Uriah Heep - Wake The Sleeper

Po desiatich rokoch od počinu Sonic origami vydávajú Uriah Heep v roku 2008 nové album Wake the sleeper. Ešte predtým v roku 2007 sedem sa udiala zatiaľ posledná personálna zmena v kapele na poste bubeníka. Nový bubeník Russel Gilbrook priniesol aj nový elán do skupiny. Dôkazom toho je hneď úvodná a divoká Wake the sleeper. Celé album je vyrovnané, podobne ako predchádzajúce, avšak je oveľa hutnejšie. A preto ho mám aj radšej. Moje najobľúbenejšie kúsky na albume sú skvelá Tears of the world s peknými vokálmi, našlapaná Book of lies, jemná a krásna What kind of god, štadiónová Shadow a záverečná emotívna a vypätá War child. Zvyšok je veľmi kvalitný, preto tento album najradšej počúvam v celku. Navyše v roku 2010 vyšla 2CD výberovka On the rebound, kde sa nachádza aj outtake z albumu Wake the sleeper s názvom You are the only one. A na tú musím upozorniť, pretože je to jedna z najkrajších skladieb z éry Bernieho Shawa, emotívna a melancholická. Navyše Uriah Heep sa dosť vyšvihli v roku 2009, keď na kompiláciu Celebration nahrala dve nové skladby, ktoré patria k tomu naj, čo nahrali - šlapavú a melodickú Only human a Corridors of madness s krásnymi vokálmi. Takže odkedy sa po desiatich rokoch pauzy v roku 2008 vrátili, šlape im to ako hodinky.
reagovat

PaloM @ 01.09.2011 14:55:52
"Album" je mužského rodu, teda nový album.
"To album" je v češtine.
Prepáč, naučil som sa to na vlastnej chybe >> odkaz

nowhere_man @ 01.09.2011 15:28:25
Vďaka, PaloM. Ja som si doteraz myslel, že je to album, ale ak je to pravda, odteraz to bude pre m�a ten album.

Mohyla @ 01.09.2011 15:33:31
nowhere_man ,PaloM má pravdu, je to ten album. A ten album sa mi páči podobne ako Tebe, tiež ho vidím za****.

martin69 @ 01.09.2011 15:43:32
nowhere_man : souhlasím s tvým hodnocením i recenzí.

PaloM @ 01.09.2011 16:30:35
... a prepáč, nepochválil som tvoju recenziu, ktorá sa mi páči. Toto CD som si kúpil tento rok, ako ja prvých 7 štúdioviek, Sonic Origami a Sea Of Light. Určite chcem aj tohoročnú novinku, ale čakám, až zlacnie.

nowhere_man @ 01.09.2011 16:41:16
PaloM: To je v pohode, vďaka. A okrem toho som tiež zástanca spisovnej gramatiky, takže keď si nájdem niekde chybu, vždy ma to trochu naštve :)

Cossack @ 01.09.2011 20:31:08
A zase „gramatika”, která žádnou gramatikou není... :-D

mikepis @ 02.09.2011 11:18:52
PaloM
Aj ked sa to nebude tykat hudby, cenim si, ze si sa ozval s poznamku na muzsky rod slova album.

Zdaleka nie som puritan a v neoficialnom styku hovorim klasickou slangovou blavactinou. Slovencina sa vsak preukrutne deformuje a prebera cechizmy, nelogicke slovesne vazby z anglictiny atd. Zial aj v tlaci a mediach. Co uz :-)

PaloM @ 02.09.2011 12:51:15
mikepis - cítim to rovnako ako ty. Aj ja robím chyby a dám sa poučiť. V hovorenej reči niekedy splietam dve na tri :-) Vďaka všetkým za porozumenie.

Veľa so o tomto diele čítal, veľmi som váhal, či si niečo nevypočuť z netu, ešte viac som premýšľal nad tým, či investovať do CD, ale Mayall ma pozitvne naladil na vlnu záujmu o staré kapely vydávajúce v poslednej dobe nejaký album, nuž som napokon neodolal. Chvála na bubeníka, návrat ku kore�om vs. hlušina, odvar, zvedavosť zvíťazila, kde je pravda?

Svižný metalizovaný kúsok Wake the sleeper nakopne album v podstate pozitívnym spôsobom. Melodický pop hard rock Overlord by mi nevadil, nebyť refrénu a snahy o akúsi vyhrávku. Kladom albumu je švih, taká Tears of the world aspo� uhá�a, keď už nič iné. Light of a thousand stars mi pripomína niečo, čo som už počul, nuž nedbám, vypočujem znovu. Heavens rain má vydarený nástup a celkovo si udržuje isté napätie, táto skladba sa vydarila. Book of lies má príjemný melodický refrén, nasledujúca What kind of god začína príjemne, ale keďže začiatok je vlastne aj stredom a koncom skladby (iste nejaké bicie vyhrávky načnú čosi ako gradujúci záver, ale je to dosť prvoplánové a ten prechod mi príde ako neuveriteľne ťažkopádny), v konečnom zúčtovaní je to asi najnudnejšia vec na albume. Nasledujúci trojlístok pesničiek kvázi párplovsky prepláva popri ušiach a na koniec je tu War child. Rif ako z albumu Perfect Strangers od ... ále, načo sa opakovať. Táto skladba je pre m�a najlepšou na celom albume.

Čo z toho vyplýva?

Problémom je podľa m�a to, že všetky skladby plynú bez akejkoľvek črty niečoho viac, než len rutinného zaplátania kapacity albumu. Byť to novovzniknutá skupina, poviem si, fajn, niekto sa ešte snaží aspo� hrať hard rock, na Uriah Heep mi to príde dosť málo. A tým nemyslím nejaké personálne animozity. Paradoxne mi to celé pripadá ako snaha o Deep Purple, ktorá sa na niektorých miestach vydarila (War child). Celkovo ide o typický dnešný hard rock (až tak veľmi v tom návrat k 70. rokom nepočujem), zvukom aj vyčerpanou studnicou nápadov.

