Santana - Santana

Santana - Santana - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1969

Tracklist:

1. Waiting (4:04)
2. Evil Ways (3:56)
3. Shades of Time (3:13)
4. Savor (2:45)
5. Jingo (4:21)
6. Persuasion (2:35)
7. Treat (4:43)
8. You Just Don\'t Care (4:35)
9. Soul Sacrifice (6:38)

LP Columbia CS9781 (Jan, 1969)


Obsazení:

- Gregg Rolie / Keyboards/Vocals
- Michael Shrieve / Drums
- David Brown / Bass
- Michael Carabello / Congas
- Jose \'Chepito\' Areas / Timbales, congas, percussion
- Carlos Santana / guitars, vocals

 
15.05.2018 terka
5 stars

Pan Martin H mě svou pobídkou u desky Around... „s čím vyrukuješ příště“ nahrál tak trochu na smeč. Třeba bude spokojený nejen on, protože tentokrát jsem si vybrala desku, kterou má rád snad každý, kdo v muzice hledá nějaký pokrok a která stála u zrodu propojení dvou hudebních světů - rockového s latino-jazzovým.

Jde o úvodní nahrávku tehdy mlaďoulinkého mexického kytaristy Carlose Santany. Chvíli mně zabralo rozhodování, kterému albu dát přednost. Vždyť tady máme dlouhou řadu nahrávek ,ve které je jedna lepší než druhá. Od debutu až po Festival (včetně), nemám šanci najít slabšího konkurenta. Nakonec jsem vybrala tím nejjednodušším způsobem - tedy hned první desku. Na ní už Carlos Augusto Alves předvádí hotovou definici svého hudebního názoru nebo řekněme pojetí, které se stalo rozhodujícím pro jeho další kariérní vývoj.

Podmanivé zvuky perkusí se rozjedou od úvodních tónů skladby Waiting a končí až poslední smrští Soul Sacrifice. Jedno velké představení začíná. Mám moc ráda zpívané skladby Evil Ways a Shades of Time. Jen netuším, komu patří ten nakřáplý a podmanivý vokál v druhé jmenované skladbě. Jestli klávesákovi Greggu Roliemu, pak všechna čest. Zpívá překrásně. Instrumentální varietní čísla Savor a Jingo dovedou efektně propuknout v divoké víření rytmů. V rychlém tempu se odehrává Persuasion a do džezových míst se podíváme se skladbou Treat.

Santana zaujal hned napoprvé a obodovat album nižším hodnocením jenom proto, že Abraxas a III jsou ještě malinko lepší, by byla hloupost.
reagovat

northman @ 15.05.2018 10:05:10
Napsala jsi to opravdu skvěle. Je zajímavé, že všichni , kdo poslouchají desky Carlose Santany končí albem Festival, jak mladí, tak dříve narození.Na posledním albu s názvem Santana IV se Carlos Santana vrací do počátku sedmdesátých let a tahle deska je rovněž výborná. Díky za recenzi, líbí se mi , že se hudba, kterou jsme obdivovali před skoro padesáti lety líbí mladým a navíc slečnám.

Petr_70 @ 15.05.2018 10:47:30
Předposlední "Shape Shifter" je ještě lepší než Santana IV...

northman @ 15.05.2018 13:22:05
Petr_70: pouštím si to z YT a je to skutečně dobré, jak za starých časů. Carlos maluje prozářený letní den, pohodička, obě desky jsou dobré.

Voytus @ 15.05.2018 13:25:29
"Od debutu až po Festival (včetně), nemám šanci najít slabšího konkurenta"

Naprostý souhlas. Jen dodám, že jde o jednoho z mých nejoblíbenějších kytaristů, navíc jsem přesvědčen, že jeho hudba dokáže léčit (třeba Borboletta na mě má takový efekt, i když si to možná jen namlouvám.

bullb @ 15.05.2018 13:47:55
Aj ja povzbudím mladú prispievateľku PB. Smelo ďalej.
U mňa je to tak, že Santana I. je ešte veľmi "surová" hudba. Hudobný nektár je pre mňa Caravanserai a Borboletta.

Martin H @ 15.05.2018 14:07:13
Terko, potěšila jsi mě. Skladba Soul Sacriface byla první, kterou jsem od Santany slyšel a hned jsem té podmanivé hudbě propadl.

