Rush - Vapor Trails

Pamatam si, ako som zopar rokov cakal na novy pocin a nemohol sa dockat. Ake vsak bolo moje sklamanie... Pre rush dost netypicky zvuk... dlzka albumu presiaha rozumnu mieru, cim sa pocuvanie stava proste nudnym... su tu aj svetle momenty, najme one little victory (najme textovo silna skladba, v spojeni s tragediami, kt. presiel neil)... avsak celkovo je to pre mna najvacsie sklamanie a najslabsia vec v ich celej diskografii...
reagovat

Dlho som albumu nemohol prist na chut. Bol som uprine rozhorceny, ze "preco takto"?! Dnes musim povedat, ze sa mi Vapor Trails paci. Nepatrim medzi tradicnych fanusikov Rush, preto mi absencia klavesov nevadi (prave naopak), zvukova naturalnost (pre niekoho zahuhlanost) je v poriadku, miestami sice az moc okazala, chcelo to mozno jednu, dve vynimky na albume a bolo by to dramaturgicky idealne... Nevadi, surovost svedci najma gitare, priznam sa, ze mi moc nesedia 80tkove prehallovane mixy a gitara utopena v delayoch... Suhlasim s poznamkou o minutazi, jedna vec dole by albumu prospela, ale holt to uz je choroba novodobych albumov, zabuda sa na stare zname "menej je viac". Kazdopadne album na viacero vypocuti s dobre vyspatymi usami :)
reagovat

Ještě žádné album nepřipravovali Rush tak dlouho, ale je to návrat po šesti letech, a tak nechtěli nic uspěchat. Rozhodně to není nic na první poslech. Po dlouhé době je zcela bez kláves, ale i výraznějších kytarových sól. Také Peartovi bicí jsou více strohé, bez obvyklých perkusních ozdob. Výsledku by prospěla umírněnost i ve stopáži, nic konkrétního nelze vytknout, ale mohlo zůstat u méně, řekněme desítky písní. K pozoruhodnějším patří singlová úvodní One Little Victory, Ghost Rider s akustickým úvodem, zasněná Peaceble Kingdom, How It Is a závěrečná Out Of The Cradle.

**** Petr Nožička Audio 7-8/2002
reagovat

Řekl bych, že se RUSH snažili vsoupit do jednadvacátého století razantním krokem. Celé album zní jako zahuštěné anglické kytarovky; zvuk všech nástrojů je velmi podobný těmto jakovejcevejci skupinám, avšak víc zaboosterovaný. Zdá se mi, že Neil Peart zjednodušil svou hru, už nepředvádí žádné úchvatné rytmické nápady (nebo je to tím nazvučením?), v jisté míře to samé platí i pro Geddyho. Nemohu zde najít žádné instrumentální laskominy, jimiž jsou jejich ostatní alba zahlcena. První skladbou, která mě zaujala, se stala 11 - Nocturne, a to úvodní, zásadní otázkou: Did I have a dream? Or did the dream have me?
Později jsem si uvykl i jiným skladbám, ale obecně lze považovat Vapor Trails za nejslabší článek RUSHovské diskografie. Snad bych jen vyzdvyhl písně 3, 5, 8, 9, 10.
Doufám, že si tímto krokem Kanaďani nevymkli kotník, a příště už zase budou skákat přes kaluže.
reagovat

Konečně!I když se už na třech předchozích CD začali pomalu vracet ti syroví a nejlepší RUSH, tak teprve teď přichází opravdový nářez!To album má energie na rozdávání, Geddy tu opět zpívá ve vyšších polohách a Alexovi kytary mají ten správný nabroušený sound.O bicích netřeba mluvit,Neil je zkrátka bůh!:)A teď otázka syntezátorů...podle mě toto velmi subjektivní, já osobně ale nepatřím k příznivcům sladkého synth zvuku 80. let,tak se mi VAPOR TRAILS líbí mnohem víc než většina alb z tohoto období.Zkrátka syrový zvuk a přitom propracované aranžmá,to je moje!Desku rád poslouchám jako celek,ale vyzdvihl bych EARTHSHINE, ONE LITTLE VICTORY, HOW IT IS, PEACEABLE KINGDOM a SWEET MIRACLE.
reagovat

