Spooky Tooth - Ceremony

Spooky Tooth - Ceremony - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1969

Tracklist:

01. Have Mercy 7.52
02. Jubilation 8.23
03. Confession 6.45
04. Prayer 10.48
05. Offering 3.25
06. Hosanna 7.32

All titles written by Pierre Henry and Gary Wright

Originally released as Island Records Ltd. on January 1970
Realisation sonore: Pierre Henry
Recording engineer: Andrew Johns
Produced by Pierre Henry/Spooky Tooth


Obsazení:

Gary Wright - lead vocals, organ
Mike Harrison - lead vocals
Andy Leigh - bass guitar
Luther Grosvenor - lead guitar
Mike Kellie - drums
with
Pierre Henry - electronics

 
02.02.2012 Petr Gratias
5 stars

Album Ceremony od britské psychedelicko-progrockové kapely Spooky Tooth bylo už více než před čtyřiceti lety v mém okolí vnímáno jako kultovní hudební produkt. Poprvé jsem se s ním seznámil v již několikrát zmiňovaném Divadle hudby v pořadu Underground, který dodnes považuji za jakousi vzdělávací základnu v oboru rockové hudby, kdy hlad a touha po informacích byly vytěsňovány z okolí nás – tehdejších teenagerů… Po poslechu alba jsem zůstal naprosto konsternován tím, co jsem slyšel a protože to bylo v době, kdy na mě působily ještě stále ozvěny pinkfloydovských alb Ummagumma, Atom Heart Mother a Meddle, tak jsem si najednou uvědomil, že hledání nového progresivního hudebního útvaru nalezlo další dílo, které se ve svém pojetí s ničím nedalo srovnávat.
Pamatuji si, že mě fascinoval už obal samotný a že v mém okolí byl pravděpodobně jediný člověk (nanejvýš dva), který na album dosáhl. U kamaráda jsem album znovu společně s ním soustředěně poslouchal, ale nebylo na půjčení (na rozdíl od jiných alb), třebaže mezi námi panovala jistá důvěra. Kamarád měl výtvarné vlohy a tak se pokusil sugestivní obal namalovat na plátno a myslím, že se mu to docela podařilo. Obal totiž mimořádně souzněl s hudebním obsahem, které deska nabízela. Postupně jsem si během dalších let nasbíral kompletní diskografii Spooky Tooth, ale tohle album nebylo jednoduše k mání. Až po revoluci se objevil nějaký zdroj a já jsem získal unikátní francouzský výlisek na CD, který byl ještě navíc o něco dražší než ostatní nosiče.
Album dodnes provází opar tajemna a téměř okultního odéru. Zdráhám se označit album za jejich vrcholné dílo, ale co se týče spojení rhythm and blues, psychedelie a rocku, zaujímá v jejich diskografii mimořádné postavení.

CONFESSION – destruktivní zvuk vás vytrhne z koncentrace… Vzápětí slyším podivné mrazení a údery do kovadliny (?), spíš mám pocit, že byl natočen nějaký brahmánský tajný obřad, kdy se hovoří s jejich božstvy. Do směsice těchto nepříliš libých zvuků a tónů vstupuje zvolna rockové téma, která přináší kvílení elektrické kytary, elektronické zvuky, cinkání podivných percussion a poněkud chaotický shluk harmonie. Melodická linka se zvolna klubá na světlo v dlouhých tónech s naříkavým ponurým hlasem varhaníka Garyho Wrighta. Luther James Grosvenor vstupuje do tématu syrovými kytarovými tóny, něco mezi doprovody a krátkými vyhrávkami. Chraptivý tón výtečně pojednaného hlasu Mike Harrisona je v pozadí. Skladba ovšem graduje a získává na intenzitě podání ve stupňované harmonii, destruktivní zvuky jsou ovšem neodbytné (už vůbec ne podmanivé, spíš zneklidňující). Dlouhý tón – skoro by se dalo hovořit o tajemném oooooooommmmm se neustále vrací s dramatickými údery….

