Sigur Rós - Takk...

Takkže... trochu jsem se toho bál. A jednoduchý už nebylo si desku sehnat. Vrstevníci neměli - a stejně mýmu zájmu nevěřili. Mladí měli, ale taky nevěřili :-)
Nedovolil bych si hodnotit po jednom poslechu, ale i ten každopádně napoví - např. že se během toho příštího budu aspoň trochu těšit maximálně na pár momentů v Hoppípolle, Sé Lest (čert vem ten prapodivný závěr) a závěrečné Heysátan. Třetí poslech jsem odložil na ráno, když má být moudřejší večera, ale nepřinesl nic - jen potvrzení, že na tomhle hudebním poli mi pšenka nepokvete. Že totiž muzika podaná podobně
r
o
z

v
l
á
č

n
ý
m
stylem, kdy všechno tak neskutečně trvá, kdy marně čekám na záblesk energie, načež se mi znova a znova dostane jen vydatné porce přearanžovaného uspávacího kýče - tak to působí nejčastěji - mě oslovit prostě nemůže.
Nota bene - teď nevím, snad se ale na Islandu mluví a na albu zpívá islandštinou - když převládajícím dojmem z frontmanova projevu je pocit, že potřebuje zachránit. Ale jak mi nesedí zpěv, těžko zachraňovat.
Sigur Rós jsou pro mě tedy uzavřenou kapitolou se dvěma závěry - nepatřím mezi v melancholii si rochnící labilní introverty. A na Island nejedu :-)
reagovat

Zdeněk @ 22.02.2008
A o tom to je - jak je posluchač laděn,pro jednoho
skvělá záležitost,pro druhého utahaná nuda.
Já patřím k těm prvním a doufám,že se na Island ještě podívám.

kubys @ 22.02.2008
Energie tam je neuvěřitelné množství!!! Třeba Saeglopur...to je tak úžasná písnička, že se to slovy ani nedá vyjádřit. A k tomu jazyku - ono je těžké říci jak zpívají, tu islandštinou jinde zase tím jejich "spešl" vymyšleným ajzykem, teď nevím, jak se jmenuje. Jinak ok, každý nemusí mít rád melancholii, názor neberu:)

Dřív, když se řeklo "Island", tak mě napadl fotbal a drsná, ale krásná příroda. Dnes se mi okamžitě vybaví jiná věc, a sice Sigur rós a jejich užasná hudba. Album Takk bylo první, které jsem slyšel a nejen u Sigur Rós platí, že nahrávku, kterou začínáte, už nic nepřekoná. Mně se se SR stalo to samé. Každé jejich album mám rád, každé jiným způsobem, ale když poslouchám Takk, tak mě obklopí vzpomínky na začátky s jejich hudbou... kdy ležím v mém pokoji, v úplné tmě, kterou občas proříznou reflektory projíždějícího automobilu, popíjím víno a nechávám se unášet hudbou tak nádhernou, podmanivou... Že mi z ní běhá mráz po zádech, jako bych neležel v posteli, ale na islandském fjordu...
Tak neváhejte, zavřete oči a nechejte se přenést touto nádherou až na daleký Island. Slibuju Vám zážitek, na který nikdy nezapomenete.
reagovat

Borek @ 19.02.2008
Petrucci,
jestli se to poslouchá stejně dobře, jako se čte tohle psaní, tak do toho jdu.
A to neznám kapelu, nekoukám na fotbal, na Islandu jsem nebyl a jsem pivař :-)

Petrucci @ 19.02.2008
Borek, no, já se na ten Island taky teprve chystám a pivko si dám spíš, jak vínko:). Určitě si to poslechni, myslím, že Tě nezklame, za zkoušku nic nedáš:). Pro mě je to jedno z nejemotivnějších CD, které jsem kdy slyšel.

kubys @ 19.02.2008
Borek: Každé album od SR je výborné, každé jiným způsobem, všechna mají ale jednoho stejného jmenovatele a to melancholii, přeji příjemný poslech a zábavu:)

Borek @ 19.02.2008
Jestli všechny neslibuju, ale 'Takk' jistojistě. A ten to rozhodne :-)

Tak co říct o Takk?:) (v překladu "děkuji")
Sigur Rós zase nahráli jiné album, opustili sevřenost desky "( )" a přišli s daleko pestřejší kolekcí, skladby jsou popovější a zase trochu jiné. Album vyznívá o něco optimističtěji než "( )", zvukově odlišné od obou předchozích alb, ale stále jsou to slyšitelně Sigur Rós, tzn. sever dýchá z každého tónu. Pokud jsem u "( )" o 4 hvězdičkách váhal, zde jsou zcela jasné. To samozřejmě také znamená, že pozici alba Ágaetis Byrjun jako toho nejlepšího, co kdy SR vydali, Takk neohrožuje.
reagovat