Supertramp - Breakfast In America

Supertramp - Breakfast In America - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1979

Tracklist:

1. "Gone Hollywood" – 5:18
2. "The Logical Song" – 4:10
3. "Goodbye Stranger" – 5:50
4. "Breakfast in America" – 2:38
5. "Oh Darling" – 3:48
6. "Take the Long Way Home" – 5:08
7. "Lord Is It Mine" – 4:09
8. "Just Another Nervous Wreck" – 4:25
9. "Casual Conversations" – 2:58
10. "Child of Vision" – 7:25

total time - 45:58


Obsazení:

Rick Davies - keyboard, vocals
John Helliwell - saxophone, vocals, woodwind
Roger Hodgson - guitar, keyboards, vocals
Bob Siebenberg (credited as C. Benberg) - drums
Dougie Thomson - bass

with:
Slyde Hyde - trombone, tuba

 
16.02.2018 horyna
5 stars

Poslech a s ním spojený zážitek z desky Breakfast in America, může hudebnímu fandovi přinést podobné zážitky, jako milovníkovi výtvarného umění procházka mezi zdmi pařížského Louveru. Šestý studiový výtvor kapely Supertramp skýtá ve svých útrobách podobné umělecké skvosty, jako palác umění ležící v jedné z nejkrásnějších metropolí světa.

Tak jako je Mona Lisa nejcenějším obrazem, je píseň Logical Song nejznámějším dílem této kapely. Při mé návštěvě tohoto historického objektu na mě daleko větší dojem však udělalo megalomansky obrovské plátno Paola Veronesa, Svatba v Káni Galilejské. Ten mi na zmiňovaném albu evokuje titánský epos, který nese ve svém odkazu samotný název alba. Jde o specifický hudební orgasmus, dokonale pojící rock, pop, jazz i art, jež se může obrazně měřit právě s tímto výtvarně dominantním skvostem.

A jestliže si po návštěvě Louveru odnášíme vzpomínky na plátna Jana van Eycka, Hieronyma Bosche, Jacques-Louise Davida, nebo Eugene Delacroixe, s poslechem onoho hudebního arcidíla nás do srdce zasáhnou písně jako Gone Hollywood, Goodbye Stranger, Oh Darling, nebo Take the Long Way Home.

Mezi osobní a málo skloňované Supertramp-ovské hymnusy musím přiřadit závěrečnou dvojici
Casual Conversations a Child of Vision. Druhá zmíněná patří k největším favoritům na desce, takový rozervaný Géricaultův Prám Medúzy. Vrcholně dramatické dílo tohoto francouzského romantika mi vůbec nevím proč evokuje právě tuto píseň, díky níž a ucelené sbírce klenotů vznikla tato malinko nevšední recenze, nacházejí svůj předobraz ve výtvarných mistrovských dílech, předávaných dalším generacím.

Supetramp to jsou artrockoví mohykáni s filharmonickou duší a srdcem, pumpujícím dokonale aristokratickou melodickou mízu.


reagovat

Balů @ 16.02.2018 08:39:26
Dík za připomnění Supertuláků.
Své melodie rozhazují plnými hrstmi. A ty saxofonové vyhrávky... paráda.
Tahle deska mne seznámila s jejich hudbou.
A ještě více na mne zapůsobila alba Crime... a Crisis?

jirka 7200 @ 16.02.2018 09:01:39
Recenzi jsi pojal netradičně, palec hore. Supertramp mě dostali živým albem Paris, takže jsem si v průběhu let sehnal i předchozí desky. Ty novější mě neoslovují.

K tvému recenzovanému albu se mi připomenula jedna zábavná historka. Chtěl jsem na nějaké hifi výstavě v Praze pustit z této desky ukázku na drahé aparatuře. vystavovatel se ošíval, neboť kapelu neznal. Asi se bál, aby pro něj neznámá hudba nekazila pověst jeho vystavovaných světově proslulým repro.

Nakonec podlehl, divil se jak kvalitně je CD nahrané. Seběhli se lidé a poslouchalo se nakonec několik písní.
Potom mi ho ani nechtěl vrátit, alespoň si napsal jméno skupiny, že se po této kapele bude muset podívat :-)

PaloM @ 16.02.2018 09:02:27
Album je dnes už proste klasika.

