Uriah Heep - Classic Heep Live From The Byron Era

Existuje poměrně dost videozáznamů stále aktivních, neúnavně vystupujících Uriah Heep. Jejich nejsilnější a nejvíce nápaditou sestavu z let 1972 - 75 a původního zpěváka na videu připomínaly jen nepatrné zlomky.

Až toto DVD přes technické nedostatky je obsáhlejší připomínkou oněch časů. Hledalo se v různých archivech, obraz i zvuk byly podrobeny technické očistě. Zejména záznam z Japonska v roce 1973 je zvukově velmi dobrý, v obraze nic moc, ale proti ostatním útržkům ještě skvělý. Volba byla jasná, buď v téhle kvalitě nebo vůbec. Kdo by si nechal ujít příležitost přesvědčit se, že i když jim kritika nikdy nemohla přijít na jméno, v tomto nepříliš dlouhém období byli výborným celkem. Složili silný repertoár, který byli schopni adekvátně prezentovat živě. David Byron byl nejen výtečný zpěvák, ale i tahoun koncertů. Mohl se opřít o bezchybně šlapající kapelu. Kromě muzikantských dovedností, zvládali vytvářet působivé vokální harmonie. Zejména klávesista Ken Hensley a za bicími ukrytý Lee Kerslake. Oba skvěle zpívají dodnes. Byron, hlavní autor Hensley i jediný dodnes v sestavě působící zakladatel, kytarista Mick Box začínali v prosinci 1969. Vystřídali čtyři bubeníky a dva basáky. Jeden z nich, Mark Clarke z Colossea pomohl složit klenot The Wizard, a to pobyl necelé tři měsíce! Kerslake byl už vyzkoušený. S Hensleyem se sešel už v „předuriášovských“ The Gods, kde se mihl i Greg Lake. Nechal se přemluvit až napodruhé. Během amerického turné přistoupil Novozélanďan Gary Thain (Keef Hartley Band) a „sestava snů“ byla pohromadě. Vydala Demons And Wizards nejlepší album celé historie skupiny (nápady je srovnatelné jedině předchozí Look At Yourself, to však pokulhává technicky).

Pestrý výběr nabízí první disk. Z tokijské haly Budokan tu je působivý otvírák Sunrise, Hensleyho výlet od kláves ke slide kytaře v Tears In My Eyes a Boxovo kouzlení s kvákadlem v Traveller In Time. Materiál z Británie v roce 1974 (Shepperton) obrazově i repertoárově o něco zaostává (Love Machine, So Tired, The Easy Road a směs rock ‚n‘ rollů). Další rok dokumentuje pětice skladeb z amerického turné s novým baskytaristou a zpěvákem. Return To Fantasy a dvě další, slabší novinky z téhož LP. Vždy zabírající Easy Livin‘ a Stealin‘ můžete srovnat díky bonusům. V Anglii pořízené verze s Thainem jsou přesvědčivější než americké s jeho nástupcem. Zvuk majestátního July Morning doplňuje obrazová koláž poskládaná ze záběrů z několik koncertů během čtyř let.

Proč tahle sestava nevydržela déle? Unavila se neustálým cestováním? Poznamenaly je nejspíš velmi intenzivně žité dny a noci. Také smůla. Thain podléhal heroinu, navíc ho poznamenal zásah elektrickým proudem (Dallas 15.9.1974), takže byl nakonec vyhozen a brzy zemřel na předávkování. Nahradil jej zkušený, i když teprve pětadvacetiletý veterán z Family a King Crimson. „John Wetton je vynikající baskytarista, skvělý zpěvák a dobrý aranžér, ale my jsme nenahrazovali baskytaristu, nahrazovali jsme důležitou část chemie uvnitř kapely, a ta je nenahraditelná,“ říká Ken Hensley. Byron stále nekontrolovatelněji holdoval alkoholu. „Kromě hudby, hlavně koncertů ho nic nebavilo, a tak se nudil a pak už bez pití nemohl být,“ vzpomíná v textu bohatě vybavené brožury Box. Byron byl vyhozen po turné k albu High & Mighty. Nevypadal, že by mu to vadilo. Jeho pití už začalo kapelu poškozovat i na vystoupeních. Wetton z rozklížené skupiny odešel raději k Bryanu Ferrymu. Byron vydal ještě tři sólová alba, krátce měl skupinu Rough Diamond složenou z vynikajících muzikantů, s nimiž natočil slušné LP Rough Diamond, ale už nikdy nedosáhl věhlasu aspoň vzdáleně srovnatelného s Uriah Heep. Po odchodu Kena Hensleyho mu Mick Box nabízel návrat do rekonstruované skupiny, Byron však odmítl a v zapomnění podlehl svému alkoholismu.