HAVE MERCY – baskytarové téma Andyho Leigha a dlouhé tóny rozostřených hammondek přinášejí sólovou prezentaci Mike Harrisona, člověka originálního hlasového fondu. Z pozadí zaznívají podivné zvuky, které lze označit za děsivé vytí vlčí smečky, stejně jako astrální zvuky z neznáma. Nahrávka je ale podivně zvukově nevyvážená (?!), má to snad být záměr? Výrazný rockový riff pro elektrickou kytaru je pozasunut za Harrisonův syrový vokál, kterému v další části pomáhá i Gary Wright. Podivný hukot zníi jako přelévání mořských vln a syrové kytarové sólo je špikováno destruktivními zvuky elektroniky, šplouchání, polykání, škytání, bzučení, skřípění. Mike Kellie je dobrý bubeník a tady svoji roli potvrzuje údernou a kreativní hrou. Tónový generátor zde vytváří velmi zvláštní podkres a background. Skladba nepostrádá napětí a vzrušuje svou rozevlátou formou na téměř osmiminutové ploše. Je tohle psychedelické divadlo, nebo hudební futurismus? Zdráhám se dát jednoznačnou odpověď

CREDO – další skladba se hlásí předením elektronických zvuků, které znějí jako indické modlitební mlýnky, psychedelické zvuky mi opět připomínají místy Pink Floyd, než ovšem přijde široké melodické téma s hammondkami a nádherně nosný hlas Wrighta ve výškách. Tady může nastat prakticky jakákoliv nečekaná změna a vy tušíte, že dřív nebo později se tak stane. Třebaže nostalgicky znějící hlas mírně připomíná Johna Wettona (aniž bych Wrightovi upíral jeho způsob interpretace). Obřadní zvuky virtuálních šamanů jsou černokněžnicky přitažlivé a pak přichází onen neidentifikovatelný zvuk pleskajících rtů při vyrážení nekonečného pološišlání, které nás vždycky uvádělo do vytržení a jako doprovod opakující se rockový riff s elektrickou kytarou a a Wrightův hlas krásně stoupá do výšek. Velmi zvláštní model skladby (nedovedu si představit, že by někdy zazněl v rádiu!) Hudební instrumentace má údernost a vzrušivou přesvědčivost včetně naříkavého až řvavého projevu Harrisona při kterém mě doteď leze mráz po zádech…… Zkuste pánové realizovat při téhle skladbě koitus…. Myslím, že budete „hotovi“ s partnerkou oba zaráz, anebo vás vaše láska trvale opustí…. Psychedelické divadlo jenom zvolna dochází k finále a my jsme při poslechu stále zahlcováni palbou zvuků a virtuálních světel…..

OFFERING – tak tahle skladba se už více přibližuje ke klasickým Spooky Tooth, ovšem máme zde tónové generátory a přednatočené pásky se strašidelnými zvuky, vzdycháním a podivnými vibracemi. Mike Harrison opět před mikrofonem a stupňující se napětí se stále posouvá vpřed. Myslím, že i takoví Iron Butterfly by měli co dotahovat. Spojení rocku, psychedelie a elektronických efektů se zde děje v konkrétnější podobě. Na rozdíl od předešlé skladby zde cítím jakousi metodiku ve vyjadřovacích postupech. Hodně odvážné, přesto srozumitelnější…

HOSANNA – podivné nezřetelné zvuky. Kytarové předivo má mrazivý tón včetně zvláštní atmosféry v harmonické struktuře. I tahle kompozice vyznívá (už podle názvu) jako nějaký zvláštní rituál. Potemnělý sál, ve kterém planou řady svící a kolm v kruhu stojí postavy v kápích s maskovanými obličeji stejně nehybně jako sochy. Kvílející Wrightův hlas přináší větší oživení do opakujícího se tématu, které přilévá výbušný nápoj napětí do celého konceptu. Méně zřetelní zvuky jakoby simulovaly přítomnost sitáru a přídavných percussion, do kterých vstupují hammondky a syrový elektrická kytara Grosvenora. Jeho vypálené kytarové sólo se drží daného motivu a pod ním útočí Leighovy úporné basy. Kytara stále zrychluje výměnů tónů a umocňuje atmosféru gradující skladby včetně všudy přítomných cinkavých, bzučících a tetelivých zvuků. Pravděpodobně zde se Spooky Tooth dotkly nejrockovějšího pojetí na albu vůbec…. Závěr je opět astrální s deformovanými lidskými výkřiky.