A nyní už nebudu zvědavý, neboť ať napíšeš, co napíšeš, vždy je to velmi čtivé a od srdce.

terka @ 15.05.2018 14:47:43
Vážení kolegové,
Vážím si vašich názorů a odpovědí. Jsem skutečně v rozpacích, jen mě malinko mrzí, že jsem mezi vámi, jak se zdá, jediná svého druhu. Ano, snažím se psát od srdce, čímž tak trochu zakrývám nedostatek některých faktů, s tou kterou nahrávkou spojených. Nejsem žádná chodící hudební encyklopedie.
A s tím mládím už to u mě není tak růžové. Taktně odpovím pouze těm, které to opravdu zajímá. Třicítku jsem už bohužel oslavila. Ať mě nemáte za pubertální Nanynku.

EasyRocker @ 15.05.2018 17:42:35
Také tento pán patří u mě k absolutní špici všech dob. A svou geniální žhavou jízdu v latino rytmech zahájil už tady bez zaváhání. Vzhledem k dalším pomníkům 4/5

horyna @ 16.05.2018 08:25:27
Deska bez slabšího místa, dokonalá v každém ohledu. Ano, je syrovější, ale u Santany raděj syrovost, než vlezlost (Supernatural, Shaman...).

26.05.2016 Martin H
5 stars

Magické jméno Santana jsem poprvé zaregistroval v souvislosti s trojalbem dokumentujícím atmosféru a hudbu na legendárním Woodstocku. Skladba Soul Sacrifice mě naprosto fascinovala a překvapila svou výbušností a energičností. Začal jsem se pídit po informacích o skupině a kytaristovi stejného jména a velice brzy jsem si pořídil jejich první eponymní album a také desku Abraxas.

Na tomto albu Carlos Santana se svými kumpány představuje své pojetí rodícího se hard rocku kombinovaného s latino americkými rytmy. Charakteristický zvuk hammondek, ostrá kytara s velice jasným tónem, to vše provázeno orgiemi různých bicích a do té doby v rockové hudbě nezvyklých perkusních nástrojů. Výsledkem byla směsice originálních skladeb, které zřetelný bluesový základ posunovaly směrem k větší živočišnosti a něčemu novému, originálnímu.

Je úplně jedno, zda se jedná o zpívané písně nebo instrumentální skladby, od úvodní Waiting až po závěrečnou Soul Sacrifice je posluchač vtažen do vzrušujícího hudebního dobrodružství. Skupina dokáže skvěle pracovat s napětím a dynamikou a v okamžiku, kdy hrozí, že by mohla sklouznout do rutiny, překvapí zajímavým kytarovým sólem, hardrockově posazenými klávesami či zběsilými bubenickými orgiemi. A jelikož všechny skladby na albu jsou skvělé, připomenu jen mé momentálně nejoblíbenější. Kromě závěrečné skladby jsou to nádherná Evil Ways, Jingo vyvolávající představu prehistorických šamanů a rituálů a v kontextu další Santanovy tvorby velice tvrdá píseň You Just Don't Care.

Je škoda, že se celá skupina velice brzy rozešla. Ale pokud bych měl někomu vysvětlit, co to je latino rock, bez jakéhokoli vysvětlování mu pustím tuhle nahrávku.

reagovat

EasyRocker @ 27.05.2016 09:58:57
První album tohoto fenoménu stále ještě nemám, budu to muset rychle napravit:)

12.04.2014 hejkal
5 stars

Santana, to bola kapela, ktorej spočiatku nik nemohol nadávať do neoriginálnych.

Skĺbenie juhoamerickej perkusnej sekcie a rázneho rocku definovaného všadeprítomným
Hammondom a gitarou, ktorá si dodnes zachovala punc jedinečnosti, to je to, čo počuť hneď od úvodných tónov skladby Waiting. Koncom 60. rokov sa hľadali všetky cesty, ako sa odlíšiť od ostatných a Carlos Santana natrafil na zlatú baňu. Evil ways je preto jeho typickým prejavom. Pokojnejšie tempo, spevné vokály, do toho návaly rockových klávesov a gitarové meditácie opierajúce sa o bubenícku sekciu nevídaných rozmerov, skrátka, klasika. Podobne sa prezentuje aj Shades of time. Páči sa mi, že latino nevyhráva nad hardrockovým cítením, takže perkusie síce obohacujú zvuk, ale neurčujú smer. Každý ďalší album sa tento pomer prevažuje na stranu prvého menovaného a tým pádom ma aj mimo môj záujem. Predstavenie rytmiky sa odohrá v skladbe Savor a je to rozhodne vydarené predstavenie. Prechod k skladbe Jingo je priam automatický a asi nikoho neprekvapí, že práve tento kúsok je trademarkom ranej santanovskej tvorby. Výrazné perkusie a gitara škrípajúca zubami sťa tiger, ktorému pri love gaziel cvakli zuby naprázdno, čo viac si priať. Najviac sa mi aj tak páči totálny frontálny hardrockový útok Persuasion. Rolie nasadí svoj chripľavý hlas a už to ide! Ospalá bluesová balada Treat je podkreslená klavírom, napokon sa rozbehne do typicky santanovského inštrumentálneho besnenia. Je to jeden z tých gitaristov, ktorých človek spozná po sluchu, nemusí pátrať v booklete, kto tam vlastne udiera do strún. Tieto časy sú už, zdá sa, dávno preč. You just don’t care sa vrhá do náruče posadenej hardrockovice, ide logicky o ďalší vrchol albumu. Podobne ako záverečná mela Soul sacrifice, ktorá ponúkne aj rezké bubenícke sólo.