Na druhej strane, hard rock si vždy rád vypočujem. Klávesy mi režú a aj basa je na tomto albume vcelku fajn. Skôr pre kompletistov, 2,5* zaokrúhlim nahor z dôvodu zhovievavej nálady a faktu, že mám pre takúto hudbu trošku slabosť. A v záplave hrôz, ktoré sa na nás valia z hudobných médií to vôbec nie je až tak zlý album.
reagovat

Voytus @ 18.06.2010 13:57:37
Hlavně bychom měli být rádi, že tyhle naše oblíbené legendy ještě fungují a sem tam něco vydají.I přesto, že mají to nejlepší za sebou, poslechnu si jejich nová alba radši, než většinu současné produkce. A tak mě napadá, co vlastně budu poslouchat, až mi bude třeba padesát :-(...

PaloM @ 18.06.2010 17:55:23
Voytus, neboj sa. Budeš počúvať to, čo doteraz, a čo ešte objavíš zo 60., 70., 80., 90. ... rokov :-))

pito63 @ 30.01.2011 20:36:20
Pre m�a je to v dnešnej hudobnej dobe balzam. Som rád, že dedkovia "Uriáši" sú stále tu.

Také se přidám k hodnocení nové desky. Věnoval jsem jí poměrně dost času, takže nepůjde o žádný momentální dojem. Fakt je, že jsou UH přeci jen muzikanti v letech, teď deset let jen koncertovali a rozhodně mají status legendy, ať už je někdo považuje za revival sama sebe a jiný ne. Za deset let se toho na hudební scéně událo dost a dost a u těchto 'staříků' jsem měl obavy, jak budou schopni jít z dobou. Pravda je, že oni jít nemusí. Mají svůj zvuk, svůj rukopis, což je jejich poznávací značka. Nové album se možná ještě více, než řada předchozích snaží o návrat ke staršímu stylu, byť s novým zvukovým kabátem.
Co při prvním poslechu praští do uší, je styl nového bubeníka. V úvodní titulní rychlovce se řádně předvede, posluchač pozná až při vokálech o koho jde (možná).
Následuje trochu slabší Overload, kompozičně nic zvláštního, pár pěkných změn, ale v hlavě z nic moc neutkví.
Tears of the world jede v typickém tempu i rytmu UH. Silný kytarový motiv, vokály v refrénu, nápadité, dobré melodie.
Lighting of a thousand stars mi připomíná něco ze starších desek, ale to je prostě tím stylem. Jinak příjemná a vydařená skladba, jedna z těch, co by naživo mohla fungovat.
Heaven's rain patří k tomu nejlepšímu, co na desce najdete. Dobře vystavěná, zapamatovatelná skladba s typicky optimistickou náladou této kapely.
Book of lies je další rokec, valivé tempo, úderný riff. Tady se hodně povedl refrén, jenže dneska už z ní jen těžko bude hit.
What kind of God je epičtější záležitost, pěkně zaranžovaná, zvolna se rozjíždějící, Bernie Shaw se mi tady hodně zamlouvá.
Ghost of the ocean je další rockovější pecka, Angels walk with you je zase hutnější, pomalejší. Též vydařená píse�.
Blížíme se ke konci, předposlední je Shadow. Tady jednoznačně slyším starší UH.
A na závěr Warchild. Nejtvrdší a nejriffovější skladba desky, s obzvlášť vygradovaným koncem. Též si dovedu předsavit tuto píse� na koncertech, ten refrén se jim opravdu povedl.
Deska nenudí, což je přednost. Nový bicman kapelu oživil. Přestože se svých zajetých postupů tentokrát UH drží víc, než kdy předtím, kupodivu to na mě funguje. Box s Lanzonem se předvedli jako autoři a Shaw se mi tu v některých songách hodně líbí, v těch vypjatějších místech mi připomněl (a teď si naběhnu, to vím) zabarvením hlasu Iana Gillana (jen si ho tam ale zkuste představit). Kdyby tohle měla být jejich poslední deska, rozhodně se nemají zač stydět. Hodnotím tak za tři a půl.
reagovat

Premyslel jsem zdali prispet. Nakonec jsem se rozhodl zareagovat po precteni mnoha recenzi na zahranicnich webech a prispevku pana Jaromira Merhauta na webech ceskych. Osobne mohu hodnotit jen koncert ve Zline, na kterem jsem byl osobne pritomen. Nevsimnul jsem si houfne opoustejici publikum, ale videl jsem naprosty opak. Videl jsem lidi, jak se cpali dovnitr, aby byli co nejblize a nic jim neuniklo. Videl jsem nactilete, ale i lide v pokrocilem veku, jak si to proste cele uzivali a u tech starsich to urcite nebyla nostalgie, ale vedomost faktu, ze stoji pred kapelou, ktera ma stale co rici a ve Zline to dokazovala od zacatku do konce. Dle meho nazoru zvuk, atmosfera, vykon kapely, osvetleni byly na profesionalni urovni a v teto chvili nevim, co by se dalo vytknout. Zahranicni kritiky jsou velice priznive, Wake the Sleeper navrzen na desku roku 2008, playlist byl naprosto v pohode a vyvazeny. Je pravdou, ze Mickova kytara vetsinou jela na nejaky wah-wah efekt, ale takovy je koncept nove desky. Nicemu to neskodilo. Myslim si, ze je obrovskou chybu kritiku a prispevovatelu stale drzet nejakou paralelu se starymi UH. Nektere veci jsou proste neslucitelne. Proc stale srovnavate nove LP od UH se starymi deskami? To je snad u kapel, ktere existuji 40 let nemozne. Neni tu snad jedina, ktera by svymi vykony neoscilovala. UH se probudili z jiste recese a tohle je skvely zacatek. Co se tyka kapely Votchi, byli opravdu skveli. Vykon a hlasovy potencial zpevaka byl opravdu dobry. Z jeho poznamek mezi skladbami bylo znatelne, jak sam je z UH nadsen a nekolikrat ke stejnym pocitum nabadal publikum. Nicmene zpet k Uriah Heep. Byli jsme vubec ve Zline na stejnem koncerte? Byl skvely, tak jako je Wake The Sleeper.
reagovat