PRAYER – jsme u konce... Bloudíme v jakémsi neznámém prostoru (podzemí nebo makrokosmos) – není to v daném okamžiku tak zásadně důležité. Strašidelné ozvěny a nezřetelné krátké zvuky vibrujících strun… Čeká nás nejdelší téma (více jak deset minut). Dobře vystavěná skladba zní jako specifická balada. Kytara vybrnkává stupňující se harmonickou strukturu, bicí jemně šustí a hammondky se téměř subtilně tetelí, přesto mají chrámový tón. Moje koncentrace je přikována k Harrisonovu sugestivnímu hlasu, který jednoznačně přesvědčuje o ryzosti vlastní výpovědi bez velkých gest a patosu. Pozvolně koncipovaná pomalejší skladba sice postrádá agresivitu, ale je plná nezměřitelného napětí.
Stanuli jsme na pokraji hudebního horroru, děsivého příběhu, nebo muzikantského scifi? Nechce se mi hledat odpověď. Ty stejné vibrace cítím dnes, tak jako před více jak čtyřiceti lety….

Ještě pár zamyšlení: Jarda Merhaut, jehož hudebně intelektuálního backgroundu si vážím, stejně jako jeho vkusu a širokého rozhledu – se o albu nijak lichotivě nevyjadřuje a také tvrdí, že i členové Spooky Tooth se k albu točí zády… No prosím, respektuji to. Možná, že pánové Wright, Harrison, Grosvenor a Kellie na album žehrají z toho důvodu, že v rámci tantiém a autorských honorářů (tedy hlavně Gary Wright) nebyli dostatečně odměněni a že kolem alba Ceremeony díky spolupráci s francouzským avantgardním skladatelem Pierrem Henrym dopadli jako hubkaři… ale do toho nevidím. Tyto okolnosti bývají často hlavním (i když nezdůrazňovaným) důvodem, proč se hudebníci vyjadřují o práci na albu zdrženlivě, odtažitě nebo nevrle.
Komerčně album určitě neprorazilo, ale progresivně (chcete-li avantgardně) smýšlející rockeři, ale možná i studující skladbu a hudební formu na hudebních fakultách vnímají podobné počiny jako zajímavý předmět k pozornosti…
Docela lituji, že nebyl pořízen filmový záznam z premiéry, protože pódiová vizualizace (alespoň podle mého názoru) by byla neopakovatelná a velmi přesvědčivá….
Já osobně si myslím, že zde byly nastaveny takové parametry hudební odvahy v neprobádaných místech, že za tenhle počin je třeba udělit plný počet – pět hvězdiček, i když se osobně domnívám, že druhé album Spooky Two je jejich nejzásadnější album. Ceremony je ovšem hledání novým možností a proto si za ním stojím, i když to asi vyvolá mezi pány progboardisty různá napětí a možná i striktní nesouhlas. Za svým si stojím.



reagovat

Jarda P @ 03.02.2012 06:58:25
Tak jako nevlastním Ummagumma od Pink Floyd, nevlastním ani Ceremony jako jedinou řadovku Spooky Tooth ze 70. let. Nelíbí se mi stejně jako se mi nelíbila před více než 30 lety. Pro mě je to jen experiment vybočující z diskografie této skvělé kapely.

