Strawbs - Grave New World

Strawbs - Grave New World - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1972

Tracklist:

1. Benedictus (Cousins)
2. Hey Little Man ... Thursday's Child (Cousins)
3. Queen Of Dreams (Cousins)
4. Heavy Disguise (Ford)
5. New World (Cousins)
6. Hey Little Man ... Wednesday's Child (Cousins)

7. The Flower And The Young Man (Cousins)
8. Tomorrow (Strawbs)
9. On Growing Older (Cousins)
10. Ah Me, Ah My (Hooper)
11. Is It Today Lord (Hudson)
12. The Journey's End (Cousins)

Total Time- 36:18

Bonusy:
13. Here It Comes (Strawbs)
14. I'm Going Home (Dave Cousins)


Obsazení:

Dave Cousins -vocals,ac/el.guitars,dulcimer,recorder
Tony Hooper - vocals,ac,guitars,autoharp, tambourine
Richard Hudson - drums,sitar,tablas,vocals
John Ford - bass,vocals,ac.guitars
Blue Weaver - organ,piano,mellotron,harmonica, clavioline

 
29.03.2012 Petr Gratias
4 stars

Britskou skupinu Strawbs jsem rovněž poznal prostřednictvím Divadla hudby a dokonce mám ten pocit, že to bylo během jednoho z posledních pořadů, které byly v Janáčkově muzeu uspořádány, než byl pořad neoficiálně zakázán s tím, že je pro provoz Divadla hudby „nerentabilní“ a že v pátečním termínu bude třeba udělat prostor českým klasikům….
V každé případě Strawbs byla kapela, kterou u nás (jestliže se dobře pamatuji) znal málokdo a její zviditelnění nastalo pro mnohé milovníky náročnější poslechové hudby až Rickem Wakemanem přes Yes. Tehdy se vzpomínalo, kde předtím famózní klávesový génius působil a byla citována právě tahle kapela. Postupem času jsem si v sedmdesátých letech doobjevoval různé kapely, na které jsem jednoduše v době, kdy vycházela jejich alba, nedosáhl a tenhle „dluh“ jsem si chtěl sám se sebou vnitřně vyrovnat…..

BENEDICTUS – velebný sound hammondek Blue Weavera navodí chrámový dojem, ale hned následně se k jejich velebnosti připojí i rozklady podmanivých akordů elektroakustického dulcimeru, na který hraje David Cousins. Je tu ale také Tony Hooper, který hraje na akustickou kytaru a potom rytmika – baskytarista John Ford a bubeník Richard Hudson. Všichni hudebníci zpívají a z jejich zpívání je cítit stará anglická škola církevních sboru. Potom jsem učinil i takový drobný postřeh. Jestliže charakter skladby má rockové základy, zpívaný projev fronmana, ale i sboristů rockový nebude. Má blízko k tradičním sborům a spíš k folkové hudbě. Žádné dravé a zastřené hlasy, ale silné melodické zdravé vokální projevy….

HEY LITTLE MAN… THURSDAY´S CHILD – dumavá kytarová studie na akustickou kytaru má ryze písničkářský charakter někde mezi Donovanem a Alem Stewartem…. Je to ovšem David Cousins. Cousins je typem zpívajícího písničkáře, který dokáže osobitě sdělit prostřednictvím textu lehké i vypjatější okamžiky písně. Nic moc dalšího se k téhle hudební miniatuře říci nedá, protože trvá něco málo přes minutu…

QUEEN OF DREAMS – šlapající elastické bicí doprovázejí, doprovází clavioline a archaicky znějící mellotron, do kterého Cousins vede svou pěveckou linku a John Ford důrazné, ale zjednodušené basy. Cousins do skladby vloží zvláštní svištivě zpomalený tón své elektrické kytary a psychedelické cvrčení doplněné mezotronem a simulovaným náletem letadla dotvoří zlověstnou kulisu v imaginárním astrálu…. Zvonění akustických kytar a Weaverových hammondek přináší melodickou linku. Cousinsův hlas je v mnoha ohledech dost podobný americkému písničkáři Tomu Pettymu. Ale řeřavé varhany a důrazné akcentování rytmických proměn nás odnáší na artrockovou platformu. Závěr patří Richardovi Hudsonovi a jeho kulometných přechodům na bicí…..