merhaut @ 08.11.2008 20:29:42
Holt pro někoho všechno skvělý, album i koncert, pro někoho propadák...

b.wolf @ 12.11.2008 17:06:22
ten koncert jsem navštívil taky, ač nerad, protože když jsem je viděl kdysi v Novestě, zařekl jsem se, že už ne. Goalby byl krok vedle, s ním snesu jenom Abominog, ale B. Shawa prostě ne. Když vydali Sea Of Lihgt, tak tam mě zaujali dva songy, zbytek je vata, o Wake the sleeper se nedá říct ani to. Jo, má to všechny "poznávací znaky" UH, wah-wah kejtu, hammondy, vícehlasy, ale je to bohužel jenom slaboučky odvar. S původním obsazením to samozřejmě nelze srovnávat, ono taky Byrona lez těžko nahradit; po mnoha posleších, kdy jsem novinku hodnotil jako dobrou, tak teď bych ještě jednu hvězdičku ubral. I to nejhorší album s Davidem je proti tomuhle bomba.

Poslední dílko klasiků Uriah Heep se mi dostalo do ruky (potažmo do CD) teprve nedávno a upřímně řečeno, nic jsem od něj nečekal. Éra UH pro mě skončila plackou Abominog, to ještě můžu. Další desky s Goalbym jsou teda kalamitní a po jeho odchodu jsem mockrát zkoušel kámoši vychvalované Sonic Origami, Sea Of Light, apod.; bohužel nic-Shaw mi prostě u UH nesedí. Tuhle desku jsem si poslechl zatím asi 20x a musím odpovědně říct, že je dobrá. Má všechny, řekl bych, výsostné uriášovské znaky, jen zkrátka Bernieho nemusím. Stejný problém mám u IM s Bayleym (i když jeho poslední sólovka je nááááářez) a u JP s Owensem. Měl jsem velkou obavu, že to bude jenom čajíček z veleopusů UH, což se nestalo, takže když jsem řekl dobré, to je za tři.
reagovat

Uriah Heep – Wake the Sleeper (2008)

Asi tomu hodnÄ› pomohli pĹ™edrecenzenti, Ĺľe jsem od tohoto alba vĹŻbec nic neÄŤekal, moĹľná ani tak jsem od nÄ›j nic neÄŤekal, stejnÄ› jako pĹ™ed pár lety, kdy jsem si poprvĂ© poslechl Sonic Origami a byl příjemnÄ› pĹ™ekvapen, kaĹľdopádnÄ› dle mĂ©ho to názoru to zase tak katastrofálnÄ› nedopadlo. NetvrdĂ­m, Ĺľe album nenĂ­ plnĂ© uriášovskĂ˝ch klišé, ale co jinĂ©ho by na nÄ›m taky sakra mÄ›lo bĂ˝t? Po dvou posleších mi nÄ›jakĂ˝ refrĂ©n v hlavÄ› znĂ­, takĹľe zapamatovatelnĂ© melodie se snad nÄ›jakĂ© najdou i kdyĹľ je mi jasnĂ©, Ĺľe The Spell uĹľ tady nikdo nevyklene.
Úvodní Wake the Sleeper považuji za solidní fór konvertujicí s názvem písně i celého alba. Prostě jednou místo obligátního úvodu využili možností nového bubeníka a šoupli tam tuhle zběsilou jízdu. Již při prvním poslechu jsem se těšil na nevyhnutelný závěr a opravdu se dočkal parádní Russellovy kulometné palby. A ty „zvony“ v mezihře jsou fajn.
Následujicí 3 songy jsou klasika a jak říkám, něco mi z nich utkvělo a všechno je na svém místě, Box kváká v riffu i v sólech, Hammondy brumlají. Někdy je to trochu natažené, ale většinou se objeví sympatická změna, která skladbě pomůže: přerušení a varhanní mezihra v Overload, střídání syrové kytary se sbory v Tears of the World či příjemné ztišení v Light of a Thousand Stars.
Heavens Rain má mohutnĂ˝ nástup, pak je to jakási pohádka zase s pÄ›knou mezihrou, nevadĂ­ mi a je to vÄŤasná zmÄ›na. Další Book of Lies ve stĹ™ednĂ­m rytmu, solidnĂ˝ chorálovĂ˝ nástup do refrĂ©nu, věřím, Ĺľe si v tom ještÄ› nÄ›co najdu. What Kind of God – snad poprvĂ© zaznamenávám basu, znĂ­ to odlišnÄ›, je v tom napÄ›tĂ­ a solidnĂ­ tvrdĂ˝ závÄ›r, ještÄ› kdyby tam Shaw mĂ­sto klasickĂ©ho „aaaah“ zpĂ­val nÄ›co jako „no more future“ byla by to bomba
Ghost of the Ocean – další vykvákaný riff, fakt je to ohranej vtip, ale zárove� trademark, prostě to rád poslouchám, tohle je jednoduše Boxova parketa a Clapton taky hraje furt svoje. Refrén zase střídaný s vícehlasy je solidní a opakovaná mezihra celkem tvrdá, to mají mazlíčci rádi, Russellovi to pěkně šlape, to se musí nechat.
NásledujicĂ­ Angels Walk With You je opravdu lahĹŻdka, jemnĂ˝ klávesovĂ˝ Ăşvod i nasledujicĂ­ tvrdĂ˝ kytarovĂ˝ riff. Je vidÄ›t odlišnĂ˝ rukopis a souhlasĂ­m, Ĺľe toho Bolder mohl vloĹľit vĂ­c. MoĹľná vrchol alba a cesta do budoucna
Další „singlovka“ Shadow opět nemá špatný riff i refrén je pěkný, změna rytmu, závěrečné sólo se v riffu pěkně „promenáduje“ a přidaný refrén to dobře ukončuje.
Závěrečné War Child je trochu odlišné a podle mne sympatický pokus o zakončení srovnatelný melodickou úrovní třeba s A Year or a Day. Hlavní riff je dosti nosný a refrén sice hodně přezpívaný, ale já to považuji za libůstku. Čekal bych, že závěrečná minuta bude ještě o něco víc nabušená, ale i tak se tam do crashů pěkně řeže…
K desce jsem pĹ™istoupil bez pĹ™edsudkĹŻ, je rok 2008, kapela hraje skoro 40 let, vÄ›tšinu toho ÄŤasu je Byron po smrti, Hensley a Lawton jsou jinde. Shaw je KanaÄŹan, tak mu nebudu vyÄŤĂ­tat, Ĺľe zpĂ­vá kanadskou angliÄŤtinou. Na desce samozĹ™ejmÄ› je vata, ale zároveĹ� i slušnĂ© momenty a já pánĹŻm dÄ›kuji, Ĺľe to ještÄ› ještÄ› nezabalili, pořád slušnÄ› hrajou a natoÄŤili novou desku, kterou věřím, Ĺľe si v playeru nÄ›jakĂ˝ ÄŤas ponechám. KdyĹľ to srovnám s poslednĂ­mi Deep Purple nebo Whitesnake, tak je to plichta.
Moje hodnocení: 3,5 z 5 možných


