Sweet - Level Headed

Musím se přiznat, že ve všem souhlasím s autorem recenze. Jsou to jiní Sweet, než jací byli do té doby, ale rozhodně ne horší. Pro mne je LH jednou z nejoblíbenějších desek v repertoáru Sweet. Definitivní pád nastal až s příchodem dalších desek, na Cut Above the Rest a Water´s edge se ještě něco dalo poslouchat, ale už ne jako celé album. Identity Crisis pak už opravdu nemusím.
reagovat

Můj druhý kontakt se Sweet, které jsem na základě "Fox On Run" považoval za obyčejnou a vyměklou kapelu. Jenže pak jsem slyšel song, kde se zpívalo "Love Is Like Oxygen" a nestačil jsem se divit, která kapela v tom má prsty. Pořídil jsem si celé album a musím říct, že se v mém žebříčku drží pořád velmi vysoko! Jak jsem později zjistil, jedná se nejspíš o největší odklon skupiny od svého stylu a možná právě proto ji mám nejradši, protože prostě mám slabost pro desky, které jsou pestré a neoposlouchávají se.
Vždycky se mi líbil hlas Andyho Scotta a tady si jej můžeme užít ve dvou písních. "Dream On" je krásná a sladká balada, jen nechápu, proč je zařazena jeko otvírák. "Fountain" je dle mého názoru nejlepší věc od Sweet, i když je hodně beatlesovská (While My Guitar Gently Weeps). Stevova pohodovka "California Nights" je taky parádní a závěrečná "Lettres" s hostující francouzskou zpěvačkou (neznám:) je příjemné rozloučení s Brianem, který po této desce opustil kapelu.
Není to fošna pro paření, není to žádný rockový nátřesk, ale pro mě je to kolekce líbivých a pěkných písní, které pohladí po duši i po uších:)
reagovat