Renaissance - Scheherazade And Other Stories

Renaissance - Scheherazade And Other Stories - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

1. Trip To The Fair (10:48)
2. The Vultures Fly High (3:07)
3. Ocean Gypsy (7:05)
4. Song Of Scheherazade: (24:52)
- a) Fanfare (2:37)
- b) The betrayal (4:55)
- c) The sultan (2:46)
- d) Love theme (2:29)
- e) The young prince and princess as told by Scheherazade (4:04)
- f) Festival preparations (1:07)
- g) Fugue for the sultan (2:12)
- h) The festival (2:12)
- i) Finale (2:30)

(total time- 45:52)


Obsazení:

JON CAMP - bass, bass pedals, vocals
MICHAEL DUNFORD - guitars, vocals
ANNIE HASLAM - lead vocals
TERRENCE SULLIVAN - drums, percussion, vocals
JOHN TOUT - keyboards, vocals

Thanks to Neil Watson and members of the London Symphony Orchestra.
Orchestral arrangements by Tony Cox

 
13.05.2020 EasyRocker
4 stars

Mnohé soubory zlaté éry artrocku dovedly na výsluní bizarní příhody, časté rošády či obyčejné náhody. I Renaissance se nejednou takříkajíc "obměnili" a poté obrodili. A nad půlí 70-tek nastoupilo jádro Tout-Dunford a výjimečná zpěvačka Annie Haslam, a kurs k vrcholnému classical rocku.

Klávesově-bombastický esprit zve, lehce našlapujíc, k Výletu do tržnice. Exekutor John Tout je hmatatelně v každém mžiku, přesto nevyčnívá tak, aby se hudba zvrhla do chaosu. Sólově i sborově se přidává i Annie - prožitek není dalek absolutnu. Rytmický pilíř Camp + Sullivan vládnou v drtivé The Vultures Fly High, korunované neméně nabroušenou Annie. Sedm minut Ocean Gypsy mají opět v moci klávesy, klavíry a křehce omamný hlas... jako by duch středověku se vzrušujícími zákoutími mistra Hacketta. Pilotní suita se ohlásí dovádivými wakemanovskými spurty a excelentně užité sbory se zapojením celé pětky! Tenhle, romantikou i orientálně ochucený remake jistě patří k mistrným rockovým adaptacím Podobně jako Focus či Gryphon cítím u Toutovců teplo, ale ještě ne chladivý odstup, jako někdy třeba u ELP nebo Ricka Wakemana.


Vedle Focus, Ekseption, či Ricka Wakemana náleží k ceněným evropským pokladům symfonické rockové fúze. Suverénně poskládaný materiál, korunovaný elegantně takřka půlhodinovou Šeherezádou. Jen nedaleko od mých favoritů, Turn of the Cards a Ashes are Burning, jež oceňuji plnou palbou. Nejsem jejich skalní - zde ale velmi silné 4.

reagovat

jiří schwarz @ 14.05.2020 00:59:27
Ahoj Easyrockere, Tvá recenze je super, a už mi to jede ve sluchátkách. 1. desku miluju a znám od mlada. Sám nechápu, proč ne další. Asi nedůvěra po personálních změnách. Ale jsem nadšenej, jakkoli Jane Relf (a taky Sandy Denny a Maddy Prior v tomhle žánru) se mi zdá prostě krásnější (a souhlas s Ořem v reakci na minulou recenzi). Ale navzdory tomu, tohle LP je fakt nádherný na první poslech. Díky za nasměrování.

Jarda P @ 14.05.2020 06:38:23
Kdysi jsem měl z burzy nahráno taky pár jejich desek, ale na CD jsem si už nepořídil nic. Mě zkrátka ženské hlasy tohoto typu neberou.

EasyRocker @ 14.05.2020 07:15:59
Zdravím pánové, díky za posty. Sám se v Renaissance teprve taky rozkoukávám - jejich desky jsem zařadil do sbírky až tak v posledních 2 letech. Mám taky debut a tu nejsilnější trojku Ashes..., Turn of the Cards a Šeherezádu. Ale určitě se ještě rozhlédnu a rozšířím sbírku, příjemně mě překvapili, jako kdysi Focus, Gryphon, Ekseption... :-)

Danny @ 14.05.2020 13:54:35
Hezká recenze. Souhlasím, hudba i přes drobné složitosti plyne lehce a orchestrace je tu tak akorát. Ani já bych nedal maximální hodnocení, to bych si nechal pro jiná alba Renaissance a mám tu pár míst, která mi nesedí až tak. Souhlasím s hodnocením i s glosou o ELP.

