovat

Ondra @ 23.04.2009 14:24:11
Pěkná recenze. Nicméně si myslím, že i následující Still Life si udržel vnitřní konzistenci naprosto stejnou, a co se týče emočního vypětí, tak na Still lifu je ještě lepší. Osobně hodnotím Still Life maličko nad Godbluff, ale je to otázka názoru, doporučuji důkladně naposlouchat obě alba a s časem se k hodnocení ještě vrátit...

hejkal @ 23.04.2009 15:30:22
Still Life radím až za Godbluff, ale to je naozaj iba o jemných nuansách osobného vkusu. :)

Ondra @ 13.09.2010 13:16:58
Tak pochopitelně se asi shodneme, že bude záležet na měřítku hodnocení. Pokud budu skutečně detailní, tak např. úvodní Undercover Man je jedním z nejlepších počinů kapely, od skutečně anemického začátku, který je jakoby se strachem šeptán, do famózního konce, se dvěma vynikajícími refrény zhruba v 1/3 a ke konci skladby, nemůžu opomenout skutečně výborný text. Sežehnutá země už je slabší, už trochu monotónně nudí. Následující Arrow je z hlediska hráčského provedení a vypětí při zpěvu opět na špici, člověk z toho cítí ten hněv na to, co nám autor chce sdělit (lahůdka). Kvalitní je i text.
Závěrečná skladba je pro mě maličko zvláštní, začátek mě příliš nenadchne, ale ke konci si to kapela znatelně vylepší 2 minutovou instrumentální vypalovačkou, která je ve správném kontrastu s předchozím volnějším tempem.
Pokud budu tedy hodnotit takto, potom jsou tyto jednotlivosti na Godbluffu skutečně lepší - souhlas. Jako celek je však dle mého názoru Still Life vyváženější, i když jednotlivé skladby tolik nevyčnívají, ovšem texty na Still Lifu jsou ještě kvalitnější, existenciálnější, mnohovýznamové, těžké na přeložení, natož na pochopení, bez znalosti autorova myšlení a prostředí, kde se pohybuje, komunikuje a žije, dosti složité...
Neber to tak, že musím mít tzv. poslední slovo, jen ti chci přiblížit mechaniku mého pohledu na věc :-))

vmagistr @ 24.07.2011 10:43:42
Vyprovokován různými recenzemi zde na Progboardu (poslední "kapkou" bylo počteníčko od Petra Gratiase k H to He, Who Am the Only One) jsem se po dlouhém váhání a odkládání rozhodl dát Van der Graaf Generator první příležitost. Nezvolil jsem přímo onu desku, ale o něco mladší album Godbluff (navnadila mě tato recenze od hejkala) a rozhodně nelituji.

Hudba zde podle mě není laděna nijak extrémně negativně, čekal jsem o něco temnější a depresivnější hudební představení. Takové Lizard nebo In The Wake of Poseidon od King Crimson na mě napoprvé působily mnohem děsivěji. Ale celé se mi to docela zamlouvalo a už se těším, až do téhle muziky proniknu hlouběji.

hejkal @ 24.07.2011 12:47:19
No pekne. Múdro si zvolil, ak chceš niečo podobné King Crimson, zabŕdni do Pawn hearts alebo H to he, prípadne Hammilla sólovo - In camera.

vmagistr @ 29.07.2011 20:25:12
Díky moc za tip - dám šanci Pawn Hearts...teda až se alespoň trošku nabažím Goldbluffu. Tohle album mě ždímá jako snad žádné jiné co pamatuju. Každá skladba by tu mohla být základem pro jedno výborné album - ale takhle dohromady to dává dohromady něco nadpozemsky nádherného. To se slovy nedá vyjádřit...

