Rush - Moving Pictures

Nejstravitelnější, u „nezasvěcených“ posluchačů většinou nejoblíbenější album progrockových mohykánů Rush, které si s sebou ale, jak už to tak bývá, zárove� nese i jistou dávku kontroverze. Samozřejmě mluvím o Moving Pictures.

Pro mnohé toto album také představuje jakousi „vstupní bránu“ k Rush, nebo k progresivnímu rocku celkově. Mě nevyjímaje. Kompozice na Moving Pictures se sice nenesou v tom „nejprogresivnějším“, co kdy tato kanadská trojice vytvořila, jsou však shovívavé zejména k posluchačům rockové hudby, kteří ještě zcela nepropadli kouzlu tohoto žánru.

Syrový perfekcionismus a stoprocentní využití možností, jež nabízela elektrická kytara, baskytara a bicí souprava, nahradila neméně poctivá studiová práce se syntezátory, které dobarvovaly finální podobu skladeb, které můžeme slyšet na této desce. Je nad slunce jasné, že se Moving Pictures nebudou tvářit jako opusy Rush z předchozích let Hemispheres nebo 2112, a to už jen z prostého důvodu vyčerpanosti publika vůči příliš složitému artrocku. Najednou všude byla nová vlna a syntezátory, tak bylo nejspíš nevyhnutelné, aby trojice Lee – Lifeson – Peart vytvořila něco podstatně stravitelnějšího. Když se člověk však zaposlouchá, nemůže si nevšimnout jistého „maskování“ typických změn rytmů, nálad a Rushovských kompozičních postupů, jaké používali i na předchozích deskách. Jde jen o to, že jsou samotné skladby výrazně kratší a obalené v syntezátorovém kabátu.
Čeho si ale nelze nevšimnout, je změna v Leeově hlasovém výrazu. To bude také patrně jeden z důvodů, proč se právě vlivem této desky fanoušci Rush rozdělili na dva tábory - na ty, kteří Moving Pictures milují a hltají do posledního tónu, a na ty, kteří jej shledávají nedostatečným pro kapelu, jež v 70. letech nastavila velmi vysokou laťku v rámci progresivního rocku. To je ona kontroverze a největší paradox – někteří Obrazy nazývají uměleckým dílem, jiní je považují za zpronevěření se původnímu stylu.

Úvod v podobě nejznámějšího „hitu“ našich kanadských podivínů, totiž Tom Sawyer, se nese na vlně synťáků a prazvláštních nálad, což se velmi rychle mění v melodické skladbičce Red Barchetta, která vsází hlavně na chytlavost – stejně tak tomu je i u jedné z mých nejoblíbenějších „Rushovek“ Limelight, kde se velmi prosazuje Geddy Lee jako zpěvák s velikými možnostmi hlasových rejstříků. Je jasné, že se dokáže vymanit z jeho sedmdesátkových „ječáků“ a oslovit i ryze melodickým stylem zpěvu. O to překvapenější musí být nový fanoušek objevující tvorbu Rush, který slyšel Moving Pictures jako první album.
Následuje instrumentální YYZ, nedosažitelný cíl začínajících baskytaristů, kteří se snaží vyhrát ten unisonový motiv hraný Leem a Lifesonem v původním tempu. Geddy, který tehdy ještě hrál na baskytaru Rickenbacker, světu tehdy dal perfektní cvičební materiál. Jednoznačce nejlepší skladba na albu. Nechybí jí gradace a mistrné ovládání instrumentů je tu velmi znát. Jde hlavně o rytmus, což není žádným překvapením, jelikož autorem skladby je rytmická složka kapely – Neil Peart a Geddy Lee, oba skvěle sehraní.
The Camera Eye nabízí progresivnější pojetí rocku a i přes to, že neoplývá nijak valným množstvím nápadů (tedy ne takovým, jakým se pyšnily některé klenoty jejich diskografie), rozhodně nenudí. Zvuk této skladby se mi zdá velmi podobný desce Dialog s vesmírem tuzemských Progres 2. Neberte to, prosím, jako urážku nebo něco podobného. Jen při tom synťákovém “sci-fi” úvodu mi jaksi blesklo hlavou toto spojení.
Hned další Witch Hunt přináší příkladný protiklad. Zní o poznání temněji a nepřipadá mi to zrovna jako typická věc pro Rush. I když je pravda, že je tato skladba rozdělena na pomyslné fáze (občas také mírně protikladné), které na sebe navazují, čímž navozují takovou specifickou náladu. Přerod mistrů k modernějšímu zvuku je i zde velmi patrný. Trošku jinou tvář má poslední Vital Signs s Polísáckou kytarou a takovým, jak to jen říct, rozjeveným rytmem. Zmíněné Police mi evokuje i dost výrazná basa. Jdou tam holt cítit ty osmdesátky.