Petr Gratias @ 03.02.2012 10:36:32
Zdravím JardoP....
je to asi opravdu věc osobního přístupu.
Mezi mými vrstevníky, když se řeklo Spooky Tooth, tak 8 lidí z 10 řeklo: Ceremony a hned reagovalo na Have Mercy a Credo....
Když se zamyslím nad tím, že ještě v r. 1963 Beatles ohromovali svět s LOVE ME DO a Rolling Stones s Come On, tak si musím říct, že za dalších 5 let udělala rocková kapela pořádný krok kupředu, aby mohlo vzniknout něco takového jako CEREMONY.
Vývoj není možné zastavit a i Spooky Tooth měli tendenci jít cestou experimentu - konec šedesátých let k tomu vybízel.
Nebyli to žádní Hollies, Herman´s Hermits nebo Bee Gees a pokud Moody Blues měli potřebovatz vyjádřit svoje umělecké ambice se symfonickým orchestrem (The Days Of Future Passed) s Peterem Knightem, Deep Purple se symfonickým orchestrem s Malcolmem Arnoldem, stejně tak jako v jiném slova smyslu vzniklo Jesus Christ Superstar jako první rocková opera, měli odvahu Spooky Tooth spojit se s avantgardním francouzským skladatelem Pierrem Henrym a pustit se na neprobádanou půdu experimentu...
Tohle já hodnotím jako velmi odvážný pokus proniknout do neprobádaných míst.
Vždycky jsem držel palce těm, kteří dělali něco jiného, nezvyklého, riskantního.... svět potřeboval
experimentátory. Kdyby tomu tak nebylo, měli bychom tady asi už třetí generaci Elvis Presleyů, kteří by tady neustále opruzovali klasickým rockandrollem dokola a další Chuck Berryové by neustále skákali se svým kačením pochodem a nikdo by dál nedělal kroky ke změnám a nebyla by tady jména jako Jimi Hendrix, John McLaughlin, Al DiMeola, Frank Zappa, Captain Beefheart, Joe Satriani.....
Byly by tady další deriváty Mersey soundu a byla by to otrava.
Chápu, že Ceremony není album pro každý den. Někdo možná může mít z této hudby depresivní stavy... já k nim nepatřím. Podle mě je to odvážná snaha dělat věci jinak a tomu fandím.....
Tvůj názor respektuji, ale vidím to prostě jinak.
Díky za pochopení a toletranci. Zdravím!

lover-of-music @ 15.09.2018 15:19:15
Co to jako toto bylo ? Už jsem toho slyšel hodně. Slyšel jsem mluvit němého člověka, slyšel jsem volat o pomoc topící se rybu. Slyšel jsem mravence hrát na bicí. Ale tohle jsem fakt ještě neslyšel. Snad nejprapodivnější album v rockových dějinách. Tady se vzdávám jakéhokoliv hodnocení.

Jako je to svým způsobem zajímavé, ale.......

12.03.2008 Martin
5 stars

Znám velmi dobře všechna řadová alba Spooky tooth, poslouchám je vždycky s velkým nadšením poté, co jsem si některá dlouho a pracně sháněl po různých bazarech, ale některá byla nutná speciálně objednávat. Album Ceremony vnímám každopádně tak, že v diskografii kapely, ale dovolím si říci i v hudební historii má význačné postavení, přesto, že jej nikdy nebude poslouchat a neocení většinový posluchač ani zatvrzelý rocker. Spojení psychedelic-rocku a progesivních experimentů je na svojí dobu (r. 1969) velmi odvážný počin. A to i přesto (nebo právě proto), že než vůbec uslyšíte první tón kytary v Jubilation, musíte se proposlouchat několika minutami prapodivných vzdechů navozujících strašidelné pocity nebo ne pro každého stravitelným experimentováním s kovovými tyčemi v Confussion. Prayer je podle mého názoru jednoznačně nejpůsobivější skladbou alba a bez váhání bych jí zařadil na The best of Spooky Tooth. Díky ní se člověk dostává do zcela jiných dimenzí. Ani zbylé tři dosud nejmenované skladby nejsou určitě jen do počtu. Nutné ocenit hlavně to, jak silně působí album jako celek. Pro mě je Ceremony hudební revolucí. Ať si říká kdo chce, co chce...
reagovat

merhaut @ 12.03.2008 14:22:12
Nejsem ani většinový posluchač, ani zatvrzelý, přesto si tohle úletové album necením. je docela příznačné, že ani členové kapely :-) Úlet mimo.