Lidičky, buďme tolerantní! Jasně, "Vapor..." není kdovíjak namakané album, ale jsou to opět RUSH a tentokrát zkusili něco dělat jinak. Kdyby to neudělali, ozvalo by se milion hlasů proč mají na albu ZASE ty klávesy... Tohle album je jiné. Je dobré, jiné...hudba nejsou závody v kvalitě. A obal je naprosto skvělý!!!
reagovat

Hm, no jak to vyjádřit? Asi přirovnáním. Když se fanouškovi Queen milujícímu jejich Night at Opera dostalo do ruky album Works, cítil asi spíš rozpaky než radost nad novým přírůstkem... Tohle sice není tak velký úlet a Rush nás na něj albem Counterparts částečně připravili, ale přece jen...
J.Matějů se tady rozplývá, jak je skvělé, že Rush svoji hudbu zjednodušili, ale já se vždycky domnívala, že kouzlo hudby Rush spočívá v tom, že ta hudba JE komplikovaná, ač to tak na první poslech nevypadá.
A protože Rush působí dojmem, jako by to hráli levou zadní, spoustě rockerů tolik leží v žaludku, a proto ve chvíli, kdy chtějí uvést komplikovanost hudby, jmenují Rush prakticky vždy na prvním místě (a pak teprve Yes a případně další).
Nadto některé skladby je podle mě tak těžké přežvýkat i proto, že v první chvíli má člověk pocit, že si tam každý hraje, co ho napadne, a že Geddy Lee zpívá zcela mimo rytmus, zkrátka je těžké občas najít ten vnitřní řád, který tam zaručeně je. Kdybych chtěla poslouchat jednoduchou a přímočarou hudbu, tak bych zkrátka sáhla jinam...
Proč zde Rush opustili klávesy, netuším, vzhledem ke stopáži alba to ale považuji za chybu. Klávesy dokázaly jejich hudbu zpestřit, rozbily některé fádnější hudební plochy a to tady postrádám. Geddy Lee nám už dost dlouho předváděl, že zvládne basu i klávesy, proč na ně tady zanevřel... Jestli hraje Alex Lifeson na kytaru líp, to asi nejsem schopna posoudit, ale zvuk jeho kytary tady zní mnohem hůř, než kdykoliv předtím, a to schopna posoudit jsem. A ty bicí! Co s tím provedli? Kde to nahrávali? Když srovnám zvuk, jaký je na Counterparts (které moc nemusím), tak je tady podstatně horší, celé je to tak nějak zahuhlané. Nemluvě o Test for Echo - pusťte si hned tu úvodní stejnojmennou skladbu a cokoliv z Vapor Trails, to je přece propastný rozdíl!
Na první poslech to je děsná nuda, po několikátém poslechu se něco vyloupne, ale klube se to o poznání obtížněji než obvykle.
Asi nejzajímavější mi připadají Ceiling Unlimited, Ghost Rider, Vapor Trail.
How It Is, Secret Touch, One Little Victory, Nocturne jsou taky docela zajímavé, ale jako by to hrál někdo jiný. Ale budiž, je jasné, že kapela, která hraje tak dlouho, hledá nová cesty, aby tak moc nevykrádala sebe sama.
Hodnocení mi tady připadá obtížné - nemyslím si, že je to zase tak špatné, jak to na první poslech působí a jak tady zaznělo. Je tu mnoho zajímavých hudebních nápadů a postupů, takže co se hudby týče, která se mi už trochu rozležela, zasloužilo by možná i 4b., ale ten zvuk, to jim teda odpustit nemohu, to je tak na jeden bod...
reagovat