Pozor na přechodníky, esprit je mužského rodu, ale to je detail.

EasyRocker @ 14.05.2020 16:35:22
Danny. díky moc, pravdu díš s tím espritem !

05.06.2017 horyna
5 stars

Symfonickou suitu Šeherezáda, ruského skladatele vážné hudby Nikolaje Andrejeviče Rimskij-Korsakova, považují za jedno z nejlepších a instrumentálně nejbarevnějších hudebních děl, které mám už dlouhá léta ve velké oblibě. Klasicko rocková nahrávka významného britského hudebního tělesa sedmdesátých let Renaissance, se jí ve své sdělnosti jen těžko vyrovnává, ale posuzovat dvě tak rozdílné hudební složky není předmětem této recenze. Album Scheherazade And Other Stories rovněž obsahuje překrásnou muziku na pomezí rock/klasika a posluchače, využívající především vážnou hudbu jako svou doménu, dokáže taktéž náležitě oslovit.

Významným atributem kapely je úchvatný vokál Annie Haslam, díky němuž dokonale vynikne atmosféra nahrávky(nahrávek) této kapely. Nepřeberné množství motivů převzatých, nebo spíše podobných těm vážno hudebním, nalézá živnou půdu u obou částí hudebního publika. Tato platforma je využita hned v úvodních klavírních bězích skladby Trip To The Fair. Skřehotavý chechot a vzdálené nadpozemské nářky, vytváří krásně mystickou pachuť, do které se ve druhé třetině přidává anděl Annie a skladba pomalu přechází do rockové oblasti. The Vultures Fly High je dynamicky ostřejší, rockově uhánějící kráska a Ocean Gypsy naopak výrazně zpomalí a nechává Anniin vokál dýchat a doširoka roztáhnout křídla. Klasické vzdělání klavírního kouzelníka Johna Touta se nejvíce projeví ve skladbě titulní. Střídání klasické symfonické stavby, rocku, mužského a ženského vokálu a chrámových sborů ve velice pestrém aranžmá, se urputně snaží o zapsání do hudebních análů, hned vedle Korsakovova díla.

Úchvatné představení.


reagovat

john l @ 06.06.2017 09:55:59
Hudba je to krásná a Annie je andílek, ale debut jsem si zamiloval jako první a hnedle. Je v něm víc odkazů na klasickou hudbu, slyšíme Mozarta, Chopina a úvod čtverky je jako z Barbara Conana. Nebo ne? Možná se pletu a je to taky úryvek nějakého klasického díla.

dan @ 06.06.2017 13:55:59
Kdepak první deska. Ne Jane, ale Annie vybudovala z kapely hvězdu první velikosti.

@ 06.06.2017 14:04:06
To je nesmysl. Kdyby jsi vnímal kapelu v průběhu dějin, tak u jejich základů stála Jane Relf a ta Renaissance vydobyla jméno. První deska je úžasná, stála u zrodu nového hudebního směru rock-klasik. Ani druhá Illusion není tak strašná, jak ji tu v podprůměrných barvách popsal hejkal. Nezapomínejme, že svůj debut vydali už v roce 1969, kdy byla rocková muzika v plenkách a většina kapel se teprve batolila na slunce.

john l @ 07.06.2017 15:33:42
Hlasuju pro Annie!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

horyna @ 14.05.2020 07:28:50
Brilantní věc. Dá ale víc zabrat než tebou jmenovaný trojlístek. U Renessance jsem postupem let přišel na to, že všechny desky v rozmezí 69-78 stojí za pozornost. Velice nenápadný skrytý poklad je třeba deska Prologue.