reagovat

Jaster @ 31.10.2008 17:15:18
Byl jsem na koncertÄ› UH. SouhlasĂ­m s J. Merhautem.
To je odvar UH.

Honza @ 29.11.2008 13:45:29
Byl někdo na koncertu UH v Olomouci? Těšil jsem se a celou dobu jsem sám sebe přesvědčoval, že se mi koncert líbí. Nakonec z něj mám špatný pocit, ale pozor UH jsou v tom v podstatě nevinně. Za vše může zvukař (zvukařka?). Katastrofální zvuk, zkreslené úplně, vše kromě zpěvu, ten nebyl v podstatě slyšel. A kdo nezná poslední album, ten musel zoufat, protože písně byli naprosto nečitelné. Byl jsme před měsícem ve Zlíně a tam se mi koncert, na rozdíl od Merhauta, líbil, ale v Olomouci, nerad to přiznávám, jsem odcházel zklamán. Stará dobrá pravda, že zvukař buďto kapelu vytáhne nahoru nebo potopí, se ukázala v Olmiku v celé nahotě. Ještě, že tam byl Radim Hladík, který jako jediný (kromě samozřejmého přídavku UH Lady in Black) přidával jednu píse�. Přidejte názor, moc mě zajímá.
Honza

redrocker @ 29.11.2008 18:59:29
Byl jsem včera v Olomouci. Možná by to mohl být i dobrý koncert, ale to co předváděl zvukař by zazdilo každou kapelu. Opravdu nechápu. Taková koule, která se na mne celou dobu valila mi nedala šanci rozeznat jednotlivé nástroje. Playlist, který UH zvolili, byl nešťastný. Přehrát celou novou desku si mohou dovolit asi jedině Iron Maiden.

Po letošních novinkách Nazareth, Whitesnake, Asia nebo Glenna Hughese jsem se konečně dočkal i toho osobně nejočekávanějšího studiového alba roku 'Wake The Sleeper' od Uriah Heep.

Úvodní skoroinstrumentálka svým strhujícím a stup�ujícím se tempem dává jasně na srozuměnou, že kapela za 10 let studiového odpočinku načerpala dostatek potřebné energie.
Následující 'Owerload', 'Tears Of The World' a 'Light Of A Thousand Stars' obsahují všechny heep-atributy, patřící k tvorbě kapely v první polovině 70. let, 'Heaven's Rain' - asi nejpovedenější kousek alba - i něco navíc.
'Book Of Lies' v reinkarnovaném střihu pokračuje, další změna přichází se vkusně naléhavou 'What Kind Of God', která dá snad nejvíc vyniknout spolehlivému Bernie Shawovi.
'Ghost Of The Ocean' je prvním výrazně - i zdařile - riffovým kouskem, Bolderova 'Angels Walk With You' zase první a jedinou pomalejší skladbou, prostou však jakéhokoliv hrozícího balastu.
Lanzon i svoji 'Shadow' vyšperkoval dokonalým riffem a závěrečná 'War Child' je důstojnou tečkou za albem, jehož 50 minut je nejpřesvědčivějším důkazem o tom, že Mick Box (spoluautor prvních 8 skladeb) není jen karikaturou sebe sama a jeho kapela není jen svým vlastním revivalem.
reagovat

PaloM @ 06.06.2008 20:24:14
CD sa mi dostalo do rúk pred pár d�ami, s hodnotením súhlasím. Je to veľmi príjemný, majstrovsky zahratý melodický rock. V mnohom mi pripomína najlepšie roky U.Heep. V zmysle kvalitného návratu kapely, niečo ako Perfect Stranger od D.Purple. Netreba v tom hľadať priekopnícke novátorstvo. M�a ako fanúšika "hípov" to veľmi potešilo, radosť počúvať. Po Sweet Freedom a Live 73 dokážem celé vypočuť iba Sea of light, no novinka sa mi viac páči.

merhaut @ 06.06.2008 22:48:42
A podle mě totální průser a hlušina :-) Zcela chybí jakýkoliv chytlavý elegatní melodický motiv, všechno je to lopotné, křečovité, neinvenční, S Uriášema to má společného jen povrchový krycí nátěř, ten ale mě neoblbne ... prošlé zbytky z kdysi špičkové kuchyně ... nejhorší album.