HEAVY DISGUISE – dobře sejmuté a zahrané akustické kytary. Mají barvu, údernost a zvonivost. Cousins tentokrát sekunduje Johnu Fordovi, který odložil baskytaru a taký nám ukazuje, že má příjemně nosný vokální projev. O orchestrální instrumentaci se postaral Robert Kirby Silver Band s trombony, trubkami a lesními rohy a vznikl tak ryze staroanglický model moderního madrigalu….

NEW WORLD – krásná dvanáctistrunná kytara Davida Cousinse, podporované druhou kytarou Tonyho Hoopera a basovými akcenty Forda. Blue Weaver zde vytvořil nádhernou atmosféru velebně znějícího mellotronu ve stylu Moody Blues. Nádherná svižně koncipovaná balada s mírným britským patosem při zdůrazňování zásadních okamžiků v kompozičním postupu. Kytary znějí opravdu báječně. Ten patetický přednes sice nepřeslechnete, ale do skladby se krásně hodí jakási snová okázalost, přivolávající vrcholné okamžiky smyšleného historického velkofilmu…..

HEY LITTLE MAN… WEDNESDAY´S CHILD – Cousins opět kouzli na akustckou kytaru a vroucně zpívá obsah poetického textu, ne tak vzáleného baladám Grega Lakea.

THE FLOWER AND THE YOUNG MAN – nádherně zaranžovaný zpěv a capella podle starých anglických historických sborů, mírně ve stylu Steeleye Span, ale už tu máme archaické harmonium, mellotron a clavioline, za nímž rozvíjejí svoje téma i hammondky. Krásná, až vznešená skladba, do které jemně vstupují jemné koloratury elektrické kytary. Dynamika zmohutní v mezihře, ale v jakési umírněnější poloze. Dravý rockový sound se nekoná. Všechno má svůj předem stanovený řád a pro nějaké emoce nebo improvizace zde není místo. Možná trochu chladné, ale nikoliv akademické, prostě jiné než kapely své doby..

TOMORROW – první výraznější rocková záležitost. Cousins se přihlásí zpomalenými tóny vystavěné konstrukce elektrické kytary. Důraznější rytmika Hudsonových bicích a Fordovy baskytary získává na větší průraznosti, ale onu syrovou monumentalitu staví nad harmonickou strukturou klávesami Blue Weaver. Není to sice Rick Wakeman, ale myslím, že úrovně Tonyho Kaye dosahuje s přehledem.. Tahle skladba aspiruje na formálně nejkomplikovanější kompozici na albu a prolínání varhanních a kytarových partů se vzdaluje od písničkářských struktur k pompéznímu artrocku v tom nejlepším světle s patřičným odpichem a rvavostí. Velmi přesvědčivá skladba a jedna z nejsilnějších na albu zcela určitě….

ON GROWING OLDER – a máme tu zase akustické kytary a příjemné dvojhlasy. Slyším dvě dvanáctistrunné kytary a dulcimer. Možná se mělo přidat ještě spinet, nebo cembalo a skladbu nebylo třeba rytmizovat bicími a baskytarou, třebaže oni odevzdávají poctivou práci. Lépe by podle mě vynikly jednotlivé akustické obrazce proměnlivé melodické struktury. Příjemné a podmanivé….

AH ME, AH MY – rozverná skladba tanečního typu vyvolá nádech retra a divadelních prken. Otírají se zde o Strawbs Steeleye Span, New Albion Band a staré lidové soubory. Pokud se jednalo o odlehčení, humor, ironii a nadsázku, pak je třeba zatleskat…. Osobně nezatížen konceptem alba si myslím, že dramaturgie producenta Tony Viscontiho sem mohla nasadit podnětnější píseň…..

