Sweet - Desolation Boulevard

Hoši, hoši, hoši! Copak se tady rozplýváte nad Boulevardem? Že má být jako nejlepší?! S odstupem času, jako stárnoucí fanda odkojen Sweet v době lyžařských zájezdů v 6. třídě, mohu směle prohlásit, že nejlepší pecky jsou na Strung Up! Je to sice směska ze všech možných alb, ale obsahuje např.: Blockbuster, I wanna be committed, BURN ON THE FLAME (nejlepší pecka Sweet vůbec). Je fakt, že se tahle deska nedá sehnat, ale od čeho máme net? Dá to práci, ale stojí to za to! Taky doporučuji těm, co umí anglicky, stáhnout video Glitz, Blitz and Hitz. Chinn s Chapmanem tam mluví o historii Sweet v době největší popularity.
reagovat

Podle mnohých nejlepší deska Sweet. Bodejď by ne, obsahuje Fox On The Run, The Six Teens a Teenage Rampage. Desolation Boulevard vlastně definoval glamrock, díky čemuž je tato deska opravdu zásadní. Mě osobně se líbí méně známé kousky, a sice netradiční věc Medussa, I Wanna Be Comitted, až jazzová Solid Gold Brass a nádherná balada Lady Starlight. Cover kapely The Who, My Generation, je také šťastná volba. Navíc svou myšlenkou a sdělením zapadá do této rebelské a neurvalé desky.
Možná by stálo za to říct i to, že se tu muzikanti opravdu vyřádili a vyvracejí pověsti o tom, že zvládnou jen třiakordové písničky. Vokály jsou zde na jedničku, kytara je správně vřeštivá, ale umí i pohladit, baskytara hraje nápadité linky a bicí... zkrátka Mick Tucker je jeden z nejvíce nedoceněných bubeníků rocku.
I tak dávám ***, přece jen to není tak docela MOJE muzika...pro mě je to "dobré, ne však zásadní".
reagovat

redrocker @ 16.03.2008
Mám tuto věc hodně rád a je to věc, kterou poslechnu na jeden zátah.

Tak tahle deska mě provázela mojí začínající pubertou a spolu s KISS rozhodla o mém rockovém cítění na delší dobu, než jsem zakotvil u artrocku.Jasně, dnes je to cukrkandl, ale pro nás to tehdy byla zásadní věc.Slyšel jsem od SWEET pouze tuto fošnu a myslím, že jsem o nic dalšího nepřišel.SWEET řekli vše, co chtěli říci, vydali světu svědectví, co že je glamrock a odešli do historické nostalgie.Takže za tři a sbohem a šáteček.
PS: Trochu mě překvapuje umístění SWEET na tomto fóru, stává se nám z toho multiformátový hudební blog.Zdravím všechny artrockové fandy, Walker.
reagovat

Po dnešní diskuzi u desky Sweet Fanny Adams snad nešlo nepustit si něco od Sweet. A jestli deska od Sweet, tak jediná rozumná volba může být Desolation Boulevard.

Ale ne, nejedná se o přelomové rockové dílo ke kterému vzhlíží generace, ale na druhou stranu se rozhodně nedá říct, že by tahle deska patřila do odpadu, ba naopak.

Na DB se podle mě Sweet jedinkrát povedlo natočit opravnou solidní a vyrovnanou deskou, která dovedla převýšit úspěch a úroveň jejich singlů. Koneckonců máme tu vše, co dělá Sweet Sweet. Jádro pochopitelně tvoří popově tvrdé kytary, namachrovaný zpěv, sem tam nějaká ta křečovitá póza, to vše smíchané v klasické Sweet úderné vypalovačky (např. Turn It Down, Fox on the Run). Ale na druhou stranu něco jako bubenická estráda Man With The Golden Gun se u glitter kapel vážně snad nikde nevyskytuje. No a takové Lady Starlight rozhodně nemůžete upřít, že jo vážně roztomilá baladka. :)

Deska končí My Generation (v nijak objevné úpravě), kterou sem Sweet umístili, jako dík Townshendovi, že o nic prohlásili cosi ve smyslu, že jsou dobrá kapela. Nejen tahle skladba, ale i vyznění celé desky vyřazuje zoufalou (a nutno říct, že i poměrně marnou) snahu bývalých načančaných primadon o uznání kolegů muzikantů z rockerských řad popř. kritiky.

Z mého pohledu jediná více nadprůměrná deska Sweet, které dám bych měl spíše dát *** a kus, ale dám ****. Nemyslím si, že tahle kapela si zaslouží svoji neumětelskou pověst a jak jsem již řekl: Když Sweet , tak Desolation Boulevard. Téhle kapele tato deska ostudu rozhodně nedělá.
reagovat