01.04.2015 b.wolf
5 stars

Zahlédl jsem tu kdysi recenzi P. Gratiase na tohle album a jelikož jsem stále přesvědčen o tom, že nejlepší hudba vznikla v '60 a '70 letech min. století, začal jsem se po něm pídit. Bohužel u známých kámošů jsem narazil už když jsem sháněl fošnu Blue od J. Mitchell a "něco" od J. Joplin, jakože my metloši fošny s babama nevedeme. Nakonec jsem se ale dostal k maníkovi, který byl (bohužel už není) nadšeným sběratelem LP a měl jich tolik, že když jsem u něj byl poprvé, tak jsem fakt nechápal. Velká cimra s vlastnoručně vyrobenými regály a doslova narvaná deskama-samozřejmě aparaturu měl vedle a navíc odhlučněné stěny, aby, jak říkal, ho nikdo nerušil. Ale to jen tak na okraj, desku Scheherezade vlastnil, stejně jako debut a Prologue. Začal jsem poslechem Šehrezády a ukecal jsem ho ještě na tři další poslechy. Výborné album, zvlášť The Vultures fly high a a 25ti minutová Scheherezade. Hlas Mrs Haslam do téhle hudby přesně sedí. Jelikož samozřejmě LP zásadně nepůjčoval, posháněl jsem MC a desky jsem si nahrál a při první možnosti pořídil na CD. Nakonec jsem zůstal u debutu a téhle desky, poněvadž tyhle považuji za to nejlepší, co renesanční umělci stvořili. Jestli si tohle album nezaslouží 5/5, pak žádné.
reagovat

Jardo @ 10.01.2016 20:16:27
Renaissance - výnimočná skupina, ktorej podobná hádam ani neexistuje.

Balů @ 06.06.2017 13:44:24
Naštěstí mám podobný názor jako ten sběratel a baby-zpěvačky fakt můžu.
A Renaissanci také.

23.08.2011 Petr Gratias
5 stars

Skupinu Renaissance jsem znal podle jejich prvního eponymního alba z roku 1969. Nápor zahraniční rockové hudby, který se na mě „řítil“ v první polovině sedmdesátých let zapříčinil, že jsem tak trochu ztratil Renaissance z dohledu pod náporem hard rocku a dalších hudebních derivátů a trvalo nějaký čas, než jsem se k téhle skupině obloukem vrátil a „Šeherezáda“ (jak jsme ji začali posléze familiérně nazývat) byla druhým albem z jejich produkce, se kterým jsem se měl možnost seznámit a teprve potom jsem doobjevoval i další albové počiny. Kapela, jak jsem na albu záhy tehdy seznal prošla výměnou ve členské základně a já vlastně poslouchal novou skupinu se starým názvem. Zůstala ale zachována vysoká kvalita interpretačního podílu a vévodící křišťálový vokál nové zpěvačky…..
Téma orientální pohádky se promítalo už do samotného obalu s výtvarným designem Colina Elgieho z Hipgnosis a byla zde samozřejmě inspirace zpracování od ruského klasika Rimského-Korsakova…..
S odstupem času se mi zdá, že právě tohle album jej vrcholem uměleckého snažení Renaissance a jejich skutečným reprezentačním zbožím toho nejlepšího balení…..

TRIP TO THE FAIR – klasické klavírní vstupní téma na koncertní nástroj zní výrazově velmi přesvědčivě. John Tout má rovněž klasické vzdělání a na uchopení hudebního tématu je to znát. John Camp vystavěl basovou linku ve výrazném melodickém pojetí a bicí nástroje Terence Sullivana dokáží vstoupit do tematického plánu velmi výstižně a nenabourávají celkovou koncepci. Až přízračně působí nečekaný chechtající se výkřik. Perlení klávesových tónů najednou „naruší“ skutečně průzračně čistý až křišťálový hlas zpěvačky – Annie Haslam. Její hlas má neuvěřitelně čisté podání, ale zároveň i velmi vytříbený smysl pro obsah zpívaného textu. Její vokální linku prokreslují varhanní party a synthesizer. Vše se ovšem děje ve velmi subtilních polohách… Pojednou ovšem bubeník Sullivan rychlým breakem vstoupí do tématu a skladba získá větší dynamickou průraznost. Střídání marimby a klavírní mezihry vytváří skvělou symbiózu instrumentální pospolitosti a je doprovázeno výtečně seřízenými vokály všech členů kapely. Cembalo v opakujícím se schématu opisuje svoji melodickou linku za doprovodu bicích nástrojů

THE VULTURES FLY HIGH – výrazné rytmické téma, posouvající kapelu více k rockové platformě. Staccato klavírních akordů a vynikající basové party se spojují s vokálem Annie Haslam a výraznou rytmikou a vnímáme dynamicky velmi precizně pojednanou skladbu. Melodická linka je velmi čitelná a můžeme se opájet i harmonicky silnou strukturou kompozice. Přítomno je rovněž cembalo a občasné percussion a také synthesizery, které dokreslují background skladby. Velmi expresivně pojatá skladba po rytmické, ale i melodické stránce….