Pretože vlastním 2 CD edíciu od Sony z roku 2004, môžem si vypočuť rôzne štúdiové nahrávky a nedorobky, ktoré sa zachovali z nahrávaní, z ktorých vyniká Fried neckbones. Zlovestná rocková jazda, aké je radosť počúvať.

Plus je tu záznam koncertného vystúpenia z Woodstocku, čo je Santana na vrchole svojej živočíšnosti!

Najlepší štúdiový album od zoskupenia Santana je debut.
reagovat

28.01.2012 Petr Gratias
4 stars

Debutní album kapely Santana jsem poznal v létě 1970 (tedy přesně o rok později než vyšlo), když jsem byl tehdy členem bigbítové kapely Harrow Of Tomorrow a jako mladí kluci jsme zkoušeli ve sklepě jednoho brněnského klubu v centru. Společně tam s námi zkoušeli už protřelí bigbítoví kozáci, kteří už měli zkušenosti, jistou praxi a někteří i místní věhlas.
Pamatuji si, jak kytarista Davif Kafka ze skupiny Great Music Factory zkoušel s nějakou jinou skupinou a byl uhranut Carlosem Santanou. Piloval jeho tón, aby to znělo co nejvěrněji a také si pamatuji, že kapela vedle bicích měla asi troje timbales a dva volné kotle. Na conga tenkrát asi nedosáhli. Tohle album hrálo z páskového magnetofonu a David sjížděl santanovská sóla s velkou elegancí a jeho kvílivý tón měl absolutní dostával…..
Za dva roky nato, to už jsem dělal rockové diskotéky, mě volal kamarád, že má doma desku, kterou mu někdo přivezl ze švédské montáže a že se mu nelíbí „kvílení kytary a všude samé bubny“, jestli bych to nchtěl za něco vyměnit. Já jsem tehdy dostal „danajský dar“ – jakýsi Best Of…. popíkové komerční hudby a nevěděl jsem co s tím. Přijel jsem za ním a uskutečnili jsme obchod. Jeho láska na popu ujížděla a já jsem zase zíral na první album Santany. Obal jsem neznal – byl graficky úžasně vyvedený – ale hudba mě vrátila do toho hudebního klubu a já jsem téhle desce zcela propadl – třebaže už jsem v té době znal Santanu III….

WAITING – podmanivý nástup bicích nástrojů ve spojení s congy a timbales. Baskytara je hutná, ale nijak komplikovaná a je tady rovněž zvuk hammondek. Teď dokonce vykrývá prostor a jejich strašidelný zvuk mě naplňuje zvláštními pocity. Je to emocionální, sugestivně a rytmicky nakažlivé a vnímám tu dušenou sílu emocionálního potenciálu. Vlastně si uvědomuji, že jsem do té doby neslyšel hrát kapely, která by propojovala takovýmto způsobem latinskoamerické rytmy s klasickým rockem….. Rázné zakvílení elektrické kytary vstupuje do hry a stupňování harmonie nabuzuje moje nitro strhujícími pocity.

EVIL WAYS – úvodní bubenický přechod otvírá další skladbu. Má téměř písňový charakter. Výměna a moll a d dur je téměř hypnotická a šlapající rytmika s přiznávkami hammondek se přizpůsobuje těmhle výměnám. Varhaník Gregg Rolie má evidentně jazzbluesovou praxi a také to ve hře na varhany dokazuje. Není to Jon Lord, Brian Auger nebo Keith Emerson, ale hraje suverénně kvalitně a je součástí celého hudebního koloritu. V instrumentální části se náhle změní rytmická struktura a percussion se rozbíhají vpřed, za rozostřeného mlžení hammondek v tremolech a kytarových výbojů Carlose Santany.