19.12.2008 EasyRocker
5 stars

Pro mě osobně vrchol tvorby VdGG - na pětatřiceti minutách plochy je řečeno prostě vše. Album startuje emocionální hymna The Undercover Man (jeden z nejlepších úvodů v dějinách progu) a já s potěšením zjišťuji, že Hammillův hlas neztratil nic na své osudové naléhavosti. Všechny nástroje jsou v neskutečné rovnováze a je znát, že kapela oproti minulé desce citelně přitvrdila (pořádně nahlas jsou vytaženy bicí). Scorched Earth je citelně členitější a Hammillův hlas osciluje od sotva slyšitelné deklamace až do jeho nátlakového projevu; také kytary ve vypjatých pasážích zní pořádně nahlas. Začátek The Arrow obstarává sofistikovaný souboj bicích a dechových nástrojů, pak si slovo postupně berou naléhavé tóny kytar a klavíru, které skladbu dávají do pohybu. Výsledkem je ohromující koktejl v nejlepších intencích VdGG. Závěrečná The Sleepwalkers znatelně zrychluje, ale zakončuje album ve velkolepém stylu. Skutečně jen na málo albech v historii je tolik muzikantského umu a emocí nastřádáno na tak malé ploše. To, co dnešní mnozí progeři roztahují na neuposlouchatelných 80 minut, VdGG se vší grácií sdělili na ani ne polovině. Desku vlastním již řadu let, ale stále mě nepřestává překvapovat.
reagovat

Ondra @ 02.08.2016 05:22:55
Zde můžu jen souhlasit se skvělým popisem alba. Snad jen Scorched Earth mě nikdy moc nepoteší, sklouzává do nudy.

Mirek Kostlivý @ 02.08.2016 20:15:52
Kdepak nuda, tahle skladba je naprosto dokonalá, stejně jako celé album, které nemá chybu! Neskutečná kvalita. Vlastně si uvědomuji, že jsem se k němu za ta léta ještě ani nevyjádřil, což bych měl někdy napravit.

27.05.2008 Voytus
5 stars

Dlouhou dobu jsem byl přesvěčen, že vše podstatné nahráli VDGG ve svém prvním období a za nejlepší jsem považoval druhé album. Z druhého jsem měl jen The quiet zone, což je jinak zdařilá deska, ale chybí jí temnota sestavy Hammill - Banton - Jackson - Evans. I když jsem sehnal zbytek alb, stále jsem poslouchal to první období. Až pak mi dal přes hubu Godbluff. Není snadné tuto desku popsat a vůbec netuším jak na to, ale zkusím to.

Undercover man se rozjíždí z piana, jen jedním tónem Jacksonovy flétny, přidává se téměř šeptající Hammill, decentní hammondky, ale celou dobu kapela udržuje napětí a po první dvě minuty pomalu zvyšuje dynamiku. Skladba se odvíjí v typickém pomalém tempu, přes celkovou ponurost má překvapivý hymnický refrén, který bych neváhal označit jako velice chytlavý. Neobvyklá struktura a na první poslech nepřehledné melodie mi evokují šroubované melodie středověku.

Plynule přecházíme do téměř desetiminutové Scorched Earth. Opět narůstající dynamika na začátku, Hammill vypráví, deklamuje, zalyká se, křičí, ve výškách přestává hlídat intonaci, je to fakt démon. Pod ním kapela valí své potemnělé monotónní riffy - vždy mě dostávalo, jaká hutnost se dá dostat ze sestavy, která nemá baskytaru a po kytaře šáhne Hammill jen vyjímečně (na téhle desce je jen jako zpětná vazba právě na konci Scorched Earth). Instrumentální pasáže jsou ideální místo, kde se vyřádí Evans se zběsilými rytmy a Jackson s naplaybackovanými a naefektovanými saxofony. největší masakr přichází pak okolo páté minuty, kdy se do dunění kapely vloží nachraplaný Hammill. Opravdu těžké zlo. Naprosá zběsilost pak přichází v posledních dvou minutách - dlouhá dohrávka s jediným riffem a saxofonovými ukrutnostmi.

