Suede - The Blue Hour

Suede - The Blue Hour - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2018

Tracklist:

1. As One (4:10)
2. Wastelands (5:31)
3. Mistress (3:23)
4. Beyond The Outskirts (4:06)
5. Chalk Circles (2:04)
6. Cold Hands (3:16)
7. Life Is Golden (3:57)
8. Roadkill (2:06)
9. Tides (4:08)
10. Don't Be Afraid If Nobody Loves You (4:24)
11. Dead Bird (0:26)
12. All The Wild Places (3:15)
13. The Invisibles (4:09)
14. Flytipping (6:41)

Total Time: 51:45


Obsazení:

Brett Anderson – vocals
Richard Oakes – guitar
Simon Gilbert – drums
Mat Osman – bass guitar
Neil Codling – synthesiser, piano

Orchestra (on tracks 1–3, 7, 8, 11–13):
City of Prague Philharmonic Orchestra
Guy Protheroe – conducting
Lucie Švehlová – concertmaster
Neil Codling – arrangement (except on track 13)
Richard Oakes – arrangement (on track 3)
Oli Langford – arrangement (on track 8)
Craig Armstrong – arrangement (on track 13)
Vitek Kral – recording engineering
Michael Hradiský – assistant engineering

 
23.05.2019 horyna
5 stars

OD WILSONA K SUEDE. NEBO OD SUEDE K WILSONOVI?

Obdivuji tvorbu Stevena Wilsona. Ať už se jedná o jeho mateřskou jednotku Porcupine Tree (tu naprosto nebetyčně), projekt Blackfield, nebo tvorbu sólovou. Právě na ní se tento věrozvěst progresivních postupů dneška, stále častěji obrací směrem k popu a britské melancholické rockové hudbě, kterou tu léta prezentují například Manic Street Preachers, nebo právě Suede. A Suede i mr. Wilson dnes k sobě mají daleko blíž, než se na první pohled může zdát. Obě jednotky jdou svou tvorbou daleko pod povrch prvotní myšlenky, a své filosofické záměry přetvářejí do zdánlivě obyčejných, až jednoduchých písní, kterým ovšem uvnitř tepe vlastní, daleko složitější život.

Umění napsat melodickou píseň, která se vám v srdci usadí tak silně, že si ji toužíte po čase připomínat znovu a znovu, není vůbec jednoduché. Ne dnes, kde na stejné bázi přemýšlí tisíce podobných kapel z celého světa. Dar jednoduchosti nejde s darem líbivosti vždy spojovat. Jenže Suede, stejně jako mistr Wilson mají daleko výraznější ambice, a jejich intelekt jim nedovoluje oslovovat pouze povrchně a s prchajícím účinkem. V jejich tvorbě jde o atmosféru a především emoce. Ty staví nad běžný hudební model a rámují ho právě oněmi zapamatovatelnými a pro ucho diváka poutavými melodiemi.

Texty pro nové album Suede jsou psány z pohledu dítěte. Muzikanti se dívají na svět skrze nevinné dítko, které bude konfrontováno s nesmírnou krásou i hnusem, radostí i bolestí, láskou i osaměním.
Brett našel inspiraci ve svém synovi a v tématech o strastech dětství. Místem děje jsou pak zanedbaná zákoutí, lokality, která neukazujete návštěvám a kterými se vůbec raději moc nechlubíte. V rozhovorech Anderson upozorňoval, že poslech The Blue Hour není moc příjemná záležitost. Tohle není bezpohlavní pop pro komerční rádia.

Suede se tedy z temného města vydali na ještě temnější předměstí a pak dál, snad až do hlubokých lesů a na vřesoviště zahalená mlhou. Hudba je velkolepá, obklopí posluchače ze všech stran. Vyvolá bázeň i ohromení, třeba jako v Chalk Circles, kde zní až chrámový sbor. Zpěvákův charismatický hlas se vznáší nad mohutnými kytarovými stěnami a v nadpoloviční většině písní jej obalují bohaté smyčcové aranže - zde registrujeme výraznou českou stopu zanechanou pražskými filharmoniky. Ta se nejvýrazněji dá ilustrovat na skladbě All The Wild Places. Při poslechu téhle nádhery má jeden chuť zahřát někomu blízkému prokřehlé ruce.

