Supertramp - Free As A Bird

Rozhodl jsem se sepsat recenze na všechna alba Supertramp, což znamená, že se dostane i na ta slabší. A vždy je těžké hodnotit desku vaší oblíbené kapely, která jde stylově někam, kam se vám zrovna dvakrát nechce.
Free as a Bird je právě taková. Aranžérsky výborně zvládnutá, posluchačsky 'neškodná', nepřekvapující, bez chuti a zápachu. Není to ale vyloženě katastrofa.
Pravda, Supertramp nikdy nebyli žádní hudební provokatéři, sázeli na chytlavé melodie, s čímž bořili žebříčky.
Písně Ricka Daviese byly vždy ve stínu Hodgsonových pecek, ne že by byly špatné, jen vyžadovaly více času, nebyly na první poslech.
Tady se opět pokouší o hity. Našly by se - soulová I'm beggin you, collinsovská Where I stand nebo titulní.
Vše ale shazuje monotóní disco rytmus a značné množství syntetických zvuků. Jen ságo Johna Helliwella dává vzpomenout na staré Supertramp.
Kapela se opět obklopila hosty, tentokrát především dechaři a doprovodnými zpěvačkami. V sestavě se objevuje zpívající kytarista/klávesák Mark Hart, který zůstal dodnes a na koncertech zpívá Hodgsonovy písně.
Jako pop docela slušné, jen dřívější art rock se kamsi ztratil. Možná vyrovnanější než album předchozí.
Nevím. Sem tam, jednou za čas...Jsem fanoušek. A sběratel.

reagovat