�eknu vám to takhle; jestli jste odchovaní na Yes nebo King Crimson, tohle album vás neohromí, spíše potěší. Jestli vás ale progrock zatím minul, je tohle skvělý příklad jednoduššího, leč komerčnějšího využití nápadů a postupů převzatých z právě z progové éry.
Hudebně se tato deska poměrně dost shoduje s druhou vlnou tohoto žánru, která s sebou přinesla také velké množství významných jmen (jeden příklad za všechny – Marillion). Ta sedmdesátková atmosféra tomu ale chybí – jak těm postprogařům, tak Rush právě na této desce.

Ještě před nějakou dobou bych hodnotila jednoznačně za 5*, dnes už mám ale daleko větší rozhled, a tak hodnotím poctivými třemi.
reagovat

alienshore @ 25.03.2013 21:01:53
Krystína zaujímavá recenzia a hlavne názor ... napísala si zatiaľ najlepšiu recenziu zo všetkých tu prítomných, ale s tými tromi bodmi akosi nesúhlasím :-) .... na to je tento album až príliš dôležitý pre Rush, ale musím povedať že si popísala niekoľko vskutku zaujímavých postrehov ktoré sú pravdivé lebo naozaj tu ide o otvorenú náruč smerom k poslucháčom a vplyv novej vlny je rovnako citeľný .... , prvá strana je vynikajúca a nabitá klasikami, tá druhá ma oslovuje hlavne v skladbe Witch Hunt, ktorá naozaj nie je typickou pre túto kapelu .... , Rush nahrali aj slabšie diela, ktoré by som ohodnotil na tri hviezdy, ale tvoj názor bez výhrad rešpektujem a tvoja recenzia sa mi mimoriadne páčila :-) ....

Fan @ 25.03.2013 21:26:19
Tak tomu opravdu nerozumím Kristýno, co jsi nám tímto chtěla říct. Chtít sedmdesátá léta o 10 let později a výraz komerčnějšího využití nápadů mne opravdu rozesmál. Obzvlášť u Rush. Ti vždy důsledně respektovali obsah(myšlenku) před formou.
Tvůrčí proces zůstane vždy pro běžného posluchače zastřen velkým neznámem a proto zasvěceně tvrdit to či ono je docela směšné.
Moving Pictures představě jeden z vrcholů tvorby trojice Rush. Kouzlo této desky je právě v tom, že dokázali daleko emotivněji a s větší hloubkou vyjádřit myšlenku poměrně srozumitelnějším a kratším útvarem. Tak jako se třeba povedlo i Genesis, když shrnuli celý art rock do jedné krátké skladby Down And Out.
Stačí se podívat třeba na Michelangela a srovnat jeho �ímskou Pietu s Pietou Rondanini. Myslím, že to vysvětluje vše.

PaloM @ 25.03.2013 21:41:58
Tejto veľmi mladej dáme verím, že ona to tak cíti a preto by som jej (zatiaľ) odpustil tvrdenia, za ktoré by som staré páky kritizoval.

Michálek @ 26.03.2013 01:00:29
Dovoluji si nesouhlasit, jedno z nejlepších rockových alb historie, první strana pak pro mne zcela nedostižná záležitost. Když už bych něco kritizoval, tak jenom snad to, že 2112 je o malinko lepší. :o))

Libor @ 26.03.2013 06:41:22
Zajímavé. Jsem odchovaný na Yes i King Crimson, Rush jsem začal sledovat už v roce 1976 a v prog-rocku už jsem pár let jel, přesto mne tohle album, v době svého vydání, naprosto odrovnalo a DODNES ho považuji za jejich nejlepší. Asi jsem divnej.

