Rainbow - Rising

Rainbow - Rising - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1976

Tracklist:

01. Tarot Woman (6:10)
02. Run With The Wolf (3:49)
03. Starstruck (4:06)
04. Do You Close Your Eyes (3:00)
05. Stargazer (8:30)
06. Light In The Black (8:12)

All songs written by Ritchie Blackmore & Ronnie James Dio

Released May 17, 1976
Recorded February 1976

Produced by Martin Birch


Obsazení:

Ronnie James Dio – vocals
Ritchie Blackmore – guitar
Tony Carey – keyboards
Jimmy Bain – bass
Cozy Powell – drums

 
10.02.2016 Snake
4 stars

CD, Universal - 0600753394717 /2012/ Series 2 For 1

Rising. Recenzí tady má habakuk a tak to dneska vemu hákem. První dvě pecky fajn, ale pořádnou dávku adrenalinu mi do krve vstříkne až chytlavá "párplovina" Starstruck. Ovšem stěžejní část alba přichází teprve s epickou Stargazer a kvapíkem Light In The Black. Být taková celá deska, tak je to za plný počet. Ovšem už jenom kvůli těmto dvěma skladbám stojí za to mít album doma ve sbírce.

Zvuk je dobrý, byť mohl by být i o něco šťavnatější. Tři a půl.
reagovat

Martin H @ 10.02.2016 20:04:12
To Snake: Ano, vzal jsi to skutečně hákem, leč v tomto případě je to spíš k dobru věci. Recenze je výstižná a nic podstatného v ní nechybí. V jednoduchosti je síla.

luk63 @ 11.02.2016 07:47:36
Až na to, že Snakeho slohový útvarek není recenze a nic podstatného jsem se v něm nedočetl!

POsibr @ 11.02.2016 10:02:53
No toto je skôr komentár, než recenzia. :) Dokonca niektoré komentáre tu sú aj dlhšie.

Album je super, podľa mna by si zaslúžil aj trošku viac dojmov a pojmov. Nie je na škodu veci rozpísať sa, je tu dosť ľudí, ktorí si to radi prečítajú. Ja tiež.

alienshore @ 11.02.2016 10:14:37
Snake má to byť akože nevinný pokus o kritiku? :-), recenzia za 3,5 by mohla poukázať aj na viac keďže tvoje predošlé recenzie sú naozaj o niečom inom

Snake @ 11.02.2016 14:57:06
Koukám, že mám co vysvětlovat :)

"Rising" jsem chtěl jenom ohodnotit, ale dávat hvězdičky bez toho, abych aspoň v několika větách neshrnul své pohnutky je proti mému přesvědčení. Ostatně aj podle návodu k tomu stačí nějakejch 250 znaků. Chtěl jsem to lípnout pod nějakou aktuální recku, ale pod těmi posledními jsou dlouhé a plamenné diskuze, tak jsem to zveřejnil jako samostatnou minirecenzičku.

Album mám rád, tučně vytištěné skladby považuji za vynikající. Opakovat po sté, že Diův hlas má sílu cirkulárky a že Blackmore je kytarový věrozvěst mi přišlo zbytečné. Raději se rozepíši o deskách, které tady mají těch recenzí naprosté minimum a slibuji, že ta moje další bude v obvyklém rozsahu.

Ostatně, za x let na pgb jsem tady podobně dlouhých "recenzí" viděl docela dost a nevzpomínám si, že by to někdo nijak zvlášť řešil.

Jardo @ 11.02.2016 21:18:34
Počet znakov je viac, ako 250 a recenzia (hoci veľmi stručná) je vecná. Možno by si to žiadalo aj viac, ale Snake "literu zákona" dodržal. A osobne je mi toto bližšie, ako iba bezobsažné klikanie na hviezdy (nechcem sa nikoho dotknúť).

POsibr @ 11.02.2016 21:25:13
Možno by to chcelo zaviesť zvlášť sekciu pre diskusiu k albumu (nie k jednotlivým recenziám), tam by sa hodili takéto "správičky". O vecnosti by som tu veľmi nerozprával, mne chýba hlbšia vypovedná hodnota. Prečo sú prvé dve pecky fajn? Čo je epické na Stargazer? A čo tých 1 a 1/2* ktoré chýbajú do 5* - aké boli nedostatky albumu? Rozumiem, že tu je recenzii viac, ale ja si vážim každý subjektívny postoj k hudbe a tu som sa toho veľa nedozvedel. :)

PaloM @ 11.02.2016 21:36:09
Súhlasím s Jardom. Snake jasne napísal, o čo mu šlo a je to v poriadku. Ja som ho pochopil. Mám pocit, že na Progboarde sa šíri ponorková choroba. Namiesto oponovania názoru autora na album sa tu jalovo pindá na počet riadkov a pseudofilozofuje. No, však aj to je sloboda slova :-)
Album Rising mám rád ako celok a považujem ho za najlepší výtvor Rainbow.

POsibr @ 11.02.2016 21:52:58
Vôbec nejde o počet slov, ide o to čo je tými slovami povedané. Ak by som si vybral túto recenziu náhodne zo všetkých na tento album, nič sa v podstate nedozviem. Neviem kde je to "jasne" napísané, nie som telepat a nedokážem čítať medzi riadkami natoľko aby som "pochopil". :)

Nejde o žiadne pindanie ani pseudofilozofovanie, ja si stojím za tým, že moje pripomienky sú oprávnené. Rozumiem, že každý ma iné obsahové požiadavky na recenziu, avšak nejaké to vecné minimum (nie počet znakov...) by to spĺňat mohlo. Vecné, nie písmenkovo-riadkové. Ešte raz zdôrazňujem, narážam na výpovednú hodnotu recenzie, nie počet znakov.

A nerozumiem čo máš, PaloM, namysli tým "oponovaním názoru autora", ale ak si myslíš, že to je podstata diskusie k recenzii, tak nesúhlasím. Ale vzhľadom na Tvoj podpichovačný a nepriamo útočný tón príspevku ma táto filozofia veľmi neprekvapuje. :)

Ryback @ 11.02.2016 22:19:16
Zdravím Snejka i ostatní.
"Rising" jsem chtěl jenom ohodnotit, ale dávat hvězdičky bez toho, abych aspoň v několika větách neshrnul své pohnutky je proti mému přesvědčení.
S touhle větou naprosto souhlasím a mám úplně stejný názor. Já nemám nic proti tomu, vychovávat se tu k psaní recenzí splňujících kritéria profirecenze (zušlechťování literárního talentu je koneckonců vždycky pozitivní) , ale už jsem to tu někde psal, vždycky je podle mě lepší, než jen album líně ohvězdičkovat, napsat k němu byť jen dvě tři krátké věty. Mě to tak vůbec nevadí. Chodím a píšu zde asi od roku 2004; což byla doba, kdy tu bylo spousta takovýchto krátkých „amatérských“ recenzí - právě proto, že někteří lidé prostě nechtěli album jen ohvězdičkovat, ale něco k danému albu připsat. Byť jen drobnost, postřeh. Upozornit na skryté poklady ostatní.
Kolikrát mám také chuť napsat podobně krátkou recenzi, než se snažit hrát si za každou cenu na profirecenzenta. Ale reakce některých mě od toho jednoduše odradily. V roce 2004, 2005 to tu nikdo neřešil… Tehdy byl každej rád, že si něco o svých oblíbencích, o kterých se jinde nepsalo, mohl něco přečíst. Byť jen dvě, tři věty… Možná jsme dnes trochu rozmlsaní a zbytečně nároční…

POsibr @ 11.02.2016 22:30:41
Už len toľko:

... rád sa dozviem o albume niečo nové, zaujímavé, podnetné - v tomto prípade tomu tak nie je.
... rád teda aspoň zistím, prečo sa recenzentovi album páči/nepáči - opäť nič vecného charakteru.

Nežiadam profirecenziu, prosím prestaňte sa ohánať kvalitatívnou/štylistickou stránkou veci, NEJDE mi o úroveň. Ja privítam výpovednú hodnotu, tu som žiadnu nenašiel. Teda to isté, akoby som videl len "hviezdičkové" ohodnotenie.

Toť mojich posledných "five cents", pretože sme urobili celý okruh a ideme od začiatku. Dobrú noc, priatelia.

hejkal @ 12.02.2016 07:53:15
Ryback - pravda, nezabúdaj však, že pred tými dvanástimi rokmi ešte nebol tuzemský internet plný vševedúcich géniov majúcich správnu odpoveď na život, vesmír a vôbec. Keby toľko nevypisovali po nete, mohli by riadiť vesmír a žili by sme v utópii... :) (toto prosím, neberte osobne) Pre mňa, za mňa, nech si každý píše ako vie a chce. Rovnako, ak niekto túži po vyjadrení svojho sklamania z napísaného, tak mi to žily netrhá. Vždy mám možnosť sa tejto situácii v budúcnosti vyhnúť.

Brano @ 12.02.2016 09:50:22
...ako sa hovorí,menej je niekedy viac.Podstata sa dá vyjadriť aj stručne.

b.wolf @ 12.02.2016 12:22:18
Nechápu reakce na tuto recenzi, fošnu Rising má každý určitě doma a důkladně naposlouchanou, takže co k ní více říct. Pět skladeb, jedna lepší než druhá, to vše vrcholící trackem opus magnum, neboli Stargazer, takže 5/5... bohužel z té sestavy už ty hlavní persony navždy zmizely :( :( :(

Jardo @ 13.02.2016 09:45:45
Rising je zaujímavý aj tým, že recenzie na neho vyvolajú zväčšia dlhšie diskusie :-)

Viď aj staršie recenzie (a pritom tá, pod ktorou bola najdlhšia diskusia je už zmazaná).

alienshore @ 13.02.2016 13:28:05
jediný kto v minulosti naozaj konštruktívne prispel do diskusie bol Danny, ktorý poukázal na konkrétne fakty, keďže to ostatným nesedelo k ich predstavám, tak dostal výsmech ...

Jardo @ 13.02.2016 17:26:05
Dannyho recenzie som čítal rád a nebránim sa tomu, čo napísal (no rovnako to však nemôžem potvrdiť), ale aj keď je to pravda, viem sa stotožniť s tým, čo napísal Cossack:

Cossack @ 26.01.2011 20:22:52

a napokon mu v tom ani sám Danny neodporoval (práve naopak):

Danny @ 27.01.2011 21:23:29

No nemyslím si, že bol jediný, kto konštruktvíne prispel do debaty. Za seba uvediem príspevky:

Borek @ 09.03.2014 23:02:53

Voytus @ 11.03.2014 13:16:55 (najmä s tým speed metalom a tiež bubeníkmi)

hejkal @ 16.03.2014 08:31:14

alienshore @ 13.02.2016 18:10:32
Jardo hovoríme o faktoch a nie o názoroch, to sú dve odlišné veci :-), to že si Blackmore niečo občas prepožičal je známa vec, viď kauza Fireball ...

Jardo @ 15.02.2016 16:54:28
Isteže o faktoch, veď faktom je napr. meno tvorcu obalu, meno violočenlistky, ktorej hra vtedy Blackmoreovi učarovala, "výberové konanie" na bubeníka - proste sú to fakty :-) Hoci je samozrejmosťou, že hudbu nepočúvam kvôli faktom. Ale nie o tom som chcel.

O "prepožičiavaní" tu už bola reč viackrát a ja, ako poslucháč sa tomu nebránim, resp. s tým nemám problém. Podstatný je výsledok. Okrem Ritchieho "prepožičiavali" napr. aj Page, Emerson, Lord, Varga a stvorili geniálne skladby.

A vôbec, nejaká informácia o skladbe/albume - či už je negatívna alebo pozitívna nemá vplyv na to, aké pocity, emócie to potom vo mne zanecháva - nevie ich ani "znížiť" a ani "zvýšiť" - to proste nejde. Napr. dozvedel som sa, že Page "opajcol" motív Stairway to heaven od kapey Spirit alebo Lord zasa od It´s a beautiful day, no keď som si potom (už s touto vedomosťou) danú skladbu pustil, zanechala vo mne rovnako fantastický dojem, ako predtým (nehovoriac, že pôvodnina je oproti spomínaným skladbám iba slabý odvar). A takýchto príkladov by som našiel aj viac. Jednoducho emócie, pocity neoklamem.

Alebo opačný prípad: In rock som počúval odmalička a až neskôr som sa dozvedel, že aký zásadný vplyv mal a má na dejiny hard rocku a heavy metalu, ako aj mnohých hudobníkov. A čo teraz azda sa mi ten album bude páčiť "ešte viac"? Určite nie, som z neho fascinovaný rovnako, ako predtým, keď som toto nevedel. A aj tu by sa dalo nájsť mnoho príkladov.

Viem, že sa to môže nepáčiť niekomu, kto rád udáva rôzne vznešené dôvody, prečo počúva to a to, ale podstatné je iba to známe: páči/nepáči, osloví/neosloví, pôsobí/nepôsobí, zasiahne/nezasiahne.

Michálek @ 15.02.2016 17:36:34
Jen namátkou pár Blacmoreových výpůjček, které sám přiznává:

Summertime Rick Nelson - Black Night
Stone Free Hendrix - Speed King
Steppin Out Clapton - Lazy
Beethoven 5th (pozpátku) - Smoke on the water

PaloM @ 15.02.2016 19:35:17
Chlapi, prosím Vás, už neblbnite s hrom na inšpektora Clouseau :-)))
Michálek s poslednou citáciou tomu nasadil korunu, ba priam baranie rohy.
Geniálny objav, že niečo je Beethovenova Osudová "pozpádku".
Dal by som si to patentovať, aby som nedopadol ako chudák Jára Cimrman >> odkaz

Vnímam to ako Jardo, akurát by som uvítal, keby v tracklistoch boli uvedení pôvodní autori.
Pre mňa napr. Collegium Musicum a Hommage á J.S.Bach znamenalo objav nádherného 2CD s variáciami Bacha pre čembalo.

A som hrdý, že som objavil v inej skladbe Collegia citáciu z Brahmsovych Variácií pre klavír - tak som si objednal 2CD s originálnou verziou. To sú nádherné veci.