VĂ­ce na >> odkaz

P.S. můj názor starého uriahopologa

JareX @ 24.06.2008 21:57:29
Docela souhlas, mě se CD velice líbí, ani chvíli se u něj nenudím. Nadherný, čirý hard rock, který mohu, kdykoliv a jakémkoliv množství.
4 hvězdy jak vyšité, nejlepší deska od U.H. od Worderworld !!!!!!

Muza @ 29.10.2008 12:35:33
Naprosto s tebou souhlasím.Super album.Toho Merhauta neber moc vážně,ten chudák neví nic a ještě o sobě tvrdí že je heepolog,zoufalec bez cti a názoru - ale s velkou hubou
The official URIAH HEEP appreciation society world
wide fan club,membership number 243
Aleš

merhaut @ 29.10.2008 13:33:01
1 den a pak to smáznu.

PaloM @ 29.10.2008 13:45:37
Muza: asi sa mnohí podivia, no vzhľadom na moje minulé "dialógy" s Merhautom mám právo na toto vyjadrenie: Muza, odpusti si osobné invektívy na kohokoľvek. Na Progboarde dodržiavame určitú kultúru prejavu bez toho. Prosím Ťa, ak máš výhrady
voči hudbe, alebo naopak chceš pochváliť, použi aj drsné výrazy (ale tiež slovník prezrádza majiteľa...). Nezhadzuj ale osoby, nech si o nich myslíš čokoľvek.
Mne sa tiež posledné CD U.Heep páči, Merhautovi nepáči (a mnohým ďalším áno aj nie - len tu viac čítaj aj diskusie). Bavme sa, sporme sa o hudbe
a vynechajme osobné invektívy. To sme si už výdatne odskúšali, nevedie to nikam.
Oce�ujem Merhautovu zdržanlivosť.

merhaut @ 30.10.2008 00:51:56
Ztráta soudnosti se bude nejspíš jmenovat můj report ze zlínského koncertu Uiá Heepla Bernie Box Bandu.

Kdybych měl citovat své kamarády, které úmornoúporně přehrávaná nová paskvělá deska vyhnala ze sálu k baru, bylo by to tu samá cenzurní hvězdička.

Wake The Sleeper i naživo chutná jako lógr zalitý vlažnou chlorovanou vodou z vodovodu. Na klasiku se jednak skoro nedostalo, a když už, tak ji BB Band "vylepšil" tak, že u Easy Livin jsem měl pocit škrábnutého přeskakujícího elpíčka, z Lady in Black se stala juchajda podroušeného hasičského šramlu s kvákajícím kačerem Donaldem v čele a July Morning kdosi přeházel motivy. Klopotná Look at Yourself a Gypsy bez kytarového riffu to dorazily ...

ZLATÝ VOČI! Ti měli hrát o hodinu dýl a bylo mi líp

Borek @ 30.10.2008 08:59:27
Těžko polemizovat, když - jak jsem už jednou zmínil - mi plánovaná účast na pardubickém vystoupení Uriah Heep nakonec nevyšla. Mohu tedy dát jen na své kamarády, kteří chválou nešetřili. V porovnání s předchozími koncerty kapely, které jsme - od prosince 1991 - společeně absolvovali, řadí poslední vystoupení mezi nejvydařenější.

Lehko ale bylo předpovědět, jaké bude tvoje hodnocení vystoupení Uriah Heep, bez ohledu na to, jaký bude/byl jeho skutečný průběh. Mírně to připomíná fotbalové hooligans, kteří na zápase nechybějí - samotná hra, potažmo výsledek je však tím posledním, co by je zajímalo.

honza @ 30.10.2008 09:46:06
Merhauta je mi líto. Hledat chyby umí každý a jít na koncert dopředu s tím, že nebudu spokojen je opravdu jednoduché. K baru jsem ve Zlíně nešel a udělal jsem dobře, stejně jako stovky dalších lidí, kteří se skvěle bavily. Rozebírat, že Easy livin, July morning apod. nezní jako z desky nemá cenu, kdo nehrál v kapele, nikdy nepochopí co je hra naživo. Votchi dobrý, parta říkající si Seven by měla okamžitě vyměnit bubeníka a vyhodit na minutu zvukaře (pokud byl jejich). Pokud bych vzal v úvahu jen výkony muzikantů, pak je to asi tak jako když hraje Zlín a pak nastoupí Real Madrid. Jen poslech hry Trevora Boldera, toť pastva nejen pro uši, ale i pro oči.

merhaut @ 30.10.2008 10:14:41
Takže jediný kdo byl, mimo mě, odsud na UH? Já po těch zdejších Ódách na radost, pardon na poslední desku, čekal, že se tam sejdeme všichni. Kde jste byli, nadšení fanoušci WakeSleepera? Doma u kompu na rapidempébaru a jútúbčumtú :-)

Přečtetě si pánové fandovské dojmy na zahraničních fórech, tam teprve dávají BBBandu za uši. I v Německu (jako ve Zlíně) se hromadně odcházelo, tam i tam se nevytleskávali přídavky... No ale pro někoho divžene nej koncert :-)

P.S. Asia nahrála taky šílenou studiovku, ale koncert byl přitom velmi dobrý, taky jsem to tak napsal, takže nepodsouvat...

