Uriah Heep - Return to Fantasy

Změna na postu baskytaristy zřejmě vlila UH novou krev do žil. John Wetton je navíc baskytarista zpívající, zde i mellotronující. Zatím ho sice nepouštějí ke skládání, ale nevadí, to ještě přijde. Stylově podobný Thainovi - hodně vyhrávek, využití celého hmatníku nástroje...a tak.
Desku otevírá titulní skladba, která trochu připomíná mohutné pompézní jízdy ze starších alb. Kapela běží s větrem o závod, Byronův hlas má zase ten správný výraz a Hensley inspiraci. Dále to příjemně utíká - Shady lady, Devil's daughter vůbec nejsou špatné, Lee Kerslake obohacuje zvuk cowbellem, tamburinou a dalšími perkusemi, navíc je Devil's daughter i rytmicky zajímavá.
Beautiful dream by klidně mohla být i na Look... - kapela si hraje s dynamikou, má to děj, je to konečně zase i uriášovsky ponuré, Byron zase předvádí svůj hlasový potenciál.
Druhá půlka je sice víc do popu, ale zde mi to vůbec nevadí. Prima donna mi sice v první chvíli připoměla ELO, ale nevadí. Mellotronová saxofonová sekce zní moc dobře (možná by to bez ní ani nebylo ono). Zmírníme a dáme si Your turn to remember. Už jsem Hensleye prokoukl dříve! Je to popíkář a chce na muziku balit jen balit ženský:-). Je to kýčovitá slaďárna, ale pořád to má nápad. Showdown, Why did you go také nejsou špatné a na závěr jedna s poselstvím, jak to mají ve zvyku. Texty u téhle kapely vždy stály za to. A year or a day je moc pěkná tečka za tím naším případem.
Tedy: Return to fantasy je příklonem k popu, ale kapela tu má fakt parádní nápady a po Wonderworld mám pocit, že je zase baví hrát.Navíc musím pochválit zvuk, především bicí. Za opravdovou fantazii považuji Demons and wizards, není to pro mě tedy návrat, ale mám tuhle desku rád. Průměr to není, exceletní přírůstek také ne ( určitě ale alespoň přírůstek:-)), dávám 3,5 ( Dobré, minimálně s jedním zásadním songem ).
reagovat

Voytus @ 06.12.2007
S tou kýčovitou slaďárnou jsem to kapánek přepísk, bylo to ale myšleno s nadsázkou a teď, když to po sobě čtu, vyznívá to moc drsně. Tak to neberte až tak vážně.

Titulna kompozicia Return To Fantasy predstavuje pre mna Zlaty Fond progresivneho rocku, jeho Sien Slavy - vedla Karn Evil 9, Awaken, Cinema Show atd.

Typicka uriasovska ponurost, cvalavy rytmus, neopakovatelny byron, chraplavy hensleyho hammond a minimoog - vsetko je tam. aj wetton celkom schopne nahradil neboheho virtuoza thaina.

ale hlavne HARMONIA - kto hra na klaviri alebo sa trochu venuje kompozicii, vie. modulacie a prechody a hammondovske solo v strede skladby ma fascinuju uz dvadsat rokov a tato pesnicka nie a nie sa obohrat.
reagovat

Toto album je možná dalším krokem ústupu UH ze slunce výjimečnosti do anonymity popu, byť popu velmi excelentního s typickým a nezaměnitelným soundem, ale třeba blues, myslím, není tou pravou parketou. Každopádně titulní skladba jako by shrnula, přetavila a znovusjednotila nejsilnější momenty minulých alb. A klenot klenotů - Beautiful Dream - je exhibice Byronovy pěvecké síly a geniality přednesu. Na nově vydaném de-luxe CD je v bonusech alternativní verze, s odlišnou melodií, ale ještě větším ohněm ve zpěvu, až mrazí po zádech. Nechci kritizovat zbytek alba, ve stínu těchto dvou perel bledne, ale poslouchat se dá velmi dobře. Rozhodně ty věci nejsou vatou, jen už to není Salisbury nebo "Démoni". Dám tři hvězdičky, ale jen abych měl případně prostor na hodnocení starších, v celku silnějších alb.
reagovat

trochu nechápu, proč je tohle album tak negativně kritizovaný? protože si hardrocková kapela dovolila natočit album, které není 100% hard? je to "barevnější" hudba, ale to je přece jen dobře... předposlední album, natočené v legendární sestavě s Byronem... řada písní má ten pro UH charakteristický, jakýsi mystický, pohádkový, emocionální nádech... těžko to definovat, nutno slyšet ;-)
reagovat

EL34 @ 29.11.2007
Z tohoto alba se mi líbí nejvíc písnička Your torn to remember.Tu je opravdu radost poslouchat.