Technická poznámka: ta doba - 69 plus mínus - byla v rocku nejrevolučnější, takže spojení "na svoji dobu velmi odvážný počin" je protimluv.

Martin @ 14.03.2008 11:46:41
To je věc názoru, netvrdím, že jste většinový posluchač ani zatvrzelý a recenzi jsem nemyslel jako útok proti Vaší recenzi jen jsem napsal svůj názor na album Ceremony, jelikož 5 hvězdiček z 5 je podle mě adekvátní.

:D @ 11.10.2010 18:58:48
3rd album by the excellent British band Spooky Tooth and definitely one of the boldest and daring experiments in Rock music not only at the time, but since, when the band decided to cooperate on this project with French avant-garde electronic music composer Pierre Henry, whose "musique concrete" was at the forefront of contemporary Classical music's quest for new areas of development. The band's main composer, vocalist and keyboardist Gary Wright wrote six new compositions, which together formed a sort of religious Rock Mass, which the group recorded in UK, shortly after replacing the original bassist Greg Ridley (who went to form Humble Pie) with Andy Leigh. Considering the group was in top form, following the recording of their excellent second album, the music they recorded is absolutely stunning and the level of musicianship is truly astounding. After the recording was completed, the tape was sent to France, where Henry overdubbed the group's music with his electronic contributions. The resulting amalgam turned out to be one of the most controversial recordings of the era, tearing the band apart as a result and invoking heated discussions amongst the critics and fans alike. If one might speculate a bit, probably the group's music released without Henry's overdubs would have been considered as their greatest achievement, but since that never happened, we might never know. In fact I'm still hoping that such version of the album will be available one day, at least in the form of bonus material. Still, this is definitely an intriguing piece of music, which deserves to be listened to and studied, not only by the band's hard-core fans but by any music fan with broad horizons.

Petr Gratias @ 29.09.2011 22:41:57
Album Ceremony je velmi zvláštní hudební opus.... plánuji vlastní recenzní zamyšlení... ale prosím Vás kdo uvádí rok vydání 1970?
To není pravda. Dívám se na album a správný údaj je 1969.
Asi se jedná o nějaké obskurní vydání, kde se vůbec nehlídají základní data....
V době, kdy jsou CD nosiče v globálním slova smyslu na ústupu je už na to pozdě (možná bychom se měli nějak bránit), ale připadá mi neseriózní od některých vydavatelských firem, že šíří napříč spektrem svých klientů bludy a mnohdy uvádějí pouze rok, kdy album bylo realizováno na CD a ne, kdy album vyšlo úplně poprvé na vinylu.
Zarazilo mě, kolik jsem držel v rukou CD, kde byly mystifikační údaje.
Jedině remastery na CBS LEGACY jsou nejserióznější. Uvádějí přesná data vydání titulu na LP v Británii a v USA i s registračním číslem alb....

luk63 @ 30.09.2011 08:23:44
Rok vydání původního LP opraven. Ten, kdo vkládal diskografii, zřejmě vycházel z údajů na Allmusic.com, kde je také 1970. Na Progarchives.com je správně 1969 včetně katalogového čísla.