Třetí, opět desetiminutová, Arrow začíná ve středním tempu bicími a různými hluky z hammondek a saxofonovými skřeky. Poté přichází osamělé Hammillovo fender piano se základním motivem skladby. Co se týče struktury, tak je Arrow nejčitelnější skladbou, ve které se toho moc neděje. Ale přesně rozumím, proč ji zaředili zrovna sem. Před závěrečným masakrem The sleepwalkers je zapotřebí trochu vydechnout.

Téměř jedenáctiminutová skladba je plná zvratů, už začátek se odehrává v nervózním rytmu s množstvím vyhrávek na ságo a hammondky. Po dvou dlouhých slokách a krátkém refrénu (texty doporučuji pročíst, nadproduktivní Hammill je tu fakt ve formě)přichází krátká instumentální pasáž se saxofónovou 'cirusácky-zvrhlou' melodií. Můžeme brát jako odlehčení, nebo jako naprostý výsměch. Vše vystřídá variace na toto téma, jen zahraná celou kapelou naplno a řádně disonantně. V této skladbě mě nejvíce dostávají náhlé kontrasty hymnických, jakoby vítězných pasáží
a naopak míst temných a disonantních. Co dodat ke zpěvu? Hammill zde naplaybackoval velké množstí hlasů, které se překřikují, nejčastěji - a pro toto album dost typicky - mírně nařvaně, jakoby zle, přestože se pod dusotem kapely občas ztrácí. I přes svou délku skladba končí v podstatě náhle, postupný ztišením, což ve Vás zanechá pocit jistého neukončení, neurčitosti...
reagovat

10.05.2008 Miles
5 stars

Je to tu! Rozhodl jsem se pro své první internetové hodnocení. Dlouho jsem zvažoval, jaké album z pokladnice art rocku bude ono úvodní a volba padla právě na Godbluff. Toto album znám již přes rok (dobře, nejsem zasloužilý art rockový veterán:), ale za uplynulých 12 měsíců jsem ho slyšel snad častěji, než znělku televizních novin. Mé první setkání s těmito čtyřmi temnými eposy proběhlo v autě za velmi sychravého rána. Nebudu a ani nechci předstírat, že takový zážitek ve mě nezanechal stopu. Zanechal a není to pouze stopa, ale hluboká, černá brázda v duši, kterou si od toho dne šlechtím s pečlivostí pravého hudebního nadšence. Takto drsnou a hutnou zpověď jsem vážně nečekal. Úvodní THE UNDERCOVER MAN je skvěle vygradovaný kousek, otevírající album výborným Hammillovým textem a předzvěstí muzikantské extáze, která se však teprve jakoby rodí a nechává nás posluchače v očekávání věcí následujících. Přichází SCORCHED EARTH a s ní neskutečný nářez. Evans se na bicích vážně utrhl ze řetězu a chrlí jeden rytmický break za druhým. Celek ale nepůsobí tak roztrhaně, jako například Bill Bruford z King Crimson, ale vše má své opodstatnění a nenahraditelné místo. Hammillův impulzivní zpěv podtrhuje pravou atmosféru "spálené Země". Nosná melodie z druhé poloviny skladby je v podstatě prostá, avšak geniálně zaranžovaná a především neskutečně návyková. ARROW se zpočátku tváří jako nevinný, jazzem nasládlý kousek. Opět se však oběvuje Hammill a svým drásavým zpěvem zcela mění charakter kompozice. Ten zpěv je tak naléhavý, že mi vždy otevře okno do Peterova nitra(nebo jsem to ve skutečnosti já, kdo se s těmi euforicky vykřičenými emocemi ztotožňuje?). Je to přesně to, co mě na hudbě Van der Graaf Generator tak uchvátilo. Finále v podání THE SLEEPWALKERS pohltí všechny pocity, které se při poslechu předešlých skladeb vyplavily na povrch, znásobí je a vrátí mocným úderem zpět. To se už vážně těžko rozdýchává. Opět nádherně depresivní hudební koláže, bourání melodie a dechberoucí finále s opravdu silnými klávesami, saxofonem a hlasem. Neskutečné! Ono "Tonight before you lay down..." se nezapomíná.
Godbluff je album, které se nikdy neoposlouchá, přestože obsahuje na dnešní dobu nepřijatelně nízký počet skladeb. V nich je ale ukryto tolik hudby a invence, která by stačila současným kapelám na celý život. Nakonec jedno varování : pokud se pustíte do překládání Hammillových textů, buďte si vědomi a važte si svého duševního zdraví a možná vše přežijete bez úhony. Optimismem opravdu nepřetékají. Naštěstí...
reagovat