To nic nemění na tom Kristýno, že tvůj styl psaní je zajímavý a dobře se čte.

martin69 @ 26.03.2013 07:38:27
Pro mne jeden z vrcholů jejich kariéry. Je to poctivě vyleštěný rockový diamant.
Nicméně tvůj názor respektuji. Každý má právo mít svůj názor a pohled na hudbu. Piš dále!!!!

Voytus @ 26.03.2013 12:38:55
Snad jediná skupina, které "odpouštím" změnu stylu v souvislosti s nástávající synťákovou dekádou (narozdíl od Genesis a tak trochu i Yes, ale narozdíl od Invisible Touch si 90125 jednou za čas pustím). Rush ubrali na délce skladeb, ale neslevili z komplikované stavby. Úvod YYZ je tuším kód letiště v Torontu coby morseovka, vychází snad na deset dob (také jsem to zkoušel hrát :-)). Někdy mě napadá, že jsem vlastně neslyšel od Rush vyloženě špatnou desku. A změnu v Leeově projevu beru jako klad. (I když jekot kněží z chrámu Syrinx na 2112 je neopakovatelný). Ono je slyšet, že ta poloha je nepřirozená a namáhavá, navíc s přibývajícími léty chtě nechtě znatelná. A to se i tak nestačím divit, co dokáže ještě dnes na koncertech uzpívat.

Kristýna @ 26.03.2013 13:48:54
Zdravím, pánové. Jelikož se proti mně tak trochu zvedla vlna nevole, ráda bych věci uvedla na pravou míru.

Nevím, jestli bylo na mé recenzi něco tak kritického, nebo snad až zarážejícího. Mé postřehy jsem, myslím si, dostatečně rozepsala, tudíž se divím reakcím z vaší strany.
NIKDE jsem nepsala, že by toto album bylo špatné. Jen jsem jej hodnotila trochu přísněji, než je zvykem (což by vysvětlovalo i fakt, že se tady příliš plýtvá 5* hodnocením).

Fan @ 26.03.2013 21:58:45
Ale tak to přece není. Žádná vlna nevole se proti Tobě Kristýno nezvedla. Rád si čtu Tvé recenze a věřím, že i ostatní.
Pouze se vyjadřuji k Tvému názoru, který chápu jako ne zcela správné pochopení tohoto alba. Přečti si prosím druhou polovinu mé předešlé reakce a pokus se nad tím hlouběji zamyslet.

Album Moving pictures začína skladbou Tom Sawyer a pre m�a je to trošku sklamanie. „Ejtís“ syntíky, juchanda v sterilnom a umravnenom prejave, občas snaha o muzicírovanie, túto skladbu neberiem. A Red barchetta má podobný problém. Keď rockuje, je to fajn, keď syntíkuje, sterilita prýšti prúdom. Vrcholom albumu je inštrumentálka YYZ, ktorá trošku zavá�a fusion. Osobne si myslím, že sú aj lepšie inštrumentálky, avšak v kontexte doby a celého albumu je to rozhodne špička. Limelight je skladba z kategórie Closer to the hearts, celkom presvedčivá. Dlhšia kompozícia The camera eye sa snaží budiť dojem prepracovanosti a darí sa jej to. Znie „prepracovane“, menší oddych od práce by sa možno skupine šikol. Únava materiálu sa tu prejavuje asi najviac. Witch hunt sa snaží byť temná, trošku mi pripomína Jethro Tull a Broadsword, najmä náladou. Po chvíľke ma tá skladba začína baviť. Záverečná Vital signs je dosť podivná a moc mi nešmakuje. Prázdnota zvukových plôch nikdy od Rush takto neznela. Zlý koniec, to sa Rush nestávalo.

Inštrumentálne je to stále špička, zvukovo je to neporovnateľné z energiou starších albumov. Dávam dobré tri hviezdy, na 80’s obdobie temna je to stále veľmi počúvateľné dielo.

reagovat

PaloM @ 31.03.2009 07:09:01
Práve Moving Pictures má na svedomí, že som na veľmi dlho vypustil Rush z oblasti záujmu. Počul som to ako ich prvé CD.

PaloM @ 25.03.2013 21:20:18
MusĂ­m ÄŤestne priznaĹĄ omyl, bol to album Power Windows. Dnes, po napoÄŤĂşvanĂ­ diskografie, ani toto dieĹĄa 80.-tych nezatracujem.