"Krást se nemá", no uznajte, že originál motívu, ktorý zaznie v Child in time nesiaha klenotu Deep Purple ani po členky.

Long Live Rock n Roll! - and Keep Smiling :-)

alienshore @ 15.02.2016 20:24:20
Jardo keď ti niekto ukradne nové topánky a bude ich vydávať za svoje sa ti bude páčiť? :-), pokiaľ sa kradnutie netýka nás samotných tak je to v podstate v poriadku ...

fakty samé o sebe odkrývajú pravdu, ktorá je občas nepríjemná, Blackmore nie je nebeská bytosť, je to človek-muzikant, s rovnakými chybami a pohnútkami ako aj ostatní, takýmto sposobom sa však vačšinou na idoly nepozerá, týka sa to aj iných muzikantov ktorí vykonali alebo povedali verejne veci ktoré rozhodne nie sú nijako lichotivé, Blackmore je samozrejme výborný muzikant ale to je len jedna stránka veci, ktorú vnímajú jeho fanúšikovia ...

Michálek @ 15.02.2016 20:49:51
3:50 ty koruno.

>> odkaz

Jardo @ 15.02.2016 22:06:16
alienshore: taká diskusia sa mi páči, teda aj keď je na každej strane iný názor, nedochádza k vzájomnej prestrelke. A samozrejme, že kradnutie nie je v poriadku - je to negatívny jav. Napokon som aj písal, že hoci som sa o danej skladbe dozvedel niečo negatívne, tak v prípade, že sa mi páčila aj predtým, ostalo to tak aj potom. Výsledné pocity, ktoré mi skladba prináša sa nedajú ovplyvniť.

Nedávam si ružové okuliare, viem, že viacerí muzikanti kradli, boli neverní, závislí na alkohole, drogách (keď sa už reč zvrtla na negatívne fakty), no počúvam ich kvôli hudbe, ktorú hrajú. Inak, idoly sa u mňa nevyskytujú. Obdiv áno.


alienshore @ 15.02.2016 22:27:35
Jardo, OK beriem :-) ...

Gerry @ 15.02.2016 23:02:06
A vůbec... nebylo by lepší, si občas místo těchto filozofických elaborátů pustit třeba... cokoliv od Ronnieho Dia, který už tu bohužel 6 let není?
Nedá mi to abych nebal zase urejpaný ... dneska jsem šel po Plzni a spočítal během cesty na autobus 5 plakátů s motivem Lemmyho. Lemmy Revival, Lemmy vzpomínková party, Lemmy tuto, Lemmy tamto... chyběly už jenom tampony Pink Lemmy. Nic proti němu, ale co se tu od jeho smrti rozpoutalo, opět nepěkně zavání umělým kultem. A přitom, dle mého názoru, zrovna Ronnie Dio obohatil rockovou hudbu mnohonásobně víc. Ale možná je dobře, že z něj nikdo ani těsně po jeho smrti nedělal ikonu (pokud se dobře pamatuji, tenkrát to proběhlo médii bez zvláštní pozornosti). Kvalita tohle nepotřebuje.

To jen svět je plný králů a královen, kteří ti zaslepí oči a zničí sny..... Je to nebe a peklo...... :-)

luk63 @ 16.02.2016 13:05:07
Na zdejší dřívější poměry jde o slušnou diskuzi, tak proč ne? Poslouchat při ní může každý opravdu co se mu ráčí. Za sebe: Rising je hudebně nejlepší album od Rainbow, mám ho na CD a rád si ho pouštím. Long Live Rock 'n' Roll jsem míval kdysi dávno na LP a je druhé za Rising, ale dnes ho nevlastním. Ostatní desky této skupiny mi ani za poslech nestojí.

09.03.2014 Jardo
5 stars

Nadšený z počutia prvého albumu, tešil som sa aj na druhý počin tejto výbornej hardrockovej formácie. Obal albumu ma zaujal a tušil som, že to tak bude aj s jeho obsahom. Rainbow som spoznal na strednej škole, keď mi tieto nahrávky nosil kamarát z vedľajšej triedy.

Rázna hardrocková vecička s razantným Diovým vokálom (nemôžem si pomôcť, ale ten chlapík sa musel pre tento druh hudby narodiť) a vynikajúcim sólom nám otvára tento album a volá sa Tarot woman. Ďalšia skvelá hardrocková pieseň s presvedčivým Diovým spevom nasleduje za ňou a tou je Run with the wolf. Starstruck a Do you close your eyes sú kúsky, ktoré potešia uši nejedného rockera. Zatiaľ sme svedkami perfektného hardrocku a to najlepšie ešte len má prísť!

Dostali sme sa k eposu s názvom Stargazer. Páni muzikanti podávajú fantastický výkon. Ak by som mal urobiť nejaký rebríček najzaujímavejších piesní, ktoré som kedy počul, tak tento opus magnum by stál hodne vysoko. Kapela na nás vysype excelentný hardrock. Atmosféra piesne nás vtiahne priamo do deja a razom sa stávame účastníkmi toho, o čom hovorí text piesne. Pieseň má obrovskú silu. Kapela exceluje a mne pri takomto výkone neostáva nič iné len dať (ten imaginárny) klobúk dole z hlavy. Album uzatvára Light in the black, ktorá nie je o nič horšia ako jej slávny predchodca. Je to pekelná hardrocková jazda, kde kapela hrá ako o život. Powell tu dokazuje, že patrí k bubeníckym výšinám a že je ozajstná osobnosť hardrocku. Jeho hra ovplyvnila mnohých bubeníkov tvrdšieho razenia. Predovšetkým tieto posledné dve piesne albumu radím k vrcholom hudby a pokojne by obstáli vedľa takých piesní, ako napr. Close to the edge alebo You and I a o dĺžku hmatníka Ritchieho gitary, by snáď aj vyhrali. Pri počúvaní sóla, ktoré hrá Blackmore proste žasnem. Je to kvalitné, precízne a rýchle sólo, na aké sme od tohto majstra zvyknutí a tu len podotknem, že napriek rýchlosti tohto sóla, počujeme nádherné tóny, ktoré Blackmoreové prsty „vypáčili“ z gitarových strún. Nie je to teda nejaký súzvuk niečoho, čo prehrmí ako rýchlik (trrrrrrrrrrrr) – ako to môžeme počuť od iných rýchloprstých gitaristov – práve naopak, je to ukážka umenia prvotriednej kvality. Áno, Ritchie nám na záver naservíruje poriadne sólo, aby sme neostali na pochybách, či je toto dielo naozaj mimoriadne. Jasné, že je!

Jeden z klenotov dejín hudby na seba nenechal zabudnúť. Veď uplynulé roky a mnohí inšpirovaní hudobníci pokračujúci v jeho odkaze hovoria za všetko. Naviac, Blackmore pozdvihol Dia a Powella na medzinárodne uznávané hviezdy a veľké postavy rockovej hudby. Samozrejme, že bez ich umenia a snahy by to nešlo, čiže na svojom vzostupe pracovali tvrdo a oprávnene na ten vrchol patria. Ritchie však vedel, že v nich niečo cenné drieme a práve pri tomto velikánovi sami vyrástli na velikánov a rešpektované osobnosti. Za takýto výkon však pochvala patrí všetkým členom kapely.
reagovat

Borek @ 09.03.2014 23:02:53
Chvály na tohle výjimečné dílo není nikdy dost. Díky!
Souznění jeho obalu s obsahem je absolutní. Práce proslulého fantasy umělce Kena Kellyho, žáka ještě slavnějšího ilustrátora Franka Frazetty, je stejně fascinující, jako 33 a 1/3 minuty hudby na albu. Ani vteřina z nich nezůstala ušetřena dokonalosti. Sevřená pěst svírající duhu - pomyslný most mezi nebem a zemí - vyzařuje takovou sílu, že by mohla skály lámat. A taky že jo!
Šest skladeb z druhé desky Rainbow, to je šest kapitol hardrockové učebnice, kterou pánové Blackmore a Dio napsali v době, kdy už mělo být v daném žánru všechno řečeno. Ostatně jako i k albu samému, tudíž jen shrnutí nejsilnějších dojmů - nadpozemský vokál, geniální kytara, nekompromisní bicí, spolehlivá basa, úžasné tvůrčí vzepětí obou autorů, bezkonkurenční druhá strana LP, 'Stargazer' jako mystický nástupce 'Stairway to Heaven'. Třesk epických rozměrů!
Řečeno slovy nejpovolanějšího (R. B.): „Rising je agresivní záležitost, narvaná energií, Má všechno, co poslednímu albu Deep Purple scházelo. Budoucnost se teď jeví ještě nadějněji, než jsme si mysleli. Naše další elpíčko bude koncipováno jako hypotetické propojení stylu Led Zeppelin a Deep Purple.“

pito63 @ 09.03.2014 23:17:32
Pripájam sa a ďakujem Jardovi za recenziu; toto dielo a jeho tvorcovia si zaslúžia poklonu za nádhernú porciu hard rocku!

Borek, škoda takého pekného príspevku "iba" v reakciách.

Voytus @ 10.03.2014 15:34:58
Rising je prostě bomba, také jsem pěl chvály o prád let dřív a o pár recenzí níž. U Blackmorea obdivuju tu zásobu energie, kterou disponuje při sólech - zejména v závěrečné Light in the black. I když nejšílenější sólo vystřihl v Kill the king na Long Live Rock'n'roll.
Borek: Po pročtení Ritchieho biografie vůbec nevím, nakolik brát jeho prohlášení vážně. On v jenom kuse mystifikuje a baví se takovým suchým humorem bez vtipu. Například prohlásil, že v letech 1975 - 1978 úplně ztratil zájem o kytaru "I had given up the guitar between ’75 and ’78. I completely lost interest. I was sick of hearing other guitar players and I was tired of my tunes."
Nevím, jestli se tomu dá vůbec věřit, když vydal v té době tři takhle silná alba :-). Nutno upřesnit, že mi je tenhle humor dost blízký. Byť se tím obyčejně baví jen původce 'hlášky' sám.

Různá Blackmoreova prohlášení tu >> odkaz

Borek @ 11.03.2014 00:54:13
Voytus: Taky automaticky nehážu všechny přečtené biografie do jednoho nevěrohodného pytle s názvem "Veselé historky z natáčení", pravdou ale je, že Blackmore byl nevyzpytatelnej v činech i slovech. U dobových vyjádření však i u něho předpokládám vyšší stupeň "serióznosti".

Jinak s tím "nezájmem o kytaru" je to celkem známá hláška. Zrodila se v rozhovoru (prvním po 10 letech) pro Guitar World (02/1991), shodou okolností v odpovědi na otázku ohledně vzniku skladby Stargazer. Údajně byl tehdy okouzlenej violoncellistkou Jacqueline du Pré (mimochodem umělkyně pohnutého osudu) i nástrojem samotným.

Jardo @ 11.03.2014 11:40:06
Áno, nasledujúce roky svedčia, že nielen obsah albumu, ale aj jeho obal je inšpiratívny. V súvislosti s týmto albumom sa väčšinou vynáša do nebies Stargazer. Myslím si, že Light in the black je rovnakým klenotom, ako spomínaný epos. Pre mňa určite.

Voytus @ 11.03.2014 13:16:55
Borek: Jo, s tím cellem to sedí. Dokonce absolvoval pár lekcí s Hughem McDowellem z ELO. A tuším, že motivy ze Stargazer a Gates of Babylon vymyslel právě na tomto nástroji. Jo a je to tahle kniha >> odkaz

Jardo: Light in the black je takový 'speed metal v kostce'. Svého času jsem sjížděl všechny možné skupiny hrající tenhle žánr, ale pak jsem natrefil na Rainbow a zjistil, že to hráli dobrých deset let před nimi a daleko líp :-)

V té knize je také dobrá ukázka toho, jak vybíral Blackmore bubeníky. Pokud už se teda dostali k tomu, že něco zahráli, tak to vypadalo asi tak, že je nechal hrát nějaké hodně rychlé tempo a jamoval s nimi tak dlouho, dokud nezkolabovali. Cozy Powell prošel. No a když si pak člověk poslechne koncertní nahrávky, tak je jasné, že to nemohl bubnovat jen tak někdo. Ta tempa jsou naprosto šílená.

Jardo @ 12.03.2014 08:59:43
Voytus: v druhom odstavci si to vyjadril dokonale. S tými bubeníkmi je to veľmi zaujímavé. O tom som netušil. Ritchie je naozaj génius a blázon v jednom. Powell je špica.

b.wolf @ 12.03.2014 16:52:15
... a tady už vůbec není o čem ... :)

20.08.2011 Petr Gratias
5 stars

Štěpení legendárních Deep Purple v r. 1973 jsem „přivítal“ s velkou nechutí a nelibostí a dlouho jsem si nemohl zvyknout, že tahle superskupina třese se svými hudebními základy. Když ale přišla v r. 1975 zpráva, že Ritchie Blackmore opouští z hudebních důvodů Deep Purple, bylo to další zemětřesení a přemýšlel jsem, co to přinese oběma stranám. Dalo se předpokládat že Blackmore bude hrát jinde a podle svého modelu – přemýšlivý a instrumentálně mimořádně vybavený kytarista nemohl prodávat trubičky a větrníky, ale musel hrát a to se stejným nápřahem, jako dosud. Spojení se skupinou Elf znamenalo variovat s hardrockem a s jinými lidmi. Zdá se mi ale poněkud pofiderní tvrzení, že se mu hrálo s muzikanty s Elfu líp a tak kapelu přejmenoval a vznikli Ritchie Blackmore´s Rainbow. Kdyby se mu s ni mi hrálo tak dobře, jak se tvrdí, určitě by kapelu až na zpívajícího frontami Ronnie Jamese Dia nepřestavěl a neobklopoval by se po albovém debutu jinými hudebníky…. Pozvolna začaly vyplouvat na povrch další a další zprávy, které sice potvrzovaly Blackmoreovu muzikantskou mimořádnost a kytarovou superprofesionalitu, ale zároveň lidskou nesnášenlivost, hašteřivost, panovačnost a autokracii, která se léty stupňoval až k podivným excesům… Když jsem se potom dočetl v moudrých knihách, jaký vlastně z různých vnímaných pohledů Blackmore je, ujistil jsem se v názoru, že bych s ním za žádnou cenu (opravdu za žádnou cenu) nechtěl mít dvojdomek….
Album Rising – třebaže bylo druhé v diskografii Rainbow – už sice potlačilo v názvu protagonistovo jméno – bylo ovšem mimořádným uměleckým počinem a řekl bych, že jeho význam nebyl dalšími alby překonán….

