R.E.M. - Out of Time

R.E.M. - Out of Time - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1991

Tracklist:

Side one – "Time side"

1. "Radio Song" – 4:12
2. "Losing My Religion" – 4:26
3. "Low" – 4:55
4. "Near Wild Heaven" – 3:17
5. "Endgame" – 3:48

Side two – "Memory side"

6. "Shiny Happy People" – 3:44
7. "Belong" – 4:03
8. "Half a World Away" – 3:26
9. "Texarkana" – 3:36
10. "Country Feedback" – 4:07
11. "Me in Honey" – 4:06


Obsazení:

R.E.M.

* Bill Berry – drums, percussion, congas on "Low", bass guitar on "Half a World Away" and "Country Feedback", piano on "Near Wild Heaven", backing vocals on "Near Wild Heaven", "Belong", and "Country Feedback"
* Peter Buck – electric and acoustic guitars, mandolin on "Losing My Religion" and "Half a World Away"
* Mike Mills – bass guitar; backing vocals; organ on "Radio Song", "Low", "Shiny Happy People", "Half a World Away", and "Country Feedback"; arrangement on "Losing My Religion" and "Texarkana"; piano on "Belong"; harpsichord on "Half a World Away"; percussion on "Half a World Away"; lead vocals on "Near Wild Heaven", "Endgame", and "Texarkana"; keyboards on "Losing My Religion" and "Texarkana"
* Michael Stipe – lead vocals, bass melodica on "Endgame", backing vocals on "Near Wild Heaven" and "Texarkana", arrangement on "Endgame"

a další. viz >> odkaz

 
15.07.2013 Petr Gratias
4 stars

Americkou skupinu R.E.M. pro mě objevil můj syn, který měl na počátku devadesátých let pocit, že by mě měl nějak zasvětit do hudby nového desetiletí (abych netápal) a protože věděl o mém odporu vůči synthipopu osmdesátých let a všelijakých rychlokvašených kapelách těch časů, přišel s tím, že tohle poslouchá jejich třída na tehdejším gymnáziu a že je to skvělá muzika. Protože jsem se chtěl tak trochu přiblížit synovu vkusu, rozhodl jsem se jít jejich tehdy novému albu trochu naproti…


RADIO SONG – krátký mluvený úvod. Na počátku se objeví rozkládaný akord a pak už se ozve slušně šlapající rytmika v mírně funkovém základu. Kytarový sound uhlazeného typu s vícehlasým vokálem mi přivolá mírně šedesátá léta, ale sloka už jede v jiném ducha. To prolínání minulosti a tehdejší přítomnosti se mi jeví jako zdařilé. Navíc mám pocit, že nejen po skladatelské, ale i po aranžérské stránce tito lidé dokáží poměrně jasně deklarovat svůj názor. Smyčce znějí trochu nasládle, ale jsou tu i dechy a mírně minimalistické kytary. Občasný basový slap a dlouho neslyšený zvuk hammondek mě docela nabudil k dalšímu poslechu…


LOSING MY RELIGION – tak tohle je skladba, ve které cítím hit na sto honů. Zvonivé akustické kytary a jasná přímočará melodie a měkký nosový projev Michaela Stipe. Je zde cítit, jakou mají členové R.E.M. radost, že se jim podařilo vymyslet tak údernou melodickou skladbu s akustickými kytarami, navíc podepřenou mandolínou. Bicí Billa Berryho nejsou nijak komplikované a dusají v přímém tempu a mírně mám pocit, že by tahle skladba mohl být docela dobře i v repertoáru takových Traveling Wilburys. Žádné komplikování, ale přímý tah na branku s podporou smyčců v backgroundu. Pro někoho možná standardní komerce, ale už název Losing My Religion napovídá, že zde nepůjde o nějakou milostnou romanci, což skladbu staví do úplně jiného světla…


LOW – tahle skladba má v sobě zvláštní napěttí. Pleskání percussion, předoucí basy a v pozadí zatlumené hammondky. Stipe spíš deklamuje než zpívá a dodává skladbě tajemnou atmosféru. Na rozdíl od předešlé skladby zde necítím výrazný přísun pozitivistického nazírání, ale spíš smutku, starosti. Hudba dokáže kreslit zvláštní obraz, který může odkazovat v něčem malinko na Lou Reeda (album Berlin). S postupujícími akcenty sem přichází více rockové údernosti s akcentovanou kytarou a houslemi. Zvláštní skladba a musím konstatovat, že vůči ní cítím nespecifikovatelnou vibraci.


