Queen - The Game

Slušné album. Najdeme zde spoustu hitů a i věcí, které se za těmito šlágry neprávem krčí v pozadí, např. Dragon Attack ( lepší hraný naživo ), Rock It nebo Need Your Loving Tonight, ze které se též mohl stát hit, ale kupodivu nestal ( v některých státech ale vyšel na singlu ). Album pro mne nemá slabého místa a nejvíce si cením závěru v podobě Save Me.
reagovat

80.léta sice ťukají na dveře, ale hoši se stále ještě drží trochy té rockové říznosti a díky tomu je The Game velmi vítaná deska v mém přehrávači.

Crazy Little Thing Called Love je sice provařená, ale vzhledem k tomu, jak málo Queen poslední dobou poslouchám, tak se dá a spolu s Save Me a Play The Game tvoří takovou tu popovější, lehce stravitelnou část desky, která se asi bude líbit široké veřejnosti.

Daleko zajímavější jsou ale trochu upozaděné rockové smažby Dragon Attack popř. Need Your Loving Tonigt. No a kolegové již zmínili výtečnou baladu Sail Away Sweet Sister, perlu této desky. No a konečně, Don’t Try Suicide je taková hravá legrácka, která mě vždycky donutí si luskat prsty popř. si podupávat.

Coming Soon a Rock It naopak považuji za slabé kusy v jinak velmi solidním stádě. Takže ****
reagovat

miguel7 @ 22.08.2007
Myslím si že tahle deska je hodně povedená. O tom svědčí i vyrovnané recenze, které říkají vesměs to samé. Tohle není bombová deska jako 74-78, ale je hrozně pohodová, a název vystihuje to co, co na ní je. Prostě si zas jednou kluci pohráli ve studiu a je z toho radost na vinylu

Miguel7 to docela vystihl, takže já už toho moc nepřidám.

Byl (a jsem) na tom podobně: taky jsem radši sjížděl ty méně známé a ne natolik hrůzně ohrané písničky ("Crazy Little Thing" už pro mě bohužel úplně ztratila své původní kouzlo).

Snad jen vyjma "Coming Soon", ta mi přijde stejně potrhlá a zoufale neestetická (asi jako "Fun It" na "Jazzu").

Dle mého soudu jsou nejlepší "Sail Away Sweet Sister" a "Don't Try Suicide".
Ale zbytek alba taky rozhodně není k zahození.


reagovat

The Game nevím přesně kam zařadit, jedtli do let 70. či 80., myslím jen hudebně. Má něco z těch starších alb a dá se předpokládat, jakým směrem se budou ubírat nadále. Z těch let dřívějších si pořád udržují divokost a svižnost, která se začala tak trochu vytrácet v nadcházejicích letech. Ten pop je tu už také ve větší míře, ale ještě pořád má všechno šťávu a šlape to perfektně.

Na tomhle albu jsem měl vždy radši méně známé písně, než ty rádiové superbomby a to ne kvůli jejich přehrávání rádiovými stanicemi. První z nich je Dragoon Atack, s výborným riffem a naživo je pěkně nadupaná. Need Your Loving Tonight jsem měl vždy víc v oblibě než Crazy Little Thing Called Love. Don’t Try Suicide ve mě dokáže pokaždé rozproudit krev, že bych si zaskákal juchů. Vrchol alba však pro mě představuje balada Sail Away Sweet Sister, ta se Mayovi fakt povedla. Vůbec May je expert na baladické a chytlavé melodie a tahle je toho důkazem a je jednou z nejlepších co vůbec napsal.

Je to parádní album a nemá vyloženě slabé místo a je nejsilnějším počinem na následujících deset let. Je velmi pestré, různorodé a opět se zde nic neopakuje. Nevím jak mám hodnotit. K vrcholům Qeen krůček chybí, ale nic na něm nechybí! Zásadní album to není, ale mistrovské je a excelentní přírůstek je také.4,5
reagovat