Ondra @ 15.05.2008 03:05:48
Nojo, a je to tady, vítám tě milý brachu v klubu Fanfů beznadějně propadlých tvorbě VdGG. Myslím že tvoje hodnocení je velmi výstižné, a líbí se mi že svoje pocity při poslechu dokážeš i skvěle popsat. Mimochodem, opravdu dobré album, ale s dlouhými lety se přece jen může mírně, ale jen mírně oposlouchat, kromě UNDECOVERA a SLEEPWOLKRŮ :-)))

12.12.2004 Mayak
4 stars

Tmavo ladený obal ako keby signalizoval temné prvky poňatia progresivity v hudbe skupiny Van der Graaf Generator...
Album nahrané začiatkom leta roku 1975 patrí do zlatého fondu nielen tvorby tejto fenomenálnej kapely, ale art rocku (toho skutočného a náročného) vôbec. Doska obsahuje štyri kompozície, každá z nich je svojím spôsobom silná a zásadná. Všetky sú z pera fenomenálneho speváka, gitaristu, pianistu, skladateľa, textára a ducha VDGG Petera Hammilla (len na druhej ?Scorched Earth? je spoluautorom David Jackson). Pre mnohých fanúšikov legendy britského art rocku je to druhé najvýznamnejšie album po nedostižnom ?Pawn Hearts?.
Z nahrávky priam srší množstvo energie a pozitívnej rockovej agresivity ? štvorica Peter Hammill, Hugh Banton (klávesy, bass pedál), Guy Evans (bicie) a hráč na saxofón a flautu David Jackson (už ho poznáte aj z prvého alba superkapely TANGENT) album nahrala po vyše štvorročnej odmlke (Hammill sa venoval výlučne sólovým projektom). Nebudem teraz ospevovať perly, ako úvodnú ?The Undercover Man? a predposlednú ?Arrow?, poviem len, že záverečná , vyše desaťminútová ?The Sleepwalkers? je moja absolútne najobľúbenejšia skladba z repertoáru VDGG... chcem povedať niečo podstatnejšie: V týchto dňoch sa po 27 ročnej nečinnosti dala kapela v tejto klasickej zostave opäť dokopy a na budúci rok bude koncertovať (v jeseni - presne 30 rokov po vydaní albumu ?Godbluff?) po Európe! Je to nesmierna šanca vidieť na vlastné oči skompletizovanú legendu art rockovej scény, čomu už mnohí z nás (starších) takmer ani neverili... týmto vyjadrujem presvedčenie, že v Čechách sa nájde aspoň jeden statočný promóter, ktorý VDGG pozve na niektoré z pražských pódií... Po koncertoch Pink Floyd, YES, RUSH, King Crimson, Genesis a E.L.&P. si to stovežatá a art rockeri z Čiech, Moravy a Slovenska nepochybne zaslúžia!
Hodnotenie albumu: 4,5/5

reagovat

Honza Říha @ 17.12.2004 00:00:00
a dokonce by příští rok mělo vyjít nové (=nový materiál) studiové dvojalbum (!!!) VdGG... jsem moc zvědavý!

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 8x
Mainy, Voytus, EasyRocker, hejkal, kaktus, Titan, kamila
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Mayak
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000