OCEAN GYPSY – bloudivé akordy akustické kytary Michaela Dunforda a klavírní téma zpomalí a přináší spíše pomalejší procítěnější skladbu za podílu zaranžovaného orchestrálního lesa smyčců. Skladba má místy až snový opar harmonického kouzlení, jakoby z hlubin virtuálního oceánu vystupovala nějaká mýtická bytost ženského pohlaví, jejíž přítomnost dokresluje opět nádherně vystavěný vokál Annie Haslam. Výtečné jsou ale i modulované basové tóny Johna Campa, který používá i basový pedál a Toutův koncertní klavír nabídne opět široké rozevláté téma za nímž se vinou smyčce, ale i jemné varhanní rejstříky jako pavoučí předivo. Velebně se rozlévá prostorem sborový vokál všech členů kapely, který posléze ustupuje Annie Haslamové. Krásné pojetí skladby….

SONG OF SCHEHEREZADE – patetický úvod dechové sekce otevírá píseň Šeherezády. Propojení symfonického orchestru s lesem smyčců a žesti je opravdu famózní. Dramatický náboj přidávají bicí nástroje, marimba a percussion společně s tympány. Dynamické odstíny jednotlivých části skladby, které je suitou – tvořenou kratšími skladbovými útvary dotváří uzavřený tematický celek, který vyžaduje od posluchače větší koncentraci. Přesto je zde i prostor pro baskytarovou linku a nádherně klenuté vokály až církevního pojetí a mužské sborové hlasy se propojují s výtečným vokálním vkladem Annie Haslam a tak máme možnost vychutnat si jednotlivé hudební postupy. Harmonická velebnost je výrazně zpěvná a pozitivistická. Posluchač najednou cítí lidskou nepatrnost proti takovému mocnému útvaru, jaký představuje Šeherezáda. Připravený posluchač, který alespoň občas poslouchal vážnou hudbu nebo alespoň dvakrát do roky zajde na operu má samozřejmě před klasickým ortodoxním rockerem jakýsi „náskok“… to ovšem neznamená, že se tento typ hudebního pojetí nemůže i klasický rocker otevřít a vnímat jednotlivé odstíny a vibrace z téhle hudby… Téměř pětadvacetiminutová kompozice má svoje subtilnější a meditativnější místa, ale také dynamicky vypjaté okamžiky, ať už jsou pod nimi podepsány smyčce, koncertní klavír, flétna nebo trombony…. Vnitřní téma je velmi křehké a něžné a přichází jako snové poselství z neznámého světa, což je podmiňováno výtečnými nástupy v aranžmá, které se jako prudká vlna vracejí do hudebního schématu. Tony Cox výtečně zaranžoval celé hudební téma a jeho moderní hudební myšlení dokázalo akceptovat i nesymfonické prvky, které přinášejí Renaissance jako ryzí kapela.
Žádná nuda – velmi pestré proměny symfonie, rocku, ženského a sborového zpěvu v pestrých aranžérských postupech navazujících v řetězovitém pojetí na sebe. Opravdu famózní záležitost!
a) Fanfare
b) The Betrayal
c) The Sultan
d) Love Theme
e) The Young Prince And Princess
As Told By Scheherezade
f) Festival Preparations
g) Fugue For The Sultan
h) The Festival
i) Finale

Nádherný umělecký prožitek. Esence rocku v propojení s vážnou hudbou se děje na famózní úrovni s citem pro téma. Pro milovníky zajímavostí mohu doplnit, že John Tout se jako celkem méně známý hudebník objevuje jako akustický kytarista na albu Johna Lennona Imagine (1971). Ovšem že se vypracuje na tak suverénního hudebníka, jsem samozřejmě tehdy nemohl mít ani tušení….
Cítím velkou pokoru a úctu před tímto hudebním opusem a skláním se před výtečnými instrumentálními výkony, aranžmá a pěveckým podílem kapely a především Annie Haslam.
Renaissance byla jednou z těch mála skupin, která vyřadila ze svého instrumentálního inventáře kvílící elektrickou kytaru a přesto nemáte pocit, že by zde absentovala….
Mimořádný hudební projekt, který vyčníval nad albovou produkci poloviny sedmdesátých let – nadšen celkovým pojetím dávám albu plný počet hvězdiček!