NEAR WILD HEAVEN – další skladba se vrací na rozezpívanou melodickou platformu. Zase jsme tak trochu v šedesátých letech. Tady mám dokonce pocit, jako bych poslouchal zapomenuté Jefferson Airplane. Otevřené zpívané hlasy, zvonivé akordy kytar důrazné jednoduché rytmické postupy víceméně v čitelných akordických postupech. Mezi hlasy slyším velmi zajímavý talent zpěvačky Kate Pierson, jejiž ryze žensky čistý, jasný vokál zvoní a sborové přiznávky připomenou vokální kapely šedesátých let (Beach Boys, Association). Poetika je ryze kalifornská, i když R.E.M. pocházejí z města Athens v Georgii…, kde je mj. nechvalně proslulé vězení.


ENDGAME – příjemné vybrkávané kytarové tóny rozlamují harmonické akordy. Peter Buck je precizní kytarista. Žádný závratný virtuos, ale velmi schopný hráč cítící melodické proměny a dává skladbě přesně to co potřebuje (Asi tak nějak jako Pavel Skála – ex-Marsyas, Etc…) V pozadí opět smyčce a vokální party ve vzdušných vírech. Příjemné instrumentální intermezzo s opětnou evokací šedesátých let. Ten retrosound se příjemně poslouchá a po letech studeného sythipopu je určitě pro novou generaci něčím objevně novým (i když my pamětníci zde slyším aspirace těch zmiňovaných šedesátých let ze staré dobré Anglie).


SHINY HAPPY PEOPLE – pravděpodobně nejslavnější píseň alba a možná celé jejich diskografie. Na počátku mírně nasládlý kolovrátkový sound houslí jako v aristonu, pedal steel-kytara a pak už se pořádně našlápne a kapela jede v první třídě. A opět to tu zvoní akustickými a elektrickými kytarami a otevřenými harmoniemi vyzpívávaných tónů. To propojení Michaela Stipea a Kate Pierson je nádherně bezprostřední a slaví zde melodické souznění toho nejvyššího kalibru. Ten zvonivý kytarový riff je téměř geniální. Odvíjí se na něm celá harmonická síla. Tady je opět cítit ten vliv woodstockovské generace v čele s Jefferson Airplane. Kate Pierson je rozhodně víc než hostující sboristka moc bych jí přál sólové album. Výtečně vymyšlená skladba s jednoduchým, ale velmi nosným motivem. Paráda! Řekl bych: superhit.


BELONG – pulsující basy Mike Millse a víceméně čitelné rytmické party Billa Berryho. Kytarové party jsou drolivě měkké a vibrující. Opět ty nosné vokální party s jasnou melodickou ideou. Že by opravdu návrat na počátku devadesátých let už zapomenutých šedesátých let. Vlastně proč ne? R.E.M. možná správně vystihli mezeru a povzbudili „hlad“ po tomhle typu hudby. Samozřejmě s novým zvukem a novým rytmickým principem, ale ty harmonie jdou do slunné Kalifornie a tak se vnitřně mohu soukromě radovat.


HALF A WORLD AWAY – propojení akustických kytar s hammondkami a klavírem a navíc mandolínou je velmi nosné. Je už jasné, že nás na albu nebudou očekávat nějaká bezbřehá instrumentální, ale že slavíme návrat srozumitelné písničkové formy, která je mírně uhlazená, ale v žádném případě podbízivá (!) Teď se tady objeví i kovový zvuk cembala, který sem přinese novou estetiku. Asi bych trochu ubral těch smyčců. Nic proti nim nemám, ale myslím, že jich zvolna přibývá a mohlo by se jimi šetřit. Přesto je skladba příjemná a nenudí.


TEXARKANA – odpíchnutý přímočarý softbeat opětně aranžovaný do zvonivých akustických a elektrických kytar. Vokální party jedou v první třídě s melodií v přímočarém směru bez nějakých harmonických nebo rytmických zapeklitostí. Akcentovaný basový attack Mike Millse je vítaný a zase zde máme smyčce, ale také housle. Hodně optimistické znějící téma, která svádí ke sborovému zpívání a k roznášení dobré nápady a pozitivismů pod rozpáleným sluncem bez mraků na duši. Nejde o to předstírat za každou cenou optimismus, ale roznášet mezi lidmi drobnou radost a myslím, že tohle se zde daří.