Voytus @ 16.02.2018 10:08:53
Výborné album! Pro mě jsou sice nejlepší Crime of the Century a Crises? What Crises?, ale právě tohle album je proslavilo nejvíce. Nahrané je skutečně nadstandardně a navíc jde o silný materiál. Saxofonové sólo v Logical Song je pro saxofonisty něco jako sólo v Antoher Brick, Stairway to Heaven, Smoke a tak dále. Je to rock? Je to pop? Art rock? Progresivní pop? To je jedno, hlavně je to inteligentní hudba s promyšlenými texty (mám rád v textech určitou sebeironii a té je tady dost a dost). Závěrem snad, že jsem vždy preferoval psaní i zpěv bluesovějšího Ricka Davise, nic proti Hodgsonovi, protože on má na svědomí ty největší hity - oni se ale hlavně skvěle doplňovali.

Jarda P @ 16.02.2018 12:42:59
Všechna alba až po Famous Last Words jsou skvělá a nejsilnější ta od Crime po Breakfast. Po odchodu Hodgsona šla úroveň Supertramp dolů a už mě od nich nic neoslovilo. Takže je jasné, kdo byla ta hlava, která to vymýšlela. Roger Hodgson na sólové dráze pokračoval tam, kde se Supertramp skončil, jeho sólová alba mají taky skvělou úroveň. Doporučuji.

17.06.2013 Brano
5 stars

Skupina Supertramp vznikla tak trochu nezvykle, na objednávku holandského milionára Stanleyho Miesegaesa v roku 1969. Zakladajúcimi členmi boli Rick Davies a Roger Hodgson a obaja sa stali hlavnými nosnými tvorivými piliermi skupiny, ktorá sa spočiatku volala trošku blbo - Daddy. V roku 1970 sa názov zmenil na Supertramp a skupina prerazila definitívne albumom Crime Of The Century v roku 1974 s veľkými hitmi Dreamer, Bloody Well Right, Rudy, Hide In Your Shell... Roger Hodgson, chlap s výzorom akademického maliara, je majiteľ zvláštne zafarbeného vysokého vypätého hlasu a jeho špecifická hra na elektrické piano a varhany sa stala hlavným poznávacím znamením skupiny. Gitarista a tiež občasný klávesista Rick Davies zas vyniká sýtym mierne chrapľavým rockovým vokálom, ktorý efektne kontrastuje s tým vysokým Daviesovým. A ešte je tu hlavný šoumen - saxofonista John Helliwell.

Rok 1979 je pre skupinu Supertramp megaúspešný v podobe albumu Breakfast In America. Raňajky majú v Amerike svoj význam a nie je to len pečená slaninka, volské oká a čerstvé chrumkavé pečivko, ale aj príjemná atmosféra, posedenie s blízkymi a priateľmi... veď štart do nového dňa je dôležitý. Hudobné raňajky v štýle Supertramp sa stali celosvetovým fenoménom. Album dlhé týždne, mesiace, dokonca roky okupoval prvé miesta hitparád a doslova vystrelil skupinu do vesmírnych výšav globálneho komerčného úspechu. O tom svedčí aj číslo predaných nosičov - vyše 20 miliónov! Rozoberať týchto 45 minút hudobnej lahôdky, skladbu po skladbe, to fakt nemá zmysel. Skladby ako Logical Song, Breakfast In America, Take The Long Way Home, Lord Is It Mine... hovoria sami za seba. Ak by som mal iba jedným slovom charakterizovať tento album, tak to je pohoda. Veľká pohoda. Obrovská pohoda.

Keď hneď po revolúcii, v roku 1990 vydala firma Popron v licencii kompiláciu hitov The Very Best Of Supertramp, tak kazety išli na dračku, pretože národ bol vyhladovaný za kvalitnou západnou muzikou. A niet sa čo čudovať, veď celé desaťročia počúvať Gotta, Vondráčkovú, Nagya a uškriekaného Ráža, to bolo o nervy. A pamätám si na veľký pestrofarebný nasprejovaný nápis SUPERTRAMP na stene bývalej hasičiarni v Zlatých Moravciach presne oproti calexáckemu učilišťu. Ach jaj, to boli časy...
reagovat

Jarda P @ 17.06.2013 12:49:22
Brano, vysoký vypjatý hlas má Roger Hodgson, naopak Rick Davies nižší mírně chraplavý. Ale jinak souhlasím, skvělá kapela do odchodu Hodgsona na sólovou dráhu. Pak se ukázalo, kdo je tím skladatelským mozkem.