The Blue Hour tedy není příjemná deska ve smyslu bezstarostnosti a sametově hladivého klidu. Od posluchače něco chce, zatáhne ho do namodralého příšeří a rozjitří rány. Přesto je přitažlivě okouzlující, viz tuze smutná milostná píseň Mistress, nebo dramaticky rostoucí Tides. Jsou tu i hity: paprsky naděje se derou skrze mraky v nebesky klenutém refrénu Life Is Golden (klip k písni se natáčel v ukrajinském městě duchů Pripjať). V Cold Hands úderný kytarový riff vystřelí posluchače až do stratosféry. Překrásná je i hitová Wastelands.

Anderson je na novince úchvatný, jedinečný, pro jeho hlas jako kdyby neexistovala žádná omezení a mantinely. Často je to on, kdo udává tón skladeb, je hlavním sochařem melodických linek, kterými skupina rozhodně nešetří. A jako ve svých nejšťastnějších časech se nespokojí jen s nimi.

Britský tisk se tehdy - v devadesátých letech nemýlil. Suede měli a dodnes mají obrovský potenciál, který znovu dokáží beze zbytku využít. V případě novinky můžeme dokonce mluvit o nejsilnějším albu skupiny, nebo alespoň stejně silném, jako byla kdysi nahrávka Dog Man Star. Chcete snad ještě lepší vizitku?




reagovat

Petr59 @ 24.05.2019 00:25:13
"... stále častěji se obrací směrem k popu" (Steven Wilson)

No nevím, nevím, ale jako bezmezný Wilsonův fanoušek, který má doma všechna alba, na kterých se kdy podílel, bych si dovolil tvrdit, že směrem k popu se "obrací" až na jeho posledním kousku "To the Bone".
Abych nebyl jen off-topic, tak Suede mě nikdy nebavili.

hejkal @ 24.05.2019 05:53:27
Suede... Bývali časy, kedy by na Progboarde nemali šancu. Ale je fajn, že aj takéto... vlastne sa mi nechce vymýšľať diplomatické prídavné meno... kapely majú svoj fanklub. Osobne na tieto popiny nie som, čítalo sa to však dobre.

pinkman @ 24.05.2019 10:36:02
Nehledě na to, že podobnou hudbu neposlouchám musím uznat, že recenze je maximálně komplexní a velmi, velmi poutavá. Ta se autorovi opravdu podařila, ale Suede nejsou nic pro mě.

horyna @ 24.05.2019 11:05:25
Ještě že (tady) máme hen tu demokraciu :-)
A navíc, už kolikrát se tu psalo o mnohem větších "zvěrstvách", než jsou "miloučcí" semišáčci Suede.

Dle mého směřuje Wilson k popu už na Hand. C. E. a vlastně i na všech Blackfield. Nemyslím to nijak pejorativně, naopak se mi tato složka v jeho tvorbě hodně zamlouvá. Nejde o žádný kýč, jen o začlenění "nových/jiných" postupů v jeho muzice.
Ale chápu, že ne každý to dokáže kousnout.

steve @ 24.05.2019 12:54:51
K Suede jsem přičichl u tebou recenzovaných Night Thoughts. Poslouchal jsem také novinku, ale Night se mě zdá o dost lepší. Tady se ty aranže dost utápí v orchestrálním močálu, což vzdušné muzice Suede úplně neprospívá. Můj názor. Ale recenze je to fakt pěkná.

Egon Dust @ 26.05.2019 11:03:48
Opäť špičková recenzia, až škoda, že nepočúvam albumy z You Tube, hneď bych si toto pustil, lebo naozaj ma to láka. 12-13 rokov dozadu to bola pre mňa špičková kapela, keď som sa zameral na britskú scénu odrastajúcu z vplyvu Davida Bowieho ku ktorým Suede, Radiohead jednoznačne patrili a inšpirovali k vlastnej konceptuálne, no žiaľ nie úspešnej tvorbe. Myslel som , že ´´Life is golden´´ bol natočený blízko Černobylu, takže na Ukrajine. Musím si opäť posvietiť na tento vyzretý band, ktorý mal, má a bude mať pre silnú skupinu ľudí stále, čo povedať rovnako ako Bowie, Gabriel, atď. Nezabudnem vymenovať band, ktorý bol predvojom Suede. Boli to Echo & the Bunnymen. Pán Horyna, skutočne parádna recenzia. Vo svojom jadre, je aj u Suede silný progres. Takže miesto tu určite mať môže. :)

horyna @ 26.05.2019 14:21:24
Díky všem za ocenění mé snahy prosadit zde i tak odlišnou hudbu, jakou Suede v porovnání se všemi těmi P. F., Yes, Crimsony a spoustou dalších dělají.

Svým způsobem jsou i Suede progres. Nejspíš od toho klasického, většinově uznávaného trochu odlišný, ale.. ale není progres jako progres:-)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Suede


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000