P.P.S. Já být rozhlasový dramaturg, vyhlásím soutěž, kdo dokáže do telefonu zanotovat jakoukoliv "pecku" z Wake... to by byla legrace. Zkuste si to nanečisto.

HONZA @ 30.10.2008 12:28:11
Souhlasím s Merhautem v tom, že Asia nahrála špatnou desku, kterou mimochodem můj kamarád, hudební publicista, považuje za skvělou, stejně jako "Spáče" od UH. Takže co člověk to názor....
Koncert UH ve Zlíně se mi prostě líbil. Shaw sice zdaleka není Byron, ale s tím nikdo nic bohužel nenadělá. Legendám se odpouští a UH pro mne v sedmdesátkách vždy byli první ligou a pro první lásky Vám přece pro celý život zůstane slabost. A to že jiný prchá k baru, to je jeho problém. Barů je všude dost, ale kapel, které dokázaly tolik jako UH zase tolik není. Končím zbytečnou polemiku, která nikam nevede. Merhaute méně pohrdání těmi, kteří nemají stejný názor jako Vaše veličenstvo kritik, i když s tou poslední deskou kapely Asia se opravdu shodneme.

merhaut @ 30.10.2008 12:38:02
Bolder a hammondy byli skvělí, to dodávám, už dlouho jsem neviděl basáka tak pěkně sólovat.

Voytus @ 30.10.2008 12:40:04
Pro mě je teda Wake the sleeper nejzdařilejší deska od Abominog, ty další jsou fakt průsery. I když za to může můj postoj k 80. letům - zvuk (bicí, syntíky). Sea of light a Sonic origami moc dobře neznám. Na novince se sice stále drží svých postupů, vícehlasů, ale beru to jako rukopis. Shaw mi nevadí (zato Goalby není nijak výrazný), ale na koncert bych nešel - po shlédnutí několika DVD z posledních let a kapela je vyloženě unavená, i když, možná to s novým bicmanem bude o něčem jiném.

Jo a k Asia: Nikdy jsem nepochopil, kam až to můžou dotáhnout TAKOVÍ muzikanti, když zažnou dělat komerční hudbu.

A z Wake the sleeper se toho dá přezpívat až až, třeba (má oblíbená) War child.

Jarda P @ 30.10.2008 13:24:51
Já sice novodobé UH neposlouchám, ale na koncert, pokud bývá v dostupné vzdálenosti, vždy rád zajdu. Naposledy v září, kdy hráli na Dni horníků v Havířově. Vzhledem ke vstupnému 50 Kč na osobu nebylo co řešit. Moc jsem nečekal, ale byl jsem příjemně překvapen. Hrálo se venku, vše v plné výbavě včetně projekčních pláten. Celý koncert před nima lítala hydraulická ruka s kamerou, ale nepochopil jsem proč, protože na plátněch z ní záběry nebyly. Žeby točili sekvence pro DVD? Po prvních tónech stáli všichni na lavičkách. Zvuk solidní, trochu utopená byla Boxova kytara. Basa, klávesy vynikající, příjemně mě překvapil nový bubeník (i když potmě bych ho potkat nechtěl). Bernieho rád nemám, ale živě mi vadí mí� než na DVD, asi proto, že tam není slyšet občasné mečení. Podotýkám, že před koncertem jsem novou desku neslyšel, asi proto pro mě koncert vlastně začal až se Sunrise. Pak už to bylo v pohodě. To předtím se mi slilo do jednoho celku, nic mě nezaujalo. Celkově se mi koncert líbil velmi ( i když s Hensleym srovnávat nelze). A ještě k Asii, tolik opovrhované. Po přečtených recenzích se mi ani nechtělo ji strkat do přehrávače a po prvním poslechu jsem ji taky odsoudil. Po druhém poslechu už to bylo lepší a dnes se mi líbí velmi, zvláště skladby Howa. A na rozdíl od plechově nahraných prvních desek je tato zvukově výborná. Stejně tak jsem zvědav, jak přijmu nové Queen. Zda dám zapravdu Jardovi nebo všem ostatním, kteří desku setřeli. Rád čtu recenze a cizí názory, ale nemají pro mě zásadní význam, spíš orientační. Ale je dobře, že je o čem pokecat.

W.Kapala @ 28.11.2008 13:27:29
Dziesięć lat temu Piotr Kosiński z pewna desperacją w głosie przekonywał słuchaczy, że najnowsza płyta Uriah Heep “Sonic Origami” jest NAPRAWD� dobra. Odpowiedzią na takie dictum był pewnie gremialny rechot słuchaczy. Dobra płyta Jurajki, ojejku, taką to tylko ci siwi i łysi pamiętają, bo było to gdzieś ćwiarę wcześniej, w połowie lat siedemdziesiątych. Ale na potwierdzenie swoich słów redaktor Kosiński puścił kilka utworów z wspomnianego “Sonic Origami” i faktycznie miał rację.

Czego wspominam o “Sonic Origami” w kontekście “Wake The Sleeper”? Po pierwsze dlatego, że dopóki zespół żyje i jest trzeźwy (no , przynajmniej w miarę) to nie należy go skreślać i twierdzić , że się skończył. Po drugie, gdyby nie “Sonic Origami” to pewnie znacznie trudniej byłoby mnie zagonić to “przerobienia” nowej płyty. A tak gonić nie trzeba było mnie zupełnie, sam jej szukałem.

