Uriah Heep - Look At Yourself

Look at Yourself bylo hned po Best of z r. 1977 první, co jsem slyšel od UH a okamžitě mě dostalo. Tak trochu jsem sice byl připraven z toho, co jsem o ní četl v profilu UH v Muzikusu, ale stejně...
Razantní nástup titulní písně se nese v dusavém rytmu, který je typický pro mnoho skladeb této kapely. Refrén a vyhrávka po něm se okamžitě zarejí do paměti. Skladba má takovou zvláštní, jakoby děsivou atmosféru, kterou ještě umocňují bicí, které jsou neustále v pohybu a vícehlasy, které ale mají UH vymakané už od první desky, nehledě na zběsilé Boxovo sólo.
I wanna be free je jedna z mých nejoblíbenějších písní z celé tvorby kapely. Opět začíná 'výbuchy', tentokrát zmírněnými rozklady v hammondkách. Přichází náhlé zklidnění a dvojhlasý zpěv. Jestli něco UH umějí naprosto dokonale, tak jsou to melodie. Chytlavé, zapamatovatelné, ale rozhodně ne tuctové nebo vyloženě vlezlé. I wanna be free opět vrcholí 'bordelem' a Byronovým ječákem. Opět vydařené kytarové sólo, místy zharmonizované.
A je tu July morning. Tady není co řesit. patří ke klasickým hard rockovým hymnám. Byron tu předvádí moc pěkné kousky jak ve výškách, tak ve slokách, kde vynikne jeho jemný, vpodstatě nerockový hlas. Naléhavý motiv, který se objeví po dozpívání textu, nás provází až do konce, je po několika repeticích obohacen moogovým sólem, které hraje Manfred Mann. Moog lítá ze strany na stranu a skladba působí jako by nikdy neměla skončit (vydržel bych to poslouchat ještě jednou tak dlouho).
Vypalovačka Tears in my eyes je takové odlehčení, ozvou se i akusticé kytary a falzety a celé se to příjemně poslouchá.
Shadow of grief je další 'děsivou' píní na této desce. Kapela si pohrává s jednoduchým hypnotickým motivem, mění dynamiku a pak to rozjede naplno. Skladba je plná nečekaných zvratů, vyhrávek, typického 'dusání', zklidnění...několikrát se zdá, že skončí, ale vždy se to zase znovu nakopne. To co předvedou sbory krátce před osmou minutou, je nádherná kakofonie, navíc takhle vysoko....
Konec desky už ale není taková síla. What should be done je sice příjemná klidná věc s klavírem, ale nic výrazného. Taktéž Love machine, i když u té za to může konec - člověk by čekal jinačí vrchol při poslechu tak kvalitní desky. Jinak to vůbec není špatná píseň, na Live in January zní o moc lépe. Možná, kdyby byly písně na desce v jiném pořadí...ale to nemá smysl řešit.
Teď už si ji sice tak často nepouštím, ale stále je to pro mě jedna z nejzdařilejších desek UH.
reagovat

Úvodní motiv ukradený od Deep Purple, klasické kadence bicích, divoké klávesové běhy, nezaměnitelné vokály v pozadí - aneb Look At Yourself - úvodní vypalovák další výborné desky UH.
I následující skladby nesou pečeť špičkové muziky. Poctivý hardrockový spodek, důrazné a nekomplikované rytmy, vznosné juriášovské zpěvy, silné melodické linky, pečlivá práce s hudebními nápady a absence hluchých míst.
Jsem zastáncem teorie, že dobrá muzika se dá někdy udělat i bez geniality - prostě se mírně nadprůměrný melodický nápad hodně dlouho zpracovává a vylepšuje, přivěšují se na něj nápadečky a motivky, zapracuje se s dynamikou a poctivě a s chutí se to celé zahraje. Vznikne tak hudba, kde je slyšet pečlivost, zaujetí a poctivá práce. Líbí se Vám, i když uznáváte, že melodicky to není Yesterday, technicky to nejsou Baker s Hendrixem a energií nesoupeříme s GFR. Máte-li k tomu alespoň dva prvky (zde klávesy a vokály), které skupinu ihned odliší od konkurence, můžete mít vyhráno - přijdete-li ve správný čas. A ještě jedna věc je nesmírně důležitá - i přes vnější podobnost a jednotný styl skladeb je každá z nich navýsost osobitá a nezaměnitelná. Nehrozí nuda či slití do beztvarého celku. Podle mne hodně zásadní problém mnoha jiných skupin.
Jo. Dobrá muzika - snad se nikdy nestane, že bych si ji neposlechl s opravdovou chutí.
Deska dostává poctivé 3 hvězdy, což u mne je hodně. Nemůže dosáhnout tam, kam dokonalé nadčasové opusy Lady In Black, Salisbury, Lucy Blues a Come Away Melinda posunuly první 2 alba skupiny, ale nemůže být každý den supersvátek. A desetiminutová July Morning se svými fantastickými klávesovými motivy od páté minuty dále (hlavně ten konec - ach) jim (přiznejme)téměř šlape na paty.

Poznámka nakonec - klasické vydání na CD - Castle Classics z roku 1990 - zvuk nic extra, bonusy - nula.
reagovat

merhaut @ 09.11.2007
"Úvodní motiv ukradený od Deep Purple" - kterou skladbu ti to připomíná? Mě žádná nenapadá ...

