Uriah Heep - Head First

Po předchozí desce Abominog, která znamenala zrození již všemi pohřbených UH natáčí v roce 1983 skupina další desku nazvanou Head First. Obsazení ve skupině zůstalo stejné jako u předešlého počinu - základ kapely tvoří pevné jádro skupiny Mick Box (g) a Lee Kerslake (ds) - jediní to pamětníci UH ze 70. let (Box je vlastně již jediným členem, který ve skupině byl od prvopočátku). Doplňují je zkušený basový kytarista Bob Daisley (ex Rainbow, Moore, Osbourne), na klávesy hraje John Sinclair a zpěvácký post obsazuje Peter Goalby.

Inu, co říci k této desce. Z ?uriášovského? zvuku, bohužel, nezbylo téměř nic. Sem tam na člověka, pravda, duch UH vykoukne, ale velmi nesměle a je třeba dávat velký pozor. Dle mého se do starých časů můžete vrátit pouze, když slyšíte kytaru zkušeného Micka Boxe (a to ještě jen občas) - jeho styl hry je přece jen nepřehlédnutelný. A dál - dál už nic. Pár vteřin vokálů na začátku skladby Rollin? The Rock nebo mírně známý melodický postup v Love is Blind připomenou, že se jedná o jednu z nejslavnějších skupin minulého desetiletí.

Za zmínku stojí skladby The Other Side of Midnight, špatné není snad ani Weekend Warriors nebo cajdák Lonely Nights. A ani ty ne bez výhrad. Samotná deska vlastně je průměrný hrad rock z osmdesátých let. Přiznám se, že mne nejvíc irituje zvuk kláves, který snad měly všechny hard rockové skupiny v těch letech stejný. Ve skladbách je daleko víc slyšet snahu o využití syntetických efektů (právě klávesových), včetně např. syntetické basové linky na některých místech. Nemohu si prostě pomoci - nevědět, že jsou to UH, snadno se spletu, na některých místech i zpěv a postupy ve studiu silně připomínají v té době známé Foreigner (nic proti nim) a jiné, více či méně známé, skupiny melodického hard rocku. Poslouchat se to dá, ale na skupinu takového jména je to proklatě málo.

Mám jediné dilema. Co s hodnocením. Doporučit se tato deska nedá. Nikdy si ji nekupujte, pokud chcete vědět něco o Uriah Heep. Tady se to nedozvíte a zbytečně byste na vynikající skupinu zanevřeli. Jedině skalní fandové UH, kteří mají většinu repertoáru skupiny již doma na CD a tato deska jim ještě chybí, by si ji asi měli koupit. Já dávám dvě hvězdičky a to jen proto, že to bylo po Salisbury druhé LP, které jsem měl skutečně ve svém vlastnictví (i když vlastně náhodou). Řekl bych - body z nostalgie.
reagovat

ellery @ 20.01.2005
No nedavno jsem si tuhle desku (asi po neskutecnych 18! letech) z nostalgie sehnal a znovu pustil, a zase tak spatna neni, a nepripadala mi az zas tak moc spatna ani v ty dobe.. i kdyz ve svy dobe byly povazovany za shit vsechny tyhle novejsi desky UH.. to je podle me treba Wonderworld horsi. Samozrejme ze se neda vubec! srovnavat s Byronovou erou, ale precejen tam nejaky napady jsou, i kdyz jde o takovej komercnejsi melodickej rock. Nejaky skladby tam vubec nejsou spatny a i zvukove je to dost zajimavy- hlavne ty klavesy.. Podle me UH nahrali daleko horsi desky.. 4* je asi moc, nejradsi bych dal 3 a 1/2.. Davam 3*.