Uriah Heep - Very 'eavy...Very 'umble

Nepatřím k fanouškům Uriah Heep a z hard rocku už jsem zřejmě definitivně vyrostl, ale sem tam dostanu chuť zase si pustit tuhle pro mě lehce old-school music. Dneska to padlo na debut Uriah Heep.

Gypsy je klasika, stále dobrá, stále skvělá a rozhodně nejlepší skladba, kterou jsem od UH slyšel a přiznám se, že je asi jediná skladba, kterou bych z této desky upřednostnil. Pozoruhodný je však také bluesový výlet Lucy Blues.

Jinak je to prostě fajný hard-rock, s patřičným patosem, hradbou varhan, ječivých vokálů a s velice solidními muzikantskými výkony.

Pro fanoušky hard-rocku se dozajista jedná dílo u kterého bych se divil, že by jim bylo zahaleno rouškou tajemství. Pro ostatní zřejmě deska bez které se dá bez problému žít i když muzika to rozhodně špatná není. :)
reagovat

Úvodní klasický "riff", posilovaný postupně basou, bicími, kytarou a už se rozjíždí klasická pecka Gypsy. Dramatická práce se změnami tempa a kadencemi bicí baterie spolu s dramatickým vokálem a hypnotickým motivem vespod tvoří jednu z nejklasičtějších pecek hardrocku vůbec. Joj, tomu říkám klasika.
Daddy, daddy, come and look ... nádherný, procítěný, jemňounký přednes textu malé holčičky se ozve v prostoru nad levou bednou... nádherné, jemné vybrnkávání na akustiku a následně Come Away Melinda... hlubší, odpovídající hlas se vznese zprava z prostoru, rozjíždí se melodrama s textem stejně dramatickým a hlubokým, jako je přednes. Místy mírně gradující pomocí virblu, místy zklidněná pomocí smyčců v pozadí, velmi velmi působivá svojí čarovnou krásou a melancholií. Slyšíte každý povzdech, každé mikrogesto, každé otevření rtů a skupina spolu se zvukařem Vás tak dostává do děje a i když neumíte anglicky a víte, že o texty v muzice téměř nikdy nejde, prostě musíte tentokrát udělat výjimku a sehnat si ho. Uf. To je síla...
A už je tu Lucy Blues. Pokud Vám nějakým zázrakem zimomriavky nebehaly po chrpte při Melindě, nyní se jim již nevyhnete. Tvrdě mlácené, neskutečně působivé heavyblues zasáhne každého. Dokazuje, že ačkoliv UH nemají bluesové kořeny jako třeba JT nebo LZ, umějí ho zahrát - a po svém - což je dobře. Jinde jsem totiž takhle zahrané blues neslyšel. Nádherný klavír hraný v basových rejstřících a do toho silně zatěžkané doby + tradičně výborný (nepříliš bluesový) zpěv. A hromada bluesového citu. K tomu nádherná, opravdu nádherná sóla na varhany, postupně i skvělé vyhrávky klavíru a sólové kytary - tu se doplňující a střídající, onde souznějící... prostě nádhera všech nádher. Fantazie. Hudebně jednoduché, ale nesmírně působivé motivy. Kde? Kde, na které desce? Kde dokázali zopakovat takovouhle sílu?? Nikde!
Tak to jsou jen tři pecky z tohoto skvělého alba, vynikajícího debutu ve vynikající době. Tenkrát bylo sakra co poslouchat. Deska je trochu bita díky mírné nevyrovnanosti. Slabé kusy nemá, ale přeci jen tři výše popsané vystupují jako monumenty až do hardrockového nebe, což se o ostatních zas tak říci nedá. Ale jinak skvělá hudba, byť nijak složitá. Aspoň o to přístupnější. Klasický hardrock na vrcholu sil.
Reedice Castle 1996 (Remastered from original master tapes - faitfully restored artwork) není zvukově nejdokonalejší, jasně je často teba slyšet nástup jednotlivých stop šuměním dobu před samotným zvukem z nich a celkově je zvuk mírně slitý a jedovatý, přesto je pro slušný zážitek nutné rozumnéí zařízení. Nějaké šmrdlání v plasťákách u kompu prostě nemá v hardrocku co dělat.
Reedice obsahuje 3 bonusy, ale nikterak nepostradatelné. Alternativní verze Gypsy a Melindy pouze pro sběratele a dříve nezveřejněná skladba Born In A Trunk potěší, ale dá se bez ní žít.
4 hvězdy

reagovat

Debut jednej zo zásadných hard rockových skupín má pramálo spoločného s neskorším sladkomelodickým hard rockom klasických dosiek (od Look at yourself počnúc).