COUNTRY FEEDBACK – jak název napovídá, R.E.M. se zde trochu dotknou uhlazené country, ale zase ne tak uhlazené, aby to bylo nesnesitelné. Je zde zkreslený tón elektrické kytary. Možná by v jistém slova smyslu mohl být podobný typ skladby i v repertoáru takového Neila Younga. Nechci spekulovat jestli Stray Gators nebo Crazy Horse, ale jde mi o typ a aranžmá skladby. Stipe je ovšem svou interpretací jiný typ zpěváka. Ta rozostřený elektrická kytara a upozaděné hammondky zde hraje docela důležitou roli. Na rozdíl od jiných, tohle hit určitě nebude, ale je pro album velmi důležitým stavebním kamenem, což si uvědomuji při poslechu, i v okamžiku, kdy skladba už odezněla….


ME IN HONEY – akustická kytara a průrazně zásadnější rytmický důraz. Opět se nám ve vokálu vrátila Kate Pierson a údernost kytar, basů a nosový projev Stipea sem přinesou zdravou údernost v nosném riffu. V refrénu by se klidně mohla objevit na přemlou šedesátých a sedmdesátých let v repertoáru takových Rolling Stones. Hypnotické téma strhává k tanci, ale zbystřuje i poslech v dobře vystavěné harmonickéo struktuře. A zase: v duchu /(nijak to nekomplikujme, život je až dost komplikovaný). Možná zde cítím i vliv Fleetwood Mac kolem alba Rumours, ale žádné opisování přes rameno. Kate Pierson má průrazně čistý vokál, který mě nabuzuje v tom nejlepším slova smyslu.
Album Out Of Time mě příjemně překvapilo po mnoha stránkách. Zaujala mě ta melodická přirozenost a lehkost, s jakou kapela přichází a v jakém správném poměrů jsou hudební doprovody. Pravda, nijak objevná, nebo progresivně pronikavě neznámá forma hudebních principů se zde nekoná, ale myslím, že o tohle tady vůbec nešlo. Pro mě zanechala kapela velmi dobrý dojem a tehdy i naději, že se do nového desetiletí asi bude vracet větší hudební pestrost, kterou jsem osobně v osmdesátých létech postrádal… Čtyři hvězdičky určitě dám.








reagovat

peelie @ 15.07.2013 11:57:16
Petr, bez toho, aby som Ti lichotil Tvoja recenzia úplne vystihla tento skvelý album.Škoda,že mnohí recenzenti tento až tak nedoceňujú, ale je pravda,že Out Of Time otvorilo R.E.M cestu k masám.Bolo prvé "prístupné/.Osobne ho mám veľmi rád,hoci súperí s Automatic For The People. Inak MichaeL Stipe nemá rád Shiny Happy People a raz sa vyjadril, že ho nemali nahrať a pritom je to výborná optimistická skladba.

Petr Gratias @ 15.07.2013 22:18:51
Zdravím, Peelie...
díky za uznání.
No musím se přiznat, že nejsem znalec komplexní tvorby R.E.M. a tak bych se rád vyhnul nějakým zasvěceným úvahám. Zbytek jejich repertoáru znám jaksi "roztříštěně" a vlastně ani nevím, jestli hrají dodnes. Spíš bych se ale přikláněl k tomu, že ne.

Ve své době byli R.E.M., POLICE a U2 vnímány jako superkapely své doby. Jsem opatrný v těchto úsudcích.
I když jsou to všechno dnes už prověřené legendy, přesto bych jejich podíl k významu takových KING CRIMSON (sedmdesátých let), MAHAVISHNU ORCHESTRA nebo EMERSON LAKE AND PALMER určitě nepřiřazoval.
Možná jsem tradicionalista a konzervativec starého ražení, ale důkladnější srovnávací analýzou jsem dospěl k závěru, který vyslovuji - aniž bych se chětl dotknout cítění jejich příznivců.
Zdravím!

PaloM @ 16.07.2013 05:08:17
Petr Gratias: s tvojou poznámkou naprosto súhlasím. Dokonca dnes s odstupom času tie menované kapely spolu s R.E.M. vnímam ako pop rock, hudba určená na počúvanie z rádia. A ako taká s progresom veľa spoločné nemá.

zdenek2512 @ 16.07.2013 06:12:34
Ahoj Palo máš pravdu stejně jako Petr s tím, že jmenované kapely jsou kvalitní pop rock. R E M na svých prvních pěti deskách i rock bez přívlastku hráli, ale od tohoto alba je to již jiné kafe. I když třeba album Monster je dost syrové, možná je to účastí Thurstona Moora ze Sonic Youth. To samé se dá říci i o Police a U2.