Možno budem teraz vyzerať ako hudobný nevzdelanec a ignorant,ale ja som skupinu Rush do roku 1997 vôbec nepoznal.Bol som sústredený na europsky art-prog rock a to najmä na Genesis,Yes,Focus,King Crimson,ELP,Pink Floyd...ktorých som považoval za klasikov žánru.Až v spomenutom roku,počas môjho pobytu v Anglicku,sme sa s mojim domácim bavili o hudbe...a ja som sa vyznával mojou nehynúcou láskou k Genesis :-).On mi povedal,že počúva Rush a ja som na to pohotovo reagoval,že "jasné Jenifer Rush je dobrá speváčka s krásnym hlasom" :-))).On mi však ozrejmil,že sa v tomto prípade jedná o kanadskú art-rockovú kapelu a vzápätí do CD prehrávača vložil CD so zaujímavým obalom,na ktorom podivní chlapíci v červených kombinézach sťahovali nejakú galériu.Už úvodná skladba Tom Sawyer ma úplne "dostala".Potom som si samozrejme vypočul celý album a bol som nadšený.Sˇtýlovo mi to pripadalo na prvé počutie ,ako kríženec Genesis s Led Zeppelin (ortodoxný fanúšikovia Rush nech prepáčia).Vynikajúca hudba,iba na môj vkus príliš prenikavý hlas Geddyho Lee mi nejak nesedel.Kedˇ som sa vrátil na Slovensko,tak som si hnedˇ kúpil niekoľko albumov Rush,aby som bližšie spoznal ich hudbu.Moving pictures sa mi však z celej tvorby Rush,ešte spolu s Hemispheres,páčia asi najviac.Nebyť prenikavého a niekedy až nepríjemne škrekľavého Geddyho vokálu na ktorý si jednoducho nemôžem zvyknúť,tak by som tento album ohodnotil plným počtom hviezdičiek.Preto si niekedy radšej vypočujem žánrovo velmi podobnú kapelu Enchant,ktorej spevák Ted Leonard má oveľa príjemnejší hlas.
reagovat

I dle mého názoru je toto album naprostá jednička, i když co se Rush týče, slabých míst je nemnoho. A absolutní vrchol? Těžko vybírat...Tom Sawyer, YYZ, Witch Hunt...? S odstupem více než čtvrtstoletí u mne vítězí Red Barchetta. To je totální opus, opera v 370 vteřinách...
reagovat

Jarda Dittel @ 30.03.2008 14:00:07
I dle mého názoru je to jednička. Red Barchetta je opravdu OPUS. Souhlasím s Vámi

Jarda Dittel @ 30.03.2008 14:00:35
I dle mého názoru je to jednička. Red Barchetta je opravdu OPUS. Souhlasím s Vámi

Chtěl bych Vám všem, kteří mají rádi toto famózní trio poradit ohledně výtečných zvukových konzerv. Jedná se o nahrávky americké audiofilské společnosti Mobile Fidelity Sound Lab.(MFSL) Tato společnost vydala dosud 3 tituly této skupiny - "2112" (UDCD 590), "Moving Pictures" (UDCD 569) a "Signals" (UDCD 614). Jsou to vesměs Gold CD nahrány z původního mastru ( Original Master Recording ).Sehnat se dají velice těžko a nestojí málo. Ale kdo je skalní fanda a chce ... Mám zatím "Signals" a "Moving Pictures". Vynikající zvuk!!! Lepší není. Doporučuji !!!
reagovat

Vynikající deska, ovšem si myslím, že mnohými velice přece�ovaná. Největší výhodou tohoto alba je, že prakticky nemá slabá místa. Na druhou stranu se mi jeví určitá jednotvárnost tří z úvodních čtyř písní (samozřejmě kromě YYZ) slabinou této desky. Tom Sawyer byl a je dosud nejznámější písní, ovšem její hitovost jí velmi škodí, v jádru to není špatná píse� (zvlášť basový part), ale úspěch a známost ji daly určitou nálepku kýče a této nálepky e již zřejmě nezbaví. Red Barchetta zní jako by si Rush odskočili ke svým kolegům z pop/rocku. YYZ zřejmě nosná píse� celého alba, propracována do posledních ddetailů od cinkání zvonečků na začátku až po klasické kytarové zakončení. Limelight je zcela nejlepší z těch tří slabších písní, které jsem uvedl, má znovu sice svůj nápad, ale její hitovost a oposlouchanost ji bere mnohé, ale sólu se nedá nic vytknout. V Camera Eye Ruch ukazují jakým směrem se budou ubírat dále, neprosto jasně tam jde slyšet budoucí Signals, které taktéž budou postaveny na klávesách. Witch Hunt mám strašně rád její předehrou, která výborně ekvkouje středověk. A už nám zde zbylo pouze Vital Signs, její výborná oddechová reagge atmosféra nás výborně vyprovází z celé desky.