Gro tvorí tvrdý hard rock nie nepodobný mixu Deep Purple a Led Zeppelin, kde sa už nachádza jedna z veľkých skladieb, Gypsy.

Rozhodne by som nováčikom, ktorí sa chcú zoznámiť so skupinou, neodporúčal začať tu.

Pre nás ostatných, slušný debut za 3,5 *.
reagovat

Filozof @ 08.11.2007
Tak kamaráde, tos mne teda šoknul. Jen výjimečně reaguji na recenze, ale tenokrát musím.

Pro všechny, kdo chtějí s UH začít - názor hejkala je velmi subjektivní a také velmi zřídkavý. Pokud já vím, první dvě alba platí jednoznačně k absolutnímu vrcholu UH, především jejich opus magnum - suita Salisbury.
Jako že jinde se diví, proč jsou u nás UH právě tak populární (srovnatelně s JT, DP. LZ) a nepovažují je obecně (mimo německy mluvící země) za takovou špičku, zde uznávají i největší škarohlídi, že jde o TOP muziku. Nenechte se odradit. Párkrát poslechněte a klidně začněte jedničkou či dvojkou.

hejkal @ 08.11.2007
Hej, hej, občas sa prekvapeniam nevyhneme :)

Už som sa tuším niekde vyjadril (u Genesis), ale to, že si väčšina niečo myslí, ma až tak neberie. Akceptujem názor iných, ale nemám problém vyjadriť svoj, hoci odlišný. Navyše, to, čo je väčšinovým názorom, nemusí byť zaručene pravda :).



Každopádne je pravda, že je to subjektívne hodnotenie, a aj s tým, že UH je top muzička.

Čo sa týka toho, že by mal nováčik niekde okolo "hitoviek", za tým si stojím. Aj Deep Purple je dobré začať počúvať cez Smoke on the water (to je podľa mojej skúsenosti väčšinový štart) a postupne sa prekúsať ďalej.

hejkal @ 08.11.2007
Ups, čo to robí?

Filozof @ 08.11.2007
Já bych prostě byl s radami nováčkům opatrný. Zvláště, pokud víš, že máš menšinový názor. Sám uznáváš, že každému se líbí něco jiné. Jak víme, že nováčkovi se bude líbit zrovna Machine Head a ne úplně jiná muzika na DP III? třeba by ho Smoke On The Water zrovna odradilo.

Mirek Kostlivý @ 08.11.2007
Ono totiž záleží, o jakého nováčka se jedná. Kdo má nemá rád "sladké" a uječené vokály jako používali např. Sweet, Slade, nyní např. Helloween a další podobné německé partičky, tak tou jedničkou můžou začít okamžitě. Debut to byl výborný, skladba Gypsy je geniální. Taky bylo štěstí, že začali ještě koncem 60. let. O pár let by po nich pravděpodobně neštěkl ani ten pes, jako po těch dalších výborných britských (a německých) kapelách, které stačily svojí první deskou přijít již s křížkem po funuse ... Pokud jim ale ještě stačila deska vyjít dříve, než se rozešli. Bohužel byl trh podobnou muzikou už nasycen.

Asi půjdu tak trošku proti proudu všeobecně oblíbených písní na této desce. Největší pecky na této - ještě ne tak klasicky uriášovské desce, pro mě jsou jednoznačně Walking In Your Shadow a Lucy Blues. Také se přidávám k názoru, že zvuk alba je naprosto unikátní. Tak nádherně "dřevně" znějící hard rock a zvláštní, mnohoznačný obal, sliboval velké věci do budoucna. URIAH HEEP na tomto albu explodují jako papiňák a je jim jedno, jaký styl a náladu svojí muzikou zasáhnou. Nikdo je tenkrát ještě moc neznal a tak neměli, jako na pozdějších albech, nějakou zvláštní "povinnost" držet sound alba v kolejích, které si vlastně sami časem postavili. Tato deska má mimořádnou náladu a ani po mnoha letech neztratila nic ze svých nesporných kvalit.
reagovat

Gypsy je samozřejmě největší klasika, opravdu úžasně majestátní otvírák alba i celé kariéry UH. Vždycky jsme už při intru padali do vytržení a při klávasovém sóle jsme se mohli zbláznit. Ale s odstupem času je nejúžasnější věcí Wake Up. Hraji si to jen tak na španělce a je to i tak ohromná síla
reagovat

