TOTO - Through The Looking Glass

Toto Recordings/CMC/EMI 542 144, 55:41
Co mají společného Bob Marley, Steely Dan, Beatles, Al Green, Stevie Wonder, Herbie Hancock, Elton John, Cream, Elvis Costello, The Animals a Bob Dylan? To, že si skladby z jejich repertoáru vybralo pro své první album u nové firmy seskupení skvělých muzikantů, které si říká Toto.
"Through The Looking Glass je ohlédnutí za umělci, kteří nás tak či onak ovlivnili, a pocta hudbě," říká kytarista Steve Lukather. "Dospívali jsme společně. Většina těch melodií představuje velmi význačné aspekty našich životů jako hudebníků i lidsky," dodává baskytarista Mike Porcaro. A původní zpěvák Bobby Kimball, který se vrátil před pěti lety potvrzuje:"Pořídit ty nahrávky byla zábava a připomínka minulosti, vzpomínek. Mohli jsme je zaranžovat podle svého, což odráží, jak tvoříme své vlastní - proto "zrcadlem"." Klávesista David Paich to vyjadřuje lapidárně: "V těch písních je hodně z nás, i když jsme je nesložili."
Někdy jsou věrní originálu, většinou však předlohy doplnili dechy, řádně "překopali" v tempu i "žánrově". Proměna původního reggae Could You Be Loved nebo zdůrazněné rysy hospodského blues v Dylanově It Takes A Lot To Laugh, It Takes A Train To Cry. V refrénu Wonderova Living For The City zůstala soulová zpěvnost, ale verze jsou značně přitvrzeny úsečnou kytarou. Klíčová role kláves ustupuje dominantní kytaře ve "dvojitém" Hancockovi Maiden Voyage/Butterfly. Zmodernizovaná Sunshine Of Your Love zní věrně, ale ve střední části vedle sóla zazní variace úvodu White Room - jiné skladby Cream. Tradicionál House Of The Risng Sun hráli mimo jiné Woody Guthrie, Nina Simone, Bob Dylan, Joan Baez, Tangerine Dream i Jimi Hendrix, u nás zněl v podání Jaromíra Mayera. Vůbec nejslavnější verzi natočili The Animals. Podoba od Toto leží někde mezi tou jejich (včetně ozvuků Priceových varhan) a zrychlenou, rockovou podobou Frijid Pink. Z jedenácti nápaditých, vtipných, muzikantsky skvěle upravených a zahraných standardů pro mě vyčnívají dvě. Poměrně věrná, technicky vybroušená, prodloužená verze Harrisonovy kouzelné písně z Bílého dvojalba While My Guitar Gently Weeps s pietní kytarou a ozdůbkami kláves. Burn Down The Mission v úvodu evokuje originál Eltona Johna, pak to ale Toto pořádně rozjedou.
Objevit a vytvořit novou a svébytnou podobu klasiky neumí zdaleka každý. Vychvalovat výkony muzikantů a zpěváka by bylo nošením dříví do lesa, ale přeci jen si neodpustím zmínku o Stevu Lukatherovi. Téměř všem skladbám dominuje jeho vyzrálá, barevná, drsná i hravá kytara, navíc často zpívá s Kimballem i sám.
Toto u nás hráli poprvé v roce 1999 a 26. února 2003 je v Praze můžete vidět opět.
**** Petr Nožička Audio 11/2002

reagovat