Nakonec bych chtěl říci, že jsem, přes svůj poměrně nízky věk, obrovským fanouškem skupiny, ale tato deska si ode mě 5 hvězd nezaslouží.
reagovat

Wendy @ 24.03.2007 00:00:00
S Tvé(mohu-li si dovolit Ti tykat)"recenze" je dobře znát,kdy tahle věc vznikla a kdy ses k ní dostal Ty.Pro mě je tahle záležitost opusem nejsvětějším a tolik hvezdiček,kolik bych já dal tu ani není.Mě nad 100% oslovuje nejen materiál sám,ale i z mého pohledu absolutně nadčasová produkce.Jestliže jsem leckde obcoval se slovíčkem nostalgie,tak tady je pro mě zcela zapovězeno.Dílo geniální,hodné mistrů,kterými RUSH bez diskuse jsou.Kdyby mě někdo mohl limitovat nákupem pouze jedné placky z celé jejich diskografie,byla by to vždy tahle věc. *****

kubys @ 24.03.2007 00:00:00
Neříkám, že to je špatné album, koncepčně dokonce jedno z top 3, ale podle mě je docela patrné, že Rush chtěli konečně i nějak komerčně prorazit (ne že by trochu neprorazili, zvlášť 2112 prorazilo, ale toto album vše předchozí dalekosáhle překonalo).

Pavel @ 17.09.2009 16:40:49
Tato deska je bezesporu vrcholné dílo vrcholného období bezkonkurenční kapely.Tato deska je pro mne jednou z "TOP" již více jak 28 let

Skladby jsou vyrovnanější nwž na předchozím albu, proto zní mnohem kompaktněji. Škoda jen, že odteď si u RUSH na syrové riffy na dlouho odpočineme.
Tom Sawyer - parádní hitovka; kdyby náhodou někdonevěděl co se skrývá pod pojmem bicí brejk, ať vyslechne tuluxusní čtyřsadu v této skladbě.
Red Barchetta zní mile, někomu přijde špičková, já ji spíše nemusím. YYZ si pro sebe hodnotím jako druhou nejlepší rockovou instrumentálku. Limelight stojí svou hitovostí mezi prvními dvěma skladbami. Camera Eye - dlouhometrážní poprocková pecka, jen mi trošičku vadí ten tichý začátek, ale patrně proto, že jsem zvyklý poslouchat hudbu hlavně, když jsem v pohybu a do ticha se mi cpou městské zvuky.
Witch Hunt moc nemusím, ale to je samozřejmě můj problém. Co musím, toť Vital Signs; jednoho dne mě chytl rapl a já si to zběsile pustil tak pětkrát šestkrát za sebou, i teď občas spouštím tenhle niterný útok vícekrát.
Dávám plný počet, ač album nenáleží k mým absoluním TOP RUSH albům.
reagovat

Tanmut @ 27.09.2006 00:00:00
Omlouvám se: Vedruhé větějsemvykozlil jakousi změťnesuvislých vět. Však si to domyslíte, co tam mělo být, RUSH přece neoslouchají žádní hlupci.

Dick Steel @ 28.01.2007 00:00:00
První nejlepší instrumentálka bude asi La villa strangiato, nemám pravdu?

V roce 82 mi v autoškole jen tak mezi testy přines kámoš desku a se slovy: vole tohle bys měl slyšet,podal tenhle skvost.A od té doby se moje vnímání hudby zcela změnilo.Tuhgle desku ale i pak celé RUSH jsme si zamiloval.Vrcholem platonické lovestory byl koncert v Praze.Ale tyhle "obrazy"nastartovaly něco,co dnes mohu popsat jako neuvěřitelné mrazení,když mi poprvé z vinylu vyšplouchnul TOM SAWYER.LIMELIGHT je skvělé už jen pro ten kytarový feeling na začátku,Oko kamery je jednou z nejlepších 10 minutovek na světě.Kdo zvládá angličtinu,musí potvrdit,že texty bubeníka RUSH jsou těžké,za to tak souzní s hudbou jak u málokterých kapel.Tohle album je toho dokladem.
reagovat

honánek@seznam.cz @ 23.07.2010 06:58:14
On this road i wanna live...

paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása, nádhera, krása, paráda, nádhera, krása,
reagovat

michna @ 29.12.2005 00:00:00
No vida. Tak i takhle se dá překonat limit 250 znaků. A to to mohlo být určitě i o něco kratší. Jenom nám to trochu zacloumalo s rozvržením stránky, protože ono to bere jako jedno nedělitelné slovo.

mct @ 29.12.2005 00:00:00
Milá Milo, zdá se, že jste ve škole nedávala pozor – po interpunkčních znaménkách jako čárka, tečka či středník se dává mezera. Není mým zvykem příspěvky opravovat, tady dělám výjimku a mezery jsem tam doplnila, aby nám to vámi vytvořené maxislovo nečouhalo metr za monitor.

mct @ 29.12.2005 00:00:00
P.S. Vypovídací hodnotu vaší recenze nechám bez komentáře.

mila @ 17.05.2006 00:00:00
...taky jsem si po čase pročítala tyhle recenze a narazila jsem na svoje extempore. Trošku jsem to tenkrát přehnala, omluvte můj slovní průjem, zapříčiněný náhlým "bristle with the energy", které se u mne nahromadilo za ta léta , co Rush poslouchám. Děkuji. Svůj názor na Rush však neměním...

central.scrutinizer @ 17.11.2007 14:43:31
Milá Mílo!
Zrovna nedávno jsem někde četl, že Rush dělají muziku pro lidi s IQ 120 a výše.
Tak to se asi někdo sekl, anebo Rush dělají muziku pro úplně všechny.

Joachim Kunze @ 20.12.2009 00:52:10

Pro Scrutinizera: Ano, to jsi opravdu trefil hřebík na hlavičku. Rush nedělají hudbu jen pro lidi s IQ 120 a výše, takže ji dělají i pro tebe...(i pro mne)

Jeden z absolutních vrcholů Rush. První polovině desky dominuje hitovost (ovšem s pořádnou dávkou progresivního citu), druhé spíše progová rafinovanost. Přesto jsou ale skladby vzácně vyrovnané, od vynikajícího otvíráku Tom Sawyer a popové písni Red Barchetta (což mě ovšem nijak neprudí...), istrumentálního YYZ a další skočnější písni Limelight přes nejdelší dramatickou kompozici The Camera Eye...až po závěrečnou vrcholně progresivní suitu Vital Signs... Místy se nechce věřit tomu, že album nahrála trojice muzikantů, jenže pak si člověk uvědomí, že jsou to Rush a před těmi je třeba smeknout za každých okolností... u mě album, které by se jistě vešlo do progové Top 10.
reagovat

martin69 @ 04.10.2012 12:10:33
Mám stejný názor.

Nejsem ten správný fan, takže tuhle desku pořád beru jako cestu k Rush, pořád jsou to pro mě jen pre-Rush, ale už těsně před vylíhnutím. Geddy Lee už konečně opouští metalovou fistuli, kterou u něj nesnáším, mnohem zajímavěji jsou tu rozpracované hudební nápady. Zvuk je už docela dobrý, ale pořád ještě nedotažený - vynikne to když si pustíte kousek Witch hunt a hned potom kousek Vital Signs - ty vyznívají dost ploše.
Líbí se mi tady nejvíc Witch hunt (to už je předzvěst budoucích Signals), pak The Camera eye, Tom Sayer a samozřejmě YYZ.