Nikdy bych se nenadál, že na prog stránkách naleznu hard rock jaký provozují URIAH HEEP. Budiž.
Gypsy mne natolik inspirovala, že jsem ji začlenil jako jeden z motivů do své nebohé, nedokončené povídky. Skvělý kousek.
Jemnější tvář ukáže dvojka. Nejjemnější tvář balada Come Away Melinda... kde už jsem ten motiv slyšel? Že by čeští "umělci" v 70. a 80. letech objevovali i útržky skladeb? Jazzová Lucy Blues, milé. Dreammare ukáže, jak se budou Uriáši vyvíjet do budoucna, stejně tak i I'll Keep On Trying. Real Turned On je klasický hardrock, nic víc. Na závěr zajímavě laděný song v područí kláves a baskytary.
V konkurenci svých tří největších souputníku se album ztrácí jako sedmikráska na výstavě orchidejí.

reagovat

Docela mne mrzí, že se při hodnocení alb docela často zapomíná na práci lidí, kteří jsou podepsáni pod výsledným soundem nahrávky (bývají většinou napsáni až těmi malými písmenky pod zvýrazněnými jmény muzikantů). Rád bych proto nejméně v tomto případě upozornil na prvotřídní práci P.Gallena a P.Olliffa, kteří se nemalou měrou postarali o naprosto famózní zvuk nahrávky.A i díky nim, je album Very´eavy dodnes považováno za jeden z nejzdařilejších debutů rockové historie. Dovolím si ještě připomenout nezapomenutelný vokál D.Byrona (př. I´ll Keep On Trying, Wake Up-tolik ve své třetině připomínající muzikál Hair). Opravte mne, ale já si opravdu nevybavuji školenější, vyspělejší a tak s naprostou jistotou používající vokál hned na prvním albu jakékoliv kapely. Budu rád, když dáte vědět nejen mě, ale i ostatním o zdařilejší prvotině minimálně se rovnající Very´eavy...Very´umble.
reagovat

Gattolino @ 12.11.2005
Úžasné prvotiny, které mají v diskografii klíčové místo, jsou podle mne také Led Zeppelin I., Kate Bush - The Kick Inside, King Crimson - In The Court of Crimson King nebo Pavlov´s Dog - Pampered Menial. Jednička Uriášů k nim pochopitelně také patří.

StaKr @ 13.11.2005
Rozhodně, souhlas.

Na hard rocku jsem vyrůstal.Tahle deska nemůže zůstat nepřipomenuta.Velmi dobrá jako všechny od URIAH HEEP s Davidem Byronem a v komplet starý sestavě.
reagovat

První album je zajímavé mimo jiné tím, že Ken tam nic nesložil. Box s Byronem vždycky byli oproti Hensleymu jaksi méně melodičtí a více rockoví, a i tato deska nese jejich pečeť. Byť další alba stavím o stupínek výše, na Very ´eavy cítím snad nejslibnější nájezd k budoucím veledílům ve skladbě Wake Up. Od první noty je zde jasné - rodí se něco mimořádného, byť je zde trochu cítit hledání (Lucy blues asi není ta pravá cesta). Gigant se probouzí ....
reagovat

j.doa @ 16.05.2007
DAVID BYRON - Lead Vocals
KEN HENSLEY - Organ, Slide Guitar, Mellotron, Piano and Vocals
MICK BOX - Lead Guitar, Acoustic Guitar, Vocals
PAUL NEWTON - Bass Guitar, Vocals
OLLIE OLSSON - Drums, Percussion

ALEX NAPIER - Drums on all tracks excepting 'Dreammare' & 'Lucy Blues'
COLIN WOOD - Keyboard on 'Melinda' & 'Wake

Jen hledat, víc nic Pavle.

Pavel @ 16.05.2007
Jsem přesvědčený,že ani nic složit nemohl, protože na této desce Hensley ještě nehrál.

merhaut @ 16.05.2007
což samozřejmě není pravda, že na jedničce Hensley nehrál :-)))))

Pavel @ 17.05.2007
Omlouvám se,samozřejmě,že tam Hensley hrál nevím co to do mně vjelo.Asi jsem byl prdlej.

Vynikajicí debut kapely, kterou nikdy moc nebrala kritika... Neřekl bych, že se jedná o kopii Zepellin nebo Purple, jak jim bylo vytýkáno...už kvůli Gypsy nemůžu jinak...
reagovat

První deska U.H. Syrový jednoduchý hardrock- jak už název napovídá "velice těžký, velice skromný".. těžký měl být zvuk, skromné písně.. Hity: "Gypsy" a "Come Away Melinda".. Klasická hardrocková deska.
reagovat