IS IT TODAY, LORD? – zcela nečekaně zazní ve skladbě sitár ve spojení s harmoniem, doprovázené akustickou kytarou a máme zde zvláštní hudební odlitek těžko zařaditelného stylu, který těžko můžeme nazvat bengálskou lidovou hudbou, nebo britským progresivním folkem. Když se nadechnu cítím zde opar pozdní psychedelie a dozvuky hlasů a instrumentace mě k tomu přímo přivolávají. Inspirace George Harrisonem a skladbou The Inner Light a Love You To zde myslím nejsou tak zcela utajeny, když si ještě přidáme do skladby indické bubínky tabla…..

THE JOURNEY´S END – krásnou melodii přináší závěrečná píseň, v níž Blue Weaver hraje na koncertní klavír a David Cousins je zpěvákem. Přinášejí nám krátké poselství jakoby z jiného světa, které netrvá ani dvě minuty……

Jestliže doba, do které tohle album spatřilo světlo světa přála rozsáhlým hudebním konceptům Yes, Genesis, Pink Floyd a Emerson Lake And Palmer, přicházejí Strawbs se stylově obtížně zařaditelným stylem, který se dotýká na několik místech řady hudebních proměn, ale jakoby zásadně nechce deklarovat obecný názor artrockové velkoleposti, nebo rockové syrovosti. Od všeho je tu přidáno kousek a já se domnívám, že Strawbs nás chtějí v náznacích ujistit, že to umějí jiní, v podstatě zvládnou také, ale nemají tu bytostnou exhibiční potřebu nás o tom přesvědčovat. S elektronikou to nijak nepřehánějí, i když i oni zde mají snahu prosadit něco navíc ze studiové chemie.
Možná skupině tak trochu chybí klasický zpívající frontman, ale na druhé straně propracovanost skladeb a instrumentální zdatnost členů kapely je prokazatelná, i když zde nehraje zrovna žádný Bruford, Wakeman, Howe, přesto pozvedávají svůj prapor dostatečně vysoko, abychom je nepřehlédli a nepřeslechli.
Čtyři hvězdičky si album Grave New World určitě zaslouží a já o tom nemám nejmenší pochybnosti.




reagovat

PaloM @ 29.03.2012 20:51:14
Vďaka za recenziu. Neviem ako to myslíš, že im chýba "klasický zpívající frontman". Asi riadne hlasný, typu Gillan či Dio ? Neviem si iného ako Cousina predstaviť, v spojení s jemnou harmonickou muzikou Strawbs. A štýlové zaradenie: soft-folk-art-rock :-)

Bola len otázka času, kedy sa vyjadríš ku Strawbs. Som veľmi vďačný Progboardu, inak by som túto skupinu ťažko objavil. Minulý rok som kúpil prvých osem CD skupiny, ktoré pokladám za najlepšie a neviem sa rozhodnúť, ktoré CD z nich je naj z naj. Potom si cením až štúdiovky od r. 2000, sú však výrazne drahšie. A veľmi pekný je akustický live album Painted Sky (2005), balzam na dušu.
Kto nechce veľmi investovať, ale chce mať solídny výber, tak určite si treba zadovážiť 2CD Halcyon Days (1997). To som mal ako prvé a vďačím za tip Braňovi.

Petr Gratias @ 29.03.2012 22:39:53
Zdravím PaloM.....
to jsme si nerozuměli.
"Klasicky zpívající frontman" byl míněn zpěvák typu Roy Harpera nebo Al Stewarta.
Oni také nejsou rození rockeři a mají folková základy, ale jejich hlasy se mi zdají výraznější a možná osobitější než Davida Cousinse. Nezpívá samozřejmě špatně, ale v jeho hlase není více vzrušivé exprese....
Nikdy by mě nenapadlo spojovat se Strawbs takového Gillana, Dia, Planta, Rodgerse, Byrona, Farlowa, McCaffertyho.... to jsou rockoví shouteři, kteří do hudby, jakou dělají Strawbs nepatří, ale přece jenom.... je to věc představy, Palo.
Jsem rád, že se ti Strawbs líbí. Ano, máš hodně široký záběr, jak už dlouho pozoruji. Domnívám se, že i já nejsem tak svázán jedním ortodoxním stylem, jak by se možná zdálo....
V každém případě je dobře, máme pořád co objevovat z minulosti a trochu to "servírovat" dalším progboardistům a pak sledovat reakce, postoje a názory.....
Zdravím!!