“Sonic Origami” podobało mi się, chociaż wiele wspólnego z klasycznymi dziełami zespołu nie miało. Brzmiało zdecydowanie bardziej współcześnie. Z powodu dużej ilości syntezatorów, lekko odbijało się plastikiem. Ale nie narzekałem, bo to było wreszcie coś made in Juraje, przed czym nie uciekałem z głośnym krzykiem. Dlatego co jakiś czas orientowałem się czy zespół czego nowego nie nagrał. Oczywiście, nagrywał i wydawał, 236 płytę koncertową, albo 89 DVD. Jednak od dziesięciu lat nowej płyty z nowym materiałem nie było. Zresztą zespół z czterdziestoletnim stażem to już tak z założenia bardziej koncentruje się na innych środkach zarobkowania niż wydawanie płyt z premierowym materiałem. Równie dobrze “Wake The Sleeper” mogłoby nie być i wielkiego zdziwienia też by to nie wywołało. Ale “Wake The Sleeper” jest, a zdziwienie może wywołać fakt, że jest to tak dobre. Na pewno nie aż tak dobre, jak to co zespół nagrywał w pierwszej połowie lat siedemdziesiątych, ale… na podobnym poziomie. Za strony B singli robić by nie musiało, wiele z tych utworów mogłoby się znaleźć i na ówczesnych albumach. Choćby i z tego powodu, że zespół wrócił do swojego klasycznego brzmienia, gdzie organy grały główną, albo przynajmniej bardzo ważną rolę, nie ma tego lekko amerykańskiego, rockowego brzmienia rodem z lat 80-tych, które było wcześniej, choćby na “Sonic Origami” – pełny hard-core, wracamy do korzeni. Jeszcze dziesięć lat temu takie brzmienie pewnie uznano by za całkiem de mode, a teraz… a teraz konia z rzędem temu, kto powie co jest a co nie jest w muzyce modne. Jeżeli modni są min. The Raconteurs z muzyką jak z przed czterdziestu lat, to dlaczego Uriah Heep nie może grać tak jak prawie czterdzieści lat temu grali. W końcu byli wtedy jednymi pionierów hard-rocka. Nikogo nie udają.

Początkowo wydaje się nam , że jest dobrze. Bo jest. Album otwiera motoryczny “Wake The Sleeper”, z chór(ki)em skandującym “Wake the Sleeper” (to cały tekst) i od razu czujemy rzut adrenaliny na obwód, potem jeszcze dwa utwory i dalej wydaje się nam, że jest dobrze, bo jest. Ale od "Light of a Thousand Stars" wszystko się zmienia. Było dobrze, a jest bardzo dobrze. I tak do końca. Nawet nie przeszkadza to, że “War Child” nieznacznie odstaje od reszty. Najwyżej może nieco irytować, że “Shadow” trwa tylko trzy i pół minuty. Każdy kolejny utwór jest nieco inny, tu nie ma nic na jedno kopyto. Każdy jest nieco innym podejściem do hard rocka. “What Kind of God” – bardziej rozbudowany, bardziej epicki, z fenomenalnym finałem. Przebojowe, niesamowicie melodyjne, ze świetnymi riffami - "Light of a Thousand Stars", "Heaven's Rain", "Shadow" – name of the few . To charakterystyczne współbrzmienie gitar i organów – dawno takiego nie było, aż się łza w oku kręci. Czuje się rękę mistrzów. I czuje się, że to nie jest współczesna podróba, jakich trochę się zdarza ostatnio. To oryginał.

Jedna z najlepszych płyt tego roku

Apache @ 28.11.2008 14:17:42
Dobrá recenze-úvaha od polského kolegy. Škoda, že to není v češtině, nevím jestli si to tady lidi v jeho mateřském jazyce tak vychutnají. (Já žiju ve Slezsku, takže rozumím dobře.) Navíc by to mělo být spíš mezi recenzemi, než v reakcích.
Tenhle W.Kapala je známý někoho odsud, nebo jde o spontánní reakci náhodného internetového kolemjdoucího?
No, zdá se že Progboard začíná být známý i ve světě. :-)

W.Kapala: Ahoj! Já a pár mých kámošů tady u nás jsme měli hodně rádi tvého krajana Tomasze Beksinskiho. Odvedl dobrou práci na překladech kvalitních filmů, propagaci Monty Pythonů, horroru a dobré muziky. Jeho pořady v rádiu stály za to! Je ho věčná škoda. (I jeho otce.)

Voytus @ 28.11.2008 16:57:40
Tak to už je peklo, když rozumím víc anglicky než polsky :-). Ale zjevně chválí, něco jsem pochytal.

Apache: Taky rád Monty python's? Výborně!

Apache @ 28.11.2008 19:09:14
Tady je můj velmi hrubý, narychlo spíchnutý překlad:

Deset let tomu Piotr Kosiński s jistou zvrhlou sugestivností v hlase přesvědčoval posluchače, že nejnovější deska Uriah Heep „Sonic Origami“ je OPRAVDU dobrá. Odpovědí na takové vemlouvání byl jistě hromový řehot těch, co zrovna poslouchali. Dobrá deska Uriášů, šmankote, taková tu byla, co šediví a plešatí pamatujou naposledy dávno tomu, někdy v polovině sedmdesátých let. Ale na potvrzení svých slov redaktor Kosiński pustil několik skladeb ze zmíněného „Sonic Origami“ a skutečně měl pravdu.

Proč vzpomínám na „Sonic Origami“ ve spojitosti s „Wake The Sleeper“? Za prvé proto, že dokud kapela žije a je při smyslech (no, alespo� jakž takž) nesluší se ji shazovat a tvrdit, že to má za sebou. Za druhé, kdyby nebylo „Sonic Origami“, jistě by bylo pro mě značně těžší se dokopat k nové desce. Ale dokopávání nebylo třeba, naopak, sám jsem ji vyhledal.

