Uriah Heep - The Magicians Birthday

Já si dovolím použít slova Libora2 - "já sám je řadím k tomu nejlepšímu, co UH kdy vydali. Právě na předchozí a této desce se dle mého nachází esence toho nejlepšího, co skupina vytvořila, jak co se týká zvuku, tak co se týká kvalitních skladeb. A když se mě zeptáte, kterou desku bych hodnotil výš, tak vám po pravdě odpovím: ?Nevím?. U mě je to ovlivněno náladou. Někdy mám větší chuť si poslechnout jednu z nich a v té chvíli se mi líbí víc. A jindy se nálada změní a přesně to samé si myslím o druhé z nich. Náladou mi připadá kompaktnější Demons and Wizards, o něco vyzrálejší muzikantsky zase The Magician?s Birthday (TMB). Ať tak nebo jinak, TMB je jeden z vrcholů UH."-
trošku jsem si to hodnocení ulehčil, ale tenhle titul i já řadím mezi to nejlepší co "urjáši" stvořili. I ta nálada je odpovídající. Já při poslechu tohoto alba vždy vzpomenu na vandr na Lipně, někdy v polovině 70.let. Hrozně tu sezonu pršelo a vedle našeho pronajatého stanu byla partička, která celé album TMB hrála na své ak.kytary jakoby to byl sám UH unplugged. No,prostě pro mě vrcholné dílo urjášů,které by měl každý slyšet.
reagovat

Takže co tu máme teď? Klasické Uriáše, jako vždy.
Mírně hymnická Sunrise,
rychlejší Spider Woman,
mírně tajemná a zasněnou kytaru předkládající Echoes In The Dark,
až moc vyklidněná klavírní Rain,
akusticky příjemná Tales,
epická, proměnlivá, hravou kvazi-starodávnou vsuvkou opentlená The Magician's Birthday,
prostě vše, jak má být. Nezaměnitelní Uriáši, pohybující se stále bezpečně na správné straně hranice mezi dobrým rockem (byť již ne tak tvrdým) a přeslazeným popem. Mají prostě na tu hranici cit. Každá skladba stále stejně osobitá, melodické nápady také pořád dost dobré na kvalitní muziku. Snad přeci mírný ústup z propracovanosti a malinko cítit únava. Ale jen tak o čtvrt hvězdičky - podle mne se stále bezpečně drží na 3 noční oblohová světélka.

A propos - bonusy Castle reedice - Silver White Man a Crystal Ball. První dosud nevydaná verze, druhá dosud nevydaná skladba - obě mixovány 1993. Nic zásadního nepřidávají, podle mne o ždibec horší, než album jako takové.

Co víc psát? Stejně to všichni známe do poslední noty a životopis si přečtěte ve vyčerpávající stati od Jardy...

reagovat

Tak som sa rozhodol vstúpiť na pole, kde sa už dosť povedalo.

Uriah Heep, moja štvorka z veľkej päťky, to je predovšetkým neskutočná melodika, naliehavosť a vynikajúca hard rocková klasika.

Sunrise dodnes zostáva jednou z mojich najobľúbenejších skladieb, má všetko, naliehavý spev, clivosť, mohutné hromobitie...

K ráznym skladbám nemám tiež čo dodať, ako Spider woman, tak Sweet Lorraine mi režú. Záverečný dlhý gitarový "opus" je fajn, hoci ho nepovažujem za dajako zásadný.

Jediná chybička albumu je v mojich ušiach až priveľká miera cukrovania v slaďákoch.

Veľmi dobrý, i keď trošku presladený album. Každopádne sa veľmi páči mojej manželke, takže ho musím púšťať často :)
reagovat

Tak, tohle bylo první LP, kdy jsem se seznámil s muzikou UH. Za pouhých 300 Kčs jsem to seznal a už nepustil. Mám ji ještě na vinilu. Pořídil jsem si snad všechny jejich desky po Fallen Angel. Ta mi zůstala na vinilu taky. Jinak později vše bylo obměněno na CD i černé live a nějaké výběry. Nechci hodnotit jenotlivá alba. Všechna byla dobrá až snad na High and Mighty.Ještě poznámka z té doby pro ty co to nepamatují. Desky se stáčely na magič aby se tolik neopotřebovaly a i silně ohrané LP se nechalo slušně prodat.
reagovat

b.wolf @ 25.07.2007
Náhodou High&mighty je super placka; Wetton do UH zapadl a stvořili výborné dílko.

Uriášům vydržela forma z Démonů a Kouzelníků a nahráli další skvělé, kompaktní album.
Hned v úvodu tři velice silné skladby (sna jen skočná Spider Woman malinko pokulhává) navodí tu "jemnou" hardrockovou atmosféru, jakou prezentují UH. Tu zahustí pohodové Ozvěny Ve Tmě.
Následuje poklidná balada Rain, které dává Byron nezaměnitelný ráz, minimalistický skvost.
Další dvě skladby jsou zase ty typické uriášovky - Sweet Lorraine zaujme Hensleyho klávesovými neologismy a Tales je jen další balada.
Vrchol samozřejmě tvoří grandiózní titulní song. UH zde zachytili všechny klady své tvorby (dalo by se říct, že se touto skladbou plně definovali) - barevnost, nadhled, kreativita. Vtipné blahopřaní, skvělé kytarové sólo (osobně jej mám radši než Blackmorovu onanii v Child In Time, ačkoli tento kytarový výplod je obecně považován za nejlepší).
Resumé: S D&W njsilnější album skupiny; jejich úrovně se jim již nikdy nepodařilo dosáhnout.
reagovat