PaloM @ 29.03.2012 23:06:39
Ahoj Petr, tak už rozumiem. Tie mená spevákov som nemyslel doslova, len som potreboval upresniť, na koho si myslel. Je to problém predstaviť si iné kombinácie, podobne ako napr. u Queen. Namiesto Mercuryho už nie som schopný akceptovať náhradníka.
Zaujíma ma tvoj názor na Strawbs - The Broken Hearted Bride (2008) a Dancing To The Devil´s Beat (2009). Pokiaľ budeš mať možnosť ich počuť.

Jarda P @ 30.03.2012 07:38:58
To je náhoda, zrovna předevčírem jsem začal s přehráváním kompletní diskografie Strawbs, kterou vlastním, protože Strawbs jsou mou srdeční záležitostí. Ač někteří považují jejich desky konce 70. let za slabší, já to tak nevidím. A obdivuji Cousinse, že i desky z posledních let jsou plné návadů a skvělých melodií. Na rozdíl od Petra považuji jeho zpěv za velmi výrazný, originální a svým způsobem poznávací znak kapely. Troufám si tvrdit, že má stejnou váhu a podobnou barvu jako Gabriel v Genesis.Však taky ve skladbách, které nezpívá Cousins, je těžké rozpoznat Strawbs.
Grave New World taky hodnotím na 4, to nejlepší přišlo s příchodem Dave Lamberta (Bursting At The Seems, Hero and Heroine, Ghosts).

29.11.2005 Gattolino
5 stars

Opravdová bomba! Album Grave New World s novým klávesistou Blue Weaverem je ambiciózní konceptuální dílo s filozoficko-duchovním nábojem, v očích mnoha vrcholný počin skupiny, a to oprávněně. Začíná jako liturgie v chrámu - oslavnou skladbou Benedictus, opravdovou duchovní písní na rockových základech. Hey Little Man je křehounká miniatura, kterou na konci strany A uslyšíme v repríze s jiným textem, ale stejnou akustickou kytarou. Efektní Queen Of Dreams není podobná vůbec ničemu, v jejím suterénu se valí protisměrné efekty, v mezihře vrčí něco jako přistávající helikoptéra, píseň možná mohl vytvořit i Frank Zappa, je bizarní a patetická. Nutí přemýšlet a poslouchat stále znovu a znovu. Fordova Heavy Disquise začíná úsečnou kytarou, ozvou se trubky (ale je to asi mellotron), chvílemi zní jako vojenský pochod a chvílemi jako gotická litanie. Monumentalita vrcholí v apokalyptické vizi New World, procítěné expresivní výpovědi opět jak z ranného středověku. Otvírákem strany B je geniální mnohohlasá baladická The Flower, podkreslená basou, harmoniem a kytarami. Komu na albu chybí opravdový hutný rock, na toho čeká Tomorrow, jejíž drásavá kráčivost a odvázanost vokálu mi nevím proč připomene náladou slavné Lennonovo I Want You, i když zde jsou to možná jen spojité nádoby. On Growing Older nás zase odnese k důmyslnému zvonění čistých kytar, které se rytmicky vrší okolo tohoto svižného čísla. Ah Me Ah My vnese příchuť stařičkého Music Hallu v záři luceren, a šustění smokingů a rukaviček, rychle však utne, a už je tu vlnivý zvuk sitáru, uvádějící Hudsonovu opravdu už zcela duchovní píseň, ale i pře ten indický kabát jsme v (tuším) keltské Evropě na rozhraní věků. A z hloubi se noří kudrdlinky klasického klavíru, Bachovsky pravidelné jako podle metronomu, a Dave zpívá o konci cesty, Journey´s End. Tímto albem dobývají Strawbs poprvé posluchačskou obec i v USA.
Není divu, mají v té době "našlápnuto" doslova do výšin.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Gattolino, kaktus, Jarouš
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000