TAROT WOMAN – úvodní téma jakoby přinášelo nějakou elektronickou hudbu, anebo space rock… Bublání synthesizeru napovídalo něco o rozlehlejším hudebním útvaru v pompézním pojetí. Dlouhý nástup (jako u Klause Schultzeho), ale už s železnou neodbytností přichází opakující se kytarový riff a úderné bicí nástroje a za mikrofonem máme dalšího sférického vokalistu – Ronnnie Jamese Dia. Bylo zřejmé, že třebaže se nemohl Blackmore s Gillanem vystát a také vznikalo napětí mezi ním a Coverdalem – přesto tenhle výtečný kytarista podvědomě hledal někoho, kdo bude znít ne-li stejně, tedy alespoň hodně podobně – samozřejmě se kterým se ale také nejen umělecky, ale i lidsky shodne…. Vnitřní část skladby přináší vyprecizovaný instrumentální podíl dobře sehrané skupiny, kde se snoubí kytarové eskapády s baterií bicích nástrojů a klávesových dlouhých ploch se zemitou baskytarou. Z úvodní skladby mám ale osobně spíš pocit artrockového ponetí, než z nějakých hardrockových principů. Klasické hudební schéma pro velké stadiony a haly, kde také Rainbow nejčastěji bodovali…

RUN WITH THE WOLF – Powellovy bicí nástroje nepostrádají patřičnou údernost a razanci v doprovodech, tak i divokých breacích a tak se Blackmore jako kytarista může pustit do šlapavého hardrockového modelu. Výrazná melodická linie není nijak potlačovaná a tak Dio opřen do hlasového potenciálu zpívá s velkým nasazením a pohybujeme se víceméně v purpleovských pozicích a vnímáme okolnost, do jak zásadní míry právě Blackmore v Deep Purple ovlivňoval celkový sound kapely. Při poslechu této skladby mě napadají podobné asociaci – domnívám se – zcela legitimně.

STARSTRUCK – v další skladbě opět cítím onen purpleovský odér. Podobný typ skladby by u Deep Purple mohl být součásti repertoáru. Jinými slovy – výrazný umělecký posun jiným směrem nebo k jiným principům se nekoná. V r. 1976 startoval na britských ostrovech punk, který měl změnit myšlení rockového publika (zejména nejmladší generace), ale Blackmore se svou umanutostí nehodlal prásknout dveřmi za hardrockovou formulí a tak neochvějně razí strukturu dobře vymyšleného riffu, od kterého se odvíjejí další hudební témata. Do hudby nevstupovaly žádné progresivní ambice, ale spíše Blackmore rozvíjel hardrockové pojetí do dalších odnoží, v nichž hodlal sázet především na instrumentální potenciál kapely, vzájemnou souhru s výrazným zpěvákem v popředí. A to se mu v daném období dařilo na výbornou…

DO YOU CLOSE YOUR EYES – výrazný hardrocková formule přidává plyn a my vnímáme prokreslování tématu kytarovými nástupy, ale i aplikací varhan a synthesizerů, za kterými seděl do té doby méně známý Tony Carey, přesto však výtečný instrumentalista. Basy Jimmyho Baina měly solidní hutný spodek, i když nějak zásadněji do aranžmá skladby nepromlouvaly. Tak lze pochválit pěvecký výkon suverénního Ronnie Jamese Dia a kytaristy Blackmora, na kterých skladba stojí a padá….

STARGAZER – výtečný nástup s precizními bicími Cozyho Powella. Výrazný riff skladbu ovládá, stejně jako precizní Diův vokál, který se nese v nekonečnu. Klávesové plochy vytvářejí zajímavé pozadí, které se nese jako mocný chorál nad Diovou prezentací. Jedna z nejsilnějších skladeb na albu. Řekl bych, že tím, čím je pro Led Zeppelin skladba Kashmir, tím je skladba Stargazer pro Rainbow. Určité orientální harmonické postupy zde vnímám docela čitelně a také Blackmore zde excelentní způsobem vystavěl vynikající kytarové sólo, které ovládá celý prostor a chce se mi hovořit o jedinečné derivátu rockové symfonie. Po skladatelské a aranžérské stránce výrazný umělecký vklad albu, rozvíjející téma do stále širšího pojetí. Mnichovský filharmonický orchestr je zde ostatně přítomen a jeho podíl vnímám jako výrazné posílení strukturální základny. Jedinečné!

A LIGHT IN THE BLACK – poslední skladba má rychlý nápřah a také zběsilou rytmickou linku. (podobný typ skladby by mohli klidně hrát Led Zeppelin). Hodně emocionálního vzepětí a rockové akcenty v rytmických a melodických částech skladbu posilují novou transfúzi energie a Blackmore díky své úpornosti ostatní hudebníky i samotného Dia žene vpřed jako ve vichřičné smršti. Nejdelší skladba na albu poskytuje prostor pro instrumentální exhibice a tak Tony Carey za synthesizery rozvíjí svoje hudební postupy následován ďábelskou rytmickou sekcí. Blackmore s neuvěřitelnou energií se řítí v melodické lince vpřed a sází tóny jako snopy tříštících se jisker a jeho kytarová smršť válcuje celý nekonečný prostor, jakoby tohle nemělo nikdy přestat. Powell na svoje dva velké bubny předvádí úporné rytmické kousky a Carey už zase ohýbá synthesizerový sound a Dio se vrací k mikrofonu. Výtečná skladba velkého potenciálu……

Album Rising mám od Rainbow vlastně nejraději. V globálním slova smyslu zde ze sebe nejnen Blackmore, ale i Dio vydávají spoustu svého já za výtečného doprovodu celé kapely. Škoda, že tahle sestava nevydržela Blackmoreovi až do osmdesátých let. Soudě podle poslechu, ale i podle obrazových záznamů to bylo opravdu famózní období…
Plný počet hvězdiček bez diskusí!





reagovat

gunslinger @ 20.08.2011 17:24:02
pekná recenzia... ešte nedávno som tento album nepovažoval za niečo extra... po čase a viacerých počúvaniach som však prišiel na jeho chuť.

Petr Gratias @ 20.08.2011 18:14:30
Díky, Gunslingere....
se mnou to bylo kdysi podobné.
Odchod Blackmora od Deep Purple byl pro mě tehdy velmi těžko stravitelný oříšek
Když se objevili první Rainbow, tak jsem byl zvědav, co se bude dít, ale první album mě přišlo takové normální nevýbojné neosobité. Výkony hudebníků nemastné neslané.
Po prvním albu Blackmore kapelu vyměnil (kromě Dia) a teprve druhé album bylo pro mě tím pravým ořechovým.
Kolem r. 1980 jsem už tuhle kapelu neposlouchal. Připadala mi nevývojová a střídání hudebníků nemělo umělecký smysl. Kromě toho Joe Lynn Turner byl podle mého soudu dost nevýrazný a podprůměrný vokalista... Nebyl ostatně ani posilou později v Deep Purple...
Všechno tkvělo v Blackmorově nesnášenlivosti, panovačnosti a těžko tlumené agresivitě.
Excelentní hráč, ale jinak domýšlivý milostpán se kterým dokázal dlouhodobě málokdo vyjít.....
Přiznám se, že mi potom ve druhé polovině sedmdesátých let Rainbow, Whitesnake a Gillan hodně splývají - pohádaní příbuzní, kteří spolu nemohou vyjít a tak díky ješitnostem a falešným ambicím vytvářejí různé hardrockové deriváty kde už chyběl ten jednotící purpleovský model...
Samozřejmě chápu, že milovníci těchto kapel budou kategoricky nesouhlasit... s tím musím počítat.

hejkal @ 20.08.2011 19:26:39
To s tým striedaním hudobníkov ako umeleckým nezmyslom mi príde trošku mimo misu, skupina, ak má dlhodobo fungovať, musí mať aj ľudsky blízko, preto napríklad Anderson v Jethro Tull zobral radšej Hammonda, ktorý na basu veľmi hrať nevedel, než zavedené meno. A nedá sa povedať, žeby to Aqualungu ublížilo. :) Preto chápem, že sa vystrieda aj desať ľudí na jednom poste, ak to nie je po všetkých stránkach ou kej (aj keby to boli umeleckí géniovia). Samozrejme, mám na mysli naozajstnú skupinu, nie najatie štúdiových hráčov na realizovanie nejakých ultra-umeleckých ambícií. A k Raising, skvelý album, Rainbow to dokázali udržať ešte na dvoch ďalších, následne to už pre mňa nemá to čaro.

Petr Gratias @ 20.08.2011 19:31:36
Zdravím Hejkala...
v textu píšu, že "to postrádalo umělecký smysl" a NE nesmysl. To potom mění samozřejmě další text...
Díky za pochopení....

hejkal @ 21.08.2011 08:50:51
Priznám sa, že celkom nechápem, v čom zmena zostavy postráda umelecký zmysel. Nič v zlom.

Petr Gratias @ 21.08.2011 09:45:38
Zdravím Hejkala....
Vzhledem k tomu, co jsem se o Blackmoreovi dozvěděl a nebylo to většinou nic moc pozitivního a povzbudivého (samozřejmě z literatury a věrohodných zdrojů, důvod měnit sestavy Rainbow neměl v prvním plánu ten umělecký smysl, ale lidský. On prostě neuměl s lidmi vyjít - nebo dlouhodobě vyjít. Proto takové střídání hudebníků v sestavách.
Evidentně Mickey Lee Soule byl hráč třetí ligy, Tony Carey byl výtečný instrumentalista a David Rosenthal byl zase úkrok zpět do nižší ligy. Naproti tomu Don Airey byl výtečný klávesový hráč... Pak tu máme střídání bubeníků. Gary Driscoll byl opět podprůměrný hráč (divíám se, že to nerozpoznal Blackmore hned během prvního alba. Po Iana Paiceovi to musel být evidentní kvalitativní propad. Naproti tomu Cozy Powell byl vynikající bubeník, ani Rondinelli nebyl špatný bubeník, ale Chuck Burgi byla zase cesta jinam.
Z toho tedy s dovoleníim soudíám, že taková tlačenice na postu hudebníků je v daných podmínkách přinejmenším podivná a to nemluvím o tom, že Blackmore sázel prvně na "výškaře" (ve stylu Gillana) Dia a Bonnetta a po Bonnettovi - jak uváděl důvod, nebyl to vlasatá mánička a tak nezapadl do image kapely - Blackmore prohlašoval, že už nechce v kapele žádného "výškaře". Jeho argumentace je přinejmenším hodně chabá. Všechno tkví v jeho nesnášenlivosti a panovačnosti.
Joe Lynn Turner - na rozdíl od názoru jiných progboardistů si myslím, že to byl slabý zpěvák, který do kategorie Gillanů, Hughesů, Diů... nepatří a přesto byl Blackmorem prosazován i u Deep Purple.
Pro ně ovšem znamenal umělecký problém, protože ho nebrala ani hudební kritika ani miliony příznivců Deep Purple a přesto na něm Blackmore trval.Do značné míry jsou odchody Turnera Blackmora z Deep Purple spolu propojeny, protože si Blackmore nedovedl představit, že by mohl stát na jednom stagi opět pohromadě s Gillanem....
Je to širší pohled a mírně "čtení mezi řádky"...
Proto píšu, že to "nemělo umělecký smysl"...
Netvrdím ovšem, že to nemůžeš cítit jinak....
Zdraví Petr.

hejkal @ 21.08.2011 13:30:48
Vďaka za vyčerpávajúcu odpoveď, samozrejme, tiež mám čo-to o Blackmoreovi načítané, ale do súvisu s umeleckosťou som si to nikdy nedával. Rovnako pre fungujúcu skupinu nemusí byť umelecky prínosná iba "prvá" liga. Až príliš mnoho príkladov svedčí o opaku (viď Jethro Tull - Aqualung, King Crimson a Lizard, prípadne Ringo Starr a Beatles, jasný príklad neprvoligovej voľby, skús sa spýtať davov, či bol chybnou voľbou, väčšina zastáva názor, že bol génius :), atď.). Chápem a rešpektujem, že prvoligovosť považuješ za niečo, čo je umelecky prínosné, v tomto som trošku inak orientovaný. Pekný deň.

R.W.Wright @ 26.11.2013 15:53:02
Toto LP skupiny Rainbow, jsem poprvé slyšel někdy v roce 1984, coby teenager, učňákem povinný. Desku jsem objevil u kamaráda, jenž měl nějaké rodinné známosti někde v Německu, takže čas od času se u něj objevilo něco, co patřilo v mých (a nejen v mých)očích z říše fantazie! V té době jsem dost "ujížděl" na Nazareth a začínal pomaloučku, polehoučku, vstřebávat a objevovat génia s názvem Pink Floyd...A najednou Rainbow, krucinál-co to je? Především mě velice zaujal obal desky, páni...skvělá grafika! Po přečtení a zjištění sestavy kapely, jsem tak nějak mlhavě měl představu, s kým mám tu čest a pak už se deska kroutila na gramci sem a tam, pořád dokola. Velice se mi líbil úderný rock a skvělý zpěv R.J.Dia a co mě zaujalo přdevším-nespočet klávesových partů a jakési uznání kláves coby rovnocenného nástroje ke kytarám a bicím ! Dodnes mám toto album z kolekce Rainbow nejraději ! Nebudu se pouštět ani do náznaku nějaké recenze skladeb, ale jednu skladbu prostě zmínit musím - Stargazer ! Tohle je...no prostě...MISTROVSKÉ DÍLO ! Všechno tam sedí dokonale-zpěv, kytary, bicí, basa a především klávesový choir v pozadí-prostě neskutečná věc, vážně ! Z této zkladby cítím jakési zvláštní napětí, těžko se to definuje...při kytarovém sóle R. Blackmora, které má prostě stagnující průběh, kdy Ritchie tahá tóny až někam ke stropu...víte, pokaždé, když tohle slyším, vybaví se mi pochmurný, pozdně podzimní den, kdy jsem toto album poprvé slyšel a mých patnáct let...Tyto pocity se vybaví pokaždé, i po těch dlouhých letech a já zodpovědně tvrdím, že zrovna Stargazer, je jednou z nejlepších hardrockových skladeb všech dob ! ! ! * * * * * Jiří

Jarda P @ 27.11.2013 08:57:18
V knize Černý rytíř o Ritchiem Blackomorovi píše Tony Carey, který na tomto albu a na On Stage hraje na klávesy, že byl Blackmore velmi nevrlý, když se Tony z pozadí tlačil klávesami na roveň kytary. Jeho ješitnost nedovolovala, aby byl i jiný nástroj než jeho kytara dominantní. Taky proto později Careyho vyhodil a od té doby střídal klávesáky spíše jako doprovod. Lepší už ale v kapele nehrál. Tony Carey se pak prosadil sólově jako multiinstrumentalista, mám skoro všechny jeho desky a jsou vynikající.