„Sonic Origami“ se mi líbilo, i když nemělo mnoho společného s klasickými díly skupiny. Dýchala z toho větší současnost. Z důvodu velkého množství syntezátorů to bylo lehce umělohmotné. Ale nenaříkal jsem, protože to bylo po dlouhé době něco made in Uriáši, před čím jsem s hlasitým křikem neutíkal. Proto jsem se nějaký čas zajímal o to, jestli kapela něco nového nenahrála. Samozřejmě, nahrávala a vydávala – 236té koncertní album nebo 89té DVD. Ale deska s novým materiálem deset let nikde. Ale tak to už u skupin s tak dlouhou historií obvykle bývá, že se soustředí spíš na jiné možnosti výdělku, než je vydávání desek s premiérovým materiálem. Stejně dobře tu album „Wake The Sleeper“ nemuselo vůbec být, a nevyvolalo by to žádný rozruch. Ale „Wake The Sleeper“ tu je a pozdvižení může vyvolávat fakt, že je tak dobré. Jistě ne tak dobré jako to, co kapela nahrávala v první polovině sedmdesátých let, ale... blíží se tomu. Žádné věci na B-strany singlů - mnoho z těch skladeb by se mohlo nacházet na starších deskách. Možná i z toho důvodu, že se kapela vrátila ke svému klasickému soundu, kde klávesy hrály hlavní anebo přinejmenším velmi důležitou roli, nemá to tu mírně americkou příchuť z rockových 80’s, která u nich byla dříve, třeba i na „Sonic Origami“ – tady se naplno a tvrdě vracíme ke kořenům. Ještě před těmi deseti lety by byl takový sound označen za totálně out, ale teď... a teď, kdo mi hergot řekne, co je a co není v muzice in. Protože když jsou módní takoví The Raconteurs s muzikou, co zní jako před čtvrtstoletím, tak proč by Uriah Heep nemohli hrát tak, jak před čtvrtstoletím sami hráli? Koneckonců, byli tehdy jedněmi z průkopníků hard rocku. Nikoho nenapodobují.

Hned zpočátku se zdá, že to album je dobré. Protože je. Album otvírá motoryczny (?) „Wake The Sleeper“ s chorál(k)em skandujícím „Wake The Sleeper“ (to je celý text) a najednou cítíme příval adrenalinu, pak ještě dvě skladby a zdá se, že je dobře, protože je. Ale od „Light of a Thousand Stars“ se všecko mění. Bylo dobře, a teď je výborně. A tak je to až do konce. Ani nevadí, že „War Child“ oproti zbytku příliš neobstojí. Nanejvýš může někoho iritovat, že „Shadow“ trvá jen tři a půl minuty. Každá další skladba je něčím jjiná, nic tu není na jedno brdo. Každá je trochu jiným přístupem k hard rocku. „What Kind a God“ – více promyšlená, více epická, s fenomenálním závěrem. Hity, neobyčejně melodické, se skvělými riffy – „Light of a Thousand Stars“, "Heaven's Rain", "Shadow" - name of the few.
Ta charakteristická souhra kytar a kláves – dávno tu něco takového nebylo, až se tlačí slza do oka. Cítím se být v rukou mistrů. A cítím, že tohle není žádný podvrh, k jakým v současnosti tu a tam dochází. Tohle je originál.

Jedna z nejlepších desek tohoto roku.

PaloM @ 28.11.2008 19:42:36
Po takmer pol roku (6.6.08) mĂ´Ĺľem kÄľudne zopakovaĹĄ:
...s hodnotením súhlasím. Je to veľmi príjemný, majstrovsky zahratý melodický rock. V mnohom mi pripomína najlepšie roky U.Heep. Netreba v tom hľadať priekopnícke novátorstvo. M�a ako fanúšika "hípov" to veľmi potešilo, radosť počúvať.

honza @ 29.11.2008 13:47:05
Honza @ 29.11.2008
Byl někdo na koncertu UH v Olomouci? Těšil jsem se a celou dobu jsem sám sebe přesvědčoval, že se mi koncert líbí. Nakonec z něj mám špatný pocit, ale pozor UH jsou v tom v podstatě nevinně. Za vše může zvukař (zvukařka?). Katastrofální zvuk, zkreslené úplně, vše kromě zpěvu, ten nebyl v podstatě slyšel. A kdo nezná poslední album, ten musel zoufat, protože písně byli naprosto nečitelné. Byl jsme před měsícem ve Zlíně a tam se mi koncert, na rozdíl od Merhauta, líbil, ale v Olomouci, nerad to přiznávám, jsem odcházel zklamán. Stará dobrá pravda, že zvukař buďto kapelu vytáhne nahoru nebo potopí, se ukázala v Olmiku v celé nahotě. Ještě, že tam byl Radim Hladík, který jako jediný (kromě samozřejmého přídavku UH Lady in Black) přidával jednu píse�. Přidejte názor, moc mě zajímá.
Honza

pito63 @ 24.06.2012 12:42:03
"Wake The Sleeper" u m�a zreje ako víno, každým vypočútím ho mám radšej. Preto sa veľmi rád podpíšem pod záverečné slová recenzenta, že táto kapela nie je iba svojím vlastným revivalom. Nám, ktorí sme pri Uriah Heep stáli aj v "horších" časoch, dal rok 2011 za pravdu.
Borek, vÄŹaka za recenziu!

hejkal @ 24.06.2012 16:33:57
Na m�a pôsobí presne naopak, už ho prakticky ani nepočúvam, a tiež je to aj vďaka jeho vydarenejšiemu následníkovi. Ale ako album, ktorý načal ďalšiu etapu života skupiny, mal v čase vydania určite pozitívny efekt. Niekedy, až budem mať chvíľku času, tak si ho pustím.