Filozof @ 10.11.2007
:-) pusť si úplný začátek Deep Purple (III). Úplně stejný postup (či motiv - jak kdo chce).

merhaut @ 10.11.2007
Kuš :-) To není žádný motiv, to je jen startovní vteřinový břinkobrnk, jakých jsou rozesety v rocku tisíce, to bys mohl říct, že ty bicí v předehře ukradl párplům Santana ...

Filozof @ 12.11.2007
Já o žádném další použitím takového motivu nevím, ale Santanu znám jen pár alb. Jestli je ještě někde jinde, fakt nevím - u těch cca tisíce věcí co znám ne. Ale při těch milionech alb...

Slušnú pozíciu skupiny po dvoch albumoch by sa patrilo potvrdiť tretím albumom.

Od úvodných behov v Look at yourself po záverečnú notu Love machine ide o klasické hard rockové dielo so všetkým, čo k tomu patrí. Veľa sa (aj tu) popísalo o July morning, ku väčšinovému názoru sa pripájam. :)

Výborná jazda veštiaca ďalšie horizonty.
reagovat

Look At Yourself = naprostá klasika žánru a asi nejlepší album URIAH HEEP.
Každá ze skladeb je perfektním vybroušeným diamantem, na který ani po dlouhých letech nepadl prach. Překvapivě je pro mě asi zajímavější druhá strana alba. Nejsou na ní snad lepší songy, ale víc mě bere za srdce. Ten kytarový rozjezd skladby Tears In My Eyes, mě zní v uších kdykoli si na toto album vzpomenu. What Should Be Done považuji za téměř nejlepší na albu. URIAH HEEP v ní představují nádhernou paletu zasněných nálad a při poslechu mě z této parády vytrhne až rozjezd závěrečné Love Machine. A ten Byron - to je něco!
Jestli ještě někdo nezná URIAH HEEP, tak toto album doporučuji za všechna ostatní.
reagovat

Pro mne zcela pominutelné album nebýt July Morning, v níž Hensley předvádí to samé co Blackmore v Child In Time. Zbytek jsou lehce nadprůměrné hardrockové skladby, které mohly být nesmírně populární v době svého vzniku, ovšem nadčasovost si nezachovaly. Možná pro pamětníky zásadní kus, já však nejsem pamětník.
reagovat

Dick Steel @ 18.01.2007
Co je to za nesmysl? Vždyť Blackmore hraje na kytaru a ten druhej hraje na klávesy ne?

Veru, jeden z najlepších albumov Uriah Heep, zavalí ma ťažkou nostalgiou, akonáhle sa hromovo ohlási titulná skladba.
Jediným kvázi slabším miestom je predposledná skladba "What Should Be Done".
Prvotriedny hardrockový album.
reagovat

Zdeněk @ 21.02.2006
Ale kdepak nejslabší,What Should Be Done je jenom
krásným komorním protějškem hard-rockových
kusů téhle desky.Jinak souhlasím,když se ohlédnu
zpět po tvorbě Uriah Heep,tohle album je si vrchol

"LOOK AT YOURSELF" je jednoznačně nejlepší co kdy UH spáchali. Není tam snad vše pro co je milujeme?? Opusy "July Morning", "Tears..." nebo magnificentní "Shadows..." jsou nesmrtelné. Zvláště posledně jmenovaná má nádherně temnou atmosféru, kterou můžou severští blekoši nebo přímo mistři COF jenom a pouze závidět!! Geniální záležitost! Zásnuby art rocku s hard rockem...!!
reagovat

Vynikajíci tvrdá a rychlá deska. Hammondky.. tak trochu mi připomíní staré Deep Purple.. Na obalu originálního LP té doby byla hliníková folie (zrcadlo) krásně korespondující s názvem desky "Podívej se na sebe".. Když se v době největší slávy ptali Blackmorea který zpěvák by mohl nahradit Gillana, resp. kterého by si on přál na jeho místo v případě jeho odchodu, řekl: Byron z Uriah Heep nebo Robert Plant z Led Zeppelin..
reagovat

Na podzim roku 1971 vychází v pořadí třetí LP UH. Sestava stejná jako u předešlé desky, pouze na postu bicích je další změna - bubeník Ian Clark (kterého můžete slyšet pouze na této desce - na další již jej nahradil Lee Kerslake).

A už uvodní jízda Look At Yourself - to jsou klasičtí UH. Výborná šlapavá věc- Po rockové I Wanna Be Free přichází to nejlepší z desky. July Morning (Červencové ráno) je klasika všech klasik. Od úvodních tónů hammondek ke kterým se přidá kytara - přes zklidnění, které přinese David Byron svým zpěvem - až po frenetický závěr, hudební extázi, kdy vás hradba nástrojů téměř zavalí. Když si téměř po jedenácti minutách oddechnete, nelze říct nic víc než - nádhera. A i tak nadnesené slovo jen nedostatečně vystihuje, to co člověk právě slyšel. - Slide kytara na začátku Tears In My Eyes malinko přivane dech Led Zeppelin, ale skladba sama vás nenechá na pochybách, že se jedná o UH. Nadupaná a složitější Shadows Of Grief, klavírem začínající What Should Be Done s bluesovou náladou a téměř rock?n?rollová (ovšem po uriášovsku) Love Machine - a LP Look At Yousrelsf je za námi.

Co dodat. Tady už je všechno jasné. UH přitvrdili a jejich zvuk a aranže se již ustálily. Dávám 4 body (jinak to nejde), kdybych mohl, tak ovšem přidám navíc 1/2 bodu, když za nic jiného, tak za July Morning.
reagovat