reagovat

PaloM @ 24.08.2011 12:26:08
Asi by sme ťažko našli poslucháčov art rocku (či progres rocku) 70. rokov, komu by sa Renaissance nepáčili. Je to taký môj miláčik, krásna hudba a zaslúži si obdiv. Ďakujem za recenziu a postrehy, pri počúvaní mám podobné pocity.

Jarda P @ 24.08.2011 12:44:55
Tak já se hlásím jako první, kterého Renaissance nezaujali. Obecně mám problém s ženským hlasem, pokud to není kalibr typu Janis Joplin či Ingy Rumpf. Z téhož důvodu se mi třeba nelíbí Steeleye Span.

Voytus @ 24.08.2011 13:41:47
Steeley Span mě také moc nechytli, ale Annie Haslam je pravděpodobně nejlepší zpěvačkou v tomto žánru. Jinak ale Renaissance moc dobře neznám, je to ale další ze skupin, které si chci naposlouchat.

Mirek Kostlivý @ 24.08.2011 17:25:22
No vidíte, a já to mám úplně naopak! Nevím proč, ale Renaissance mi před těmi dávnými lety nějak moc nezaujala, zatímco Steeley Span ano. A co si vybavuji, tak tuto desku jsem určitě měl, ale uděl jsem si z ní jenom výběr na konec magnet. pásky. Budu si muset oprášit paměť ...

Petr Gratias @ 24.08.2011 22:30:19
Zdravím JarduP....
mám to v rovnováze.
Miluji Janis Joplin, Maggie Bell, Renate Knaup-Krotenschwanz, Ingu Rumpf, Elkie Brooks... ale stejně tak Annie Haslam, Jane Relf i zmíněnou Maddy Prior (Steeleyes Span), ale i jazzové zpěvačky jako Floru Purim, Urszulu Dudziak, Patty Buyukas...
Nemám rád ale takové ty skleněné hlasy jako Celine Dion, Annie Lennox, Elizabeth McGovern, Enya...
Každý to zkrátka cítíme trochu po svém.....

Petr Gratias @ 24.08.2011 22:34:34
Hmmm, když se tak dívám na obal alba Time-Line od Renaissance z r. 1983, tak mám pocit, že se dívám na nějaký derivát Ricchi e poveri nebo na Pomádu...
Škoda, že kapela která měla takovou pověst a určité postavení v artrocku jejich pojetí musela dělat takové vizuální poklonkování osmdesátým létům.
Jako reklama vlasových stylistů od L´Oreál, co říkáte, artrockeři?

11.09.2007 hejkal
5 stars

Štúdiový vrchol novej zostavy.

Nie je veľa skupín, ktoré by dokázali po dvoch ohromujúcich albumoch pridať ešte čosi naviac a prekročiť hranice možného. Renaissance, hoci sotva typická rocková skupina, ma dodnes drží za srdce a veľmi rád sa k nej vraciam. Nie som práve idolista, ale Annie a jej hlas zbožňujem.

Už úvodná Trip to the fair nenechá nikoho na pochybách, že tu máme ďalší majstrovský kúsok. Právom jeden z vrcholov albumu.
Vultures fly high je najrockovejšia skladba skupiny a musím konštatovať, že im to ide, keď chcú.
Ocean Gypsy je milá skladbička.
Song of Sheherazade je opus so všetkým, čo k tomu patrí. Orientálne motívy podporené orchestrom dopĺňajú všetko typické z dieľne Renaissance.

Počúva sa to samo.
reagovat

Mayak @ 11.09.2007 12:12:39
Díky, že si ma predbehol, som pohodlný a o tomto albume som mal už dávno (2004) písať...
Annie Haslam je a asi ostane u mňa N.1 v ženských vokáloch ...for ever... (dvojka je Katka BUSH-ová)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 8x
Petr Gratias, hejkal, kaktus, b.wolf, ripo, horyna, PaloM, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
EasyRocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000