SHADES OF TIME – skladba se příliš neliší od předešlé, má ale větší dravost a dynamickou proměnlivost. Gregg Rolie je hlavní zpěvák kapely. Je to zpívající hudebník, není to profilovaný sólista, na toho si bude muset kapela ještě nějaký ten rok počkat. Svižné kytarové předivo je nezkreslené a pohybuje se hlavně ve vyšších polohách za mohutného přispění varhan.

SAVOR – je tady dravá instrumentální skladba: Mike Carabello na conga je velmi čitelný a tvoří José Chepito Areasem vynikající rytmický tandem a propojují tak afro-jihoamerické kultury, zatímco mladý bubeník Michael Shrive dodává řadů breaků a přesné neomylné bubenické praxe razantního hráče. Černošský baskytarista Dave Brown má funkové cítění, ale tady se v přehršli těch bubenických instrumentů spíš ztrácí, protože rytmická linka je opravdu výtečně exponovaná, zvláště když i hammondky občas přebírají roli „rytmického“ nástroje. Rozvíjení základního motivu tvoří prostor pro členění percussion v roztodivných obrazcích…. Paráda.

JINGO – conga v úvodu a pak důrazné další prokreslování rytmiky a Dave Brown najednou vystoupí s baskytarou z „anonymity“. Rolieho hammondky přicházejí zpozadí jako šumění vzdálené vichřice. Hypnotické a strhující do extáze. To potvrdilo hodně posluchačů i těch, kteří většinou nepřicházejí do styku s nějakými rytmickými souvislostmi. Mám pocit nějakého etnického obřadu, nějakého zasvěcení, nebo rituální oběti… famózní. Myslím, že tuhle skladbu natočila v polovině sedmdesátých let u nás i Skupina Františka Ringo Čecha. Čech si pořídil krásná conga a chtěl v kapele, která se z bubblegumu přesouvala k rocku, uplatnit jejich podíl… No myslím, že byl první u nás, ještě před Jiřím Tomkem, ale teď si nejsem jist, jestli je neměl už Jiří Veisser z Plavců, kteří úspěšně účinkovali na „ostrově svobody“ na Kubě….. v každém případě jedině v santanovském pojetí: nedostižné!

PERSUASION – rychlé sekané kvílivé tóny mi připomenou kultovní scénu vraždy z Hitchcockova filmu Psycho…. Ale pak už se odvíjí další skladba. Pořádně přiostřená a rockové drsná. Tahle skladba se často hrávala na mých diskotékách a já pozoroval, jak se holky v minisukních a s dlouhými splývavými vlasy vyrovnávají s rytmy a zjišťoval jsem, že to ve mně vyvolává erotické představy. Výtečně vypilované rockové doprovody, hřmotná rytmická sekce a svištivé hammondky jedou jako o život.

TREAT – tohle je ovšem výrazná změna. Posouváme se k bluesové formě kořeněné jazzem. Rolie hraje velmi citlivě klavírní téma a pohrává si s jednotlivými motivy. Má výtečný úhoz a výraz. Percussion ovšem zvolí střednědobé tempo a propojování rhythm and blues, jazzu, soulu a latinskoamerické samby se tady děje ve výtečné shodě. Carlos Santana do toho vsunuje svoje kytarové nájezdy. Blyštivě čisté tóny se spojují s tou úžasnou rytmickou odevzdaností. Závěr skladby se ovšem vrací zpět do úvodního tématu. Procítěného a velmi subtilního. Krásný příklad hudební fúze.

YOU JUST DON´T CARE – výraznější tvrdší rocková formule. Hammondky se řítí prostorem s výrazně vypilovaným riffem kytary a baskytary. Rytmické akcentování skladbu zbavuje nějaké melodické linky a spíš vnímám velmi důrazné proměny a rytmické nálety. Rolie od varhan ovšem zvolí rhythmandbluesové téma a emoce varhaníka vkládá i do zpěvu, kterému výrazně sekunduje Santana se syrovými tóny. Tentokrát se pohybuje ve středních a někdy i spodních tónových polohách…. Ne ovšem dlouho opět vyrazí to stratosférických výšek a máme tady další řádně zahranou a zaranžovanou skladbu s řadou proměn a dynamických odstínů. Pravděpodobně zaujme skutečné milovníky klasického tvrdého pojetí rocku (záměrně se vyhýbám termínu hard rock, protože ten v r. 1969 v USA nikdo nepoužíval…. ani Blue Cheer ne)

