Thin Lizzy - Black rose

V případě Black rose stačí napsat snad jen to, že je od TL NEJLEPŠÍ. Na neustále se měnícím postu kytaristy se tentokrát objevuje Gary Moore. v sestavě sice už potřetí, ale poprvé na desce. Co je největší předností tohoto alba oproti těm předchozím? ZVUK! Kytary správně řežou, tu elektřinu doslova cítíte všemi smysly. Bicí jsou správně hardrockově nabušené, navíc technicky promakané (třeba part v S&M nebo v závěrečné titulní). Baskytara je často naefektovaná (hlavně flanger).
Do anything you want to je houpavá jízda s dvoukytarovou melodí a poselstvím, že si nemáme nechat kecat do života, protože můžeme cokoli.
Druhá Toughest street in town je typická riffová zasekávačka, Lynottův naléhavý zpěv doprovází v refrénu Scott a Gary (toho nepřeslechnete). Zběsilé kytarové sólo má na svědomí jistě Gary.
V S&M upoutají už zmiňované bicí nedoceněného Briana Downeyho, který si tady střihne i krátké sólo. Dusnou atmosféru podpoří úlisný Lynottův vokál s důrazem na sykavky (ten přízvuk je nezaměnitelný a nenapodobitelný).
Waiting for an alibi je další rychlá jízda s kytarovými dvojhlasy a sbory. Právem oblíbená koncertní záležitost.
Sarah je pomalejší kousek s akustikou. S autorstvím vypomohl Moore (což je znát), též tu zpívá druhý hlas a nechal nám tu moc krásné sólo.
Got to give it up začíná zvolna, pak se rozjede v další riffovou pecku. Text? Název snad vypovídá o všem: "Měl bych toho nechat". Phil věděl, že má neřešitelný problém.
Get out of here ("Vypadni") je další rychlá jízda, hodně umocněná sbory a zatraceně nápaditým kytarovým sólem. Skvěle vystupňovaný závěr, Lynott podává životní výkony.
With love mě zezačátku moc nebrala, dodnes ji mám jako nejslabší song desky, ale nevadí mi.
A co k závěrěčné Roisin Dubh? Část napsal Lynott s Moorem, z větší části je to ale směs irských lidovek, hraných pekelně sehranými kytarami, podtržené skvělou rytmikou (A ten zpěv, to je prostě dokonalý!). Kytarové hraní zde není samoúčelná exhibice, ale naprostý požitek (No jo, je to orgasmus jak prase:-)). V půli se kytary začnou překřikovat, vyměňovat si témata, doplňovat se, zrychlovat, zrychlovat, zrychlovat až....!!! (Tahle pasáž se slovy vyjádřit nedá). Pak skladba zase zklidní, vrací se k původnímu tématu. Fantastický konec.
Radost ze hry, silné chytlavé skladby, sbírka skvělých sól (nikde ani nota navíc), která nenudí, jistá dávka tvrdosti, irské pohody i divokosti (Thin Lizzy nebyli žádní měkouši, takřka na denním pořádku byly nekonečné tahy i rvačky mezi jednotlivými členy) - to je to, co z desky cítím. Black rose se neoposlouchá, rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co na konci 70. let vzniklo, navíc představuje jeden z mostů mezi hard rockem a heavy metalem. A také jsou TL jedni z mála, kteří rozchodili téměř beze ztrát punkovou explozi.
A to není málo.
reagovat

Pamatuji se,jak kdysi v osmdesátém druhém,v kapse několik málo peněz šmátrám na burze v Praze s očima na vrch hlavy.Nikdy jsem neviděl pohromadě tolik muziky a s nejistou představou chodil od jednoho prodávajícího k druhému.Až pak jsem ji uviděl, v igelitu černou růži.S fošnou pod paží,o dvě stovky lehčí z intru rovnou domů.Zamračený Moor mě nemohl naštvat ba naopak.Sarah se stala moji ukolébavkou a Got To Give It Up a Get Out Of Here moji hymnou.Dnes s nostalgii vzpomínám na úžasný hard rock,který byl jednou z prvních kapek v moři hudby.S odstupem doby jsem zjistil že to sice není jejich nejlepší album,ale skladba Roisin Dubh určitě nejlepší je.
reagovat

Lothian @ 19.11.2008
Já jsem tuhle desku koupil na burze v Letenských sadech o pár let dřív, za 280,- . Už ani nevím, kdy jsem ji po pár letech prodal. Třeba ji máš ty :)

Vynikajúca doska z čias, kedy sa už hard rock pomaly uberal smerom k metalu alebo k popu obalenom v kvázimetalovom šate.

Čo skladba, to perla plná melodiky, naliehavého melancholického spevu fenomenálneho Phila, doplnená dvojicou gitaristov, z ktorých minimálne jedného nie je potrebné zvlášť predstavovať (nie, nie je to Scott).
Ak má album slabinu, tak je to skladba Sarah, ktorá mi nesedí, ale to neznamená, že to znižuje celkové hodnotenie.
K najlepším kúskom patria Toughest street in town, Got to give it up, Get out of here, With love a, samozrejme, titulná skladba, ktorú si zamilujú všetci, čo majú radi keltskú hudbu podanú v dvojgitarovom súboji, dopĺňaní, predháňaní a tak ďalej. V záverečnom texte sa mihnú aj názvy predošlých skladieb a dosiek.

Je to klasika a v dobe punku adekvátna odpoveď na to, že aj hard rock vie byť priamočiary, melodický a úžasný.
reagovat