K rozšířené podobě pro toto speciální vydání je přidán ještě druhý, sběratelský disk. Zvuk a zejména obraz je místy výrazně horší, ale nabízí další záběry Byrona jako zpěváka Uriah Heep. Tři skladby z holandského festivalu Pink Pop v roce 1976. Vystoupení očividně patřilo v téhle závěrečné fázi před vyhozením zpěváka k těm lepším. Z japonských záznamů pak malinko useknuté Look At Yourself a tamní podoba Rock ‘N Roll Medley. Nejstarší jsou americké podoby July Morning a Easy Livin‘ už ze dvaasedmdesátého. Stejně datovaný je střípek německý. V populárním pořadu Beat Club tam zahráli The Wizard na playback obklopeni tančícími dívkami. Obrazově zcela nezřetelné jsou dvě kopie z hodně „jetých“ videokazet z doby vydání LP Wonderland Something Or Nothing a I Won’t Mind. Na konci je přidána ještě další rarita ve slušné kvalitě - záznam pěti skladeb v podání Rough Diamond. Byron je ve formě, kytarista Clem Clempson, klávesista Damon Butcher, bubeník Geoff Britton a basák Willie Bath hrají výborně, ale skladby nejsou příliš výrazné.

Přes technické nedostatky je dvojité DVD důstojnou připomínkou pozoruhodného zpěváka, od jehož smrti 28. února uplyne už dvacet let. Uriah Heep už nikdy nebyli lepší než v letech 1972 - 74.

**** Petr Nožička Rockshock 1/2005

reagovat

miguel7 @ 30.10.2007
Já bych Vás poprosil, jestli byste mi nemohl doporučit nějaké pěkné ale opravdu podařené dvd Uriah Heep. dbám na kvalitu jak obrazu tak zvuku, a především obsahu. Něco shrnujícího či povedený výběr nebo koncert. Prostě co by mohlo potěšit neúplného zasvěcence do Uriah Heep (znám prvních 6 desek a další jsem zkoušel, ale nee).
A je na tomto dvd opravdu ta kvalita tak hrozná? Jestli to není třeba spíše pro fanoušky

merhaut @ 30.10.2007
Tohle DVD se dá v očesané verzi (bez druhé placky) sehnat za pár kaček, do dvou stovek.

Nic jiného s Byronem u mikrofonu, takže ani lepšího, ani horšího, na trhu není.

Je to samozřejmě především dokument doby, pro mě osobně nepostradatelný, těžko ale odhadnu pocity někoho z mladé generace, když se na to bude koukat. Přeci jenom, poslech samotné hudby funguje emočně jinak, než koukání na archivní dévédéčko.

Zdeněk @ 30.10.2007
No,do mladé generace zrovna nepatřím ale kvalita záznamu na tomhle DVD je opravdu hrozná.Zde je lépe se smířit s poslechem z CD.

Jarda P @ 30.10.2007
Na DVD z Byronovy éry se z důvodu mizerného zvuku nedá dívat. Ač nejsem velkým příznivcem Bernieho Shawa, velice se mi líbí jejich DVD Acoustically Driven, obsahuje vesměs jejich melodičtější věci, výborný zvuk, jako host Ian Anderson z Jethro Tull.
Další skvělé DVD je Magician´s Birthday Party, hlavně proto, že zde hostuje Ken Hensley.