23.01.2011 moonySK
5 stars

Rainbow Rising - doslova a do písmena.

Strhujúce obsadenie, kde Blackmore namiesto "Elfov" prijal osvedčených hard-rockových hudobníkov - klávesáka a výborného inštrumentalistu Tony Careyho, basgitaristu Baina a excelentného bubeníka Cozy Powella, ktorý až na tomto albume úspešne začal svoju dlhú, tragickou haváriou ukončenú kariéru.

RISING.
Môžem povedať, že tento album je jeden z prvých, ktorý svojimi prvkami naznačoval NWOBHM.
RISING.
Môžem povedať, že je to čisto a čisto len hard-rocková smršť.
RISING.
Čo dodať - LONG LIVE RAINBOW.

Od syňtákového intra v Tarot Woman až po konečný dvojkopák v A Light in a Black sa na nás valí láva excelentnej muziky. Či už sú to spomínané dve, alebo pecky ako Stargazer, Do You Close Your Eyes (ktorá by podľa mňa uspela ako vynikajúci singel), Starstruck (takisto) alebo trošku horšia (no, to sa tak ani nedá povedať - vlastne horšia iba v porovnaní s ostatnými skladbami) Run With the Wolf.
Je tam cítiť, že album kypí nápadmi a neuveriteľnou ojedinelou súhrou muzikantov.

Musím povedať, že nie Long Live Rock and Roll - ale práve tento album je vrcholom celej tvorby Rainbow a z ich tvorby, ani Diovej, ani Blackmorovej ho už nič neprekonalo.

Geniálne MASTERPIECE.

Plusy:
+ súhra hudobníkov
+ hudba
+ rytmika
+ spev
Mínusy:
- trocha skreslený zvuk
- vlastne okrem trochu slabšej Run With the Wolf nič...hehe.
reagovat

gunslinger @ 23.01.2011 18:26:54
opäť výborný album.obľúbená pieseň startruck... ale rainbow 1975 sa my zdal lepší..čudné je že sa my tých 6 pesničiek zdalo oveľa dlhších hlavne kvôli tým posledným dvom songom ktoré boli nadarmo predlžené. pre mňa 3 star... long live rocknroll som ešte nepočul je slabší ako tento ?

Brano @ 23.01.2011 18:38:21
moonySK:Cozy Powell začal svoju dlhú a úspešnú kariéru dávno pred vydaním albumu Rising.Napríklad koncom šesťdesiatych rokov účinkoval v skupine Big Bertha,potom začiatkom rokov sedemdesiatych pôsobil v skupine Jeffa Becka(Jeff Beck group),tiež v skupine Bedlam a ešte dávno pred Rainbow mal svoju skupinu Cozy Powell´s Hammer.Doplň si prosím vedomosti a...neber to v zlom,ale nepíš nezmysly.

yngwie3 @ 23.01.2011 20:12:04
to moonySK: Kedže tento album považujem za akúsi Bibliu medzi tvorbou tohto druhu, skús prosím vysvetliť, mne bigotnému hardrockerovi :o), v čom podľa Teba spočíva, že Run With the Wolf je trocha slabšia. Tento skvost počúvam už dobre viac ako tridsať rokov, a doposiaľ som nenašiel žiadne slabé miesto. Ale možno som voľačo prehliadol. Samozrejme, že rešpektujem Tvoj názor.

moonySK @ 24.01.2011 10:13:55
gunslinger: Long Live Rock and Roll je trocha horší...
Brano: Myslím "AŽ NA TOMTO ALBUME ÚSPEŠNE ODŚTARTOVAL SVOJU KARIÉRU" - tým teda, že pred Rainbow až taký populárny nebol.
Yngwie: Run With the Wolf sa mi zdá "trochu horšia" práve pre také opakovanie motívov...môj názor.

Brano @ 24.01.2011 13:39:40
moonySK: OK,pochopil som.Sorry.

Danny @ 26.01.2011 00:01:14
Toto album je zejména slepenec nápadů odjinud. Chcete-li, udělejte si malý sluchový test:
1) pusťte si "Stargazer" a nastavte čas 4.38
2) pusťte si "Kashmir" od Led Zeppelin (z alba Physical Graffiti) a nastavte čas 6.58
Pánové z Rainbow si nedali ani tu práci, aby alespoň změnili tóninu, hrají to ve stejné.

merhaut @ 26.01.2011 02:02:39
Kuš

gunslinger @ 26.01.2011 08:14:46
danny máš pravdu to som si pri prvom počúvaní všimol aj ja ale treba to sem rozpisovať to máš ako pri led zeppelin- Black Country Woman a deep purple burn.pri toľkých piesňach čo zložili to nemá cenu si všímať

Filozof @ 26.01.2011 09:34:22
Danny
Jestli Tě zajímají takovéhle věci, pusť si Tři čuníky od Nohavici a Morrison Hotel od Doors. :-)) Schválně, na co přijdeš. :-))

@ 26.01.2011 10:23:19
Starstruck, Stargazer a Run With The Wolf jsou pro mě tři nejlepší věci na desce (přibližně v tomhle pořadí).

moonySK @ 26.01.2011 10:44:17
Danny, ty si taký magor...to je ako keby som povedal - pusti si Stairway To Heaven odzadu - íííha! Tam fakt niečo počujem :D:D:D

PaloM @ 26.01.2011 13:22:08
moonySK mlaďas, ovládaj sa, to tu fakt nepatrí. Danny má právo na svoj názor. Kedysi sme si tu povedali, že nadávať na muziku je dovolené, ale osobné urážky nie.

moonySK @ 26.01.2011 14:55:28
PaloM:
Sorry, ale na to som fakt reagovať musel.

Danny:
Ospravedlňujem sa...

Danny @ 26.01.2011 18:02:00
Nebudu to protahovat, píseň "Stargazer" je na několika místech podobná songu "Kashmir". Nejde o podobnost na základě stylové spřízněnosti, kdy podobné postupy nacházíme napříč určitým stylem u velkého množství kapel, nad tím se samozřejmě nepozastavujeme, protože jde o příznačné struktury daného stylu. "Kashmir" je vystavěn na zvláštních modálních postupech, které si skupina pravděpodobně přivezla z Maroka a které jsou pro skladbu typické. Podobné postupy obsahuje na několika místech i "Stargazer", část, kterou jsem časově vyznačil výše, je téměř identická (včetně tóniny).

Přínosná konfrontace, kterou mám rád a která mě na muzice baví nejvíc, je tady zhola nemožná. Naráží na dogmatickou zatvrzelost.

Cossack @ 26.01.2011 18:09:26
Danny (B. Goode)
Jasná věc; oni Rainbow jsou vpodstatě takový Led Zeppelin Revival Band...
:-D

merhaut @ 26.01.2011 18:26:10
Otázka spíše je, nakolik je původní samotný Kashmir, to za prvé. Desítky největších hardrockových skvostů jsou na tom podobně, Child In Time počínaje. Nic to neubírá na jejich velikosti.
Proto má hláška "Toto album je zejména slepenec nápadů odjinud." do "přínosné konfrontace" daleko, ostatně jako každý plk zpoza klapek, to za druhé.
A různých "Kashmirů" znám na desítky:-)

@ 26.01.2011 18:34:51
Není něco z Kashmiru i v Perfect Strangers od DP?

PaloM @ 26.01.2011 18:52:02
Cossack to správne definoval a Apache to zaklincoval. Ja som objavil najväčšie plagiátorstvo, no teda ale to je fuj, hanba ! Kashmir akoby z oka vypadol Kashmiru, tu je dôkaz >> odkaz

Danny: čo ťa nezabije, to ťa posilní. Vieš koľko konfrontácií som tu prežil ? Mne vôbec nevadí preberanie tém, keď je to vkusné a neuráža ucho.
No, zrovna si si vybral nevhodný terč, Rising je posvätná krava Progboardu : -))

Danny @ 26.01.2011 19:29:59
PaloM
No, zrovna si si vybral nevhodný terč, Rising je posvätná krava Progboardu.

Koukám. Možná by to chtělo na titulní stranu webu vyvěsit seznam nedotknutelných kapel a alb, abychom se vyhnuli konfliktům. Vše bude dáno a nepoleze vám se nikdo, kdo si třeba myslí, že je Rising slepenec nápadů odjinud.

hejkal @ 26.01.2011 19:33:41
Pravdu povediac, netušil som, čo všetko je tu posvätné, nikdy som si z toho nič nerobil a ani robiť nemienim. :)

yngwie3 @ 26.01.2011 19:47:09
to Danny: Dogmatická zatvrzelost v prípade Rising je na mieste a ja osobne budem na tejto dogme vždy trvať. "Nedotýkaj sa mojich Risingov" :o)

Danny @ 26.01.2011 19:48:20
Aby nedošlo k posunutí významu toho, co jsem napsal: ve "Stargazer" je část, která je téměř identická s tím, co je ve skladbě "Kashmir": stejné tóny, stejný průběh melodie, téměř stejný témbr motivu, stejný rozsah... Blackmore opisoval od Led Zeppelin, obšlehnul to tak, jak to tam leží bez ohledu na to, jestli je "Kashmir" původní, nebo není. Takových míst jsem na albu našel víc a převládá ve mně pocit, že jde o slepenec nápadů odjinud.

merhaut @ 26.01.2011 20:19:22
Pak jistě nebude problém těch víc míst identifikovat...

Cossack @ 26.01.2011 20:22:52
Danny, i kdybys měl do puntíku pravdu, a celé album Rising byl jen slepenec různých sesbíraných, případně ukradených nápadů, nic mu to neubírá na jeho kvalitě...
Naopak by se dalo říct, že jde o mistrovskou až geniální mozaiku, poskládanou z různých zdrojů tak skvěle, že tvoří vynikající a pestré, přitom dokonale kompaktní a soudržné dílo, jež mimochodem oslovilo hodně širokou obec posluchačů (z řad odborníků i „obyčejných” fanoušků), jako málokteré jiné...

Takže za sebe říkám, že pokud by to bylo, jak tvrdíš, přeji si co nejvíc podobných nahrávek, vzniklých „vybrakováním a obšlahnutím” čehokoliv jiného, pakliže se to originálům vyrovná, či je to dokonce i předčí; za ten výsledek to stojí!
;-)

Cossack @ 26.01.2011 20:25:15
A teď si jdu tenhle „plagiát všehomíra” okamžitě pustit... :-)

mikepis @ 26.01.2011 20:41:47
danny: "Kashmir" je vystavěn na zvláštních modálních postupech, které si skupina pravděpodobně přivezla z Maroka ...

hm, podla mna to nie su az take "zvlastne Marokove" postupy. je to obycajny jeden-a-poltonovy prechod (presne ako hiatus v molovej harmonickej stupnici), ktory je typicky pre orientalnu hudbu a ktory Blackmore s oblubou zvykne strkat takmer do kazdeho svojho gitaroveho sola. najviac tak robil na Rising, ale dost je ho plno aj na DP Perfect Strangers, ako uz ktorysi debater nadskrtol.

ale zas kvoli jeden a pol tonu nezrusime cely Rising...

Filozof @ 26.01.2011 22:46:27
Danny
No - fakt je, že já si dávám pozor a s výjimkou fakt strašné desky UFO jsem snad sem nepsal o ničem, co by mi připadalo slabé. Prostě proto, že můj názor není tak důležitý, abych ho musel prezentovat i za tu cenu, že tím naštvu/rozesmutním 20 lidí.
Nic to nemění na tom, že ve velké většině hudby bych se s místními neshodl ani rámcově.

Danny @ 27.01.2011 10:48:36
Točíme se v kruhu: poslechněte si místo, které jsem vyznačil a napište, jestli to je stejné, nebo podobné, nebo úplně jiné...

gunslinger @ 27.01.2011 12:55:39
teraz to zato počúvať nebudem ale viem že sú tieto skladby podobné. čo chceš zažalovať Ritchieho ?

