Roth, David Lee - Skyscraper

Roth, David Lee - Skyscraper - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1988

Tracklist:

1. Knucklebones (Bissonette/Roth) – 3:18
2. Just Like Paradise (Roth/Tuggle) – 4:03
3. The Bottom Line – 3:37
4. Skyscraper – 3:38
5. Damn Good – 5:49
6. Hot Dog and a Shake – 3:19
7. Stand Up (Roth/Tuggle) – 4:39
8. Hina – 4:40
9. Perfect Timing (Roth/Tuggle) – 3:41
10. Two Fools a Minute – 4:28

All songs written by Roth/Vai unless otherwise noted.


Obsazení:

David Lee Roth - vocals
Steve Vai - guitar, horn (alto)
Billy Sheehan - bass guitar, backing vocals
Gregg Bissonette - drums, percussion, backing vocals

John Batdorf - backing vocals
Gary Falcone - backing vocals
Tommy Funderburk - backing vocals
Tom Kelly - backing vocals
Joe Pizzulo - backing vocals
Dr. Funk PhD - bass guitar
Brett Tuggle - keyboards, programming, backing vocals
Todd Grace - programming, keyboard programming
Richie Raposa - programming, keyboard programming

 
11.02.2019 jirka 7200
3 stars

Po velmi úspěšném turné v roce 1987 k desce Eat 'Em And Smile dozrál čas k nahrání desky nové. Hlavní "soci" Van Halen se také již chystali do studia, takže egomaniak David Lee Roth se svou družinou nemohl stát opodál. V té době byl již v USA skutečnou mega celebritou se vším pozitivním, ale i negativním, co tento společenský status obnášel. Vedle muziky se prezentoval také na automobilových závodech, předváděl se na různých estrádách a nechal se fotit pro Playgirl i do různých společenských magazínů. Když došlo na nahrávání samotné, David usoudil, že roli producenta (doposud vždy Ted Templeman) zvládne sám. Jako koproducent posloužil Steve Vai. Kapela střídala kalifornská studia, kde nakonec nahrála deset písní. A jak to celé dopadlo?

První, čeho jsem si okamžitě všiml u vcelku solidního hard rockového otvíráku Knucklebones, byla bombastická a vzdušná produkce jako od pomp rockových souborů Foreigner či Styx smíchaná s jemným zvukem zkreslených kytar typickým pro hair metalové spolky té doby. V pozadí rytmiku více či méně plazivě ovíval syntezátorový větřík a v refrénu domixované mužské a ženské sbory. Vaiova kytara je výborná, ale plnila tu jen jakousi ozdobnou funkci. Druhou skladbu v pořadí, Just Like Paradise napsal nový člen kapely – klávesák Brett Tuggle. Stala se obrovským hitem, neboť dosáhla až na 6 místo US hitparády. Já nijak nejásám, jedná se o prvoplánově jednoduchý pop rockový kousek. To další The Bottom Line je energetickou bombou, kde se konečně Vaiova kytara dostává více ke slovu. Zvláštní nálada je ukryta v titulní Skyscraper. Syntenzátorový chlad (ve stylu Frankie Goes to Hollywood) ruku v ruce s pomalým tempem je v přímém protikladu s výborným rockovým kytarovým sólem. Hodně nezvyklé, přitom vrchol alba je na dosah. Nikdy jsem si nepomyslel, že na hard rockovém albu vyberu za nejlepší skladbu ploužák. Zde nelze jinak – pomalá a křehká píseň Damn Good s akustickými kytarami a s jednotlivými tóny nahranými pozpátku si to zaslouží. Podobný názor mělo i mnoho jiných fanoušků a tento song se umístil na prvním místě US Billboard Rock Charts.

Druhou stranu desky zahájila pořádná jízda Hot Dog And A Shake, která na dálnici nutí pořádně sešlápnout plyn. Skladba by však potřebovala rockovější produkci. To platí i o další věci Stand Up od Bretta Tuggla, která stavbou trochu připomíná Ladies' Nite In Buffalo? z předchozí desky. Vůbec to není špatné, jen ty dechy mi tam nesedí. Následující Hina je zajímavá jen kytarou Steva a trochu jako by ukazovala na Van Halen. Třetím a posledním autorským příspěvkem klávesáka na tomto albu je opět pop rockový hit Perfect Timing, který se náladou a sbory přiblížil ke Styx. Závěrečná Two Fools A Minute s podivným funky rytmem a orchestrálními prvky není také žádným zázrakem. Alespoň tu svůj um předvedl basista Billy.

