Rolling Stones, The - Sticky Fingers

Micka Taylora uznávam. Mám na neho dobré spomienky z koncertu v Bratislave, takže jeho účinkovanie v Rolling Stones tiež vnímam inak, ako Jones/Wood obdobia.

Sticky fingers začína všelijako, iba nie lepkavými prstami. Klasická Brown sugar je esenciálna skladba á la Rolling Stones. Saxíky len umoc�ujú komplexnejší prístup k štúdiovej práci skupiny. Hutnosť zvuku je neprepočuteľná, krásne to demonštruje posadená, ale nekompromisná Sway. Americkou pohodu sa vyznačuje Wild horses, skladba s divokým v názve klame telom, čo však v konečnom znení nie je na škodu. Pravý opak nabudenosti je Can’t you hear me knocking, čo je dlhočizná pecka jak ošípaná. To snáď ani nie sú Rolling Stones! A jazda pokračuje. Perfektný akustický blues You gotta move nemá chybu. Vážna (až) hard rocková pecka s dychmi sa volá Bitch a považujem ju za najlepšiu skladbu na albume. Tichá I got the blues sa akoby vrátila o dekádu späť. Toto je poloha, v ktorej ma Stouni až tak neberú, hoci kláves je tu perfektný. Psychedelický slaďák Sister morphine neurazí, na gitaru tu hrá Roy Cooder, ale zasa nič podstatné tento fakt neznamená. Country úlet Dead flowers sa do koncepcie albumu prekvapivo hodí a navodzuje pokojnú atmosféru, ktorú už Moonlight mile nenaruší. Naopak, aranžérske orgie dokazujú, že to Stouni vzali vážne.

S prehľadom najlepší album od Rolling Stones, v tomto prípade reklama neklame a ja subjektívne prihodím hviezdičku na plný počet.

reagovat

gunslinger @ 05.08.2011 09:15:11
nie je to zlý album ale I Got The Blues si mohli odpustiť to nemá s bluesom nič spoločné

Voytus @ 05.08.2011 10:06:31
Gunslinger: I got the blues má s blues něco společného, stačí si pročíst text. Blues není jenom těch známých 12 taktů.

gunslinger @ 05.08.2011 10:22:32
Voytus dobre no...

Sticky Fingers z roku 1971 s pověstným obalem od Andyho Warhola je oproti starší tvorbě daleko učesanější, produkce i zvuk jsou pečlivě ošetřeny, ale někde vespod je pořád cítit původní syrovost. Takže taková krystalicky čistá špína.
Co se songů týče, tak je to jedna pecka za druhou, včetně těch ne tolik známých.
Keith Richards odpálí první, notoricky známý riff a je tu úvodní jízda Brown Sugar. Song se měl původně jmenovat Black Pussy, což neprošlo. Nevadí. Brown Sugar je slangový výraz pro heroin, kdežto Black Pussy je nepříliš slušným označením pro lehkou dívku, či ženu černé pleti. Zvláštní.
Pak je tu pohodovka Sway, dojemná a snad nejznámější balada Wild Horses, riffová a jamovací Can't You Hear Me Knockin', ve které dojde na pasáže perkusí a saxofonové sólo. Výsledek nemá daleko k latinskoamerické hudbě. Závěr první strany obstará líná bluesovka You Gotta Move, která je udělána v těžce dřevním stylu delta blues.
Druhou stranu odpálí Bitch. Jagger sípe a plive na všechny strany, do toho řízná dechová sekce a lehké bicí Charlieho Wattse - nemůžu si pomoct, ale kombinace Richadsových riffů, mírně utopeného nařvaného zpěvu, dechů a právě těch úsporných bicích, to jsou pro mě ti opravdoví Rolling Stones.
I Got the Blues odkazuje na počátek 60. let a harmonickou stavbou tak trochu i na gospel, Sister Morphine tak nějak podivně vibruje drogama. Skutečně zvláštní atmosféra. Také patří k mým oblíbeným, přestože na Bestofkách není (ale možná se mýlím, výběry mě nezajímají, pokud na nich není něco dříve nevydaného).
Pak následuje country-rocková pohodovka Dead Flowers. V překopané verzi (už ale nevím od koho) se objevila na konci filmu Big Lebowski, kde parádně vystihla děj.
Také bych neměl zapomenout na doprovodné vokály Keitha Richardse a vyhrávky Micka Taylora, který sice hraje dost nenápadně, ale bez jeho slide kytary by minimálně tahle píse� nebyla to pravé.
A závěrečná Moonlight Mile, to je přesně onen pompézní závěr, kterému nasazuje korunu produkce - les smyčců, klavír, citlivě vystavěný doprovod na kotle, akustické kytary.
Na Sticky Fingers nenajdete slabĂ˝ song.
A jelikož o této desce se napsalo všude možne dost a dost chvály, tak jen konstatuji, že zde je to za plný počet a ještě něco navíc za ten Warholův obal s rozepínacím zipem.
reagovat

hejkal @ 21.07.2009 10:11:44
Ono je ľahké mať tento album rád, slabých skladieb nieto, produkcia je v zhode s Voytusovým vyjadrením, niektoré skladby sú pomerne netradičné (na Rolling Stones) a zostava sa vymanila zo schémy jednoduchá rytmika-upotení gitaristi (čítaj, skôr snaživci, než majstri :))-charizmatický líder. Taylor konečne skupine dodal schopného gitaristu, a preto by som asi aj ja hodnotil za päť.

Taffey @ 16.04.2010 22:40:51
Mám ji ještě v originále se skutečným, funkčním zipem. Je to, spolus origoš Thick as a Brick, zabalenou v novinách, můj největší poklad. Taky považuji Sticky Fingers za nejlepší fošnu.