Ještě si neodpustím jednu poznámku - srovnání Rush a Led Zeppelin se samozřejmě nabízí. Kdo z nich hraje (nebo spíš hrál) tvrdší hudbu, by se dalo diskutovat, ale srovnání Rush a AC/DC no, uf! Co jste to Hansi od nich slyšel, že vám Rush připadají tvrdší?!
reagovat

EasyRocker @ 22.11.2005 00:00:00
Takže dovozuji, že u tebe je "dotaženým" zvukem zvuk syntetický - zvuk typický pro 80. roky. Nezapome�, že Rush začínali hard rockem, takže logicky začínají syrovým zvukem.

mct @ 23.11.2005 00:00:00
Už je to dávno, co jsem tohle psala, tak jsem si to musela znovu přečíst.
Nemohu se zbavit dojmu, že vy to čtete na přeskáčku, protože tam vidíte něco, co jsem nepsala, nemyslela jsem si a ani dnes si nemyslím. Já nekritizuju syrový zvuk, ale placatý a nevyrovnaný zvuk. Plochý zvuk není žádný charakteristický rys hard rocku, i synťáky mohou být placaté a přehledné jak sovětské kolchozní lány, jak nás o tom dnes často utvrzuje běžná produkce v rádiu. Jestli vy to nevnímáte, tak se zkrátka soustředíte na něco jiného.

A jinak – i kdybych obdivovala syntetický zvuk, tak co?! Nemohl byste se už přestat podivovat nad tím, že někdo vnímá hudbu jinak než vy a líbí se mu jiné věci než vám?

Roman @ 26.08.2006 00:00:00
Rush a metal, no nevím, znám je 25 let, ale přirovnávat Geddyho zpěv např.k Halfordovi...

Tanmut @ 25.09.2006 00:00:00
Vtipné.Ovšem ona je to přirozená reakce člověka poslouchajícího metal; vyslovení pojmu metalová fistule, okamžitě vyvolá jméno Halford - jako předobraz všech metalových ječáků. A ta poznámka o jeho neznalosti, sileckdo může vyložit jako výsměch, když už ne ignoranství.

mct @ 25.09.2006 00:00:00
To Tanmut:
Když se řekne metal, umím si pod tím představit víc než jednu kapelu. Setkání s metalem se v jisté době nedalo vyhnout, ale jednoduše jsem nezatěžovala svou paměť jmenným složením skupin věnujících se stylu, který mě hudebně neoslovoval, vystačila jsem si se jmény kapel. V tom spočívá mé ignorantství.
Jinak vám děkuju, konečně jste mi objasnil, čím to je, že tu někteří jedinci čtou něco, co jsem nenapsala ani nemyslela. Jen jsem nějak nepochopila, co myslíte tím výsměchem. Kdo že se tady komu za co a čím vysmívá?

Tanmut @ 27.09.2006 00:00:00
Totiž: ona poznámka - musela jsem si zjistit, kdo to je - vyznívá kapku ironicky, výsměšně. Judas Priest mají také nějaké ty hard-die fans, a kdyby tu nějaký náhodou zabloudil, mohl by si to vzít opravdu jako výsměšnou poznámku směřovanou k jeho oblíbencům: pole pro reakci by se mohlo změnit ve změť vulgarismů; sice jen v krajním případě, ale ono je lepší upozor�ovat předem i na méně pravděpodobné úkazy.

kubys @ 23.03.2007 00:00:00
náhodou Rob Halford je jedním z nejlepších zpěváků rockové historie (daleko lepším než Geddy)

Musim se omluvit vsem skalnim fandum RUSH za neznalost, pokud budu placat nemysly :o),
ja tuhle kapelu nemam jeste kompletne naposlouchanou, coz pri mnozstvi desek ktere vyprodukovali je opravdu nadlidsky vykon. Na druhou stranu to jen dokazuje jaky potencial a kolik energie RUSH maji. Tuhle desku jsem slysel jako prvni a musim rict ze jsem se okamzite zamiloval. Poslouchal jsem i nektere starsi desky, ktere jsou rozhodne dobre, ale prijdou mi trochu jako tvrdsi verze Led Zeppelin a ACDC dohromady, jsou to spise klasike rockovky. Tohle album rozhodne neni jen rockove, progresivni postupy jsou jasne v kazdem taktu. Z Toma Sawyera mam pocit ze si sem sahli pro inspiraci o desitku let pozdeji samotni dnes spickovy Dream Theater. Nektere skladby zni trochu popoveji, ale nezda se mi to prvoplanove. Mne osobne se nejvic libi asi instrumentalka YYZ, kde se Geddy, Alex i Neil predhaneji v instrumentalnich vykonech. To album ma stavu a napady, davam pet :o)
reagovat

Dle nekterych fans jejich nejlepsi deska, a to nikoli jen kvuli velkemu hitu-titulni pisni Tom Sawyer, kterou od te doby Rush zacinaji vetsinu svych koncertu..
reagovat