Abych to shrnul, před jednatřiceti lety mi desku prezentoval kamarád. Tehdy se druhý den nad městečkem na severu Čech ozvalo hlasité lupnutí. To jsem zlomil nad touto deskou hůl. Nyní jsem si desku poslechl několikrát znovu a lehce poopravil výsledný verdikt. Na tomto albu oceňuji fakt, že David nepoužil nějaké potrhlé covery, ale prezentoval se vlastním repertoárem. Většina písní má nápad, bohužel doba tehdy přála mainstreamu potažmo syntezátorům a disco rytmům se ubránil málokdo. Zvuk je přeprodukovaný, nažehlený, kytary nemají patřičnou razanci, klávesy a neměnný rytmus dost často ovlivnily výslednou podobu písní. Kdo si nedokáže představit, o čem je řeč, stačí jeden pokus. Přehrajte si úvodní song z předešlého alba a porovnejte s Knucklebones. To je dramatický rozdíl, že? Hard rocková syrovost versus nablýskaný pop rock. Hlavně že se David ještě nedávno podobnému zvuku vysmíval u Van Halen. Jinak to ani nemohlo dopadnout, když se na nahrávkách vyřádil celý zástup zvukových inženýrů v čele s Bernie Grundmanem, dvorním mastering čarodějem Michaela Jacksona a Prince. Kdo ví, jak by deska dopadla, kdyby hudebníci sáhli po nestranném producentovi. Nicméně byla stále o třídu lepší než o tři měsíce později vydaná OU812 od VH.

Ten neustálý tlak na jednoduchost a popovější charakter nahrávek jako první neunesl baskytarista Billy Sheehan a hned po dokončení studiových prací odešel k Mr.Big. Steve Vai ještě zvládl odjet turné k desce a potom se odporoučel k Whitesnake. Mnoho původních hard rockových fandů bylo rozčarováno (i když se nakonec podařilo prodat dva miliony LP) a odešlo jinam. Pomalu se přiblížil začátek konce sólo kariéry "Diamond Davea", ale to už je jiný příběh.
reagovat

Egon Dust @ 11.02.2019 14:47:55
Perfektná recenzia a to Lee Rotha ešte nemám napočúvaného. Mám rád jeho štýl dynamického prejavu :) Verím ,že Sheehan a Vai tu spravili veľký kus práce. Mňa napr. Just a gigolo náramne bavil. Istým spôsobom dal facku všetkým drsným rakerom :)a to tým, že rockový drive dal vyznieť v abs.inom štýle, ktorý taktiež neni najhorší.

jirka 7200 @ 11.02.2019 23:20:28
Ahoj, Sheehan a Vai dostali velký prostor na předešlém albu. Na této desce je však již basa méně výrazná, někde je dokonce nahrazena syntenzátorem. Zde zůstaly schopnosti basáka nevyužity.

Ty jeho předělávky mě nebavily, je ale pravdou, že v Americe mu to žrali i s navijákem. Já si spíš myslím, že David věděl, že je to dobrej marketingovej tah, zároveň se mohl blýsknout, že dokáže zaspívat vše.

Egon Dust @ 11.02.2019 23:27:59
U mňa minimálne ten gigolo je bomba a to už orig.z rokov 30tých od Amstronga. Rothov image a hlas boli známkou energie. Ja som ho nejakú dobu celkom žral, samozrejme v čase vzniku týchto albumov, som žral tak Joža Čuráža a Maťa Dzurindu :D

jirka 7200 @ 12.02.2019 12:37:02
Pokud byl člověk trochu nepozorný, tak i na toto album vydaném na CD bylo vpašováno EP s převzatými věcmi.
Hlavně cover Californian Girl od Beach Boys byl nezapomenutelný :-)

>> odkaz

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
jirka 7200
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Roth, David Lee


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000