Mirek Kostlivý @ 27.01.2011 14:53:49
Poslouchal jsem to od té 4:38 minuty pozorně, ale nevědět, že tam mám hledat ty zeppelíny, tak bych tam opravdu nic nenašel. Ještě že hudbu poslouchám jako celek, poslouchat ji detail od detailu, tak bych se z toho asi zbláznil :-).
A to mám většího hříšníka - moje oblíbence Gentle Giant, kteří okopírovali Zrcadlo od Karla Černocha. Škoda, že skladbu Little Brown Bag >> odkaz
tady nikdo ještě takhle fundovaně nerozebral :-)

Mirek Kostlivý @ 27.01.2011 15:12:06
A ještě je tady ten nešťastný Karel Černoch >> odkaz

Jsem zvědav, co na to Danny :-)

Omlouvám se všem, že to dávám k těm nešťastným Rainbow ...

miguel7 @ 27.01.2011 20:30:21
Rainbow se dopustili jak to tak vypadá největší blamáže v historii rocku a již si mysleli že nám to unikne. Jenže po 35 letech byli prokouknuti a z desky, která ovlivnila tisíce muzikantů a miliony lidí, se stává druhé "Milli Vanili"...to je průser, a zrovna Stargazer je na mým piedestalu 5 nejoblíbenějších písní vůbec! A bacha, je tam taky kashmir, takže to je jako jedna a tatáž píseň, akže si do oné pětice musím zobrat ještě jednu pecku, protože v tom důsledku jsou tam teď již pouze 4:

Boohemian Rhapsody
Child in Time
Stairway to Heaven
Stargashmir
....? co tam má dát?

gunslinger @ 27.01.2011 21:05:03
miguel7 niééé už nič

miguel7 @ 27.01.2011 21:11:53
kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, ale pročetl jsem si to až dnes a musel jsem:) šla mo z toho hlava kolem

Danny @ 27.01.2011 21:23:29
Cossack:
Nádherné vyznání fanouška, to myslím naprosto vážně! Kéž by takových milovníků hudby bylo víc - vidím na svém okolí, jak stále méně lidí poslouchá jakoukoli hudbu.

mikepis:
Nenapsal jsem, že Led Zeppelin používali marocké postupy, napsal jsem modální! Mezi modální stupnice patří i ty, které obsahují hiatus (takže tvé vysvětlení je tak nějak navíc). Maroko tady hraje pouze tu roli, že pravděpodobně tam se skupina s těmito postupy seznámila.
Dále píšeš: "jeden-a-poltonovy prechod... ktory Blackmore s oblubou zvykne strkat takmer do kazdeho svojho gitaroveho sola. najviac tak robil na Rising".
Vůbec ne. Na Rising je jedno jediné sólo, ve kterém tyto postupy najdeš.
"ale zas kvoli jeden a pol tonu nezrusime cely Rising..."
O tom se tady přece nebavíme.

Mirek Kostlivý:
Všichni posloucháme muziku jako celek a přesto jsme schopní poznat, že je něco něčemu podobné: třeba Little Brown Bag a Zrcadlo. Poslechl jsem si Little Brown Bag a musím říct, že je to neuvěřitelné, je tam dokonce i shodné frázování. Ale hlavně: děkuju za reakci a za účast v "poslechovém pokusu".

Filozof:
Asi máš pravdu. Dík.

merhaut:
Pak jistě nebude problém těch víc míst identifikovat...
1) Do You Close Your Eyes (Rainbow) a Drifter (Deep Purple) - kytarový riff
2) Starstruck (Rainbow) a Real Turned On (Uriah Heep) - kytarový riff
3) Run with the Wolf (Rainbow) a Wildfire (James Gang) - kytarový riff
4) Stargazer (Rainbow) a Kashmir (Led Zeppelin) - aranžmá orchestrální vyhrávky (viz debata doposud)

miguel7:
...takže to je jako jedna a tatáž píseň...
To tu někdo napsal?

Cossack @ 27.01.2011 21:40:05
Danny, díky za pochvalu... ;-)

moonySK @ 27.01.2011 21:40:41
Otrávili ste mi to tu. Ja som napísal recenziu na album, a samozrejme to by ste neboli vy, "páni kritici", čo by ste mi to tu nezašpinili kydami o plagiátorstve. A ja sa podobám na Santa Clausa.

Cossack @ 27.01.2011 21:46:46
moonySK: ?
Proto je tu možnost „reagovat”, aby se reagovalo. A i když jsem se s Dannyho názorem neztotožnil, neznamená to, že by tady nemohl či neměl být...

Voytus @ 27.01.2011 22:10:53
To by se z toho jeden zbláznil, co je kde podobných postupů. Také můžeme namítnout, že blues je pořád jedna píseň. A rock'n'roll je taky ta samá, jenže zrychlená :-).
Nějak už to plagiátorství neřeším, akorát bych se zbytečným rozpitváváním připravoval o zážitek z hudby.

Voytus @ 27.01.2011 22:21:23
Mirek Kostlivý: Gentle Giant a zrcadlo? Sice ne fundovaně, ale rozebral >> odkaz

merhaut @ 27.01.2011 22:50:19
Vyhledávat podobnosti a stejnakosti, budiž, taky si takhle rád hraju.

Dovozovat ale z toho, že se cosi kdesi v jakési sekundě potkalo, že jedno z nejvýznamnějších hardrockových alb historie je "zejména slepenec nápadů odjinud", je podle mne patologické.

Připomíná mi to historku o tom, jak jeden slovutný český muzikolog Prof. PhDr. XY, DrSc v Paříži koncem šedesátých let odzívnul novinku Simona a Garfunkela coby slabotu a koupil Engelberta, či co... prý tak moc věděl, až přestal "slyšet":-)

Filozof @ 28.01.2011 17:35:45
Danny:
"...vidím na svém okolí, jak stále méně lidí oslouchá jakoukoli hudbu..."
A nejen to.

ufolog @ 28.01.2011 20:48:12
Stargazer je asi nejlepsi (nejemotivnesi) skladba Rainbow. Na druhou stranu, ostatni skladby tyhle desky se mi (v porovnani s ni) vzdycky zdaly jako vata. Nejlepsi deska Rainbow je podle myho nazoru jednoznacne I.

Cossack @ 28.01.2011 22:30:13
ufolog: Zatraceně hustá vata (možná ze železa)...
Jinak „jednička” je hodně dobrá, ale ještě se tam „Duha trošku hledá”, na „dvojce” už se našla (proto je o kus lepší).

yngwie3 @ 29.01.2011 08:20:04
čo máte porát :o)) s tou vatou obalenou okolo Stargazer na jednej placke. aká vata, čo za vata ? neviem čo by som dala zato, keby sa mi poradilo skomponovať tú " vatu ", a teraz by sa o nej viedli ohnivé debaty napr. na Progboarde :o)

Danny @ 29.01.2011 10:15:21
Filozof:
Naštěstí se tu bavíme "jen" o muzice, takže v podstatě o nic nejde, jen si vyměňujeme názory, i když...

merhaut:
Patologické... Kdybych tvrdil, jak mi přisuzuješ, "že se cosi kdesi v jakési sekundě potkalo", pak by to asi bylo podivné, já bych si ale tvůj názor chorobným nazvat netroufl - už jen ze slušnosti. A historka o slovutném českém muzikologovi: chápu, potřeboval jsi mé mínění zasadit do bizarního rámce, aby bylo zřejmé, že nemůžu mít pravdu.

ufolog @ 29.01.2011 13:00:58
Dvojka je oproti jednicce uz hodne "parplovska", a ja zadnej ultra velkej parplista nikdy nebyl. Uz dlouho sem Rising neslysel.. krome Stargazer je spickovej i uvodni song, pak (co si vzpominam) snad jeste jeden, ale ten zbytek mi vzdycky pripadal spis prumernejsi - sem tam dobrej napad, ale jako celek na me ty ostattni skladby vzdycky pusobily dost rozvlekle a prumerne. Mozna za to do jisty miry muze i na muj vkus dost "sediva" produkce tyhle desky - cela nahravka je jakoby zvukove zastrenejsi, vsechny songy jakoby v jedny lajne.. Coz byl jiste zamer, oni chteli aby to takhle znelo, a nekomu se to muze naopak libit, ja mam ale radsi zvukove pestrejsi/dynamictejsi zvuk. Technickou kvalitu muzikantu nehodnotim, ta je na 1* a Dia povazuju za jednoho z nej zpevaku vsech dob. Ostatne I. a Rising povazuju od Rainbow taky za nejlepsi.. k nasledujicim deskam uz mam daleko vetsi vyhrady - nektery sou i hodne slaby. I kdyz na kazdy se najde min. par vybornejch veci.

miguel7 @ 29.01.2011 16:18:41
Ufolog: možná by to chtělo znovu oprášit a pustit znovu. Pak by se o tom mluvilo i líp, ale ne že už si ani nepamatuješ ostatní písně a reagovat tím způsobem, že je zbytek vata...chudák Rising. Nejlepší album jak Dia, tak Blackmora a takhle to schytalo... Ronnie, doufám že se na to teď nekoukáš shora...
Již třetí den si pouštím onen "slepenec" a je to jízda nahánějící husí kůži!

pito63 @ 29.01.2011 16:35:44
V kútiku srdca som vždy závidel ľuďom, ktorí majú určitý stupeň hudobného vzdelania. Myslel som si, že počujú niečo viac, ako ja, amatér. Mnohí počujú, ale, dovolím si tvrdiť, že iba na svoju škodu. Ďakujem svojim rodičom, že ma nikdy do ničoho nenútili a nepodľahli módnym trendom - dajme chlapca do hudobnej školy...
Ďakujem, neprosím!
Peťulík (moonySK), vďaka za recenziu "Rising" - nádhernej porcie hard rockovej muziky!

ufolog @ 30.01.2011 17:09:04
miguel7 :-)) Jo, prave sem si ho stahnul z BT, po letech si to zase poslech, a na tom co sem psal tak nejak stale trvam :-) Tuhle desku znam opravdu leta - na zacatku 80 let sem mel Rising nahranou z desky (z burzy) na pasce - jeste na kotoucaku, a jeste pred nekolika lety sem mel komplet Rainbow i na CD - prodal sem je kdyz zacaly vychazet jejich remastery, ktery byly mj. zpocatku dost drahy, s tim, ze si je koupim pozdejc, ale nejak sem se k tomu doted nedokopal.. takze z neznalosti tyhle fosny me muzes podezirat opravdu jen tezko :-)
Tarot Woman = vybornej song, Run With The Wolf = dobrej song. Stargazer = jeden z nej songu od Rainbow. A light in the Black = vyborna mezihra, jinak dost dlouhy az nudny - sice divoky a rychly, ale to taky neni vsechno. Ostatni songy jsou sice perfektne zahrany, ale jinak dost prumerny - zadny extra napady.. vse zachranuje pouze Dio svym vybornym zpevem na 1*. Jinak tvy tvrzeni "Nejlepší album jak Dia, tak Blackmora a takhle to schytalo": No nevim, jak uz jsem psal, ja osobne povazuju za jejich nejlepsi (= osobne se mi libi nejvic) jejich "min divokou a min parplovskou" jednicku. I kdyz II. a III. LLRnR jsou taky vyborny. Kazdopadne chapu ze skalni parplisti povazujou Rising za nej :-) Nic proti. Co se tyce Dia, tak za jeho nej album osobne povazuju (opet = mne se libi nejvic) jeho solo jednicku Holy Diver - tuhle desku kdyz sem v dobe svyho vydani slysel poprvy, tak se pro me stal Dio na dlouhy leta c.1.
Nej album Blackmorea a Rising? No nevim, s tim by myslim nesouhlasili ani skalni parplisti..
Proti tomu, ze dravou a rychlou Rising (treba docasne) povazujes za nej = nic proti, ale mel by sis taky uvedomit, ze co clovek to trochu jinej vkus a jiny chute - nekdo nerad koprovku, nekdo ji zase miluje, nekdo rad blondyny, druhej zas brunety.. nekomu se libej adidasky, druhymu zas Pumy :-)

ufolog @ 30.01.2011 17:18:04
Ac me to nikdy nenapadlo, tak ve Stargazer lehky prvky/podobnost ke Kashmiru slyset jsou. To ale fakt nic neznamena, mozna se Blackmore nechal LZ opravdu do urcity mitry inspirovat. Ostatne daleko vetsi podobnost s Kashmirem je podle me titulni song DP Perfect Strangers..

miguel7 @ 30.01.2011 18:53:29
Ufolog: :) do jisté míry jsem narážel na jednu věc. Např: v roce 2000/01 jsem se začal prodírat tvrdší muzikou a úplně první, ryze metalový album bylo od Manowar - Triupmh of Steel. Tehdy jsem z něj byl dočista vedle. Úvodní 28 minutová Achilles byla nejdelší skladbou co jsem znal a myslel jsem si, že již lépe nejde využít půlhoďku na jednu píseň. Tehdy mne to moc bavilo...pak jsem se začal prodírat progresívnější muzikou, kde skladba 20minut, není žádná vyjímka...ba naopak. Hodně let jsem potom neslyšel ono album Manowar, ale tak nějak jsem si ho pamatoval jako velkou jízdu a že se tam pořád něco dělo. Jenže když jsem ji slyšel loni po letech znovu, nedostal jsem se ani k závěru úvodní písně. Chci tím říci, že za ta léta se někdy u desek stane co je neslyšíš, že si je pamatuješ tak, jak na tebe kdysi zapůsobili, jenže ty sám za ta léta se mzěníš, vyspěješ, dostaneš širší pohled, nebo jakákoliv změna a hudbu začneš vnímat jinak a pak když to slyšíš po letech znovu, často již nepoznáváš, nebo nenacházíš v té písni to, co ti dávala před tím a nebo taky naopak.
Nevím teď kdo to tady psal, ale jeden příklad...tomu člověku kdysi nesedli Led Zeppelin, po letech co naposlouchal spoustu jiných skupin, tak nějak jakoby do nich dozrál a dostal se k nim oklikou.
Jinak já párplovec nejsem. Mám daleko více v oblibě první tři desky Rainbow, než kterékoliv album Deep Purple (krom In Rock)

palg @ 22.04.2011 01:01:53
když už píšete o těch "podobenstvích", tak si schválně poslechněte Deep Purple Black Night a Rainbow Long Live Rock'n'ROll.
Blacky si ke skladbĚ LLRR vzal trošku inspirace z Černé noci, i když původní riff BN není vlastně od DP...