Borek @ 30.09.2011 10:26:08
Cítím se být nepřímo osloven, pár slov na vysvětlenou tedy i tady. Kdo vkládal diskografii s daty vydání jednotlivých alb, nevím. Zato vím přesně, že nic dalšího profil Spooky Tooth neobsahoval do doby, než jsem před třemi lety doplnil biografii a opisem z LP či CD, která mám k dispozici, také všechny dostupné albové údaje. Informaci o konkrétním datu vydání alba Ceremony (leden 1970), jsem do překladu stručného profilu kapely převzal ze zdroje uvedeného v závěru biografie, a potvrzovaly ji rovněž vynikající fandovské stránky o Spooky Tooth >> odkaz

Petr: Že zrovna Ty budeš rozhořčenej z nesprávného údaje u některého alba, bych nečekal. Proč? V Tvých Top seznamech všeho druhu, které předkládáš v diskuzním fóru, se to chybama jen hemží - včetně titulů, u nichž je nad Slunce jasno. Právě Ceremony však mezi takové nepatří. Jedná se o ten případ, kdy těžko určit, zda ještě vyšlo do konce roku 1969 nebo bylo k mání až v lednu 1970. Proč jsem užil druhý termín vysvětleno výše, přestože album i CD, která vlastním, uvádějí Tebou zmíněný rok vydání, viz. >> odkaz
PS: Údajově seriózních remasterů znám víc, nejen CBS LEGACY.

luk: Škoda, že s podobným úsilím stejně bryskně neopravuješ vlastní chyby. Kupříkladu druhé album skupiny Phoenix tak dlouho ignorovalo změnu v sestavě, až mi to nedalo a opravil jsem. A když už jsem byl u toho, doplnil jsem diskografii kapely o zatajené reunionové album a vložil kloudnou fotku. Proč? Mám tu kapelu rád.
PS: Ani v těchto případech jsem nečerpal z Allmusic nebo Progarchives.

luk63 @ 30.09.2011 11:25:08
Borku, pokud u některého svého příspěvku nějakou chybu zjistím, věz, že ji okamžitě opravuji. Stává se to. Kdybych věděl nebo si uvědomil, že jsem udělal chybu u kapely Phoenix, také bych s opravou neváhal. Jiným chyby opravuji pouze na vyžádání. Upozornění Petra G. jsem si ověřil a rok vydání změnil, přihlásil se k tomu a svůj čin zdůvodnil. Pokud bude převládat názor, že album vyšlo až v lednu 1970, může ho někdo klidně vrátit do tohoto roku.

Petr Gratias @ 30.09.2011 12:38:39
Zdravím Borka.....
samozřejmě se mě do nedotklo, ale rád bych věděl, které údaje stran letopočtů vydání alb jsem se zmýlil a kde se to hemží chybami.
Prosím Tě pošli mi seznam těch alb, ať vím, která bije. Popravdě řečeno si nemyslím, že bych vkládal tolik chybných datových údajů.....zajímalo by mě to.
Díky za pochopení.
Zdravím

merhaut @ 30.09.2011 14:54:24
Já jsem vypátral zatím toto:
ISLANDS 1969
ILPS 9099 White Noise - An Electric Storm (dynamite 100% classic album)
ILPS 9100 Clouds - Scrapbook (only got it recently, just a great Scottish band)
ILPS 9101 Blodwyn Pig - Ahead Rings Out (Mick Abrahms of Jethro Tull)
ILPS 9102 Fairport Convention - Unhalfbricking (their 3rd album, Richard Thompson!)
ILPS 9103 Jethro Tull - Stand Up (Chrysalis) (the 2nd J.T> album, and a timeless classic!
ILPS 9104 Free - Free (Fantastic 2nd album, great cover, even!)
ILPS 9105 Nick Drake - Five Leaves Left (Enigmatic debut, Joe Boyd production) 3.července 1969
ILPS 9106 Dr. Strangely Strange - Kip Of The Serenes (One of my favorites, amazing! Yet another Joe Boyd production) 3. července 1969
ILPS 9107 Spooky Tooth with Pierre Henry - Ceremony (British rock guys mess around with a French synthesizer maniac; not my favorite Spooky Tooth album!)
ILPS 9108 Mott The Hoople - Mott The Hoople (The Rockin’ Mott debut album with an Escher cover!)
ILPS 9110Q Quintessence - In Blissful Company (Hippie music, with a lovely cover)
ILPS 9111 King Crimson - In The Court Of The Crimson King (dynamite 100% classic album. And takre a look at all the other amazing records issued around this!!!)
ILPS 9112 Traffic - Best Of Traffic (Cash-in time! But still a good album!)