SOUL SACRIFICE – latinskoamerické rytmické asociace otevírají poslední skladbu na albu. Je zde opět popřáno těm etnickým prvkům, které kapelu Santana tolik proslavily, vedle kapelníkových jiskřivých sól. Skladba je vypilovaná do jednotlivých detailů a smysl pro rytmické cítění je opravdu famózní, i když mezi příslušníky původních etnických národů Latinské Ameriky nebo Afriky jsou tyhle dispozice většinově normální a my „ostatní“ jim je můžeme závidět. Hudební téma je dané a nijak rafinované. Schematicky se opakuje a poskytuje prostor pro řadu instrumentálních erupcí na varhany a kytaru.

Eponymní album Santany bylo důležité album. Otevřelo cestu novým hudebním směrům, kterým se nikdo nevěnoval v dané podobě. Jeho futuristické poslání nezpochybňuji, ale jestliže další santanovská alba znamenala další výrazný umělecký posun výš, je třeba v hodnoceni dělat jisté rozdíly. Proto pro delším váhání uděluji albu „jenom“ čtyři hvězdičky, třebaže pět by zcela určitě zasloužilo. I po třiačtyřiceti letech jsem opět fascinován tím, co tenhle sextet ze San Franciska dokázal zahrát a nahrát, nemluvě o živé ztvárnění. Par excellence!



reagovat

catcher @ 28.01.2012 18:34:41
Velmi výstižná recenze ... já bych tomuhle albu dal 4,5 a fakt nevím jestli zaokrouhlit nahoru, nebo dolů. Druhé a třetí album je jednoznačně za plný počet, tzn. obě ještě o chlup lepší. S ohledem na to, že zde jde o debut, a už tak originální, asi bych byl mírně neobjektivní a tu pětku vysolil ... :)
Přimlouvám se u Petra za brzké recenze těch dvou následujících. Trochu mě to nabudilo a začal jsem oprašovat tuto část archivu. Zrovna hraje Oye Como Va ... ta x-krát slyšená kytara je prostě úžasná! Muzika, která se nedá předávkovat.
Dík za připomenutí!

PaloM @ 28.01.2012 19:11:42
Strašne rád by som niekde zohnal video záznamy (DVD, DIVX) zo začiatkov skupiny. Woodstock film toho poskytol veľmi málo. Fascinujú ma energia a latino rytmy, na debute toto prevažuje. Mladý Santana, to bol prírodný živel !

hejkal @ 01.02.2012 13:24:11
Akokoľvek fandím Santanovej rozpoznateľnej gitare, latinskoamerické prvky v hudbe ma vôbec neoslovujú. Preto mám rád hlavne jeho bluesové počiatky (skvelý Fillmore concert z roku 1968) a vystačím si s 2 CD ultimátnym výberom z tvorby (tuším z roku 1998). Neznižujem jeho originalitu, zásluhy a ani majstrovstvo, bol skvelý, ale sám od seba som si ho hádam nikdy nepustil, vždy to malo nejaký iný podnet, než túžbu počúvať Santanu. Čo už. Na druhej strane, taký záznam z Woodstocku je mäso.

Petr Gratias @ 01.02.2012 20:12:59
Díky za názor a postřehy, Catchere....
Abraxas mám skutečně v úmyslu zařadit v brzké době.
Album Santana III.už jsem recenzoval loni, jak zjistíš v recenzích alba...
Zdravím a díky!

Zdravím i Hejkala....
přiznám se, že mě Tvůj pohled na santanovskou hudbu překvapil. Já chápu, že globálně nazíráno v jeho případě máme co dělat opravdu s nadprodukcí, kdy Carlos chrlil alba jak se svou domovskou kapelou, tak i řadu sólových projektů....
Nicméně se subjektivně domnívám, že alba
Santana (1969) až Borboletta (1974) jsou kvalitní. Mají zajímavou produkci, osobitý sound a vedle tardiční rockové produkce kořeněné latinskoamerickými rytmy se najde dost prostoru pro experimentování - zatímco první tři alba jsou hodně rocková, tak Caravanserai (1972) a Welcome (1973)jsou experimentální a přinášejí zajímavé aspirace. Carlos Santana And Buddy Miles Live (1972) by Tě mohla odvázat, jestliže tak jak píšeš. t2 odvazuje Santana na Wooodstocku a jako milovník vrcholného kytarového kumštu bys mohl docenit LOve Devotion And Surrender (1973). Borboletta (1974) je zklidněním a vrací se k zjednodušené, ale stále podnětné formě.
Jako citlivý, vnímavý a filigránsky orientovaný posluchač a znalec hudebních žánrů minulých desetiletí možná objevíš hodnoty, které Ti z nějakých důvodů zůstaly skryty....
ale respektuji, že každý máme jinak nainstalovány hudební chuťové buňky.....
já se třeba nedokážu prokousat k Davidu Bowiemu, i když vnitřně cítím, že je to velký performer a tvůrce,ale prostě to necítím.....
Zdravím!

