Soft Machine - Third

Uf, tak tohle album mi ale dalo zabrat...
Mohu říct, že jsem se k jeho pochopení propracovával opravdu hodně dlouho a to jsem dost otrlý jedinec :)
Souhlasím, že je to velice odvážný počin na špičkové muzikantské úrovni, ne všechny polohy mi ale sedí. Třeba úvodní varhanní "pazvuky" v jinak perfektní skladbě FACELIFT mi moc neříkají a při prvním poslechu jsem byl trochu rozpačitý. Ani například první (zpěvná) polovina třetí skladby MOON IN JUNE mě bůhvíjak nenadchla a to zmi�uji pouze ty (pro mě) nejméně povedené momenty.
Je to škoda, protože když do toho kapela šlápla, tak šlo o skvělé instrumentální výkony a je radost je poslouchat. Především časté orgie na dechové nástroje mě dostávají do varu.
Celkově tedy díky těm hluchým momentům (škoda jich) a nízké zvukové kvalitě nahrávek nemohu dát více než čtyři hvězdy (které si ale album plně zaslouží).


reagovat

Petr Gratias @ 14.05.2012 21:51:12
ZdravĂ­m, Ackermane17...
nic si z toho nedělej. Soft Machine je oříšek i pro mnoho jiných a třeba i zkušených posluchačů.
Soft Machine poslouchám, i když netvrdím, že všechno, co od nich na deskách vyšlo je pro mě stravitelné. Album Third rozhodně není žádný pokleslý propadák, ale líbí se mi od Soft Machine jiná alba víc, nebo jsou mě více blízká.
V každém případě se zde sešly sestavy špičkových hudebníků s velkým muzikantským potenciálem, kteří mnohe rockery strčili do kapsy.... samozřejmě to ale není hudba pro každý den.
Moje uznání ale mají, podobně jako třeba Colosseum, i když ti jsou rockerům přece jenom bližší.
ZdravĂ­m!

ackerman17 @ 14.05.2012 22:49:19
Ahoj Petře.
Jak jsem psal, je tam strašně moc silných momentů, ale těch takových "podivných" tam není málo. Ono je to dáno i délkou alba resp. skladeb. Kdyby se to zkrátilo na takových 45 minut, tak by to byla úplná pecka! Jenomže to by mi fanoušci Soft Machine utrhli hlavu :)

hejkal @ 15.05.2012 08:20:51
Rovnako ma tento album nedokázal výraznejšie osloviť, pretože mne tie "pazvuky" a dlhé monotónne zvukové ruchy k šťastiu nechýbajú. Myslím, že debut a hlavne niektoré neskoršie albumy sú stráviteľnejšie.

Mirek KostlivĂ˝ @ 15.05.2012 18:07:45
Tak tohle 2LP pro mě mělo takový význam, že jsem si ho ponechal ve své diskografii dodnes. Jedině, co bych mu vytkl je to, že je tak sjeté, že už nerozeznávám, co je způsobeno přenoskou a nebo co úmyslně nahráli sami muzikanti :-). A že není album jednoznačně přijato? Tak tomu se moc nedivím. Podobně dopadli i taková veledíla jakými jsou 2LP Trout Mask Replica nebo Ummagumma.

Third je podle kritiků i mnohých hudebních příznivců nejlepší album Soft Machine. Já osobně mám na tuto pozici svého favorita, ale toto 2LP je z mého pohledu jeden z nejodvážnějších počinů v rockové historii. Zde SM ve čtyřech téměř dvacetiminutových skladbách dokonali svůj odklon (naznačený na dvojce) od psychedelického "popu" svého raného období k industriálně experimentálnímu jazzrocku hojně využívajícímu hypnotického opakování (někdy se rozvíjejících) motivů a figur i zajímavou práci ve studiu. Pro rockovou historii jde o zásadní nahrávky a nic na tom nemůže změnit ani jejich trochu horší zvuková kvalita.

Hooperův Facelift začíná z ticha se polehoučku rodícími zmatenými a značně vybustrovanými varhanami a je složen ze dvou různých živých nahrávek (přechod z jedné do druhé je nepřeslechnutelný v čase zhruba 10:30). Složitá skladba i přesto tvoří celek, v němž slyšíme několik zcela odlišných částí - v jedné se saxofonovým odkazem na crimsonovského schizofrenika a v závěrečné se studiovými hrátkami s magnetofonovými pásky.

Slightly All The Time z pera klávesáka Ratledgeho je založená na hypnotické baskytarové figuře kolem níž "tancují" bicí a nad nimi se střídají sóla hraná na saxofon (Elton Dean) a dřevěné dechové nástroje (hostující Jimmy Hastings). Klávesy vše podbarvují a více se odvážou až v závěru.

Zpěv bubeníka Roberta Wyatta uslyšíme na této desce pouze v rozverné Moon in June, kde si její autor kromě bicích odehrál také party basové kytary, piana a varhan. Svou atmosférou se píse� zřetelně blíží k Wyattově pozdější sólové tvorbě, i když v jistém slova smyslu je Moon in June stylový návrat do r. 1967, protože čerpá z nápadů zachycených Giorgiem Gomelskym na demohrávkách později vydaných na albu Jet-Propelled Photographs.

Out-Bloody-Rageous (složil opět Ratledge) je z této čtveřice nejvíce jazzová (jako by jí už kapela měla nakročeno k následujícímu LP Fourth) a nejméně "roztříštěná". Po úvodním hračičkovském klávesovém intru se naplno rozjedou saxofonové kreace Eltona Deana podporované dalšími dechy a pianem. Basa s bicími zde mají klidnější role. A jak skladba začala, tak také končí - klávesovými hrátkami.

Na CD, které jsem si nedávno pořídil místo předchozího s neremastrovanou verzí alba, je bonusový disk s třemi skladbami nahranými BBC Radio Three při promenádním koncertu v Albert Royal Hall 13. 8. 1970: 1. Out-Bloody-Rageous (11:54), 2. Facelift (11:22), 3. Esther´s Nose Job (15:39).
reagovat