1970
ILPS 9113 John & Beverly Martyn - Stormbringer (Another Joe Boyd production!)
ILPS 9114 Renaissance - Renaissance (Keith Relf of The Yardbirds)

merhaut @ 30.09.2011 14:59:32
A ještě: >> odkaz

Petr Gratias @ 30.09.2011 15:09:47
Ahoj Jardo....
jsem asi trochu natvrdlej, ale prosím Tě, jak souvisí ten dlouhý seznam se mnou a s mými případnými nepřesnými daty roků u alb, o kterých výše píše Borek?

Borek @ 30.09.2011 15:16:27
Petře, popravdě mi do jakékoli vyhledávací akce v nepřehledné záplavě diskuzních vláken schází snad ještě víc chuti než času. Jelikož se ale sluší jednak odpovědět, druhak podložit svá tvrzení, uvádím aspoň čtyři tituly, které mi při tehdejší četbě zarazily nejvíc a snad proto vytanuly na mysli: Genesis - A Trick Of The Tail, Ota Petřina - Super-robot, Prúdy - Zvoňte zvonky a Progress Organization - Barnodaj.
Sám jsi uváděl, že se podle Tvého názoru jedná o významná alba historie a nemám s takovým určením nijaký problém. A dokonce ani s (nad)produkcí vyjmenovaných chyb, čehož je nejjasnějším důkazem, že teprve Tvoje dnešní poznámka u Ceremony byla impulsem pro upozornění na podobné přehmaty, které bych jinak dál nechal klidně spát. A to včetně posledního ze jmenovaných titulů, u něhož by se čekalo, že si moravský (brněnský) patriot dá dvojnásob pozor.

Petr Gratias @ 30.09.2011 15:17:51
Ještě moje doplňující poznámka k albu Ceremony....
Na mě to dělá takový dojem, klasický model českého prostředí se asi dá aplikovat do značné míry v tomhle případě do zahraničí, že album asi opravdu vyšlo v prosinci 1969, ale.... už byly Vánoce, všichni už žili sváteční atmosférou, honem domů, nakoupíme, co nám doma ještě chybí a na práci se na konci roku vykašleme.... co na tom, práce není zajíc, neuteče.
A kxdyž se pak přišlo do práce na začátku roku 1970 tak někdo poznamenal: Vy jste zapomněli napsat datum vydání prosinec 1969! Ale vždyť je to jenom pár dní, co na tom záleží, tak tam napiš leden 1970. Svět se nezboří. Za pár desítek let to stejně nebude nikoho zajímat, ne?
Bohužel po víc jak čtyřiceti letech se najde pár "bláznů" na Progboardu a ti se tímto detailem zabývají tak, že by se ve firmě Island divili a jejich šéf Chris Blackwell by možná kvůli tomu udělal pořádné dusno.....
Podobný případ je s albem BAND ON THE RUN (někde se uvádí 1973 - někde 1974) a ještě si pamatuji na SPECTRUM (Billyho Cobhama) také se uvádí 1973, ale také někdy 1974 a tak bychom možná při dalším pátrání našli ještě více podobných nepřesností.....

merhaut @ 30.09.2011 15:21:14
Ten seznam (s doplněním přesného vydání alba Drakea 3.července 1969, které má katalogové číslo jen o 2 nižší než Ceremony) i LP etiketa ukazují na rok 1969.

Jenže, občas se fyzické dodání na pulty obchodů – již vylisovaného alba – opozdilo i o měsíce. Na netu je u Ceremony spousta údajů, jenže docela protichůdných. Beru to celé jako zajímavůstku, která se časem určitě "vyřeší", například skenem Melody Makeru 1969/1970 s recenzí, případně nějakým dobovým inzerátem tamtéž...

Bral bych to jako zábavu.

