Queen - Sheer Heart Attack

Už si nepamatuji, kde jsem to slyšel, ale třetí alba většiny kapel prý bývají velmi zásadní - buď jako předstupeň nějakého milníku, nebo se přímo ony zapíšou do historie. A něco na tom bude: platí to třeba u Led Zeppelin, Kiss, Deep Purple, nebo Rush, atd. Sheer Heart Attack je ten případ, kdy se k největší bombě teprve schyluje. To ale neznamená, že by to bylo nějaké ticho před bouří! Po pompézní "dvojce" se Queen jakoby vracejí k syrovějším písním, kterým ale přesto zůstala ona bombastičnost, která je pro ně typická. Zvuk alba je tentokrát takřka dokonalý, je to skutečně skok oproti předchozím deskám a vlastně poprvé si můžeme Queen vychutnat v luxusní zvukové kvalitě. I když deska dle mého názoru nedosahuje takových kvalit jako debut a II, tak musím udělit plný počet, protože ji poslouchám opravdu často a rád se k ní vracím. No uznejte, šlo by v jednom roce ještě překonat tak geniální album jako Queen II? To sice ne, ale i tak se může povést vynikající placka, jako tahle.

Brighton Rock - Úvodní motiv ze Seven Seas Of Rhye naznačí, že jízda pokračuje i když trošku jiným směrem, než minule. Ale jízda je to rychlá, až kosmická! Začít album skladbou, která je postavená hlavně na kytarových sólech, to jentak někdo nemůže... Ale pokud máte nápady a talent jako Brian, tak to není žádný problém. Freddie dokonale zvládnul "dialog" zamilované dvojice a rytmika tento rock ještě více přitvrdí.

Killer Queen - První opravdový hit, který Queen proslavil nejen doma. Pohodová píseň v hopsavém rytmu se stala další koncertní jistotou, i když ve zkráceném podání.

Tenement Funster - Rogerovo mistrovské dílo! Taylor (na rozdíl od Freddieho nebo Briana) nikdy nepsal složité kompozice nebo miniopery. Jeho parketou byl řízný a syrový rock a tento kousek patří k tomu nejlepšímu, co kdy napsal. Úsporné, ale rázné bicí podbarvuje John svou osobitou linkou na baskytaru. Opravdu super věc, však ji Taylor také oprášil na jedno své sólové turné.

Flick Of The Wrist - Navazující song mi trochu připomíná pozdější Death On Two Legs, jak říznou muzikou, tak rýpavým textem. Je to jedna z mých oblíbených věcí na albu, hodně se mi líbí dvojmo nahraný hlavní vokál a netradičně rytmizující basa.

Lily Of The Valley - Překrásná skladbička, která se svou tématikou a vyzněním hodně podobá písním z předchozí desky, ale poetikou se zase blíží k pohádkové My Fairy King. Vrchol písně, o který se postarají kytarové fanfáry a bicí, je opravdu úchvatný!

Now I´m Here - Možná lehce ohraná, ale stále funguje! Mě osobně se líbí nejvíc studiová verze, hlavně díky pianu, který na koncertech není

In The Lap Of The Gods - Trochu ve stínu své slavnější "přepracované sestry". Přece jen je to zajímavý nápad, složit dvě písně se stejným názvem. Jedná se o hodně dramatickou věc, která rozhodně nenudí, ale myslím, že ten efekt, který Freddie použil na zpěv skladbě moc neprospěl. Proto mám radši verzi, která uváděla medley na koncertě v Rainbow.

Stone Cold Crazy - První trash!!! Tady není místo pro klavír nebo nějaké zvláštní harmonie, tady jde o dravost a agresi! I přesto, že má píseň jen dvě minutky vás doslova přežvýká a vyplivne, takže víc byste ani nezvládli...

Dear Friends - Zasloužené zklidnění, které je po předchozí smršti potřeba. Brian zde o obstaral i klavír a povedla se pěkná a melancholická balada.

Misfire - Prvotina pana Deacona. I on ukáže, že jeho parketou není jen baskytara, ale že je i schopný kytarista. Koneckonců, dříve byl jeho post v předchozích kapelách doprovodný kytarista. Pěkný a optimistický popěvek, který podtrhuje pestrost třetího alba.

Bring Back That Leroy Brown - Když jsem slyšel Leroye poprvé, tak jsem si řikal, jestli to není nějaký Ivan Mládek! Ale postupem času jsem přišel tomu dílku na chuť hlavně díký virtuózní hře všech zůčastněných, a tak jej rozhdoně nepřeskakujte!