Brano @ 17.06.2013 13:29:07
Jarda,s tými hlasmi som to kapánek poplietol,sorry.

alienshore @ 17.06.2013 15:42:22
tento album je perfektný ..., poznám ho ešte z LP formátu a už vtedy sa mi mimoriadne páčil, Supertramp spravili veľa kvalitnej hudby za ktorú si zaslúžia uznanie lebo nepoznám ďalšiu takú skupinu ktorá by sa im podobala, na tomto albume je zjavné že sa stretli dvaja kohúti na smetisku pretože to vyzerá tak ako keby sa predbiehali v tom kto napíše lepšiu skladbu, čo je v konečnom dôsledku dobré pre tento album :-), dík za peknú recenziu ... na Supertramp by sa zabúdať určite nemalo

Brano @ 17.06.2013 18:15:50
alienshore,ďakujem :-).

b.wolf @ 19.06.2013 10:50:16
Pravda je, že tímto albem dosáhli Supertramp na absolutní vrchol. Alba Crisis? What Crisis? nebo eeven In The Quietest Moments jsou ovšem rovněž skvělá, ale oblíbenosti Snídaně nedosáhly. Z Famous je obehraná skladba It's Raining Again, ovšem další fošny už mě nic neříkají. Braňo, díky za recenzi.

Kristýna @ 19.06.2013 20:27:24
Jo, Supertramp, ty můžu. :-) Díky za recenzi.

Cossack @ 19.06.2013 20:54:55
SUPERTRAMP mě sice nikdy „neokouzlili” natolik, abych se stal jejich nadšeným posluchačem, ovšem ani mi nijak nevadilo, tu a tam si od nich něco pustit.

Chci ale reagovat na tuto poznámku:
„A niet sa čo čudovať, veď celé desaťročia počúvať Gotta, Vondráčkovú, Nagya a uškriekaného Ráža, to bolo o nervy.”
Braňo, a proč jsi to, proboha, celé desetiletí poslouchal?! Kdo Tě k tomu nutil? (Tomu by patřilo nakopat zadek… Vždyť to klidně mohlo i zanechat následky na Tvém duševním zdraví!) :-D

Za sebe musím říct, že jsem měl štěstí a poslouchal jen to, co jsem chtěl (celá 80. léta a pochopitelně i potom); pokud mi tedy hráli ELÁNi, Nagy, FLOYDi, MAIDENi nebo další, pak jen když jsem si je pustil. Dodnes jsem žil v představě (jak se dočítám, velice naivní), že to tak měli všichni.
Tak sláva, že už jsou ty časy pryč! ;-)

b.wolf @ 21.06.2013 15:06:55
No neřekl bych, že Brano zrovna tenhle odpad poslouchal; spíše je to myšleno tak, že tehdejší obchody místo hudby nabízely jenom tyto popové škváry, stejně jako je mlely dokola rádia. Tito "umělci" chvilku po tzv. "revoluci" čekali, co bude a když se otřepali, ejhle, zas je tu tato hrůza v bedně i v rádiu, např. reklamy na absolutní děsy typu Miška Zadávit apod. Bohužel této masáži se podřídila všechna média, kromě Beatu, který občas poslouchám, tak ty další jak tv, tak rádiové jsou absolutně o ničem.

Brano @ 21.06.2013 15:14:02
Myslel som to tak,ako to napísal b.wolf.Človek v tej dobe zapol rádio a tam hrali práve týchto menovaných interpretov,v tv tak isto.Ja som mal šťastie v tom,že som chytal rakúsky rozhlas-najmä O3 ,ale ľudia niekde v Žiline,v Poprade,v Bystrici...teda na severe mali smolu.

Brano @ 21.06.2013 15:16:03
...a ešte ďakujem všetkým za vaše názory a pripomienky.