Jarda P @ 16.07.2013 07:50:13
Od těchto tří kapel, které uved Palo, nevlastním nic, protože mi nic neříkají. Že se jedná o kvalitní pop svědčí to, že když je hrají v rádiu, tak nepřepínám jinam. Na rozdíl od mnoha metalových kapel.

zdenek2512 @ 16.07.2013 08:04:00
JardoP zdravím, je to sice pop, ale jedná se o pořád o rock i když v líbivém kabátku. Já mám na rozdíl od Tebe od výše jmenovaných kapel vše, a nestydím se za to. Podle mě je to lepší než produkce některých proklamovaných hard i heavy rockových skupin.

Jarda P @ 16.07.2013 10:11:12
Zdeňku, nijak neodsuzuju tvůj vkus, mě ale stačí si je poslechnout v rádiu. Jen mě to zkrátka nechatlo tak, abych o ně rozšířil svou sbírku. Raději doplňuju to, co kdysi na burzách nebylo anebo co mi ze sedmdesátek uniklo.

zdenek2512 @ 16.07.2013 10:20:33
Jardo, ať si každý poslouchá co chce a co se mu líbí. Třeba R E M na albu Green jsou velice blízko tomu co dělali C,S,N&Y nebo Byrds. Od Police třeba skladba Invisible Sun je skvělá a těžko hledá konkurenci. Tohle jsou přesně věci co si můžu pustit s manželkou a nemám problém. Když jsem doma sám nebo v kanceláři tak si pouštím Zappu, Beefhearta, Residents, Gong apod. Prostě to co doma můžu jen když není manželka doma.

Jarda P @ 16.07.2013 10:34:10
Možná mě od těch R.E.M. odradila ta mediální popularita a to, že v rádiích od nich hrají pořád to stejné. Od Police jsem měl na vinylu Synchronicity, což jsem považoval za jejich nejlepší desku, ale na CD jsem si ji zatím nepořídil. Jinak s tím poslechem věcí když je manželka doma jsem na tom podobně, naštěstí od doby, kdy bydlíme v baráku se můžu zavřít s muzikou a nikoho neterorizovat :-)

zdenek2512 @ 16.07.2013 11:17:09
Ahoj Jardo, ono je to částečně i tím, že já radio neposlouchám vůbec. Pouze příležitostně Beat. Symchronicity je pěkná deska, já mám radši Ghost In The Machine. Zřejmě protože jsem ji měl licenční od Supraphonu a mám ji nejvíce naposlouchanou. Brácha byl na Stingovi ve Vídni a říkal, že to byl snad nejlepší koncert co viděl. Tu desku Green nebo Document si zkus poslechnout. Nemám RD a přes sluchátka to není ono.

Petr_70 @ 16.07.2013 13:02:39
No pánové musím říci, že jste mne na poslech R.E.M. docela navnadili.. Bez okolků příznám, že kromě několika songů z rádií a týchž videoklipů na komerčních TV, je vůbec neznám. A jelikož mne zase až tak nezajaly, kapele jsem nadále nevěnoval svou pozornost...

Jinak opět musím souhlasit se zdenkem2512: Ghost in the Machine je opravdu nejlepší album Police, poměrně dost se vymykající jejich ostatní tvorbě. Osobně nemám problém ji zařadit po bok tomu nejlepšímu, co vzniklo v předchozích dvou dekádách..
Synchronicity je taky moc pěkná deska.. Moc se mi líbí jak se tam snoubí melodické až komerční skladby s muzikantským umem a invencí. A věru není mnoho alb, o kterých bych tohle mohl bez přetvářky říct.
Sting byl v té době IMHO na vrcholu svých skladatelských možností - dřívější tvorba Police mne moc nebere a později se mi líbí moc už jen Nothing Like a Sun.

FáňaSixx @ 17.07.2013 21:46:37
Tedy děkuji za obsáhlou recenzi této mnou velice oblíbené desky, která si chválu opravdu zaslouží. Nečekal jsem, že zrovna ty ji napíšeš, když tvůj hudební vkus směřuje spíše k progresivnějším "věcem".
Je to opravdu jedna z nevýznamnějších desek přelomu desetiletí a která samosebou dopomohla díky jasným hitům kapele k nesmrtelnosti.
Často se tu mluví o Shiny Happy People. Je to celkem kontroverzní skladba, která ač zní velice pozitivně a hitově, nese v sobě něco více, co dosti tíží a čeho si může pozorný posluchač i pomocí shlédnutí videklipu všimnout.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
FáňaSixx, verjan2, Egon Dust
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie R.E.M.


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000