Petr Gratias @ 05.06.2011 18:39:16
Trochu jsem se začetl do Vašich postřehů v rámci srovnávání skladeb od jiných kapel s Rainbow.
Odbočím ze zahraničí do českých luhů a hájů....
Jestlipak jste si všimli (pánové spíše dříve narození), že například skkladba od SYNKOP 61 Bůh lenosti (1967) má v sobě poměrně čitelnou melodiku lidovky Pásli ovce Valaši, pri betlémské salaši...
a poměrně známá píseň MICHALA PROKOPA a FRAMUSU
Bitva o Karlův most - má zase melodiku lidovky
Nešťastný šafářův dvoreček, nešťastný šafářův dvůr, když jsem jel okolo srdce mě bolelo, zařehtal můj vraný kůň...
napadá mě ještě jedno srovnání, které do Prgoboardu už vůbec nepatří, protože se jedná o poměrně pokleslou hitparádovou pop-music sedmdesátých let
Una Paloma Blanca (česky Špinarová mít slunce na svých víčkách)... to je zase prvorepubliková "klasika" Voskovce a Wericha - Až nás půjdou miliony....
Hodně jsem odbočil, ale nabízím to jenom k zamyšlení

01.02.2010 Karel Žurek
5 stars

Blackmorova dvojka je bohužel šíleně krátká, avšak to, co se odehrává v těch něco málo přes třicet minut dlouhé desce, to je neuvěřitelná nakládačka, jejíž hudební aranžérská platnost trvá dodnes. To, co těch pět chlapíků pod vedením Mistra dokázalo, dodnes živí tisíce kapel, severské všechny, německé skorovšechny a o amících nemluvě. Jedná se doslova do písmene o učebnici hard-rocku, přecházejícího do nového světa heavy metalu. Blackmore patří bezpochyby k největším kytaristům všech dob, jeho hra, nadhled, to je devíza, kterou udělal Purple, Rainbow a nedělá blbě ani teď muziku, která je mě sice cizí, ale ta jeho prstohra, zvuk španělky .... nádhera. Tuto desku snad ani nelze hodnotit, protože, milión hvězdiček nemám k dispozici, tak tedy dávám maximum. A kdybych mohl, osobně Mr. Blackmorovi vzdám hold. A že by to byla poklona!!!
reagovat

26.01.2010 nowhere_man
5 stars

Rainbow po zmene zostavy prišiel s majstrovským kusom Rainbow rising. Hoci sú prvé dva albumy kvalitatívne na úrovni piatich hviezd, predsa je tu len rozdiel. Práve na prvom albume je taká nádherná nepopísateľná atmosféra (ako spomínal DeaconJohn), ktorá tu chýba. Ale zaujímavé je, že i bez nej Rainbow spravili takú kvalitnú dosku. Osobne mám radšej ako celok debut, tu mi chýbajú napríklad krásne balady. Avšak celý Rainbow rising je jedna krátka zbesilá hardrocková jazda, ktorá nemá zľutovanie ani oddychový čas. Prvé štyri skladby sú štandardy štýlu, hlavne Tarot woman (vysvetlite mi niekto, ako dokáže Dio tak úchvatne spievať). No a potom tu máme dva najväčšie vrcholy v tvorbe Rainbow (teda z môjho pohľadu): geniálnu syntézu hardrocku s orchestrom Stargazer - Cozy Powell odštartuje skladbu guľometnou paľbou bicích, ktorá by odrovnala celú armádu a Dio tu spieva ako nejaký boh spevu. Potom príde Light in the black, ktorá je hardrockovou jazdou číslo jedna. Dio tu opäť spieva ako boh, ale skladba je postavená hlavne na inštrumentálnych výkonoch Blackmora a Careya, čo sa mimoriadne podarilo. Nehovoriac o zbesilej jazde bicích Cozyho Powella, ten tu bubnoval ako o život. Takže Rainbow Rising je hardrock, aký vedel vytvoriť málokto.
reagovat

hejkal @ 26.01.2010 10:34:55
Málokto? Trúfam si tvrdiť, že nikto. Toto je absolútny unikát svetovej hudby.

PaloM @ 26.01.2010 11:29:34
Rising a Long Live Rock n Roll sú najlepšie platne Rainbow a to znamená, že lepšie než debut. Rising je výnimočné dielo v celom hard rocku.

grace @ 26.01.2010 12:05:08
Debut Rainbow je primocara hardrockova klasika dnes uz srovnatelna s klasickyma deskama DP nebo LZ. Rising nebo LLRNR jsou vyborny, ale na I. nemaj. Rising se proslavila hlavne diky spickovy Stargazer, vetsina ostatnich skladeb na Rising je tak trochu vata..

Mirek Kostlivý @ 26.01.2010 17:37:23
"Málokto? Trúfam si tvrdiť, že nikto. Toto je absolútny unikát svetovej hudby."

Tak nevím, když to v 70. letech vyšlo i u nás (možná na té indické značce Dum Dum nebo dokonce u Supraphonu), tak jsme si to určitě nemysleli. Ale je pravda, že z odstupem více jak 30-ti let se to může jevit jinak. A na druhou stranu znám mnoho dalších hard-rock desek, pro mě v té době neznámých, které mě nadšením v současnosti naplňují více. A na hardrockové hudebníky kvalitou R.B. by mi nestačili prsty na obou rukou :-)
Mnozí bohužel zapadli v naprosté zapomnění ...

Voytus @ 26.01.2010 18:09:11
Ale proč si trochu nezapřehánět, jsem z prvních tří alb Rainbow taky hotovej, taky mi uniká, jak možný, že může takhle někdo zpívat/hrát na kytaru/skládat/bubnova/klávesovat a basovat....Hlavně by se většina dnešních metaláků (hlavně ta melodičtější větev) neměla odkud učit....Nebo by nebyla vůbec :-).

yngwie3 @ 26.01.2010 18:57:45
Akékoľvek preháňanie v prípade tohto opusu, nie je nikdy dostačujúce. Kedykoľvek sa započúvam do majestátnosti tónov a rytmov pod názvom RISING, husia koža ma neopúšťa počas celej doby pôsobenia na môj organizmus. A ďakujem Bohu za to, že patrím k tým, ktorý si toto dielo môžu nielen vypočuť, ale aj zahrať.

Cossack @ 16.02.2010 18:55:48
Jo, jo... Už je to tak, blbnu... :-( No, nikdo nemládne, ani ta hlava ne... O čem že to je řeč...? Aha...! Robert, Jimmy i Vy ostatní snad Prominete, to mě PoPletla ta Pé...
Mimochodem, toho Planta vařícího na ukulele bych chtěl taky vidět; nebo radši na benžóóó, páč kdo ví, kde ten pan Kulel bydlí... ;-)
A aby se kruh uzavřel, tak mi tu právě dohrála skladba "Stargazer" a začala "A Light In The Black". Paráááda (hlava, nehlava)!

Cossack @ 16.02.2010 19:07:32
Ten článek patří “o patro„ níž...

yngwie3 @ 16.02.2010 21:20:26
Až teraz som si všimol tejto neskutočnej vety, z dielne grace "Rising se proslavila hlavne diky spickovy Stargazer, vetsina ostatnich skladeb na Rising je tak trochu vata". Ty môj Boh, niekto tu potrebuje navštíviť ušného lekára, alebo začať počúvať niečo iné ako hard rock v tej najčistejšej podobe. Ak by som bola autorom a zároveň takým dokonalým interpretom ako Ty tvrdíš, VATY, mohol by som z tohto sveta odísť spokojný, s vedomím, že tu po mne zostalo dielo absolútnej kvality, ktoré ovplyvnilo generáciu hudobníkov po mne. Priznám sa, že už dávno ma nič tak nevytočilo, ako práve táto perla.

PaloM @ 16.02.2010 21:44:14
yngwie3 :-)) toto je tu humorná rubrika, ja také "vatové" perly prehliadam. Inak, počul som v našej nemocnici na ORL, že vraj Rising odporúčajú v celosvetovom merítku štyria z troch ušných lekárov na preplach uší a primár psychiatrie to ordinuje pri skupinovej muzikoterapii :-)) Nuž, musíš sa postarať o zvýšenie imunity, nastupuje druhá chrípková vlna.

merhaut @ 26.01.2011 18:44:42
Innuendo od Queen, Conquest od Judas, Who Cares od Liar, atakdále, atakdále...

04.06.2009 vmagistr
5 stars

Tohle album bych mohl hodnotit těmito slovy: "vyrovnanost" a "kompaktnost" a i kdybych již ve psaní dál nepokračoval, podstatu nahrávky bych podle mě vcelku vystihnul. Jestli má mít nějaké album v diskografii Rainbow nálepku "dokonalé", ať je to právě Rising. Album baví od začátku do konce, není na něm jediné slabé místo. Žádná z obsažených písní sice není rádiovým hitem na první poslech, o to však Ritchiemu a spol. určitě nešlo. Rainbow nevytvořili hudební kulisu, ale velmi silné skladby pro soustředěný poslech a vyšvihli se tímto albem na úroveň, které už později bohužel nikdy nedosáhli.
Jak jsem už psal, album se vyznačuje až neuvěřitelnou vyrovnaností v kvalitě skladeb. Přesto bych nad všechny ostatní vyzdvihl závěrečnou "A light in the Black". Druhá nejdelší skladba alba je pro mě v této obří konkurenci trháků jako "Tarot Woman", "Stargazer" nebo "Run With the Wolf" asi největším favoritem, a to hlavně díky naprosto úchvatným sólovým pasážím, které by se určitě královsky vyjímaly i v živém provedení.
Rising je pro mě v diskografii Rainbow jasná jednička a i v konkurenci mnohých dalších legendárních nahrávek té doby je to naprosto zásadní rockový počin - plně zasloužených *****
reagovat

15.03.2009 Šurda
3 stars

No tak, jak vidím, asi se můj názor na tuto desku, a to i v porovnání s dalšími etapami tvorby Ritchieho skupiny Rainbow, bude trochu lišit od předchozích mínění... Každopádně, netřeba znovu zdůrazňovat, že se jedná o věc, z níž je dodnes slyšet, jak kvalitní sestava muzikantů ji nahrála. A poslední dvě skladby (Stargazer a A Light In The Black)patří i s odstupem času k tomu nejlepšímu, co skupina ve své poměrně dlouhé a proměnlivé historii nahrála.
Nicméně, právě v oněch dvou zmíněných skladbách je dle mého slyšet to nejlepší, s čím skupina přišla až v dalších letech! Asi jsem definitivně poznamenán svými prvními zážitky z poslechu Rainbow před zhruba pětadvaceti lety, kdy mí znalejší spolužáci na jakémsi kazetovém "ořezávátku" točili na gymplácké bramborové brigádě stále dokola výběr z alb Down To Earth, Difficult Tu Cure a dalších z té doby a mě okamžitě utkvěla v paměti Ritchieho virtuozita, která prostě dominovala. A i dnes, když si Rainbow pouštím, tak takové skladby, jako jsou třeba Spotlight Kid, Eyes Of The World, něžná Vielleicht Das Nächste Mal, hitovka Since You Been Gone a hlavně "Beethovenova Devátá" Difficult To Cure, dokážou přebít většinu písní z Rising... Prostě, tuto desku musím hodnotit stejnými slovy, která odpovídají mému bodovému ohodnocení - dobré, ne však zásadní - vědom si skvělého Diova hlasu, výborných bicích Powellových (záznam z londýnského koncertu Briana Maye, na němž tento již bohužel zesnulý bubeník exceluje, byl dalším dokladem jeho výjimečnosti)a již zmíněné dvojice výborných dvou závěrečných skladeb. Omlouvám se, jestli jsem tímto soudem někoho urazil, ale nemohu si pomoci...
reagovat

Voytus @ 15.03.2009 13:08:03
Je správné vyjádřit svůj názor, stejně tak jako je správné jej přijmout. Z Rising jsem byl fakt hotovej, Long live rock'n'roll jsem sehnal teprve nedávno, zbytek diskografie jsem měl. Nutno uznat, že se i na ostatních albech najdou silné skladby, to, že Ritchie dominuje, je samozřejmé. Ale bohužel takhle silnou desku jako celek už nenahráli (Long live R'n'r ji ale dohání). Jinak mě spíš baví u dalších Rainbow jen Ritchieho instrumentální vsuvky, i když jsou občas poněkud samoúčelné. Spotlight kid sama o sobě je pecka, s porovnáním se starší tvorbou už ale nepřináší nic nového, Beethovenova devátá je vrchol nevkusu. Poslední deska Stranger in us all je od Down to earth nejlepší, i když často klišé - ale pro Ritchieho je dost typická jistá schématičnost.

Šurda @ 15.03.2009 14:55:15
Fajn, díky moc za dobře míněnou odpověď i za její obsah. Musím uznat, že na oněch mnou zmíněných deskách se najdou i písně, které tvoří jakousi "povinnou výplň", a tedy nepříliš kvalitní. Ještě jednou bych se snad zastal "převzaté" skladby Difficult To Cure, neboť, jak všichni víme, tehdy bylo celkem módní předělávat motivy z klasické hudby do rockového hávu a spíš než známý motiv melodie z "Deváté" se mi vždycky líbil hlavně prostředek s kytarovým a posléze klávesovým sólem (ostatně, dočasně obrození DP v klasické sestavě jej v podání Ritchieho a Johna Lorda moc pěkně zahráli na DVD koncertě Come Hell Or High Water). A, upřímně řečeno, případný vrchol nevkusu této skladby se vůbec nedá srovnávat se vším tím opravdovým hudebním nevkusem, který dnes a denně slýcháme ze všech stran. Ale to by bylo na úplně jinou debatu...
Zkrátka, jsem rád za tyto stránky, které jsou pro mě stálou inspirací a podnětem pro neustálé doplňování znalostí opravdové kvalitní muziky a teď i možností výměny a tříbení názorů s lidmi naladěnými na stejnou strunu. Jo, a Long Live Rock 'n' Roll i já opravdu můžu!