Cossack @ 21.06.2013 18:24:11
b.wolf: Bylo mi celkem jasné, co svou „stížností” Braňo myslel…
:-)
Jen nemám rád, když se zkreslují fakta a „vzpomíná se” pouze na něco. Kdo to nezažil, mohl by z té poznámky nabýt dojmu, že v té době nebylo lze se dostat k hudbě, o niž člověk stál; a to není pravda! Ano, obtížnější to být mohlo, nikoli však nemožné.
Mimochodem, ta situace, pokud jde o „masmédia”, se nijak výrazně nezlepšila (jak ostatně sám uvádíš), takže si zase „to své” musí člověk zpravidla pustit sám.

Ještě snad částečně souhlasím s tím, že dostupnost řady titulů je nyní lepší, i když… I tady je to často o penězích, a za ty se dalo splašit leccos i za totáče (v 70. i 80. letech v Supraphonu vycházely i zajímavé zahraniční tituly – pravda, pestrosti západu tento „katalog” nedosahoval – další možností byly burzy, případně jugoslávské desky občas i v obchodech, nebo – aspoň v 80. letech ano – návštěva Budapešti).

Tolik na vysvětlenou…

zdenek2512 @ 21.06.2013 20:23:46
Cossack: souhlasim, kdyz jsem v te dobe neco chtel tak jsem to vetsinou sehnal. Problemy byly vetsinou financni. Co se hralo v radiu me nezajimalo tehdy a nezajima me to ted. Obcas si pustim Radio Beat. Co rikas na Sepulturu, Rattamahata to je song.

Brano @ 21.06.2013 21:18:16
Áno,je pravda,že v Maďarsku sa dalo všeličo zohnať aj za totáča.V musicshopoch v Budapešti boli napr. koncom 80tych rokov celkom aktuálne albumy,napr. taký Queen tam mal zelenú.Pamätám si,že tam mali aktuálnu vinylku Kind Of Magic a The Works...U nás sa dali tiež kúpiť zahraničné platne,väčšinou tak s troj až štvorročným oneskorením za nejakých 180 Kčs minimálne,čo bol vtedy veľký peniaz.

Cossack @ 21.06.2013 22:44:52
Nejen koncem 80. let; já tam koupil novinku "Theatre Of Pain" od MÖTLEY CRÜE hned v 85., necelý měsíc po vydání.
Opožděná vydání zahraničních alb v Supraphonu (případně Opusu) byla za 120 Kčs přesně (některá mám i doma a ta cena byla jednotná, pokud si dobře vzpomínám) – třeba "Eliminator" od ZZ TOP z roku 1983, u nás 1986; za stejnou cenu se prodávaly i jugoslávské desky, ovšem ty byly víc „podpultové”, většinou taky aktuálnější. No a na burzách se daly sehnat novinky týden poté, co vyšly; cena ovšem byla kolem 400 Kčs a víc, takže ponechání takových LP ve sbírce pro mě tehdy nehrozilo.
Ovšem trvám na tom, že sehnat se dalo všechno (vyjma nějakých raritek, vzácných i v zahraničí), takže poslouchat mohl kdo co chtěl.

P. S. V 70. letech byl Supraphon štědřejší (byť občas „mršil” původní obaly), těch vydaných titulů bylo podstatně víc (aspoň myslím).

Jarda P @ 22.06.2013 08:58:48
To, že se dalo na burzách sehnat všechno, pravda není. Od známých kapel ano, ale rarity, jednoalbové kapely, k tomu jsem se dostal až díky půjčovnám CD a později díky internetu a zahraničním e-shopům. A to jsem byl každotýdenním návštěvníkem burz v Praze, Brne (na vojně) a v Ostravě až do revoluce. V té době bylo pro normálního smrtelníka (který neměl příbuzné na západě či kamarádku v Japonsku)finančně nedostupné udržovat sbírku originálních LP za 350, takže jsem všechno točil na kotouče a kazety. Co se týče týká tuzemských licenčních LP a Jugotonů, ty nesnesly s originály díky mizerné kvalitě srovnání. Dnes máme přístup ke všemu , na co si vzpomeneme, ale jedno podstatné nám schází. A sice tolik času na poslouchání jako za mlada.

