Radiohead - Amnesiac

V zajetí počítačů. Znepokojivé, působivě pochmurné, docela originální. Tak lze charakterizovat výsledek vydání druhé části nahrávek původně zamýšleného dvojalba. Během více než ročních příprav a natáčení se pětice málem rozpadla. Záměrem Radiohead bylo nevyrobit OK Computer 2. Výsledným vedlejším efektem bylo, že v několika skladbách slyšíte jen „zpěv“ plus počítače, případně orchestr. Zpěvák a hlavní autor Thom Yorke v té době poslouchal Charlese Minguse a spoustu elektroniky. Vše bylo dokončeno v dubnu 2000. Pak se během turné některé skladby hrály v normálním obsazení, organicky zapojeny mezi starší repertoár, aniž by nějak vyčnívaly.

Vydání první části nazvané Kid A početnou obec fanoušků rozdělilo, ale ta větší byla spokojena. Přes téměř neustálý tep počítačů nechyběly obvyklé nástroje a zpěv byl srozumitelný. Právě převažující zkreslený vokální part na hranici srozumitelnosti je dominantním rysem pokračování vydaného pod názvem Amnesiac. Není to Kid B, jak jej kdosi nazval. Rozdíly jsou patrné již z porovnání jediné „společné“ skladby. Morning Bell Amnesiac má stejný text jako Morning Bell z předchůdce. Tempo je zvolněné, kytary nahradily klávesy a bicí zvony. Na druhou stranu má několik písní má docela pevný řád, kde počítačové zvuky jsou jen doplňkem a ne základním stavebním kamenem. Tady se vyznavači Bends a OK Computer určitě cítí na pevné půdě. Již vydaný druhý britský singl Knives Out (možná nejpochmurnější text na albu vůbec) je docela chytlavá kytarovka, která by mohla být na obou jmenovaných albech. Také první americký singl I Might Be Wrong obsahuje výrazné kytary. První britský Pyramid Song (loni hrávali jako Egyptian Song) je postaven hlavně na klávesách, však jej Yorke hrál na některých sólových koncertech jen s doprovodem klavíru již dávno před dokončením nahrávek. Hudbu doplňuje snový text: „Skočil jsem do řeky a co jsem viděl?/Modroocí andělé pluli se mnou/Měsíc plný hvězd a hvězdných vozů/Vše ,co jsem vídal/Všechny milenky tu byly se mnou/Vše mé minulé i budoucí/Všichni jsme se vydali do nebe na malé veslici/Nebylo čeho se bát, o čem pochybovat.“ Dalšími tituly z kytarové části jsou You And Whose Army? a instrumentálka Hunting Bears. Oproti tomu v Packt Like Sardines In A Crushed Tin Box, Pulk/Pull Revolving Doors a Like Spinning Plates mají navrch počítače, pokud nejsou jediným doprovodem. Všemu předchozímu se hudebně vymyká velmi působivé Life In A Glasshouse, v němž zpěváka doprovázejí jazzoví veteráni vedení trumpetistou Humphreyem Lytteltonem.

Album proti minulému provází běžná kampaň včetně rozhovorů, singlů a klipů. Možná si pětice sama uvědomila, že tentokrát to bude pro posluchače ještě větší „záhul“ a byla vstřícnější. Na druhou stranu případný šok už nemohl být takový jako poprvé.

Našli Radiohead na dvojici alb ideální spojení počítačů a „nástrojové“ hudby? Předběhli dobu, aby ukázali cestu ostatním? Myslím, že ne zcela. Jen velmi zajímavě prozkoumali některé z možností. To rozhodně není málo. Přitom oběma deskami dosáhli „double“ - současně prvního místa na žebříčcích v Americe i v Británii, což se snad v posledních dekádách povedlo jen několika konformistům. Kdo ví, kam zamíří Radiohead příště. Stejně jako album nevyznívá čerstvý názor hlavního autora jednoznačně: „Nejsem si jist, zda jsme ještě rocková kapela. Myslím, že tolerance a absolutně neexistující hudební ani technologická omezení mění způsob pojímání hudby. Mám za to, že přenosné počítače jsou novými elektrickými kytarami, ale já stále ještě mám rád elektrické kytary a bicí a zpívání... Vůbec se nezříkám toho, co jsme dělali dřív.“

***1/2 Petr Nožička Rock & Pop 7/2001

reagovat