Cossack @ 14.02.2010 14:22:33
No, mně se Rising taky líbí docela dost, ale Long Live Rock’n’Roll mám rozhodně mnohem raději a podle mě je to vrchol Rainbow... Pokud jde o (poněkud komplikovaného – myšleno povahově) Blackmora, mám radši Planta a jeho kytaru a úplně nejvíc Iommiho s jeho riffy; víc než o virtuozitě je to o náladě a pocitu. Ale zpátky k tématu... Rising je vynikající „klasika“, o tom není pochyb a plný počet bodů si určitě zaslouží. Tečka.

vmagistr @ 14.02.2010 14:41:09
cossack: o tom nevím, že by byl Plant nějakým zásadním kytaristou - měl jsi na mysli opravdu přímo jeho?

catcher @ 14.02.2010 17:45:08
vmagistr: ale jo, někde jsem zahlíd fotku Roberta, jak hraje na ukulele :)

PaloM @ 15.02.2010 09:09:59
Cossack určite myslel Page_a, tak nebuďme škodoradostní :-)

Cossack @ 16.02.2010 18:58:24
Jo, jo... Už je to tak, blbnu... :-( No, nikdo nemládne, ani ta hlava ne... O čem že to je řeč...? Aha...! Robert, Jimmy i Vy ostatní snad Prominete, to mě PoPletla ta Pé...
Mimochodem, toho Planta vařícího na ukulele bych chtěl taky vidět; nebo radši na benžóóó, páč kdo ví, kde ten pan Kulel bydlí... ;-)
A aby se kruh uzavřel, tak mi tu právě dohrála skladba "Stargazer" a začala "A Light In The Black". Paráááda (hlava, nehlava)!
P.S. Jako by toho nebylo málo, dal jsem ten komentář o článek výš...

19.02.2009 Dehumanizer
5 stars

Zdáli přichází hypnotizující zvuk kláves, připomínající nádherné zvuky přírody a první magické a atmosférické tóny dopadají na naše nedočkavé uši. Postava ve stříbrném plášti tam zpomezi vysokých horských štítů a z křoví hledí a zdvíhá svoji mohutnou ruku v černé rukavici do tmavého nebe, ozdobeného překrásnou pestrobarevnou duhou, protínající záhadný rudý opar. Kolem ní prastaří duchové lesa nad hladinou zurčícího horského potoku tyčí své tmavé stíny. První valivé tóny bicích, hutné basové linky, kvalitní kytarové riffy, harmonické klávesové party a neuvěřitelně působivý hlas s ambiciózním akcentem v patách ohlašují příchod něčeho neslýchaného. Tak nějak vypadá úvod skladby Tarot Woman z tohohle alba. Ani druhá kompozice s názvem Run With The Wolf však není z truhlice všednosti. Diov nezaměnitelný vokál prořezává tou ostrou muzikou ticho noci a ostatní nástroje vytvářejí nezapomenutelný celek. Diov hlas je zcela naprosto nepopsatelný a dodává od prvních chvil RAINBOW neochvějný punc originality. Úžasné Blackmorove kytarové kreace jsou hned vedle hromového bicího, basového a klávesového doprovodu a Diovho hlasu nejnápadnějším a nejoriginálnějším prvkem hudby prvních tří desek. Originálně rytmickým intrem otevíraná Starstruck procitá pod ultrauzemňujícím a infrapacifikujícím nástupem všech hudebních nástrojů, čímž se rozjíždí jedna z nejkrásnějších skladeb alba. Nemá smysl popisovat jednu skladbu za druhou, ono se to totiž ani nedá vyjádřit lidskými slovy, vždyť na celém světě snad neexistuje rocker, který by při vyslovení magické formule RAINBOW nevěděl, o čem je řeč a neznal tenhle fantastický hudební diamant. Celé album je naplněno nenapodobitelnou a zcela neopakovatelnou atmosférou plnou tajemna a uklidňujících melodických pasáží, které na lidský organismus působí jako procházky nádhernou čistou přírodou. Je to balzám na lidskou duši. Tohle album patří do kategorie alb, která se rodí jen jednou ... a nikdy víc!!!
Vydání tohohle alba předcházel v lednu singl s písněmi Stargazer (nejepičtější skladba v celé historii kapely) a Light In The Black (ÚPLNĚ PRVNÍ hard rocková skladba na světě, ve které se poprvé začínají objevovat prvky rodícího se heavy metalu). Singl byl samozřejmě neslýchaným hitem, který okamžitě zaznamenal vstup do hitparády a celé album se díky vzrůstající popularitě RAINBOW dostalo do TOP 10. Blackmore měl tehdy v kapele nejlepšího bubeníka, basistu, klávesáka a neslýchaného vokalistu té doby. Těžkotonážní, valivé bicí světoběžníka Cozyho Powella, neskonale originální kytara Ritchieho Blackmora a nejskvělejší hlas, který kdy hard rocku nabídl Ronnie James Dio. Debut s názvem Ritchie Blackmore's Rainbow byl, přes svou přesvědčivost a krásu, pouhým nadechnutím před tímto dramatem o šesti obrazech. Všech šest skladeb alba je ukázkou vrcholného mistrovství hard rocku. Kytara společně s basou a klávesy zabíjí i hladí a hlas povznáší do nebes. Díky maximálně přepracovaným středověkým a fantasy textům (některé pojednávají i o zmyslu života); hudbě kombinující maximálně přesní hard rockovou melodiku, techniku a kvalitu a nesmírně vymakaným obalům, zdobícím především první dvě desky, si tahle legendární pětice vysloužila přídomek jedna z nejlepších a nejnepřekonatelnějších kapel v celé historii hard rocku.
První tři desky RAINBOW, to je aroma slunce i noci, bezbřehost moří a hloubka temných jeskyní, čarokrása svítání nad obřími megality Stonehenge, nepopsatelná mysteriózní atmosféra temných nočních lesů i sugestivnost dramatické imprese kanoucí z úderných strun Ritchieho Blackmora a majestátnost ušlechtilého hlasu Ronnieho Jamese Dia. RAINBOW byli vždy tam, kde zazněla Blackmorova kytara. Silná v sólech a naprosto neopakovatelná v rytmickém doprovodu který byl pro kapelu typickým poznávacím znakem po celou dobu její existence.
reagovat

merhaut @ 20.02.2009 02:17:59
"ÚPLNĚ PRVNÍ hard rocková skladba na světě, ve které se poprvé začínají objevovat prvky rodícího se heavy metalu" - to není pravda.

DeaconJohn @ 20.02.2009 20:16:07
Krásně napsaná recenze, přesně jsi vystihnul tu atmosféru, která z této placky dýchá.
Ale s tím prvním heavy hitem bych také nesouhlasil. Co třeba "Helter Skelter" od Beatles, desky Black Sabbath nebo některé kusy od Led Zeppelin? Ale kde končí a začíná který styl si stejně určí každý sám, takže je to vlastně úplně jedno.

17.02.2009 hejkal
5 stars

Dvojka Rainbow sa nesie v duchu tvorivého vrcholu všetkých protagonistov. Nová zostava sa osobnosťami len tak hemží, za všetkých spomeniem fenomenálneho búchača Cozyho Powella. A to sa aj prejavilo.

Klávesové čosi otvorí naliehavo melodickú Tarot woman, ktorá je zároveň krehká a aj prierazná. Sama o sebe super, v kontexte albumu patrí do horšej polovičky (ja viem, o niečom takom sa vlastne nedá ani hovoriť). Posadená Run with the wolf je v duchu predošlej melodickosti kombinovanej s kryštálovo prierazným hard rockom. Nastupuje klasika, Starstruck. Beží ako o život, prvý vrchol albumu. Opäť je tu trošku úkrok nabok, kvázi rokec Do you close your eyes je však veľmi dobrá vec a rockuje vcelku v pohode. Hm, čo napísať o najlepšom pesničkovom dvojzáprahu všetkých čias (asi...) a neopakovať iných? Najlepšia skladba sa volá Stargazer a je celá bohovská. Záverečný spev a podmaz patria k najlepším momentom umenia (áno, aj rocková hudba je umenie) vôbec. A zmienim sa o orchestri, ktorý je tu krásne votkaný do celkovej atmosféry. Tak sa to má robiť a nie Metallica. Záverečný beh do cieľa je naozaj šprintérskym finišom, ktorý, zdá sa, nikdy neskončí. A predsa.

Pridávam sa k zástupom, je to esencia hard rocku v krátkom albume, ktorému ale nič nechýba. Kto by to bol povedal, že má hard rock ešte čo povedať, po svojom boome z prelomu dekád 60s-70s. Ach, kdeže sú tie doby, podobného štýlotvorného počinu sa už asi dnes sotva dožijem.

reagovat

pito63 @ 15.03.2014 21:56:14
hejkal
Použijem Tvoju repliku: "Nová zostava sa osobnosťami len tak hemží, za všetkých spomeniem fenomenálneho búchača Cozyho Powella."
Priznám sa, že som to za bicími v živote raz skúsil. Keď mi však zhruba po 3 minútach basový gitarista vytrhol paličky z rúk, bola moja kariéra nádejného bubeníka raz a navždy uzavretá. Môžeš mi v krátkosti ozrejmiť, v čom Ty vidíš (počuješ) fenomenálnosť Cozyho Powella?
Vďaka za recenziu!

Cossack @ 15.03.2014 22:07:33
Piťo, sice nejsem ani Hejkal, ani bubeník, ale troufnu si Ti odpovědět (na otázku „Môžeš mi v krátkosti ozrejmiť, v čom Ty vidíš (počuješ) fenomenálnosť Cozyho Powella?”):
Baskytarista mu po 3 minutách (ani nikdy později) nevytrhl paličky z rukou…
:-D

pito63 @ 15.03.2014 22:20:18
Hahahaha, tak už mi je všetko jasné. Roman, díky! :-)

Borek @ 15.03.2014 22:59:37
pito: Taky jsem to chtěl vždycky prubnout, nepustil mě k tomu ale nikdo s výjimkou dávného pokusu o vlastní svatbě. I tam mě od toho ale majitel takový "dětský" soupravy vyhnal dřív než za tři minuty. A to říkal, co bych pro ženicha neudělal, to víš že jó, sedni! Ale když jsem to rozjel... Asi se bál o flek.
No a od tý doby jsem se ke škopkům nejvíc přiblížil až vloni v pardubickým "Žluťáku", když jsme se po koncertu na baru zakecali s Brichtou a Štěpánem Smetáčkem. Tam tomu moc nescházelo...

pito63 @ 16.03.2014 02:01:35
Borek
Tak sme na tom prakticky rovnako. No, si asi jeden z mála, čo si zabubnoval na svojej svadbe.
Keď sme pri tých bubeníkoch, tak som si spomenul na jeden konkurz dedinskej kapely, kde som sa zúčastnil ako divák. Jeden chalan, ktorý sa prihlásil, to tak "rozfofroval", že som nechápal. Ako to napísať slušne, aby som nikoho neurazil a neponížil? Totiž, kapela už skončila a on stále trieskal - nepočul práve najlepšie. Nakoniec sa našiel bubeník, ale ten pracoval mimo bydliska a domov chodil dva razy do mesiaca, takže kapela skúšala bez neho a bolo to o ničom. Čo však čert nechcel, bral si paličky zo sebou. Až sa raz jeden kámoš zdravo "nasral", vybehol z klubovne a z najbližšej vŕby vyrobil 2 paličky. Kapela sa pustila do Slade a blany nevydržali nápor kvalitného výrobku. Som presvedčený, že toto bol dôvod neúspechu ich snaženia - kapela nikdy neprekročila prah skúšobne a ako som sa dozvedel, tak roky splácala JRD pôžičku na nástroje, ktoré nikdy nehrali a nezarobili na seba ani halier.
Borek, myslím, že sme dopadli lepšie.

hejkal @ 16.03.2014 08:31:14
Požičiam si svoju reakciu z Rockplus:
"Cozy Powell bol úžasný bijec, ktorý sa do histórie hrania na bicie nástroje rozhodne nezapísal ako romantik. Počet kapiel, v ktorých účinkoval, je rozhodne väčší ako tých, v ktorých sa nemihol, nuž je u neho podstatné jediné – ak bolo treba do niečoho poriadne tresnúť, stačilo zavolať Cozyho. Pritom jeho bicia zostava nebola dajako objemná. Okrem obligátneho rytmičáku (snare drum) a hajtky (hi-hat) obsluhoval dva kopáky (bass drum), na každom jeden prechod (tom tom), niekoľko kotlov (floor tom) a predovšetkým postupne sa rozrastajúcu hromadu činelov, tak zo sedem krešiek (crash), dve rajdky (ride), pár väčších splešiek (splash) a nejakú tú čajnu (china)... Cozy patril k tým hráčom, ktorí činely vysúvajú niekam do oblakov a ohrozujú tak leteckú dopravu, a preto mala jeho súprava vždy výšku urasteného reka zo severských legiend. Zaujímavá na jeho hre bola rana, že by mu nejedna morová rana mohla závidieť, a hoci hrával sóla, boli skôr mohutné ako komplikované. Pravda, to neplatilo na začiatku jeho kariéry, v skupinách ako Big Bertha či Bedlam sa snažil sólovať o dušu a Ginger Baker ako vzor bol jasný. Avšak, ako možno vidieť napríklad na koncertných záznamoch s Rainbow, neskôr do svojich sól rád primiešaval sample, konkrétne klasiku, ktorej zároveň hral sprievod (a možno aj to bol dôvod, prečo si ho zvolili Emerson a Lake do skratky ELP). Bicie sú odvodené od slova biť a Cozy Powell etymológii hanbu rozhodne neurobil."

pito63 @ 19.03.2014 13:05:03
hejkal
Nakoľko Rock+ neodoberám, so záujmom som si prečítal Tvoj komentár. Vďaka!

15.02.2009 Clarence Boddicker
5 stars

Hard rock jak se patří.

Hard rockový obelisk druhé poloviny sedmdesátých let a dnes již klasika žánru, to je album kapely Rainbow, kterou založil po odchodu z Deep Purple Ritchie Blackmore, jenž nese jméno Rising. Byla to druhá deska kapely a pro mne osobně také vrchol tvorby Rainbow. Stopáž sice vydá jen na půl hodiny, ale zato to je půl hodinová jízda, ve které se vám nebude dostávat dechu.