Cossack @ 22.06.2013 09:39:55
Jardo P, psal jsem „vyjma raritek”, což jednoalbovky svým způsobem byly, ne? Jak velké myslíš, že byly počty vydaných desek u takových kapel? Neznámé americké skupiny jsi mimo Ameriku sehnal stěží, stejně jako evropské mimo Evropu (dokonce i neznámou německou v Anglii, anglickou ve Francii apod.); leda když vyšly u větších labelů.

Např. ale američtí DUST určitě k moc známým kapelám nepatřily, jejich desky (obě) z burz pamatuji. Podobně třeba „mladší” CIRITH UNGOL a další; ten problém je spíš v tom, žes o nich nevěděl, takže jsi je nesháněl… (Navíc, je jasné, že s neznámou bandou, o které skoro nikdo neví, asi moc „dobrej kšeft” neuděláš; proto se objevovaly hlavně známé skupiny, ale i „nadějné” objevy, z nichž pak někdy ty jednoalbovky byly.)

O „udržování sbírky” jsem nic nepsal, naopak, jasně jsem napsal o nemožnosti takového počínání (z finančních důvodů).

Brano @ 22.06.2013 10:42:02
Cossack:Áno,licenčné platne boli jednotne za 120 Kčs(Opus,Supraphon),ale originál západné platne boli minimálne za 180 až do 350Kčs.Na to sa pamätám sakra dobre.

Cossack @ 22.06.2013 15:12:43
Originály byly za 350 a více Kčs (pokud to nebyl nějaký obehraný přeskakující póvl), což jsem psal, takže jsem si to Tvé „minimálně 180 Kčs” a „u nás” vysvětlil špatně – tj. v obchodě.
Ale tříleté zpoždění je přehnané (aspoň u nás pamatuji tak třítýdenní). Snad by to pak vysvětlovalo ty nižší ceny (pod 250 za originál jsem neviděl).

Brano @ 22.06.2013 19:04:48
Cossack:Samozrejme záležalo na tom,o aký hudobný titul sa jednalo.Taká Tina Turner,Chicago-staršie albumy boli vtedy za 180Kčs.Ale vtedy aktuálny Peter Gabriel-So,to bola pálka okolo tých 300Kčs.Bežný plat bol vtedy zhruba 2 500Kčs,bolo treba živiť rodinu a bolo nemysliteľné si kúpiť mesačne päť západných vinylov za cca.300 korún.Ja som to riešil tak,že u nás bol jeden hudobný maniak,bohužial už nežije,mal CD prehrávač a z Rakúska nakúpené CD(hovorím teraz o období rokov 1987-88).Na kvalitný 3-hlavový deck nahrával titul za 20Kčs.Už vtedy mal žánrovo bohatú zbierku,takže dalo sa vybrať.

Cossack @ 23.06.2013 01:43:25
A jsme doma…
Já psal o době, kdy o CD věděly leda věštkyně (případně věštci), ale k hudbě se zkrátka dostat dalo.
To, že šlo o „drahý peníz” tu zmiňuji od počátku.

Abych to uzavřel, nikdy nebyl nikdo nucen poslouchat Karla Gotta & spol., pokud sám nechtěl. Tečka. (Měl na výběr a kolik tomu byl ochoten obětovat – peněz, času, čehokoliv – to je jiná věc.)

Tím končím.

24.01.2008 Voytus
4 stars

V roce 1979 nás pětice britských kuchařů pozvala na snídani do Ameriky.
Nejdůležitějšími ingrediencemi byly silné melodie, zabalené v sice popových, ale promyšlených a přehledných aranžích, klávesy, klavír, tu a tam nějaký syntík, najazzlé harmonie v klávesách, sladké falzetové sbory, dva sólové hlasy - ječák a nosovky, nenápadná, ale nápaditá kytara, riffující i sólující, vzdušné ságo, či klarinet, prohánějící se všemi deseti chody, která jsou v jídelním lístku, spolehlivá rytmika, klid a pohodová bezstarostnost.
A jaká jídla z toho vznikla? Především chutná!
Logical song, dodnes oblíbená krmě všech rádií, stejně jako gradující Goodbye stranger(asi nejpromyšlenější chod) nebo titulní s 'cikánským' klarinetem. Ale ani ten zbytek nijak nezaostává! Lord is it Mine Připomíná Genesis v období Duke, Take a Long Way home je další singlovku, s letní atmosférou, Chold of Vision ukazuje, že až takový popík to zase není.Těchto deset chodů zachutná i po takřka třiceti letech od svého vzniku.