She Makes Me - Všeuměl Brian nám tu zpívá o lásce a za doprovodu zvonivých kytar a dunících bubnů, které končí v jakési bouři či "městské džungli"? Působivá skladba, ale vzhledem k tomu, že se v ní nekonají nějaké výrazné změny je trochu monotónní

In The Lap Of The Gods...Revisited - Finále všech tehdejších koncertů, které potom vystrnadila rovněž valčíková hymna, We Are The Champions. Hlavně závěrečné sbory mají sílu a náboj, který je efektně zakončen mocným výbuchem. I kapela měla nejspíš k tomuto songu dobrý vztah, protože se objevil také na Magic Tour a zněl stejně svěže, jako ve starých dobrých časech "Srdečního záchvatu"...Woooh Woooh La La Laaa...!!!
reagovat

Velmi dobré album, ne zas tak dobré jako Queen II, ale obsahuje silné momenty. Za zmínku stojí úvodní Brighton Rock ( chyba že se neobjevil na kompilaci Queen Rocks ! ), nářez Stone Cold Crazy a závěrečná In The Lap Of The Gods...Revisited. Killer Queen je poněkud ohraná hitovka z rádia, Now I’m Here jsem nikdy nemusel a divím se, proč se jí Queen drželi na koncertech takovou dobu až do konce.
reagovat

Z mého pohledu první geniální deska od Queen. Stále sice ještě pod povrchem pulsují glam-rockové jiskřičky, které nás nejvíce ožehnou v teatrální pecce Killer Queen, ale na druhou stranu už probublává příchod pseudo-operních hrátek z následné Night.

Právě na téhle fošně se nachází jedna z mých nejoblíbenějších hitovek a to Now I'm Here. Obzvlášť ten kytarový nástup, který se překulí z tesklivé Lily of the Valley je naprosto fenomenální. Vůbec trojice začínající skvělou Taylorovou Tenement Funster přes Flick až po Lily je jedním z nejlepší momentů kapely v diskografii skupiny.

Z dalších vypíchnu nekompromisní šlehu Stone Cold Crazy, kterou si dokonce Metallica vybrala na svou svou cover desku Garage inc. (původně ovšem vyšla jako B-Side k Enter Sandman) a Hetfield si ji dokonce vystřihl s kapelou na Freddie Mercury Tribute Concert.

Jasně, deska obsahuje i trošku slabší kusy - Dear Friends a Mistfire, ale jsou kratinké a v kontextu už tak hodně hravé desky nejsou na škodu. Obzvlášť když tuhle pasáž ukončuje úlet v podobě Bring Back That Leeroy Brown.

Sheer Heart Attack je prostě super záležitost a v mojí top Queen skupině Sheer-Night-Jazz momentálně hraje prim. Ale jen o fous :) *****
reagovat

Sheer Heart Attack
Stále titíž Queeni. Stovky drobných fórků, pečivá produkce a vrstvení zvuků, ihned rozpoznatelný zvuk, nádherná Mayova kytara, dostatečně tvrdé k poslouchání a přitom každá skladba originál, rozpoznatelná (a většinou i dost melodická) jedinečnost...
Až metalové prvky ve skvělém hitu Brighton Rock, krásná melodika ve skvělém hitu Killer Queen, neodolatelné vybrnkávání a echo na vokálech v Tenement Funster, skvělé změny tempa v Flick Of The Wrist, jemná, vysoko zpívaná Lily Of The Valley, krásné vokály v Now I´m Here, nádherná In The Lap Of The Gods s úžasným, vysokánsko položeným vokálem, vznášejícím se nad hlavní melodií, bez pardonu přecházející v metalový nářez Stone Cold Crazy (kdepak by při poslechu této skladby někoho napadlo, v jakých popově-umělohmotných vodách se skupina utopí o 10 let později)... Prostě spousta skvělé hudby. Dva poněkud slabší popěvky Dear Friends a Misfire jsou naštěstí krátké a pak hned famózní Bring Back That Leroy Brown - aneb zrockovaný charleston s boogie-woogie piano vložkou, stop-timy a dalšími neodolatelnými prvky včetně banja. Kam na to ti chlapíci chodí? :-)
No ale už se ženeme do finále - skvěle gradovaná s hymnyckým chorálem vyšperkovaná In The Lap Of The Gods je důstojným zakončením celé desky. Co dodat? Prostě Queen v nejlepším období, kompaktní, propracovaná deska, často bez mezer mezi skladbami - ku prospěchu věci. Joj, to byla muzika!
Hodnocení - ne tak špičkové, jako Night a Day, a pro mne i malinko méně přitažlivé, než I. a II. 4 hvězdičky si ale plně zaslouží.

reagovat