Supertramp - Indelibly Stamped

Druhé album Supertramp je velmi pestré a náladové.
Od debutu se událo pár změn v sestavě, přichází basák Frank Farrell, hráč na saxofon a flétnu Dave Winthrop a bubeník Kevin Currie. Roger Hodgson se přesunuje ke kytaře - převážně akustické.

Album otevírá elektrické piano Ricka Daviese, poznávací značka této kapely, a první pohodová houpavá Your poppa don't mind.
Druhou Travelled začíná fade in fléten a akustiky. Může se zdát jako balada, ale po chvíli se typicky britsky rozjede. Zpívá ji Hodgson, ke kterému se v refrénech připojují další členové v harmoniích. Střídání zpěváků u Supertramp jsem měl vždycky rád, není to totiž častý jev u jiných kapel.
Další píseň je melancholická Rosie had everything planned, s akordeonem Franka Farrella, moc příjemný kousek.
Oproti tomu je tu Remember, falešný živák s mnoha naplaybackovanými saxofony a chytlavým riffem. U mikrofonu tentokrát Davies a Hodgson od refrénu ve druhém hlase.
Milostná Forever je typický Supertramp, jako násedující desky. Zpívá zase Davies, k tomu nenápadná rytmika, tleskání, samozřejmě klávesy a zharmonizované ságo.
Potter má i kytarový riff, jedná se o trochu 'tvrdší' kousek, k pozdějším Supertramp by se mi ani nehodila, na tomto albu, kde je každá píseň o něčem jiném, má své místo, stejně jako následující Coming home to see you - zezačátku zvolna, ale po dvou slokách je z toho 'countyovka', jenže s přestřelkou mezi hammondy a foukačkou. Velmi chytlavé a vtipné. Supertramp mají vůbec zvlášní smysl pro humor.
Times have changed je opět jedna z těch typických balad - osamělý klavír, silná melodie (hlavně refrén), Davies u mikrofonu, decentní doprovod zbytku kapely. Utajená hitovka.
Předposlední Friend in need opět pobaví. Začíná svižně, rovnou zpěvem a obsahuje překvapující mezihru s melodií saxofonu, jak vystřiženou z 20. let.
A nakonec je tu Aries, sedmiminutový jam s perkusemi,fender pianem, akustikou a flétnou.Nic zvlášť výrazného, ale jako závěr velice příjemné.

Indelibly stamped má mnoho tváří, Supertramp se hledají, ale stojí to za to. Kdo zná jen Logical song a Breakfast in America, by možná nebyl moc nadšený, jenže mě hledačské desky baví, právě pro to překvapení.
Toto album je svou náladou takové letní, bezstarostné (přestože občas melancholické). Pouštím si jej často, ale vím, že v porovnání s další tvorbou kapely nepatří k zásadním, naopak - Supertramp se dočasně rozpadá, vrátí se až po třech letech, ale zato s novým zvukem a nejsilnější sestavou.
Přesně splňuje hodnocení dobré, ne však zásadní.
reagovat