Už kdysi jsem znal Goodbye stranger, Logical song a Breakfast in America, ale až když jsem sehnal celé album, tak jsem zjistil, že jsou od té samé kapely!Takový důkaz, že hudba od jedné kapely může mít více tváří.
Dnes to bývá jinak: To máte v rádiu dvacet stejných písní od dvaceti různých kapel.
Pro Supertramp největší komerční úspěch, pro nás další příjemná deska.
reagovat

28.04.2007 b.wolf
5 stars

Je to hodně dlouho, když jsem kdysi ještě na MC zaslechl kousek tracku Logical Song a ještě déle trvalo, než jsem se dopídil alespoň k vinylu. Velmi příjemná a pohodová hudba, frontman mi vždycky hodně připomínal projev Iana Andresona z vynálce secího stroje. Časem jsem si pořídil i další nahrávky Supertramp, leč tento kousek dodnes nepřekonali.
reagovat

06.10.2006 Tanmut
5 stars

Jakmile jsem objevil SUPERTRAMP na těchto sránkách, okamžitě jsem překlikl a co to??? Nic. Dal jsem si tedy tu nevděčnou práci (všechna čest tvůrcům) a doplnil diskografii.
Všechno začalo jednouu televize, když jsem klikal jako zběsilý, marně; na chvíli zůstal obraz na jedné stanici a v upoutávce na německý detektivní seriál jsem zaslechl odněkud známý motiv. Musel jsem to slyšet celé.
Po týdnech jsem celou skladbu zaslechl z ostravského rockového rádia, ovšem název mi unikl, podruhé jsem zaslechl jen ...[tremp]. Jal jsem se hledat cosi podobného po internetu a po zdlouhavém snažení jsem došel cíle: SUPERTRAMP a Logical Song.
Po opatření alba jsem kapku žasl. Zpěv kolidoval mezi Jonem Andersonem, Geddym Lee a libovolným z bratrů Gibbových.
První skladba ukázala, jak bude znít celé album: Balancování mezi popem, jazzem a rockem s grácií provazochodce.
Dvojka, ano ona, toť ta můza, která mne k tomuto albu dovedla - nádherná, nezapomenutelná hitovka s logickým, sentimentálním textem. Znáte, ale nevíte odkud.
Goodbye Stranger právě nejvíce ze všech skladeb ukáže prstem na BEE GEES; vtipný refrén: ...Goodbye Mary, Goodbye Jim... (... Sbohem Mařenko, Sbohem Jeníčku...)
Další hit je song titulní, kraťoučká vtipná písnička, jejíž úvodní motiv obšlehla americká pop-rocková formace NO DOUBT do svého největšího hitu; a pak že se krádež nevyplácí.
V podobném trendu pokračuje i zbytek alba a končí jednou z nejmuzikálnějších skladeb, jež jsem dosud slyšel. Nejsilnější obraz tvoří refrén: "hlubší" hlas se doplňuje s "vyšším" hlasem v mistrné gradaci, poté následuje nepřerušená instrumentální pasáž mířící k branám nebeským - klavír jako vůdce ostatních nástrojů se vydává na dobrodružnou pouť. Pokud se přidáte také, nebudete litovat.
Přes svůj nerockový zvuk a hranou naivitu mistrovský kus.


reagovat

OHNOTHIMAGEN @ 11.08.2007 20:57:33
Jen malá oprava:
v "Goodbye Stranger" se zpívá "Goodbye Mary, Goodbye Jane" (čili Jano, ne Jeníčku - nedosti na tom, že Jim je Kuba, ne Jeníček:-)).

Tanmut @ 02.06.2009 22:10:08
Ano, kaji se.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 9x
Tanmut, b.wolf, Brano, PaloM, PiKey, Mohyla, jiří schwarz, horyna, jirka 7200
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Voytus, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Supertramp


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000