Ťažko sa podlieza pod v minulosti hodne vysoko položenú laťku kvality...
Po šiestich rokoch nečinnosti skupiny z objektívnych príčin (najprv podozrenie z leukémie u Neila Pearta, potom smrtelná autohavária jeho jedinnej dcéry a karcinogénne ochorenie, ukončené tiež smrťou jeho manželky), vydala kapela album, na ktorý čakal snáď celý, zainteresovaný hudobný svet...
Návrat ku koreňom? Oficiálne sa to takto tvrdí, ale ja tvrdím: "Kdeže!"
Pre mňa je toto album kapely, ktorá ma v živote dlhodobo mimo YES ovplyvnila najviac, nič iné, ako takmer totálna strata INVENCIE.
Pri úmyselnej absencii klávesovej techniky sa kapela akože vracia až do obdobia svojej prvej dosky, pričom ju nahrávala s tou najnovšiou technológiou. Výsledok som v minulosti označil ako "Najväčšie hudobné rozčarovanie roku 2002". Platí to dodnes, aj keď pred nadchádzajúcim pražským koncertom tejto ikony chcem byť aspoň trochu tolerantný...
Album má síce spústu energie a dynamiku, ale čo z toho, keď na ňom neobjavíte vlastne ani jeden motív, či nápad, ktorý v minulosti robil z kapely Rush - RUSH!
Nad úvodnou vypalovačkou "One Little Victory" dodnes nechápavo krútim hlavou. Zo šedého 13 skladbového priemeru ma ako-tak zaujali len "Peaceable Kingdom", titulná "Vapor Trails" a "Earthshine". Nie je to trochu málo?...
...niekedy je v živote potrebné byť tvrdší aj na svojich obľúbencov...
2 a pol boda, len kôli koncertnej horúčke (RUSH som už videl v 1992 v Norimberku) zaokrúhlim smerom nahor...

reagovat

Ono už to částečně naznačilo sólo baskytaristy a zpěváka Geddyho Lee "My Favourite Headache" (2000). Výrazně písničková kolekce zněla na první poslech až hitově, jednotlivým skladbám nescházela přímočarost a se stopáží se to zbytečně nepřehánělo. V podobném duchu se nese i Vapor Trails, album kanadských mágů, kteří to spolu v nezměněném složení (pravda, bubeník Neil Peart přišel až po debutu) táhnou už neuvěřitelných třicet let. Mnozí nad nimi lámali hůl, pauza šesti let byla příliš dlouhá, navíc se hodně mluvilo a psalo o osobních problémech v privátních životech a v neposlední řadě předcházející řadovka "Test For Echo" z roku 1996 svou komplikovaností také nesváděla k velkým ovacím. Avšak trio je v plné síle zpět a Vapor Trails je od první do poslední skladby jeden velký nářez. Vůbec poprvé od trojky "Carress Of Steel" z roku 1975 se naprosto obešli bez kláves a vše nahráli v nejklasičtějším rockovém obsazení kytara - basa - bicí. Alex Lifeson pro změnu na svém šest let starém sólovém debutu "Alex" naznačil, že by rád rozšířil už tak dost obsáhlý rejstřík kytarové hry a skoro to vypadá, že právě jeho nový, živočišný styl nabitý energií dokázal vytočit stroj jménem Rush znovu do těch nejvyšších obrátek. Dalším důležitým faktorem byla zpětně získaná radost ze společného hraní, která z celé desky doslova sálá. Geddy se při absenci kláves může plně soustředit na baskytaru a opět jí vrací postavení rovnocenného partnera ke kytarám Alexe. Mluvit o umění Neila Pearta je skutečným vozením sov do Athén. Tento mistr paliček předvádí znovu neuvěřitelné věci, které je radost postupně objevovat. Přitom i on se stejně jako oba další členové skupiny při letmém poslechu novinky tváří, že hraje děsně jednoduše. A to je také kouzlo desky "Vapour Trails". Je velmi přístupná a komunikativní hned při prvním seznámení, pokud se ale do ní ponoříte, objevíte neskutečné věci v duchu tradičního mistrovství Rush. Místy zní až nezvykle tvrdě, začíná surfařskou kytarou jako z Pulp Fiction, hit "Ceiling Unlimited" vzdáleně připomene nejlepší momenty Cure, skvěle gradované album vás ovšem při vrcholných "Nocturne" a "Freeze" stejně přesvědčí, že jde o originál té nejvyšší kvality. Kanadské trio chytilo druhý dech.
reagovat

No je to nejhorší CD od Rush co jsem slyšel ale to neznamená že je špatné jenom to na mně nezapůsobilo jako ostatních 23 co jsem slyšel....2112 rulezzz:-)

Bouben Rush Fun

PS: na koncert se těším!
reagovat

mila @ 29.12.2005
...jsou to ještě Rush? Připadne mi to takovou směs nabustrovaného zvuku a poměrně jednotvárné, ale asi se to musí poslouchat víckrát po sobě. Já jsem si myslela,že pojedou ve stylu victorovského "Start Today",ale nakonec si pořád přece poslouchám to svoje, ne? Je z čeho za těch víc než 20 let vybírat...

mila @ 29.12.2005
oprava:..víc jak 30 let...