PaloM @ 01.02.2012 23:46:46
Tentoraz sa s poslednou Petrovou poznámkou k hejkalovi zhodujem, tie menované albumy fusion som sa naučil počúvať až vtedy, keď mi v bedni cvaklo a z nenávisti k Mahavishnu sa stala doživotná láska. A poznanie tých fúzií mi rozšírilo obzory najskôr k tomuto obdobiu 2 duchovných bratov, potom , k RTF, Weather Report a sólovým projektom členov. K tým menovaným CD Santanu som prikúpil aj Lotus, Moonflower.

hejkal @ 02.02.2012 06:59:34
Vďaka za snahu, zmienené albumy poznám, počúval som ich svojho času dosť, ale jednoducho ich k životu nepotrebujem. A to v mojom zbierkotvornom tiku zaváži viac, než "objektívne" kvality. To neznamená, že ich kvality nepripúšťam, naopak.

PaloM @ 02.02.2012 09:59:23
hejkal, za seba len dodám, že takej reči rozumiem, robím to tak isto. Kupujeme si to, čo radi počúvame.

hejkal @ 02.02.2012 10:10:45
Tak, tak. Sranda je, že z vecí, ktoré si kupujem naslepo, sa možno v desiatich prípadoch stalo, že som sa minul. K veličinám typu Santana prístup naslepo nebol možný, na to mal otec priveľkú zbierku platní a magnetofónových kaziet. Na druhú stranu, človek si rozšíril obzory a mohol si vyberať vedome. :)

Jarda P @ 16.05.2018 06:44:35
Alba až po Festival jsou také u mně bez debat, ale spíš než poslední dvě alba se mi líbí z 90. let Spirits Dancing In The Flesh a Milagro. Zato oceňovaný Supernatural mě vůbec nebere. Santana je jedním z posledních interpretů, které bych chtěl ještě vidět naživo.

30.08.2007 kneekal
4 stars

Trocha blues-rocku na kterém je naroubovaná pekelná latinskoamerická rytmika, tak to bych asi popsal jedničku od Mexikána Santany.

Těžiště desky je spíše v instrumentálkách, což potvrzují stěžejní rytmické orgie Jingo a především hypnotická Soul Sacrifice, kde nevím, jestli mám oslavovat perkuse, klávesy nebo kytaru. Inu, stačí se mrknout na památné vystoupení na Woodstocku. To je panečku řežba.

Dáváte-li raději přednost zpěvu, než čisté nástrojové produkci, tak doporučím Evil Ways, i když na živáku s Buddy Milesem je ještě o pár řádu lepší.

Santana je sice skvělý kytarista, ale není to jenom o kytaře. Jeho band jsou totiž muzikanti první kategorie a rozhodně nestojí ve stínu svého leadera. Obzvlášť ty klávesy a zběsilá conga. Jo, jo... Fešné...

Debut Santany řadím mezi to nejlepší, co od něj znám (celou diskografii ještě v uchu nemám, ale postupně napravuji :) a pokud si chcete pustit trochu Mexika do svého přehrávače, tak není důvod tuto desku opomíjet.

****

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska Santana umístila na 150. místě.
reagovat

zdenek3 @ 31.08.2007 00:17:33
Znám Santanovo dílo celkem zevrubně a troufám si za sebe tvrdit,že první tři alba Carlos již nikdy nepřekonal.Jistě,najdou se na ostatních albech lahůdky,ale celistvost,dynamika,muzikálnost a hlavně živočišná hravost na albech 1,2,3 nebyla nikdy taková.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
hejkal, jiří schwarz, Jarouš, Martin H, ripo, terka, ivazzoo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
Petr Gratias, kneekal, bullb, PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000