Thin Lizzy - Nightlife

S tímto albem jsem přišel do styku jako s druhým od TL. Musím se přiznat, že po jejich Vagabonds jsem si nějakou dobu zvykal na nový zvuk kapely, po Ericu Bellovi nastupují Gorham a Robertson, oba excelentní kytaristé. Projev kapely je melodičtější a jemnější než na předchozí desce, proplétané kytary místy jako Wishbone Ash je radost poslouchat. Hned v úvodní She Knows se pánové předvádějí, každý tón je na svém místě. Další Night Life začíná jako blues, kytary zní místy jako pozdější Dire Straits, nezkreslené, místy podbarvené smyčci, u TL nezvyklé.
It´s Only Money už naznačuje, kam se bude kapela ubírat na Jailbreak, kterým vstoupili do 1. ligy rocku. Odpichovka, tvrdé kytary, první rokovější věc na desce. Další Still In Love With You nechybí na žádném z pozdějších živáků, pomalá věc milostná balada s procítěným Lynottovým zpěvem, krásná sóla Gorhama a Robertsona, na večírky pro nás pamětníky jak vyšitá. Další Frankie Carroll je další netypická věc, zpěv Lynotta doprovázen pianem a smyčci, smutná píseň. Showdown začíná basovou linkou, nesměle se přidávají kytary, taková chuťovka, uprostřed přitvrzená s výraznými kytarovými rify, krásné sólo na kytaru.
Následuje instrumentářka Banshee, trochu připomínající Petera Greena s názvuky Albatrosu. Kratičká, nádhera. Možná jsem díky vzpomínkám k této desce trochu nekritický, v porovnání s dalšími je více akustická a proto v mé sbírce zaujímá pozici hodně vysoko. Závěrečná Dear Heart, opět s výrazným pianem a smyčci a proplétající se kytarou, skvělý závěr desky. Nevím jestli v té době procházel Lynott nějakým nostalgickým obdobím. Není zde slabší věc, vřele doporučuji.

reagovat