No "Demons and Wizards" se mi libi asi vic, je takovy kompaktnejsi. "Magician's Birthday" je takovy roztahanejsi a nektery skladby jsou trochu slabsi. Treba ta 2) Spider Woman by tam podle me vubec nemusela bejt, ta mi celkovej dojem ty desky dost kazi. Ale jsou tam samozrejme i naprosto spickovy skladby jako Sunrise, Echoes in the Dark nebo The Magician's Birthday.. to jsou naprosty bomby, o tom zadna.. Davam ****
reagovat

V říjnu 1972 vydávají UH další vynikající kousek ve své diskografii - album The Magician?s Birthday (Kouzelníkovy narozeniny). Sestava nezměněná oproti předcházející desce (Box, Byron, Hensley, Kerslake, Thain), kvalita minimálně stejná, ne-li ještě o malý kousek lepší než u Demon?s And Wizards.
Obal od výtvarníka Rogera Deana (Yes, Asia..) i název napovídají, jako by UH vydali nějaké další volné pokračování předchozího LP. A možná to tak i je. Kvalitou jsou určitě tyto dva opusy srovnatelné, já sám je řadím k tomu nejlepšímu, co UH kdy vydali. Právě na předchozí a této desce se dle mého nachází esence toho nejlepšího, co skupina vytvořila, jak co se týká zvuku, tak co se týká kvalitních skladeb. A když se mě zeptáte, kterou desku bych hodnotil výš, tak vám po pravdě odpovím: ?Nevím?. U mě je to ovlivněno náladou. Někdy mám větší chuť si poslechnout jednu z nich a v té chvíli se mi líbí víc. A jindy se nálada změní a přesně to samé si myslím o druhé z nich. Náladou mi připadá kompaktnější Demons and Wizards, o něco vyzrálejší muzikantsky zase The Magician?s Birthday (TMB). Ať tak nebo jinak, TMB je jeden z vrcholů UH.

Deska začíná klasicky - skladbou Sunrise, kdy z tiché pasáže se po krátké chvíli vzepnou uriášovské klávesy a po úvodu se v následném ztišení vyloupne Byronův vokál. A jako vlnobití se to opakuje několikrát v průběhu melodicky i náladou klasické věci od UH. Hned další Spider Woman se rozjede jako vlak a slide kytara Micka Boxe zní vlastně po celou skladbu. Po další věci Blind Eye, kde zaujme chytlavá dvouhlasá vyhrávka kytary přijde temnější nebo možná lépe řečeno - tajemnější - věc Echoes In The Dark, která připomené náladou předchozí desku (DaW) - nádherná věc. Klavírové Rain je křehká, neuvěřitelně krásně zazpívaná věc. Byron opravdu umí a je tady na vrcholu svých sil. Rychlejší Sweet Lorraine nás uvede k další připomínce na předchozí desku (ty vazby v melodiích i v náladě tady prostě jsou) -skladbě Tales. A vše neodvratně spěje k poslední, titulní, věci The Magician?s Birthday, přes deset minut dlouhé kompozici. Snový text nás po kytarovém intru vede až přijde první zlom (a možná trochu šok) - najednou se téměř dětsky ozve popěvek ?Happy Birthday To You, Happy Birthday to Magician...? (veselé narozeniny, kouzelníku) a nálada se rozsvítí - překvapení nejen pro kouzelníka, ale i pro posluchače. Ale jen dozní krátká pasáž a po cinkání najednou nálada zhoustne a ztemní a přichází další zlom, zrychlení, kdy opět cinkání uvede kytaru a bicí ve vzájemném souboji. A jak Lee Kerslake, tak i Mick Box, ukazují to nejlepší, co v nich vězí. Kytara kvílí v kaskádě tónů, často ještě zahuštěných kvákadlem a bicí šlapou v tempu, přerušovanému zběsilými breaky a změnami rytmu. A v dalším zlomu skladby příchází zklidnění a Byronův jedinečný vokál nás tajemnou pohádkou o kouzelníkovi a boji zla a lásky vede až k nádhernému konci. - Vynikající věc, prošpikovaná množstvím nápadů a muzikantské virtuozity. Možná jeden z vrcholů UH, jak skladatelských, tak interpretačních.
A co tedy dál. Shrnuto. Jedno z nejlepších (a možná nejlepší) LP skupiny UH. Samotná deska je relativně krátká - pohých cca 37 minut, všechny skladby krom poslední 10 minutové věci jsou ve stopáži v rozmezí tří až pěti minut. Co určitě při podrobnějším poslechu zaujme je výborná basová kytara Garyho Thaina (bohužel, s UH natočil už jen dvě desky a v roce 1975 zemřel na předávkování drogami). Ale krom toho - ve výsledku je deska nabitá klasickými skladbami UH a výbornými instrumentálními výkony.

Pro každého, kdo má rád UH naprostá nutnost. A ten, kdo je nezná má právě tady jedinečnou příležitost to napravit. Stejně jako u předchozí desky Demons And Wizards dávám s klidným srdcem a svědomím 5 hvězdiček. Cokoli jiného je nesmysl. Tohle prostě MUSÍTE MÍT. Tečka.
reagovat