Petr Gratias @ 30.09.2011 15:52:08
Zdravím Borka.....

Progress Organization: Barnodaj (Supraphon© 1972) Oficiálně vyšlo 17. března 1972
Prúdy: Zvoňte zvonky (Supraphon © 1969) /013 0740/
Genesis: A Trick Of The Tail (Charisma © 1976)
Ota Petřina: Super-robot (Supraphon © 1978) /1 13 2330/
Tak tohle jsou údaje, ze kterých vycházím.
Problém je jedině s Genesis. Na jednom vydání CD Charisma mám na obalu A Trick Of The Tail 1975 a na druhém obalu CD Virgin je údaj 1976.
Přikláním se k 1976, i když ty údaje jsou matoucí.

Co se týče údajů kolem Progress Organization - Barnodaj. Na obou vydáních CD je špatný údaj 1971, který se opsal.
Nahrávací proces byl ukončen v r. 1971, ale samotné VYDÁNÍ ALBA bylo až při slavnostním křtu 17. března 1972.
Za bolševika bylo normální, že album sice bylo natočeno v daném roce, ale kvůli lisovacím kapacitám, schvalování obalů a tiskárenským šachům alba vycházela o rok později. To byla u nás bohužel v dané době normální praxe.
Datum vydání alba se stanoví dnem vydání, ne dnem dokončení natáčení.... v tomhle je opravdu zmatek.
Když připravuji knihu o Progres, těžko bych si jako spoluautor mohl dovolit napsat nepřesný a neověřený údaj.....
Díky za pochopení.

Borek @ 30.09.2011 16:45:57
Taky zdravím.
Tak mi to nedalo a přeci jen jsem pohledal. Ve vlákně "Třicet subjektivně nejvýznamnějších alb československé hudební historie", které jsi založil v dubnu, uvádíš následující data:

Prúdy: Zvoňte zvonky (1968) (Supraphon)
Ota Petřina: Super-robot (1977) Supraphon
Genesis: A TRICK OF THE TAIL (1975)

Jsem rád, žes u těchto titulů dneska potvrdil obecně vžité roky vydání!

Za informaci ohledně alba Barnodaj děkuju. Jak to chodilo s vydáváním desek za bolševika mám plus minus představu, dlouhodobě jsem ale vycházel z údajů na původních LP, která mám (2 ks - jedno poslouchám, druhý uchovávám). Že je neupřesnila ani krátká poznámka v bookletu reedice na CD (FT Records 2006) mi však rozum nebere.

Petr Gratias @ 30.09.2011 17:06:11
Díky Borku, za vyjasnění
a ještě jednou sorry za nedorozumění.
Nešlo mi o nějakou konfrontaci.
Zdravím!

Borek @ 30.09.2011 22:55:48
Petr: Však OK.

Podobný případy (některé se tu probíraly už v minulosti), kdy ani údaj na původním LP nemusí odpovídat skutečnosti, taky beru především jako zajímavost. Za nejvěrohodnější pramen potom považuju informace z dobového tisku, s jejich dostupností jsem na tom ale, bohužel, prachbídně. Leckdy tak nezbývá, než obětovat spoustu času hledáním v ostatních zdrojích, případně použít mnohem rozšířenější a rychlejší variantu - mávnout nad tím rukou.

S bezkonfrontačním pozdravem Borek.

Jarda P @ 03.10.2011 10:20:15
Po návratu z dovolené na Slovensku jsem se dobře pobavil nad nekonfrontačním závěrem konfrontační diskuze, započaté zdejším po dlouhé době se objevivším přispěvatelem.

Borek @ 03.10.2011 12:05:33
Smyslem mých příspěvků bylo poukázat na fakt, že co je psáno nemusí být dáno ani v případech vydání LP, jak nakonec sám Petr potvrdil u alba Barnodaj. Pokud se přitom někdo i pobavil, šlo o nadstavbu.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Petr Gratias, Jarouš
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Borek
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Spooky Tooth


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000