Vláčný klávesový vstup do Tarot Woman působí v celém kontextu desky jako ticho před bouří. Nebude to trvat dlouho do příchodu prvního ostrého riffu, který vede přímo k refrému. Ale to už vás obklopí kytarové sólo, ještě jednou si poslechnete klávesový part a už se řítí další skladba. Run With the Wolf se celou dobu umě točí kolem ústřední melodie, aby se vyvinula v kytarové exibice. Na řadu přichází hitovka Starstruck, jenž z nastoleného tempa neubírá ani trochu. Tvrdý riff, hutné bicí podané s příchutí rock n‘ rollu, neustále přidávají na rockové euforii, jenž hudba vyvolává. Vypalovačka Do You Close Your Eyes jakoby předznamenávala melodičnost obodobí přicházejícího. Pomalu jsme se dostali k vrcholu alba, k epické Stargazer. Bicí intro uvádí blížící se nářez. Skladba se postupně stupňuje z klasické vypalovačky přes symfonické pasáže, Blackmorovi sóla až po fantastické vyvrcholení. Dio jenom korunuje vokální představení, které ukazoval po většinu desky. Všechno poté přechází přímo v Light In the Black, což je zběsilá jízda hrdě uzavírající tento klenot.

Rising je kombinace chytlavých melodií, představení vrcholných muzikantských dovedností a divokého tempa. Je zde pořád cítít odkaz starého dobrého rock n‘ rollu, ale hudba, je tvrdá jak se v hard rocku sluší a patří. Odkaz alba se promítl do metalu. Občas jsou Rainbow považování díky symfonickým pasážím, některým fantasy textů a rychlým melodickým kytarám za jedny z praotců power metalu. Zpěvák Ronnie James Dio ukázal, že patří mezi špičky ve svém oboru a obzvlášť výkon ve Stargazeru patři k památným. Na desce se oproti debutu Rainbow objevil nový bubeník, klávesák a basák, což prakticky znamenalo úplně nový line-up.

Sám si tohle dílo můžu poslechnout prakticky v jakékoliv náladě. Když už nic, tak aspoň Stargazer by měl slyšet každý, kdo to myslí s tvrdou hudbou vážně. Skupina zde ukázala veškerou svoji sílu a potvrdila svou příslušnost k hard rockové smetánce.

reagovat

hejkal @ 16.02.2009 08:44:22
Napísal si to výstižne. Je to hard rock ako remeň. Osobne sa mi o chlp viac páči On stage, kde, paradoxne, veľa vecí z Rising nepočuť, ale to je jedno. Rainbow po Long live rock'n'roll žeriem, Down to Earth už nemusím a neskôr tobôž nie.

PaloM @ 16.02.2009 19:12:36
Súhlasím, Rainbow s Diom boli ideálni. Hejkal, Bonnet aspoň prispel rádiohitmi :-)

Zdeno @ 17.02.2009 17:08:26
Rainbow s Diom - to bola, je a už aj navždy zostane strhujúca hard-rocková klasika, ktorá nemá šancu na to, aby bola niekedy prekonaná. Blackmorovi muselo totálne prdnúť v kotrbe, keď po takých troch vymakaných albumoch vyhodil Dia aj s ostatnými a zmenil svoju hudbu na takú komerčnú úbohosť. Táto udalosť je podľa mňa najväčšia tragédia v celých dejinách tvrdej hudby, alebo možno aj dejinách celej hudby vôbec. Je to geniálny gitarista, ale ešte aj riadny debil zároveň. Zastreliť ho za to, čo urobil, je málo !!!

PaloM @ 17.02.2009 17:38:49
Zdeno: spravodlivý hnev rockera :-)), no neprežívaj to tak. Mňa starého psa zas dorazil Plant, že namiesto koncertovania so Zeppelinom spieva akési čudá. Možno ho baba oblbla (ako aj Ritchieho). Človek v starobe robí rôzne blbosti, ktovie čo my budeme. Tešme sa z toho, čo pozitívne v rocku vytvorili. Majú právo na svoj život podľa svojich predstáv.

Zdeno @ 18.02.2009 22:22:57
Netvrdil by som, že vyhadzov Dia aj s ostatnými a následnú premenu predtým magickej Rainbowskej muziky na komerčnú slabotu má na svedomí Ritchieho kamoška Candice Night. Oni sa totiž zoznámili až v roku 1989 ! Zoznámili sa na futbalovom štadióne. Naozaj nechápem, ako ho mohlo niečo také napadnúť.
Inak rozhodne nepopieram jej spevácke kvality. Jej hlas je celkom zaujímavý tak ako aj súčasná Ritchieho hudobná tvorba. Je ale veľmi smutné, že Ritchie po vydaní Stranger in us all oznámil celému svetu, že hard rock už nikdy hrať nebude a tým definitívne vyvrátil Diove špekulácie o znovupovstaní Rainbow.

18.12.2008 EasyRocker
4 stars

Klasika hardrockové hudby. Sice osobně oblibuji spíše psychedelický směr a la Led Zeppelin, přesto je ani ne 35 minut desky nabito silnými momenty - dynamickým otvírákem Tarot Woman, šlapavou Starstruck, vděčnou to návštěvnicí rockových rádií, či rozmáchlou, v mnoha směrech progrevívní suitou Stargazer, kterou mnozí řadí k tomu nejlepšímu, co kdy Rainbow stvořili. Ono když se podíváte na sestavu, tak asi ani nic podprůměrného stvořit nešlo. Vypíchnout je třeba i nadčasovou, krystalickou produkci, kde je skutečně slyšet každá nota.
reagovat

25.11.2008 Voytus
5 stars

Jedna z nejlepších půlhodin, které je možno v rockové hudbě zaslechnout. Rising je naprosto zásadní počin Rainbow, při kterých tehdy stály snad všechny možné i nemožné nadpřirozené síly.
Blackmore ani Dio už nikdy nic podobného nezopakovali.
Od prvních klávesových tónů intra Tarot woman mi bylo jasné, že tohle se bez trvalých následků neobejde. A ve chvíli, kdy do toho Blackmore řízne a postupně nastoupí celá kapela, šla hlasitost nemilosrdně doprava. Však je také Tarot woman skvělý otvírák. Nemilosrdně si to žene kupředu, řezavý hlas Ronnieho Jamese Dia ji neomylně provází a mr. Blackmore kouzlí.
Stejně silná je i následující valivá Run with the wolf. Diův zpěv je často zdvojený, což u mě vyvolává takové to příjemné mrazení v zádech, kulometné bicí Cozyho Powella mají dokonalý hromový zabijácký zvuk a celá píseň atmosférou skvěle navazuje na úvod.
Hutná, bluesově šlapavá Starstruck a vypalovačka Do you close your eyes jen potvrzují již napsané.
Ovšem to, co přijde po nich, je tím opravdovým vrcholem alba. Kulometná palba Cozyho Powella uvede jednu z nejlepších hardrockových skladeb všech dob - Stargazera. Přes osm minut trvající epická záležitost. Text o ďábelském čaroději ukazuje, kudy se Dio později bude ubírat - fantasy témata, středověk, mytologie. Kromě Rainbow je tu též Mnichovsá filharmonie, což jen podtrhne bombastičnost skladby. Je úžasné, jak málo vlastně stačilo - je tu jen pár motivů, které se několikrát opakují. Orchestr hraje jak o život, Blackmore přidává jedno ze svých nejpromyšlenějších a nejzajímavějších sól. A jak skladba postupně mohutní, opakuje se už jen jeden motiv, do toho Dio úpí a křičí, jako by to měl být jeho poslední song.
Nejlepší je, že ani potom Rainbow nepoleví! A light in the black si to žene osm minut v rychlejším tempu. Pro zpěv jsou tu jen nějaké tři minuty, pak se předvádí Blackmore a Carey v dlouhé sólové pasáži, Powell rozjede dvoukopákovou baterii a většina metaláků může jen závidět.
Rising nemá chybu. Pouhých šest skladeb, ale jakých! Úžasná energie, nasazení, syrový zvuk, neopakovatelná atmosféra...Opravdu jsem při prvním poslechu místy nechápal, jak je to možné.

PS: Nevíte někdo o vynilu? Odkoupím, tuhle desku stojí za to mít v původním vydání.

reagovat

PaloM @ 25.11.2008 20:01:07
To mám rád na Progboarde, že občas niekto vytiahne na svetlo takéto klenoty zapadnuté prachom času.

Voytus @ 25.11.2008 23:13:25
S legendama jsem si dával na čas, ale teď se na ně chystám konečně vrhnout. O Rising jsem toho dodst a dost slyšel a nevěřil, ale když jsem se k ní letos dostal, tak mě fakt zvedla ze židle. Nečekal jsem, že by to mohlo být až TAK silné album.

Lothian @ 02.12.2008 14:07:15
Vinyl jsem tehdy jak album vyšlo měl. Vzpomínám doteď na svůj první poslech tohohle veledíla. Po první půlce jsem běžel k telefonu a volal tomu co mi to půjčil, že LP hned kupuju. A pak přišla druhá strana LP......

pito63 @ 15.03.2014 19:55:45
Keď už máme demokraciu...
Veľakrát som tu čítal názor, že nemá zmysel reagovať na staré recenzie. Myslím si pravý opak a hlavne teraz je to veľmi aktuálne. Príchodom jedného nemenovaného "experta" išla úroveň recenzií a reakcií na Progboarde markantným spôsobom dole vodou a za tým si stojím. Nejde o hviezdy, ale o obsah - s toľkou nenávisťou k určitému žánru, k ľuďom, ktorí ho počúvajú, zosmiešňovaním, ponižovaním a provokovaním, som sa tu ešte nestretol. Necítim k tomu človeku nenávisť, len mi ho je veľmi ľúto.
...Voytus, práve si vychutnávam "Rising" a čítam Tvoje riadky - vďaka za ne! Musím sa pozrieť aj na ďalšie práce. Škoda, že Tvoje pierko časom akosi prestalo písať.
P. S.: Dúfam, že LP už máš v zbierke.

Voytus @ 18.03.2014 14:50:48
Pito63: Jo, někdy má smysl reagovat na starší recenze :-). Vinyl mám, myslím, že jsem ho sehnal ještě ten rok, co jsem psal recenzi. Sice je to vydané Polydorem až v 80. letech, ale byla za fakt za směšnou cenu - 200,- nebo 300,-. A hraje jak sviň! Hlavně ty kulometný bicí na začátku Stargazera. A to jsem se setkal i s názorem, že po zvukové stránce se právě tohle album moc nepovedlo. Tak nevím, holt to asi každý slyší jinak. Když to porovnám z jinými deskami z onoho roku, tak se mi nezdá nijak tragické.

pito63 @ 19.03.2014 13:32:43
Voytus
Som rád, že sa Ti podarilo vinyl zohnať. Ja už zostanem pri zbieraní CD, ale to prebudenie záujmu o LP ma naozaj teší. Držím prsty pri nákupoch ďalších perál!

Voytus @ 19.03.2014 14:57:59
Pito63: Kupuju jak CD, tak desky. Někdy paradoxně staré věci, rarity atp. na CD a na LP novinky. Prostě, jak se co povede, ale vinylu dávám přednost.

14.08.2007 miguel7
5 stars

Absolutní vrchol skupiny a možná i vrchol skladatelského umění Ritchieho. Už jen při pohledu na obal mi naskakuje husí kůže a vybavuji si ten mamutí zvuk a monster skladby s fantasy tematikou.

Deska začíná klávesovým intrem, připomíná mi úvod Led Zeppelin In the Light na Phisical Grafiti a samozřejmě Gates of the Babylon z následující desky Rainbow. Pak výborný nájezd kytary a v prvních vteřinách je jasné, že celá následující půlhodina bude jen jízda. A bez zastávky! Musím hlavně pochválit zvuk alba, protože ten je fakt mohutný a doslova válcuje vše živé. Starstruck je už klasikou. Ten obklopují rock&rollové skladby, samozřejmě v hábitu tvrdé hardrockové kapely, jakým bezpochyby z počátku byli.

Stargazer - patří do mých top 5 písní všech písní co znám, a tahle pozice se nemění snad už věčnost. Ten rytmus se mi zaryl přímo pod kůži, úvod nemá chybu - salva bicích, dva kopáky, kytara sjíždí a spouští se valivý megariff, který mě dostal na poprvé. Orchestr hraje doslova, až se mu kouří z houslí a v závěrečných dvou minutách to nakopne ještě víc. Dio to co předvádí na konci, to už se nikomu nikdy nepovede a ani jemu se nikdy nepovedlo nahrát něco tak fantastického. Z patra solí verše jeden za druhým a dostává to všechno obrovsky majestátní nádech. Do toho Ritchie jede pořád dokola to samé, aby bylo jasné, že se tohle nedokáže před ničím zastavit. Vše je proloženo salvami bicích. Když nahrát hardrock s orchestrem, TAK TAKHLE! Neskutečné běsnění! Kdyby měli už hned po téhle palbě všichni muzikanti zemřít, mohli by zemřít v klidu, protože tímhle se zapsali navždy do rockové síně slávy. Jinak se nedá tenhle megasong ukončit, než pomalým stahováním zvuku. Jestli ještě Dio, Ritchie, Bain, Cozy, Carey a orchestr neumřeli, jedou šťastně pořád do dneška.

Neskutečné na tom je, že následující Light in the black to nezbrzdí. Pokračuje tam, kde Stargazer pomalu mizel. Skvělé vyhrávky a melodické vsuvky a pocit nikdy nekončící jízdy. Škoda že to je jen 8 minut krátký.

Kdyby to bylo album jen o těhle dvou peckách, stačilo by to. Tohle se musí slyšet. Jedna z nejlepších desek, co jsem v životě slyšel!
reagovat

Petr @ 11.12.2007 13:44:13
Tééda - moc pěkně jsi to vypsal, fakt super. Co já se téhle desky naposlouchal - vynikající Dio, Stargazer je track absolutně nejvyšší třídy, takže dál není co dodat.

Michal @ 01.06.2008 10:14:45
opravdu pěkně napsaná recenze,první období Rainbow je prostě paráda,tuto a následující On Stage je skutečně vrchol,mám to naposlouchané opravdu hodně obě desky jsem slyšel snad 1000x,ale pořád se k nim musím vracet

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 16x
Petr Gratias, Corsica, miguel7, Voytus, hejkal, vmagistr, nowhere_man, Karel Žurek, palg, JendaCh, Jardo, martin69, Gřupik, Milan_, joel
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
EasyRocker, kaktus, Snake
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Šurda, zdenek2512
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Rainbow


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000